Stykač
Stykač je přístroj pro spínání nebo rozepínání elektrického spojení, ve většině případů využívající elektromagnetický pohon.
Princip
editovatStykače mají podobnou konstrukci, princip i charakteristické parametry jako relé. Když přivedeme napětí na svorky cívky, vzniká magnetické pole a tím i magnetická síla. Kotva s pohyblivými kontakty je tak přitažena a pohyblivé kontakty se spojí s pevnými kontakty nebo přeruší stávající spojení. Kontakty drženy v pracovní poloze cizí silou, jakmile tato síla přestane působit, kontakty se vrací do klidové polohy.[1]
Stykače mají hlavní (též silové) kontakty, které spínají velké proudy tekoucí do ovládaného spotřebiče. Tyto kontakty jsou nejčastěji zapínací (v klidové poloze jsou rozepnuty a v pracovní poloze sepnuty), ale mohou být i rozpínací (v klidu sepnuté a v pracovní poloze rozepnuté). Vedle hlavních kontaktů mají stykače kontakty pomocné určené k ovládání, blokování, signalizaci atd. (opět mohou být zapínací i rozpínací). Výměnou jednotlivých částí, například sady kontaktů nebo cívky, je možno stykač upravit pro jiné napětí nebo vybavit jiným typem kontaktů.[2]
Rozdělení
editovatStykače rozdělujeme:[1]
- podle přídržné síly na elektromagnetické, hydraulické a pneumatické;
- podle proudu na stykače pro střídavý proud (AC) a stykače pro stejnosměrný proud (DC);
- podle chlazení na vzduchové stykače a olejové stykače;
přičemž nejčastějším typem jsou elektromagnetické vzduchové stykače.
Při popisu stykače, na schématech i na skutečných stykačích se používá označení:
- A1, A2 - svorky ovládací cívky
- NO (Normaly Open) pomocné kontakty spínací
- NC (Normaly Closed) pomocné kontakty rozpínací.
Údržba
editovatStykače nevyžadují téměř žádnou údržbu. Při 500 sepnutích za hodinu a provozu 8 hodin denně se doporučuje kontrola funkce stykače jednou za rok.[zdroj?] Doba údržby stykačů se většinou stanoví podle namáhání a podle životnosti udávané výrobcem.
Při častém spínání lze místo stykače použít solid state relé, které se skládá z polovodičů a neobsahuje žádné pohyblivé součásti.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b VAVŘIŇÁK, Petr. ELEKTRICKÉ STROJE A PŘÍSTROJE [online]. Ostrava: Střední škola elektrotechnická, Ostrava, Na Jízdárně 30, p. o., 2006 [cit. 2022-04-13]. Dostupné online.
- ↑ TKOTZ, Klaus. Příručka pro elektrotechniky. 23. vyd. Haan: Europa-Lehrmittel, 2001. ISBN 80-86706-00-1.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu stykač na Wikimedia Commons