Suzdal (rusky Суздаль) je město v Rusku, administrativní centrum Suzdalského rajónu Vladimirské oblasti. Leží na řece Kamence, přítoku Něrlu, 26 km severně od Vladimiru. Žije zde okolo 10 tisíc obyvatel.

Suzdal
Суздаль
Suzdal – znak
znak
Suzdal – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška115 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhCentrální
OblastVladimirská
RajónSuzdalský
Suzdal na mapě
Vladimirská oblast na mapě Ruska
Suzdal
Suzdal
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha15 km²
Počet obyvatel9 749 (2017)[2]
Hustota zalidnění657,67 obyv./km²
Etnické složeníRusové
Náboženské složenípravoslaví
Správa
StatusMěsto (1778)
StarostaLarisa Majorova
Vznik1024
Oficiální webwww.gorodsuzdal.ru
Telefonní předvolba+7 4931
PSČ601291
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Suzdal je městem mnoha historických památek, z nichž některé jsou od roku 1992 v rámci Bílých památek Vladimiru a Suzdalu zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO. Suzdal je také nedílnou součástí zlatého prstenu Ruska.

Název editovat

V nejstarší ruské kronice Pověst dávných let je roku 1024 sídlo označeno jako Suždal (Суждаль) [3], což může znamenat založit zde město nebo město má být zde.

Dle teorie etymologa a lingvisty O. N. Trubačova má název města původ ve staroslověnském slovese съзьдати (s'zdati), jehož jedním z významů bylo slepit z hlíny. (Od tohoto slovesa je odvozen moderní ruský výraz „создать“ – vytvořit, stvořit, postavit, vyrobit apod. [4]). Lingvista V. P. Něroznak se domníval, že název Суздаль vznikl z tvaru téhož slovesa v první osobě - ziždu (зижду), tedy stavím.[5].

V 19. století přišel finský etnograf D. E. D. Europaeus s teorií, že úvodní část suzda- má původ ve finském výrazu “susi“, resp. estonském “suzi“ s významem vlk[6][7]. Lingvista А. А. Šachmatov ve finsko-ugrickém klíči název rekonstruoval jako *susudal, což však odmítl М. Vasmer, s odůvodněním, že takový výraz ve finštině neexistuje[8].

Historie editovat

Nejstarší písemná zmínka o Suzdalu pochází z Novgorodského kodexu, kde se roku 999 píše, že jakýsi mnich Isaakij byl ustanoven popem v suzdalském chrámu svatého Alexandra-Arména. Nejstarší kronikářská zmínka pochází z Pověsti dávných let, kde se upomíná povstání pohanských žreců roku 1024.

Roku 1107 město oblehli a dobyli Volžští Bulhaři.

 
Pohled na Suzdal roku 1912 (foto Sergej Prokudin-Gorskij)

Na počátku 12. století, za vlády knížete Jurije I. Dolgorukého byl Suzdal centrem Rostovsko-suzdalského knížectví. Roku 1157 však kníže Andrej Bogoljubskij přenesl hlavní město do Vladimiru. V polovině 13. století byl Suzdal krátce hlavním městem Suzdalského knížectví, na počátku 14. století Suzdalsko-nižněnovgorodského knížectví, až se konečně roku 1392 stal součástí Moskevského velkoknížectví. Od roku 1572 byl Suzdal carským městem.

Město bylo značně poškozeno v letech 1608-1610 během polsko-litevské okupace, takže v Suzdalu zůstalo pouze 78 dvorů. Roku 1612 Poláci opět obléhali město, avšak tentokrát bezúspěšně.

Roku 1634 vyplenili město Krymští Tataři. V roce 1644 lehla popelem část města přiléhající ke kremlu. Další pohroma přišla v letech 1654-1655, kdy morová rána zahubila téměř polovinu z 2467 obyvatel města.

V roce 1681 bylo napočítáno 6145 obyvatel a 515 dvorů. Od roku 1708 spadalo město do Moskevské gubernie, od roku 1796 získalo status újezdního města Vladimirské gubernie.

Suzdal býval také důležitým náboženským centrem, v 16. století zde existovalo 11 klášterů (v 19. století již jen 5).

Ačkoliv ještě v 17. století zažilo město hospodářský rozkvět, později začalo upadat, až v polovině 19. století zcela ztratilo na významu, když se mu vyhnula železnice.

Za Sovětského svazu bylo v Suzdalu zbouráno 15 chrámů. Nicméně roku 1967 byl přijat generální plán rozvoje Suzdalu, podle kterého se měl stát Suzdal městem-muzeem. Byla tak zrušena nápravná zařízení, která ve městě fungovala, bylo vybudováno turistické centrum, zřízeny muzejní expozice, začalo se s restaurací památek.

Roku 1992 byly Suzdalský kreml a Spaso-Jevfimijův klášter v rámci Bílých památek Vladimiru a Suzdalu zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO.

Obyvatelstvo editovat

K 1. lednu 2016 byl Suzdal 936. největším městem Ruska (z celkových 1112).[9]

Vývoj počtu obyvatel
1856 1859 1897 1913 1923 1926 1959 1970 1979
6100 6145 6412 7700 7100 6600 9012 10 179 11 529
1989 1992 2000 2001 2002 2003 2005 2006 2009
12 063 12 100 12 000 11 900 11 357 11 400 11 200 11 200 10 965
2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
10 535 10 553 10 409 10 240 10 061 9978 9865

Ekonomika editovat

 
Centrum města

Ekonomika města je orientována především na turismus, provoz stravovacích a ubytovacích zařízení, prodej suvenýrů atp.

