Tatra T2 (původním pravopisem TII) je typ československé tramvaje vyráběné podniky Tatra Smíchov a ČKD Stalingrad v letech 1955–1962. Ve výrobě byl nahrazen modernějším typem Tatra T3, v pravidelném provozu byl v jednotlivých případech do roku 2018.

Tatra T2
Tramvaj Tatra T2R (rekonstruovaná do podoby T2) v Plzni
Tramvaj Tatra T2R (rekonstruovaná do podoby T2) v Plzni
Typ T2
Výrobce Tatra Smíchov
Prototyp(y) 1955
Výroba v letech 1957–1962
Vyrobeno kusů 771
Technické údaje
Délka (bez spřáhel) 14 000 mm
Šířka 2 500 mm
Výška skříně 3 050 mm
Pohotovostní hmotnost poslední série: 17 318 kg
1. série: 17 535 kg
prototypy: 18 100 kg
Max. rychlost 65 km/h
Rozchod 1 000 / 1 435 / 1 524 mm
Obsaditelnost
Míst k sezení 25
38 (T2SU)
Míst k stání 75
56 (T2SU)
Motory a elektrická výzbroj
Motory TM 22/22
Počet a výkon motorů 4×40 kW
Elektrická výzbroj odporová TR36
Napájecí napětí 600 V
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

KonstrukceEditovat

Konstruktéry vozové části tramvaje T2 byli V. Mareš, M. Somrauer a J. Císař, konstrukci elektrické výzbroje TR36 vedl Vladimír Zouhar a vnější vzhled pochází od Františka Kardause.[1]

T2 vychází ze svého předchůdce, tramvaje Tatra T1, a je dalším členem typové řady tramvají odpovídajících americké koncepci PCC. To znamená, že jde o jednosměrný jednočlánkový motorový tramvajový vůz se dvěma dvounápravovými podvozky a podlahou v jedné úrovni, určený pro provoz sólo nebo v soupravě shodných spřažených vozů, bez vlečného vozu (dobově někdy označován jako „velkoprostorový vůz“[2]). Všechna dvojkolí jsou poháněna stejnosměrnými elektromotory se sériovým buzením. Motory jsou v podvozku umístěny podélně a pohánějí dvojkolí přes kloubový hřídel a kuželovou převodovku konstruovanou s ohledem na nízký vyzařovaný hluk. Hluk jízdy snižují také pryžové vložky v kolech.

Vozová skříň se oproti T1 prodloužila, rozšířila a vzhledově přiblížila původním tramvajím koncepce PCC. Na pravé straně vozové skříně má troje skládací elektricky poháněné dveře (v provedení T2SU pouze dvoje – prostřední byly vynechány). Uspořádání vozu předpokládalo usměrněný pohyb cestujících, tedy nástup předními dveřmi, odbavení u pevného stanoviště průvodčího a výstup středními nebo zadními dveřmi (k tomu vybízely nápisy „Postupte dále do vozu“). Místa k sezení tvořily (od druhého prototypu; první měl ještě podélné lavice jako T1) polstrované koženkové sedačky v příčném uspořádání 1+2. Okna byla u prvních sérií stahovací pomocí kličky, u pozdějších byla horní část výklopná dovnitř.[3] Od 70. let ovšem T2 jezdily stejně jako jiné tramvaje v samoobslužném režimu bez průvodčího a s povoleným nástupem i výstupem všemi dveřmi.

Tramvaje jsou vybaveny elektrickou odporovou výzbrojí typu TR36, jejímž ústředním prvkem je zrychlovač, sdružující funkci mnohostupňového rozjezdového a brzdového odporníku a zpětnovazebního regulátoru proudu. Napájecí napětí činilo pro výzbroj 600 V stejnosměrného proudu; standardní provoz je s normální polaritou (+ v troleji, – v koleji), podle požadavků dopravních podniků lze vozy upravit i na obrácenou polaritu (Brno, Ostrava, Košice). Vozy T2 byly standardně dodávány s tyčovým sběračem proudu v trolejbusovém provedení (tj. s otočnou botkou) s úpravou pro přímý směr (pružiny).

Jízdu a brzdu ovládá řidič pravou nohou pomocí dvou pedálů - vpravo je jízdní, vlevo brzdový; levá noha spočívala na tzv. šlapce bdělosti.[4] Úhlem sešlápnutí jízdního pedálu volí řidič hodnotu rozjezdového proudu v pěti stupních a tím, v závislosti na obsazení vozu a sklonu trati, hodnotu zrychlení - pro prázdný vůz na vodorovné trati jsou to hodnoty od 0,6 ms-2 do 1,8 ms-2.[5]

Brzdění je ovládáno levým pedálem. Provozní brzda je elektrodynamická (EDB), řízená zrychlovačem rovněž v pěti proudových stupních. Je-li brzdová šlapka překlopena do parkovací polohy, vůz dobrzďuje do zastavení pomocí parkovacích čelisťových brzd působících na buben upevněný na hřídeli každého motoru. Řidič může zaparkování předvolit a vůz automaticky zaparkuje, jakmile snížením rychlosti pod asi 3 až 5 km/h pomine účinek EDB; současné působení obou brzd regulace vylučuje a zároveň zajišťuje, že při selhání EDB čelisťové brzdy brzdí v jakékoliv rychlosti. V nejnižších polohách brzdového pedálu účinkuje nouzová kolejnicová brzda s elektromagnety, a to všechny čtyři trámce ve dvou proudových stupních.[6]

V tramvaji není použito žádné pomocné médium typu hydrauliky nebo stlačeného vzduchu. Nepřímé ovládání elektrické výzbroje (relé, stykače, pohon zrychlovače, ...), parkovací brzda, kolejnicová brzda i všechny doplňkové funkce (již zmíněné dveře, vnější osvětlení, nouzové osvětlení, výstražný zvonec a další), to vše je řešeno elektrickými přístroji na pomocné napětí 24 V, které je získáváno rotačním motorgenerátorem doplněným akumulátorovou baterií.

Na obou koncích hřídele motorgenerátoru jsou nasazeny ventilátory, které zajišťují chlazení trakčních motorů a zrychlovače. Motorgenerátor běží při zapnutém řízení vozu trvale.[7]

Většina vozů byla vybavena již z výroby standardní zásuvkou mnohočlenného řízení (až 6 vozů) umístěnou asymetricky k čelu (z čelního pohledu vlevo) opět vzhledem ke stahováku tyčového sběrače. První série tohoto vozu měly tuto zásuvku krytou dvoudvířkovým do stran se otvírajícím systémem. Další série již měly vzhůru výklopná dvířka. Vozy byly vybaveny jedním předním reflektorem a v provozu byly často upravovány na provedení se dvěma reflektory.

Do tohoto typu tramvaje je možno montovat podvozky jak pro normální rozchod kolejí 1435 mm resp. ruský rozchod 1524 mm, tak i pro úzký rozchod 1000 mm nebo pro jiné, nestandardní rozchody podle požadavků dopravních podniků.

Prodloužením a rozšířením skříně oproti T1 nastal nárůst hmotnosti o cca 1,6 tuny. To působilo mnohým dopravním podnikům potíže, a proto se při vývoji následujícího typu T3 pozornost konstruktérů soustředila na odlehčení skříně, která byla zcela přepracována.

PrototypyEditovat

 
Muzejní prototypová tramvaj Tatra T2 v Praze

Na přelomu let 1954 a 1955 byly vyrobeny první dva vozy typu T2. Oba od roku 1955 jezdily ve zkušebním provozu v Praze (první prototyp označen evidenčním číslem 6001, druhý obdržel ev.č. 6002). Vůz ev.č. 6001 byl v Praze v provozu do roku 1964, kdy byl předán do Olomouce, kde byl pod evidenčním číslem 115 v provozu do roku 1985, kdy byl i přes veškerou snahu tamních tramvajových nadšenců s ostatními olomouckými vozy typu T2 vyřazen a zlikvidován.[8]

Druhá prototypová tramvaj ev. č. 6002 byla již v roce 1956 kvůli zkouškám předána na úzkorozchodnou tramvajovou síť do Liberce, jednalo se o první tramvaj typu T nasazenou na úzkorozchodnou trať. O rok později byl vůz převezen do Bratislavy. Tam jezdil v pravidelném provozu do roku 1977, kdy byl předán pražskému Muzeu MHD. Rekonstrukce tramvaje se dlouho vlekla, do původního stavu byl vůz uveden až v roce 1999. Zajímavostí je, že ve všech městech jezdil s původním pražským evidenčním číslem 6002.

