Siniša Mihajlović


Siniša Mihajlović (srbsky: Синиша Михајловић, * 20. února 1969, Vukovar, Chorvatsko, Jugoslávie) je bývalý srbský fotbalový obránce romského původu.[1] Od ledna roku 2019 je opět trenérem italského týmu Bologna FC 1909. Narodil se ve Vukovaru, vyrůstal v Borovo Naselje.[2]

Siniša Mihajlović
Siniša Mihajlović.JPG
Osobní informace
Celé jméno Siniša Mihajlović
Datum narození 20. února 1969 (51 let)
Místo narození Vukovar, Chorvatsko Chorvatsko
Výška 182 cm
Přezdívka Miha
Klubové informace
Současný klub trenér Bologna FC 1909 Itálie
Pozice defenzivní záložník, obránce
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1988–1990
1990–1992
1992–1994
1994–1998
1998–2004
2004–2006
Jugoslávie FK Vojvodina Novi Sad
Jugoslávie CZ Bělehrad
Itálie AS Řím
Itálie Sampdoria Janov
Itálie Lazio Řím
Itálie Inter Milán
0730(19)
03800(9)
05400(1)
1100(12)
1260(20)
02500(5)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1991
1994–2002
2003
Jugoslávie Jugoslávie
Jugoslávie Jugoslávie
Srbsko a Černá Hora Srbsko a Černá Hora
040(0)
580(9)
010(0)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2006–2008
2008–2009
2009–2010
2010–2011
2012–2013
2013–2015
2015–2016
2016–2018
2018
2019–
Itálie Inter Milán (asistent)
Itálie FC Bologna
Itálie Calcio Catania
Itálie ACF Fiorentina
Srbsko Srbsko
Itálie Sampdoria Janov
Itálie AC Milán
Itálie FC Turín
Portugalsko Sporting Lisabon
Itálie FC Bologna
Úspěchy
PMEZ
Zlatá medaile 1990/1991 CZ Bělehrad
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1998/1999 Lazio Řím
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1991 CZ Bělehrad
Zlatá medaile 1999 Lazio Řím
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1991 CZ Bělehrad
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1999/2000 SS Lazio
Zlatá medaile 2005/2006 FC Inter Milán
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2003/2004 SS Lazio
Zlatá medaile 2004/2005 FC Inter Milán
Italský superpohár
Zlatá medaile 1998 Lazio Řím
Zlatá medaile 2000 Lazio Řím
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
*** Trenérské působení aktuální k 16. duben 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během kariéry jej provázely kontroverzní incidenty včetně rasistického urážení soupeře, plivnutí na soupeře nebo nacionalistické názory a sympatie k Arkanovi (vlastním jménem Željko Ražnatović), jenž byl velitelem Srbské dobrovolnické gardy.[2]

Mihajlović byl znám jako vynikající střelec přímých volných kopů.[3] Drží rekord v počtu vstřelených branek (27) z přímých kopů v rámci italské nejvyšší ligové soutěže, Serie A.[4]

Patří mezi několik málo fotbalistů, kteří ve své aktivní kariéře nastupovali jak za AS Řím, tak za Lazio Řím. Oba římské kluby provází velká vzájemná rivalita.[4]

Klubová kariéraEditovat

Na klubové úrovni hrál za NK Borovo (1986-1988), FK Vojvodina Novi Sad (1988-91), Červenou hvězdu Bělehrad (1991-92), Řím (1992-94), Sampdorii (1994-98) a Lazio (1998-2004). V roce 2004 přestoupil spolu s kamarádem Robertem Mancinim do Interu Milán.

Jeho největším úspěchem byla výhra v PMEZ (později Liga mistrů) s Červenou hvězdou Bělehrad v roce 1991. Ve finále klub porazil Olympique Marseille na penalty, přičemž Mihajlović byl jedním ze střelců. V semifinále proti Bayernu Mnichov střelil důležitý gól z přímého kopu. Mihajlović byl také součástí týmu Červené hvězdy při výhře Interkontinentálního poháru, kdy zdolali Colo-Colo 3:0.

Bělehradský celek rovněž dokráčel do finále Jugoslávského poháru, kde ale podlehl Hajduku Split.[5] Mihajlović obdržel červenou kartu za potyčku s Igorem Štimacem. Oba hráči se takřka o dvacet let později setkali v kvalifikačním utkání mezi Chorvatskem a Srbskem, ovšem už v roli trenérů svých národních týmů.[5]

AS ŘímEditovat

Čerstvý trenér římského klubu AS Řím Vujadin Boškov měl zájem na získání Mihajloviće, který během dvou let pomohl týmu umístit se na 10. (1992/93) a 7. místě (1993/94).[6] V italské lize nastoupil celkově k 54 zápasům, a to buď na levém kraji obrany nebo na levém kraji zálohy. Stal se součástí tažení Pohárem UEFA v sezóně 1992/93, kde Římané postoupili do čtvrtfinále. Proti Borussii Dortmund se trefil „typicky“ z přímého kopu, ale jeho gól nestačil na postup.[4]

Sampdoria JanovEditovat

Od léta 1994 působil v Sampdorii Janov pod trenérem Svenem-Göranem Erikssonem.[6] Během čtyř let nastupoval pravidelně a pomohl dosáhnout semifinále Poháru vítězů pohárů v ročníku 1994/95. Stopku janovskému týmu vystavil londýnský Arsenal.[6]

Lazio ŘímEditovat

Během léta 1998 posílil Mihajlović římský celek SS Lazio, jehož ambiciózní prezident Sergio Cragnotti skládal nadějné mužstvo s hráči jako Pavel Nedvěd a Marcelo Salas.[7] Ligová sezóna 1998/99 skončila druhým místem. Mihajlović zaznamenal 8 gólů ve 30 zápasech Serie A, z toho tři góly v prosinci 1998 proti Sampdorii Janov (nakonec výhra 5:2).[8] Během tohoto utkání proti svému bývalému týmu vstřelil hattrick, všechny tři góly navíc padly z přímého kopu. Jediným dalším hráčem, kterému se něco takového povedlo v italské lize byl Beppe Signori, rovněž hrající za Lazio.[9] Lazio dosáhlo finále vůbec posledního ročníku Poháru vítězů pohárů, jenž se 19. května 1999 odehrálo na stadionu Villa Park a kde se Lazio střetlo s RCD Mallorca. Italský celek vyhrál 2:1, Mihajlović hájil zadní řady po boku Favalliho, Nesty a Pancara.[10]

V srpnu 1999 odehrál celé utkání Superpoháru UEFA proti Manchesteru United, který Lazio díky gólu Salase vyhrálo 1:0. Mihajlović nastoupil ve stoperské dvojici s Nestou.[11] Další ligovou sezónu 1999/00 načali svěřenci Svena-Görana Erikssona třemi výhrami a jednou remízou. V 5. kole proti AC Milán jeho rohový kop našel Diega Simeoneho, nakonec se urodila remíza 4:4.[12] Během 26 ligových utkání tentokráte zaznamenal šest gólů a navíc získal svoje první Scudetto – italský mistrovský titul.

V ročníku 2000/01 se Mihajlović zúčastnil skupinové fáze Ligy mistrů, kde Lazio poměřilo síly se Šachtarem Doněck, Spartou Praha a Arsenalem. Při utkání proti Arsenalu v říjnu 2000 se měl dopustit rasistických urážek na adresu Patricka Vieiry, francouzského záložníka černé pleti.[2] Mihajlović měl svého soupeře nazvat „černou opicí“, naopak Vieira ho měl nazvat cikánem.[13][2] Mihajlović se k rasistickým urážkám přiznal,[14] následně byl fotbalovou organizací UEFA potrestán, nesměl tedy odehrát dvě utkání evropských pohárů a navíc mu hrozil trest odnětí svobody až na dobu tří let.[15]

Sezónu 2003/04 zakončilo Lazio na šestém místě. Na konci listopadu 2003 se mu nepovedl zápas se Sienou, která doma Lazio porazila 3:0.[16] Na začátku listopadu byl nasazen do základní sestavy proti Chelsea, avšak Lazio doma na anglického soupeře nestačilo a prohrálo 0:4. Mihajlović dal vzpomenout na incident s Vieirou – tentokráte plivl na soupeřova útočníka Adriana Mutua a vedle toho měl na zemi ležícího Rumuna nakopnout. Rozhodčí si situace nevšiml, Mihajlović byl ale ve druhém poločase vyloučen po zákroku na irského útočníka Damiena Duffa.[17]

Inter MilánEditovat

Ve věku 35 let odešel jako volný hráč do Interu, kde se znovu setkal s koučem Robertem Mancinim.[18] Zpočátku dostával přednost v základu před Marcem Materazzim, zejména v sezóně 2004/05[19] Na jaře proti Lecce pomohl ve 27. kole k výhře 2:1, když jeho rohový kop našel Córdobu a ten hlavičkou přesně zacílil do soupeřovy brány.[20] Ve 32. kole na půdě Juventusu byl u výhry 1:0, která zdramatizovala souboj o titul.[21] V závěru vyhroceného derby se urodil incident, kdy útočník Juventusu Zlatan Ibrahimović udeřil Mihajloviće hlavou a k tomu udeřil navíc ještě Ivána Córdobu.[22][23] Juventus nakonec titul přeci jen získal, Inter Milán skončil třetí za městským rivalem AC Milán.