Funguje zde šicí dílna, výrobna suvenýrů z březové kůry a keramická dílna, které zastřešuje společnost Cech suvenýrů města Suzdal. Vyrábí se zde také medovina.

Každoročně se pořádají nejrůznější trhy spojené s kulturními akcemi.

Kultura editovat

Od roku 2002 hostí Suzdal každoročně Ruský festival animovaného filmu pod širým nebem, hlavní přehlídku ruské animované tvorby.

Každou druhou sobotu v červnu se koná v Muzeu dřevěného stavitelství Festival okurek.

Od roku 2010 se zde každoročně pořádá festival ruské sauny.

Klima editovat

Suzdal – podnebí
Období leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen listopad prosinec rok
Průměrné denní maximum [°C] −8 −7 −1 8 17 22 24 22 15 7 0 −6 8
Průměrné denní minimum [°C] −15 −16 −10 −2 5 9 12 10 6 0 −6 −12 −2
Průměrné srážky [mm] 32 26 28 30 44 61 80 64 55 49 39 39 547
Zdroj: http://www.svali.ru/catalog~73~27533~index.htm 26. 12. 2016

Pamětihodnosti editovat

 
Spaso-Jevfimijův klášter
 
Pokrovský klášter a řeka Kamenka
 
Brána kláštera Položení řízy Přesvaté Bohorodice
 
Muzeum dřevěného stavitelství

Památky na seznamu světového dědictví UNESCO editovat

Kláštery editovat

  • Spaso-Jevfimijův klášter
  • Pokrovský klášter
  • Klášter svatého Alexandra
  • Klášter Položení řízy Přesvaté Bohorodice
  • Klášter svatého Vasila

Chrámy editovat

  • Chrám vzkříšení (1732)
  • Chrám Kazaňské ikony Boží Matky (1739)
  • Chrám svatých Konstantina a Heleny (1707)
  • Chrám ikony Boží Matky radosti všech truchlících (1750-1787)
  • Chrám vjezdu Páně do Jeruzaléma (1702-1707)
  • Chrám Paraskjevy Pjatnicy (1772)
  • Chrám Setnutí hlavy svatého Jana Křtitele (1720)
  • Chrám svatého Antipy (1745)
  • Chrám svatého Lazara (1667)
  • Chrám svatého Mikuláše (1770)
  • Chrám svatých Kosmy a Damiána na Jarunové hoře (1725)
  • Chrám Kžiřování na Mžaru (1749)
  • Chrám Položení řízy Přesvaté Bohorodice na Mžaru (1777)
  • Chrám svatých Borise a Gleba na Borisovské straně (1749)
  • Chrám proroka Eliáše na Ivanově hoře (1744)
  • Chrám Zjevení Páně v Koželužské čtvrti (1781)
  • Chrám Narození svatého Jana Křtitele v Koželužské čtvrti (1739)
  • Chrám Tichvinské ikony Boží Matky (konec 17. století)
  • Chrám svatého Mikuláše u kláštera Položení řízy Přesvaté Bohorodice (1712)
  • Chrám svatého Petra a Pavla u kláštera Položení řízy Přesvaté Bohorodice (1699)
  • Chrám Smolenské ikony Boží Matky (1696-1707)
  • Chrám Simeona Stylity staršího (1749)
  • Chrám Povýšení svatého Kříže v Korovinkách (1696)
  • Chrám svatých Kosmy a Damiána v Korovinkách (18. století)
  • Chrám svatých Flory a Laura v Michalích (1803)
  • Chrám Archanděla Michaela v Michalích (počátek 18. století)
  • Chrám Alexandra Něvského v Michalích (počátek 20. století)
  • Chrám Archanděla Michaela v Ivanovském (polovina 18. století)

Ostatní editovat

  • Tržnice (1806-1811)
  • Muzeum dřevěného stavitelství (skanzen)

Osobnosti editovat

Partnerská města editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Суздаль na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Dostupné online. [cit. 2017-07-31]
  3. Полное собрание русских летописей. — Т. 1. I. II. Лаврентьевская и Троицкая летописи. — СПб.: Тип. Эдуарда Праца, 1846. — s. 147.
  4. Горбаневский М. V., Дукельский V. Ю. По городам и весям «Золотого кольца». — MOSKVA, 1983. — s. 130.
  5. V. P. Něroznak Названия древнерусских городов. / red. ak. D. S. Lichačov; АН СССР; Ин-т языкознания. — MOSKVA: Наука, 1983. — s. 164.
  6. V. A. Nikonov Краткий топонимический словарь. — MOSKVA: Мысль, 1966. — s. 397.
  7. V. P. Něroznak Названия древнерусских городов. / red. ak. D. S. Lichačov; АН СССР; Ин-т языкознания. — MOSKVA: Наука, 1983. — s. 165.
  8. Фасмер М. Этимологический словарь русского языка. — MOSKVA: Прогресс, 1987. — Т. 3. — s. 797.
  9. Каталог публикаций::Федеральная служба государственной статистики. www.gks.ru [online]. [cit. 2016-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-06. 
  10. Международные связи - Администрация города Суздаля. Официальный сайт. www.gorodsuzdal.ru [online]. [cit. 2016-12-28]. Dostupné online. 
  11. KASSAL, Tomáš. Z lounského náměstí u historické brány zmizí bazénky a přibude přechod. iDNES.cz [online]. 2013-04-07 [cit. 2016-05-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat