Otevřít hlavní menu

Tunely v České republice jsou od počátku výstavby železnice kolem poloviny 19. století používány zejména pro překonání jednotlivých kopců železničními tratěmi. Krátké silniční tunely byly ojediněle budovány již v průběhu 20. století, například Vyšehradský tunel začátkem století, Sečský a Kokořínský tunel ve 30. letech. V průběhu století byly vybudovány ještě dva městské tunely v Praze, Letenský tunel v roce 1953 a Těšnovský tunel v roce 1980. V polovině 90. let 20. století nastal, zejména v souvislosti s tlakem na ochranu životního prostředí, rozmach výstavby tunelů na dálnicích a městských rychlostních komunikacích. Na železnici byla většina tunelů postavena v 19. století během budování železničních tratí, které až na výjimky ustalo po první světové válce. Ojedinělé železniční tunely vznikly i v průběhu 20. století, teprve po roce 2000 začala v rámci modernizace tranzitních koridorů výstavba většího množství železničních tunelů.

Od roku 2015 je nejdelším silničním tunelem Bubenečský (3091 metrů), který je součástí pražského tunelového komplexu Blanka (5502 metrů), jenž sestává ze tří samostatných, na sebe navazujících tunelů. Ze železničních tunelů je nejdelší Ejpovický tunel (4150 metrů) u Plzně, zamýšlený Barrandovský tunel na vysokorychlostní trati Praha – Beroun by měl měřit asi 19 km.

Celkovou délkou tunelů na silničních komunikacích a železnicích však předčí tunely pražského metra nebo pražské kolektorové sítě.

Obsah

Železniční tunelyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam železničních tunelů v Česku.

Správa železniční dopravní cesty spravuje 162 železničních tunelů. Z toho bylo 103 tunelů postaveno v 19. století. Nejstaršími železničními tunely v Česku byly Tatenický (zrušen 2004), Třebovický (zrušen 2005) a Choceňský tunel (zrušen 1949), zprovozněné roku 1845 na trati z Olomouce do Prahy. Mezi nejsmělejší záměry do budoucna patří téměř 20kilometrový tunel z Prahy do Berouna.

Česko se neřadí mezi země s dlouhými tunely. Je to dáno charakterem české krajiny a také jinými nároky na prostorové vedení tratí v době, kdy byla většina tunelů na území dnešní ČR budována. Tunelů, které svou délkou přesahují 1000 m, bylo v Česku k prosinci 2018 devět. Nejdelší, Ejpovický tunel se dvěma jednokolejnými tubusy a měřící 4150 m, byl postaven na tranzitním koridoru nedaleko Plzně a k jeho uvedení do provozu došlo v listopadu a prosinci 2018. Druhý nejdelší, Březenský, byl postaven nedaleko Chomutova na přeložce železniční tratě vyvolané postupem těžby hnědého uhlí. Tento 1758 m dlouhý jednokolejný tunel byl zprovozněn v roce 2007. Třetím nejdelším je Špičácký tunel na trati Plzeň - Železná Ruda, jehož délka činí 1747 m. Tento tunel je stavebně dvoukolejný, ale provozovaný pouze s jednou kolejí. Zprovozněn byl v roce 1876. Následuje je dvojice tunelů Nového spojení v Praze – Vítkovský jižní tunel a Vítkovský severní. Další tři tunely s délkou nad jeden kilometr tvoří komplex postupně stavěných Vinohradských tunelů v Praze. Osmým je Krasíkovský tunel na trati Česká TřebováPřerov, zprovozněný v roce 2004 v rámci staveb Třetího železničního koridoru. Devátý a poslední tunel delší než jeden kilometr je Zahradnický tunel, zprovozněný v roce 2012 v rámci modernizace Čtvrtého železničního koridoru mezi Prahou a Českými Budějovicemi.

Silniční tunelyEditovat

 
Jižní portál Strahovského tunelu
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam silničních tunelů v Česku.

Největší silniční tunelovou stavnou v Česku je tunelový komplex Blanka v Praze, který měří 5502 m a který sestává ze tří navzájem navazujících tunelů, Bubenečského (s délkou 3091 m nejdelší v Česku), Brusnického a Dejvického. Nejdelším samostatným tunelem je tunel Panenská (2168 m) na dálnici D8. Většina silničních tunelů v Česku se nachází buď na dálnicích, nebo na kapacitních městských víceproudových komunikacích v Praze a v Brně. Několik se jich vyskytuje na silnicích I. třídy, na komunikacích nižších tříd jsou tunely zcela ojedinělé. Nejstarším silničním tunelem je Vyšehradský tunel v Praze z roku 1904.

České dálnice překonávají také ekodukty

Pěší tunelyEditovat

Pěší tunely nejsou příliš časté.

Pražské metroEditovat

Pražské metro je, ostatně tak jako převážná většina všech tratí metra na celém světě, také vedeno v tunelech. Nejdelší souvislý tunelový úsek se nachází na lince B mezi stanicemi Rajská zahrada a Hůrka, měří asi 18 km.

Vodní štoly a technologické tunelyEditovat

V 51km tunelu je veden vodovodní přivaděč Švihov–Jesenice.[1]

Známým pražským tunelem je Rudolfova štola, která slouží coby přivaděč vody do pražské Stromovky.

V Praze se nachází mnoho dalších tunelů a štol především v pražském kanalizačním systému. Povahu specializovaných tunelů a štol má i rozsáhlý pražský kolektorový systém, menší kolektorový systém je i v Brně.

Různé typu tunelů a štol se také nacházejí v bývalých dolech a lomech, někdy se jedná o celé podzemní komplexy, které za druhé světové války sloužily jako letecký kryt pro nacistickou zbrojní výrobu (např. Podzemní továrna Richard v Litoměřicích i jinde)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Štolový vodovodní přivaděč z vodní nádrže Želivka do Prahy Archivováno 18. 2. 2013 na Wayback Machine, web Podzemní svět, Hornictví.info, Vladislav Konvička

Externí odkazyEditovat