Reprezentační kariéraEditovat

Mihajlović odehrál 63 zápasů ve kterých střelil 9 gólů za reprezentaci Jugoslávie resp. Srbska a Černé Hory. Hrál i na Euru 2000 a na Mistrovství světa v roce 1998.[24]

Na evropském turnaji EURO 2000 neprožil dobrý zápas proti Slovinsku, jeho chyba totiž předcházela gólu Zlatka Zahoviče na 2:0. Po faulu na Sašu Udoviče navíc obdržel druhou žlutou kartu a musel opustit hřiště. Jugoslávie nakonec vyrovnala a utkání dopadlo nerozhodně 3:3.[25] Jugoslávie nakonec prošla do čtvrtfinále, kde ale nestačila na Nizozemce.

Trenérská kariéraEditovat

V letech 2012 až 2013 vedl srbské národní mužstvo. Reprezentaci převzal v květnu 2012 a jeho cílem měla být kvalifikace na MS 2014, které se mělo hrát v Brazílii.[26] Ve skupině o světový šampionát čelilo Srbsko Chorvatsku, Makedonii, Belgii, Skotsku a Walesu. Mihajlović již neměl k dispozici dlouholeté opory Dejana Stankoviće a Nemanju Vidiće, kteří oba ukončili reprezentační kariéry.[26]

V průběhu března vedl Srbsko proti favorizovanému Chorvatsku, které mělo k dispozici hráče jako Luka Modrić, Mario Mandžukić a Vedran Ćorluka.[5]

V červnu 2018 se domluvil na angažmá ve Sportingu Lisabon. Portugalský celek prožíval neúspěšné a turbulentní období, během kterého fanoušci napadli hráče i klubové zaměstnance. Vedení následně odvolalo Mihajloviće devět dní po jeho nástupu do funkce.[27]

Na konci ledna 2019 se vrátil na pozici trenéra v Bologni, kde po sérii špatných výsledků odvolali Filippa Inzaghiho. Mihajlović klub vedl už v ročníku 2008/09.[28]

PřestupyEditovat

StatistikyEditovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1988/89 FK Vojvodina Novi Sad 1.liga 31 4 JP ? ? - 0 0 31 4
1989/90 1.liga 28 11 JP ? ? PMEZ 2 1 30 12
1990/91 1.liga 14 4 JP ? ? - 0 0 14 4
1991 CZ Bělehrad 1.liga 14 1 JP ? ? PMEZ 5 1 19 2
1991/92 1.liga 24 8 JP ? ? PMEZ+SP+IP 10+1+1 5+0+0 36 13
1992/93 AS Řím Serie A 29 1 CI 7 5 UEFA 5 1 41 7
1993/94 Serie A 25 0 CI 3 0 - 0 0 28 0
1994/95 Sampdoria Janov Serie A 25 3 CI+SI 2+1 0+1 PVP 6 1 34 5
1995/96 Serie A 30 4 CI 2 0 - 0 0 32 4
1996/97 Serie A 28 2 CI 1 0 - 0 0 29 2
1997/98 Serie A 27 3 CI 4 1 UEFA 2 0 33 4
1998/99 Lazio Řím Serie A 30 8 CI+SI 4+1 1+0 PVP 9 0 44 9
1999/00 Serie A 26 6 CI 7 4 LM+SP 12+1 3+0 46 13
2000/01 Serie A 18 4 CI+SI 2+1 1+1 LM 8 2 29 8
2001/02 Serie A 6 0 CI 2 0 LM 2 0 10 0
2002/03 Serie A 21 1 CI 1 0 UEFA 6 0 28 1
2003/04 Serie A 25 1 CI 6 0 LM 5 1 36 2
2004/05 Inter Milán Serie A 20 4 CI 6 1 LM 4 0 30 5
2005/06 Serie A 5 1 CI+SI 5 0 LM 3 0 13 1
Celkově 426 66 - 55 15 - 82 15 563 96

