Korsika
Korsika (francouzsky Corse, latinsky, italsky a korsicky Corsica) je ostrov ležící v západním Středozemním moři spadající pod správu Francie. Rozloha ostrova dosahuje 8680 km², je 4. největším ostrovem ve Středomoří. Ostrov je dlouhý 183 km a široký 83 km, což přibližně odpovídá vzdálenostem ostrova od evropské pevniny. Od Francie je vzdálen 180 km, od Itálie 80 km. Obýván je přibližně 322 000 obyvateli. Nejvyšší horou ostrova je Monte Cinto, které dosahuje 2706 m n. m. Oficiálním jazykem je francouzština, hovoří se tu ale často italsky a také korsicky. Tento původní jazyk byl dlouhá léta zakázán, ale dnes se běžně vyučuje na středních a vysokých školách. Jazyk se řadí do italského nářečí, patří do skupiny toskánských dialektů, z latiny. Korsika je místem narození Napoleona Bonaparte a nedotčenou krajinou s množstvím ledovcových jezer. Části ostrova jsou zapsány v UNESCO. Ostrov je znám pro své bělavé pláže a čisté moře (délka pobřeží je 1047 km), což ho řadí mezi častý cíl turistů.
| Korsika | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Ajaccio |
| Souřadnice | 42°9′ s. š., 9°5′ v. d. |
| Rozloha | 8 722 km² |
| Nejvyšší bod | Monte Cinto (2706 m n. m.) |
| Časové pásmo | +1 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 322 000 (2013) |
| Hustota zalidnění | 36,9 obyv./km² |
| Jazyk | francouzština, korsičtina, italština |
| Správa regionu | |
| Stát |  Francie |
| Nadřazený celek | Francie |
| Druh celku | region |
| Podřízené celky | 2 départementy - Haute-Corse - Corse-du-Sud 5 arrondisementů 52 kantonů 360 obcí |
| Vznik | 1970 |
| regionální prezident | Gilles Simeoni |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
První záznamy o osídlení ostrova pocházejí z dob antického Řecka, kdy byl ostrov osídlen Řeky, Etrusky a Kartaginci. Roku 564 př.n.l. založili Řekové dnešní hlavní město Ajaccio. V roce 227 př.n.l. připadl ostrov do sféry vlivu Římské říše.
Ve středověku se ostrov opět stal cílem mnohých zájmů, a tak se na něm střídali vládci. Nejprve ostrov patřil italskému státu Pise, pak Janovu. Přístavní město Calvi je jedním z možných rodišť „Janovana“ Kryštofa Kolumba. Ve středověku se také na ostrově začaly pěstovat jedlé kaštany a olivy. V italských válkách získala ostrov v 16. století Francie, ale po uzavření mírové smlouvy byl ostrov navrácen opět městu Janov. Po obvodě celého ostrova postavili Janované obranné věže, které chránily ostrov před nájezdy muslimských pirátů ze Severní Afriky.[1] V krátkém nejistém období se o samostatnost Korsiky zasazoval význačný rodák Pasquale Paoli. Korsika definitivně připadla do područí Francie roku 1768, kde zůstala až do roku 1942, kdy byla obsazena a krátce okupována italskými vojsky. Od roku 1982 má v rámci Francie autonomii s vlastní vládou a regionálním parlamentem. Na ostrově stále nicméně existuje autonomistické hnutí, nyní reprezentované stranou Pè a Corsica (Pro Korsiku). Ve volbách v roce 2017 tato strana získala 56,5% a stala se tak nejsilnější korsickou stranou. Mezi její aktuální požadavky patří např. povýšení korsičtiny na úřední jazyk.[2]
Zde, v městě Ajaccio, se také narodil 15. srpna 1769 Napoleon Bonaparte.
Stojí za zmínku, že 90% měst, městeček či vesnic má italské a nikoli francouzské názvy.
Geografie
Severní část (prst) ostrova kulminuje vrcholem Mt. Stello a pokračuje na jih, kde vrcholí na Mt. San Pietro (1 766 m). Tato horská skupina je mladšího data a tvoří ji krystalické břidlice a druhohorní sedimenty. Vápenité břidlice obsahují ještě fylity a polohy dioritů a diabasů. Konečnou podobu dalo této oblasti alpinské vrásnění. Na jihu kolem Bonifacia se vklínily neogenní vápencové sedimenty. Větší část ostrova zabírají skalní štíty se strmými stěnami, přecházející na západě v pobřeží fjordového typu. Některé teorie hovoří o pokračování vrásné zóny španělské Sierry Nevady. V každém případě je tento krystalický masiv jedním z nejstarších v Evropě. Na jeho stavbě se podílejí hlavně žuly variského stáří s četnými zlomy a méně často porfyry (Paglia, Orba). Ostré vrcholy, hluboce zaříznutá údolí alpského rázu, pozůstatky ledovcové činnosti (období pleistocénu) ve formě karů a jezer (Lac du Rotondo, Nino), to jsou Korsické Alpy. Pohoří je orientováno SSZ-JJV, ale jednotlivé hřebeny stojí k této ose příčně. Přechod hor je proto fyzicky náročný. V hlavním směru se nacházejí široká a hluboká sedla, oddělující dílčí horské skupiny. Přes ně vede čára rozvodí, a také silnice (Col de Vergio, Vizzavona, Verda, Bavella).