Rekonstrukce a modernizaceEditovat

 
Rychlost jízdy vzad není oproti jízdě vpřed nijak technicky omezena. Provizorní řešení obousměrné soupravy spojením vozů zadními čely k sobě (v hantýrce „PX“). (Liberec, T2R)

Tyčové sběrače byly všeobecně nahrazeny pantografovými[9].

Další úpravy doznaly vozy v souvislosti se zahájením samoobslužného provozu. V Brně byla v 70. letech odstraněna pokladna a redukován počet sedaček na uspořádání 1+1 po vzoru vozů T3, ale sedačky zůstaly koženkové polstrované.[10][3]

Hlubší rekonstrukce zahrnovala též úpravu elektrické výzbroje na provedení TR37 jako u typu T3, použití elektronických prvků a informačního systému. Tyto vozy obdržely také dva světlomety a jsou označovány Tatra T2R.

Dodávky tramvajíEditovat

 
Historická tramvaj T2 v Moskvě
 
Levý bok a zadní část ostravského historického vozu T2

V letech 1955–1962 bylo vyrobeno 771 vozů, které byly dodány do Československa a Sovětského svazu.

Současný stát Město Článek Typ Roky dodávek Počet vozů Evidenční čísla
při dodání
Poznámky Zdroj
Česko  Česko Brno článek T2 1957–1962 94 401–494   [11]
Liberec článek T2 1959–1961 14 10–23   [12]
MostLitvínov článek T2 1961–1962 36 235–270   [13]
Olomouc článek T2 1960–1961 4 111–114   [14]
Ostrava článek T2 1958–1962 100 600–699   [15]
Plzeň článek T2 1960–1962 26 134–159   [16]
Praha článek T2 1955 2 6001, 6002 prototypy [17]
Ústí nad Labem článek T2 1960–1962 18 151–168   [18]
Rusko  Rusko Jekatěrinburg článek T2SU 1958–1962 65 301–367 vynechána čísla 351 a 352 [19]
Moskva článek T2SU 1959–1962 180 301–480   [20]
Petrohrad článek T2SU 1959 2 1001, 1003   [19]
Rostov na Donu článek T2SU 1958–1959 40 321–360   [19]
Samara článek T2SU 1958–1962 43 501–542 číslo 528 obsazeno dvakrát [20]
Slovensko  Slovensko Bratislava článek T2 1959–1962 66 201–266   [21]
Košice článek T2 1958–1962 31 212–242   [22]
Ukrajina  Ukrajina Kyjev článek T2SU 1960–1962 50 5002–5051   [23]

Pražský dopravní podnik měl pro rok 1957 objednáno 5 kusů tramvají T2, ty však nebyly vzhledem k nedostačujícím kapacitám výrobního závodu dodány.[24]

Poslední tramvaje tohoto typu jezdily v běžném provozu do 17. listopadu 2018 v Liberci. Šlo o dva zmodernizované vozy T2R převzaté z Ostravy.[25]

