Sulfid železnatý

Sulfid železnatý
Obecné
Systematický název	Sulfid železnatý
Anglický název	Iron(II) sulfide
Německý název	Eisen(II)-sulfid
Sumární vzorec	FeS
Vzhled	Černá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1317-37-9
Vlastnosti
Molární hmotnost	87,913 g/mol
Teplota tání	1 193 °C
Hustota	4,739 g/cm³
Tvrdost	4,5
Rozpustnost ve vodě	0,000 62 g/100 g (18 °C) (prakticky nerozpustný)
Součin rozpustnosti	6,3×10−18
Součinitel tepelné vodivosti	7,12 W·m−1.K−1
Struktura
Krystalová struktura	Šesterečná
Hrana krystalové mřížky	a= 344,6 pm; c= 587,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−100 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	238 J/g
Standardní molární entropie S°	60,29 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−100,4 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,575 JK−1g−1
Bezpečnost
R-věty	žádné nejsou
S-věty	žádné nejsou
Teplota vznícení	nehořlavý
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sulfid železnatý (chemický vzorec Fe S) je černá krystalická látka ze skupiny sulfidů (sirníků), která se používá k přípravě sulfanu (sirovodíku).^[1] V přírodě se vyskytuje jako přírodní minerál troilit a pyrhotin, který ale nemá přesně stechiometrický poměr prvků. Může také vzniknout při vaření vajec natvrdo jako šedý povlak na povrchu žloutku. Ve vodě je prakticky nerozpustný, ale za vyšší teploty dochází při kontaktu se vzdušným kyslíkem k oxidaci na trihydrát oxidu železitého a síru.

Příprava

Sulfid železnatý vzniká reakcí práškového železa a síry:^[2]^[3]

Fe + S → FeS

Nebo srážením vodných roztoků železnatých solí sulfidem:^[3]

FeCl₂ + H₂S → FeS + 2 HCl

Reakce

Sulfid železnatý reaguje se zředěnými kyselinami za uvolnění sulfanu:^[3]

FeS + 2 HCl → FeCl₂ + H₂S

FeS + H₂SO₄ → FeSO₄ + H₂S

Na vlhkém vzduchu se oxiduje za vzniku oxidu železitého a síry.^[3]

Struktura

Má strukturu NiAs, železnaté ionty jsou oktaedricky koordinovány šesti sulfidovými anionty. Je diamagnetický, z čehož lze odvodit, že železnatý ion má nízkospinovou elektronovou konfiguraci.^[3]

Odkazy

Reference

↑ HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, Alan G. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1152 s. ISBN 978-0-273-74275-3. S. 736.
↑ H. Lux "Iron (II) Sulfide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1502.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 1635 s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1335.

Literatura

VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulfid železnatý na Wikimedia Commons
(anglicky) Making a Hydrogen Sulfide Generator

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] HOUSECROFT, Catherine E.; SHARPE, Alan G. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1152 s. ISBN 978-0-273-74275-3. S. 736.

[2] H. Lux "Iron (II) Sulfide" in Handbook of Preparative Inorganic Chemistry, 2nd Ed. Edited by G. Brauer, Academic Press, 1963, NY. Vol. 1. p. 1502.

[:0-3] GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 1635 s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1335.

[1]

[2]

[3]