Trenérská statistikaEditovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Umístění Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Soutěž Zápasy Výhry Remízy Prohry Úspěch Zápasy Výhry Remízy Prohry
2008/09 FC Bologna Serie A 21 4 8 9 nastoupil v 11, propuštěn v 4 CI 1 0 0 1 - - 0 0 0 0 - 22 4 8 10
2009/10 Calcio Catania Serie A 23 9 9 5 nastoupil v 12 15. místo CI 2 1 0 1 - - 0 0 0 0 - 25 10 9 6
2010/11 ACF Fiorentina Serie A 38 12 15 11 9. místo CI 3 2 0 1 - - 0 0 0 0 - 41 14 15 12
2011 Serie A 10 3 3 4 propuštěn v 11 CI 1 0 0 1 - - 0 0 0 0 - 11 3 3 5
2013/14 Sampdoria Janov Serie A 26 10 6 10 nastoupil v 11 12. místo CI 2 1 0 1 - - 0 0 0 0 - 28 11 6 11
2014/15 Serie A 38 13 17 8 7. místo CI 3 2 0 1 - - 0 0 0 0 - 41 15 17 9
2015/16 AC Milán Serie A 32 13 10 9 propuštěn v 4 CI 6 6 0 0 - - 0 0 0 0 - 38 19 10 9
2016/17 FC Turín Serie A 38 13 14 11 9. místo CI 4 3 0 1 - - 0 0 0 0 - 42 16 14 12
2017 Serie A 19 5 10 4 propuštěn v 12 CI 4 3 0 1 - - 0 0 0 0 - 23 8 10 5
Celkově 245 82 92 71 - - 25 18 0 7 - - 0 0 0 0 - 270 100 92 78

Národní tým Srbska vede od 21. května 2012. Po neúspěšném tažení v kvalifikaci na MS jej 23. listopadu 2013 opouští.

Rok Národní tým Soutěž Umístění Statistika
Zápasy Výhry Remízy Prohry
2012+2013 Srbsko Kvalifikace MS 2014 3. místo ve skupině 10 4 2 4
2013+2014 Přálelské utkání - 9 3 2 4
Celkově 19 7 4 8

ÚspěchyEditovat

KlubovéEditovat

ReprezentačníEditovat

IndividuálníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCOTT, Matt; TRAYNOR, Ian. Is this the nastiest man in football?. The Guardian [online]. 2003-11-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d MACDONALD, Hugh. Sinisa Mihajlovic: A history of violence. Herald Scotland [online]. 2012-09-06 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WOO, Jonathan. World Football: Ranking the Top 10 Long Free Kick Specialists of All-Time. Bleacher Report [online]. 2011-05-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Siniša Mihajlovic. Forza Italian Football [online]. 2012-03-03 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c JAKOUBEK, Jiří. Chorvatsko vyzve Srbsko. Vzpomínky na válku probouzí dávné emoce. Lidovky.cz [online]. 2013-03-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  6. a b c ALKATIRI, Ali. The Bomber of Borovo !. LazioLand.com [online]. 2011-05-20 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. BUTLER, Josh. Claudio López: the little giant who remains one of his generation’s most underrated forwards. These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Spielbericht: 2214324 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  9. PRICKETT, Peter. The five heroes who scored three free-kicks in a single game. These Football Times [online]. 2018-07-31 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Spielbericht: 990361 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  11. Spielbericht: 986537 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  12. NEWMAN, Blair. How Sven-Göran Eriksson’s Lazio won the great Serie A title race of 1999/2000. These Football Times [online]. 2019-04-18 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Drei Jahre Haft für Mihajlovic?. Spiegel.de [online]. 2000-12-22 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (německy) 
  14. INGLE, Sean. Mihajlovic: Vieira called me a 'gypsy shit'. The Guardian [online]. 2000-10-19 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. AGNEW, Paddy. Footballer faces jail over racist insults during match. The Guardian [online]. 2000-12-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Inter hit back to humble champions Juve. China Daily [online]. 2003-11-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Mutu condemns Mihajlovic. BBC [online]. 2003-11-05 [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Mihajlovic follows Mancini to Inter. UEFA.com [online]. 2004-07-30 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Mihajlovic ne ha proprio per tutti. Gazzetta.it [online]. [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (italsky) 
  20. Late Adriano penalty gives Inter victory. China Daily [online]. 2005-03-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Spielbericht: 27845 [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. 
  22. Zlatan admits slapping opponent 'an error'. thelocal.se [online]. 2012-02-07 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Zlatan förolämpades av Mihajlovic. expressen.se [online]. 2005-04-23 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (severosámsky) 
  24. Mihajlovic to the rescue. BBC [online]. 2000-06-11 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. FIELDER, Rob. The 10 Greatest Matches In European Championship History: Yugoslavia v Slovenia, Euro 2000. TheSetPieces [online]. [cit. 2020-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. a b Confident Mihajlovic takes over as Serbia boss. FourFourTwo [online]. 2012-05-21 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Sporting Lisbon: Sinisa Mihajlovic sacked after just nine days. BBC [online]. 2018-06-27 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Filippo Inzaghi replaced by Sinisa Mihajlovic as Bologna manager. BBC [online]. 2019-01-28 [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Siniša Mihajlović ve Wikimedia Commons