Historické vozyEditovat

Původní
provoz
Evidenční číslo Současný majitel Typ Rok výroby Historický
od roku
Poznámky Zdroj
Bratislava 215 DPB T2 1959 zač. 90. let 20. století [26]
Brno 473 TMB T2 1961 1988 [27]
1435 DPMB T2 1959 2017 [3]
Jekatěrinburg 359 EMUP „TTU“ (dopravní podnik) T2SU 1962 1998 [28]
Liberec (Ostrava) 17 DPMLJ T2R 1961 2012 vůz pronajat Boveraclubu, v Ostravě ev. č. 640, v Liberci ev. č. 213 [29][30]
133 PMDP T2R 1958 2007 upraven do podoby T2, v Ostravě ev. č. 612, v Liberci ev. č. 23 [31][30]
6003 DPP T2R 1958 2018 upraven do podoby T2, v Ostravě ev. č. 613, v Liberci ev. č. 26 a 18 [32][33][30]
6004 T2R 1962 2018 v Ostravě ev. č. 694, v Liberci ev. č. 27 a 19 [34][33][30]
Moskva 378 Mosgortrans (dopravní podnik) T2SU 1960 90. léta 20. století [35]
Ostrava 212 DPMK T2 1960 2001 v Ostravě ev. č. 619 [36][30]
681 DPO T2 1961 1998 [37][30]
Praha 6002 DPP T2 1955 1977 [38]


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MARA, Robert, a kol. Tramvaje Tatra T2. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2005. ISBN 80-903012-7-4. S. 7. [Dále jen Mara.]
  2. VANDAS, Jaroslav, a kol. Učebnice řidiče tramvaje a trolejbusu. Praha: Nakladatelství dopravy a spojů, 1969. S. 44. [Dále jen Vandas.])
  3. a b c Nový přírůstek do rodiny retro tramvají DPMB [online]. Bmhd.cz [cit. 2017-04-30]. Dostupné online. 
  4. Vandas, s. 77-78
  5. Vandas, s. 50
  6. Vandas, s. 51
  7. Vandas, s. 52, 81
  8. http://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006040809
  9. Vandas, s. 53 (učebnice vydaná roku 1969 hovoří o tom, že tento proces probíhá a popisuje pouze manipulaci s pantografem)
  10. PÁNEK, Jan. VIDEO: Historická tramvaj vrátí Brňany o půlstoletí zpět, vlečňák o 90 let [online]. Idnes.cz, 2017-04-07 [cit. 2019-07-02]. Dostupné online. 
  11. Mara, s. 147–148.
  12. Mara, s. 182.
  13. Mara, s. 192.
  14. Mara, s. 204.
  15. Mara, s. 260–262.
  16. Mara, s. 274.
  17. Mara, s. 14.
  18. Mara, s. 282.
  19. a b c Mara, s. 343.
  20. a b Mara, s. 332.
  21. Mara, s. 301–302.
  22. Mara, s. 316.
  23. Mara, s. 331.
  24. Mara, s. 26.
  25. LÁNSKÝ, Tomáš. V Liberci dojezdily jako poslední na světě tramvaje T2 [online]. Idnes.cz, 2018-11-17 [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. 
  26. ČKD Tatra T2 #215 [online]. Imhd.sk [cit. 2018-11-29]. Dostupné online. (slovensky) 
  27. Vůz DPMB 4110 (T2) [online]. Bmhd.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. 
  28. Yekaterinburg, tram # 359 [online]. Transphoto.ru [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Vůz Boveraclub #17III (Tatra T2R) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  30. a b c d e f Mara, s. 260–262.
  31. Vůz PMDP #133III (Tatra T2R) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  32. Vůz DP Praha #6003 (Tatra T2R) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  33. a b HINČICA, Libor. Opravené tramvaje T2R míří do Prahy [online]. Cs-dopravak.cz, 2019-12-19 [cit. 2019-12-22]. Dostupné online. 
  34. Vůz DP Praha #6004 (Tatra T2R) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  35. Moscow, tram # 378 [online]. Transphoto.ru [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Vůz DP Ostrava #619 (Tatra T2R) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2020-05-13]. Dostupné online. 
  37. Vůz DP Ostrava 681 (T2) [online]. Seznam-autobusu.cz [cit. 2012-09-20]. Dostupné online. 
  38. Mara, s. 39–41.

LiteraturaEditovat

  • Robert Mara a kol.: Tramvaje Tatra T2. Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, Praha 2005.
  • Vandas, Jaroslav, a kol.: Učebnice řidiče tramvaje a trolejbusu, NADAS, Praha 1969

Externí odkazyEditovat