Rozdělení ostrova
Ostrov se před 1. lednem 2018 členil na dva správní oblasti départementy:
- Corse-du-Sud – jižní část ostrova se správním střediskem Ajaccio (poznávací značka vozidel 2A, dříve 20A)
- Haute-Corse – severní část ostrova, správní středisko Bastia, největší a nejdůležitější přístav Korsiky (poznávací značka vozidel 2B, dříve 20B)
Podnebí
Na různých místech ostrova se podnebí dost podstatně liší. Průměrná roční teplota na pobřeží se pohybuje kolem 16 °C, v horách v zimě pod nulou. Přesto lze i v červnu zažít pod horou Monte Cinto vydatnou sněhovou nadílku. Místy se sníh drží celý rok. Jezero Lac du Rotondo svírá často ještě v červenci ledový prstenec. Pod dvoutisícovkou Monte Incudine je v létě možné ráno chodit po jinovatce a za tři hodiny se pak vyhřívat při 32 °C. Srážky v horách dosahují běžných 1 500 mm. Na vrcholech i v létě za pěkného počasí dost fouká. Od východu z moře vane vítr Lavante, z jihu Scirocco a až stokilometrovou rychlostí se projevují na východních svazích padavé větry Libeccio.
Turistický ruch
Nejčastějším cílem turistů pro pobyt u moře je východní pobřeží, převážně pak okolí města Porto-Vecchio, které je proslulé písčitými plážemi.
Oblíbeným cílem pro pěší turistiku jsou kaskády (Cascades du Polischellu), nacházející se v korsických horách. Za nejkrásnější hřebenovou túru Evropy je pokládána horská třítýdenní trasa GR 20, která protíná celý ostrov. Zvláštností jsou Janovské věže[3], zříceniny strážních věží postavených na pobřeží proti pirátům.
Korsika je oblíbená mezi jachtaři. Západní pobřeží obrácené do Středozemního moře, vyžaduje od posádky velké zkušenosti, východní pobřeží otočené k Tyrhénskému moři je klidnější a bezpečnější. Výpravy na mořských kajacích[4] směřují téměř výhradně podél zajímavějšího západního pobřeží. Na jaře se v korsickém vnitrozemí splouvají velmi náročné řeky na raftech a kajacích.
Hornaté vnitrozemí i pobřeží Korsiky je oblíbenou jarní destinací pro silniční cyklistiku. Náročná cykloturistická trasa vede okolo celého ostrova a měří tisíc kilometrů.
Každoročně se na ostrově jezdí automobilová Korsická rallye jako jeden ze závodů Mistrovství světa v rallye.
Historie horolezectví
Hory pro evropské návštěvníky zpřístupnili horolezci Francis Fox Tuckett a Douglas William Freshfield. Horolezecky oblast objevil v letech 1899, 1902 a 1904 stuttgartský doktor Felix von Cube, který zpracoval na tehdejší dobu velmi kvalitní mapu. Na jeho památku byla na Plateau de Stagnu umístěna deska. V roce 1972 byl vytvořen Regionální přírodní park Korsika (Parc Natural Regional de la Corse), který zahrnuje skoro 40 % plochy ostrova.
V současné době vede na Korsice přes dva tisíce horolezeckých cest[5]. Většina z nich je kratší sportovní lezení na pobřeží[6] i ve vnitrozemí, část klasických cest poskytuje dlouhé vícedélkové lezení ve vnitrozemských horách.
Významně se zapsali při výstupech na místní vrcholy také čeští horolezci z Jablonce nad Nisou (Simm, Skořepa, Deml a Skrbek).[zdroj?]
Demografie
Na ostrově žije zhruba 320 tisíc obyvatel, z toho asi 100 tisíc ve městech Bastia a Ajaccio. Vzhledem k povrchu ostrova a drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s nejmenším zalidněním. Mladá generace se stěhuje do měst, kde je více pracovních možností a turistický ruch. Na Korsice je mnoho rybářských vesniček – rybaření byla dříve hlavní obživa tamějších obyvatel. Dějiny ostrova byly celá staletí velmi rušné. Od dob Říma přes Saracény, dlouhou okupaci Janovem, přes krátké období samostatnosti až po jeho připojení k Francii. Obtížně dostupné hory byly hrdým Korsičanům vždy dobrým domovem a macchie laskavou matkou.
Vlajka ostrova zobrazuje useknutou hlavu Saracéna. Podle legendy ukazovali Korsičané hlavu velitele na kůlu proti bílé plachtě, aby tak odradili od útoku další nájezdníky. Využití tohoto symbolu je ale až z doby novověku.
Odkazy
Reference
- ↑ Janovská věž u městečka Erbalunga na Cap Corse – Torra d’Erbalunga. Cestynamotorce.cz [online]. 20. července 2015. Dostupné online.
- ↑ France: triomphe des nationalistes corses aux élections locales, score historique. RTBF.be [online]. 10.12.2017 [cit. 11.12.2017]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ - 90 Janovských věží francouzsky
- ↑ Korsika na mořském kajaku podél západního pobřeží
- ↑ Escalade Corse - přehled horolezeckých oblastí na Korzice francouzsky
- ↑ Porto, malá lezecká oblast na Korsice
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Korsika na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Korsika ve Wikislovníku
