Česká nářeční skupina je označení pro skupinu dialektů českého jazyka, vyskytující se zhruba na území historické země Čechy. Na rozdíl od Moravy jsou Čechy z hlediska dialektologického poměrně homogenní. Interdialektem této nářeční skupiny je obecná čeština.

Hlavní znaky

editovat
  • hlásková změna ý > ej (živý > živej) – v některých případech i í > ej (vozík > vozejk)
  • diftongizace ú > ou (soused - stejně jako ve spisovné češtině), na počátku slov nedůsledně (ouroda i úroda)
  • asimilace znělosti v případě sh- na sch-
  • protetické v na začátku slova, popř. kořenu slova začínajícího na o- (otevřít > votevřít, viz též votrok)
  • hláska -l na konci tvaru příčestí minulého jednotného čísla mužského rodu po souhlásce zaniká (snědl > sněd)
  • v některých případech zúžení é > í, respektive é > ý (délka > dýlka, vézt > vízt)
  • nominativ plurálu tvrdých adjektiv má koncovku bez ohledu na rod (mladý kluci (spis. mladí), stromy (spis. mladé), holky (spis. mladé) i města (spis. mladá))
  • tvar 7. pádu množného čísla většinou končí na -ma bez ohledu na rod (mužema, ženama, růžema, kostma, staveníma atd.)
  • podstatná jména, jejichž kořen končí na -s, -z, -l se skloňují tvrdě (viz České skloňování)
  • u tvrdého skloňování mužského a středního rodu přídavných jmen je většinou shodný 6. a 7. pád jednotného čísla[zdroj?]
  • sloveso "být" má v první osobě jednotného čísla vždy tvar sem, ať již je v jakémkoli významu
  • sloveso "být" má v druhé osobě jednotného čísla tvar seš jako sponové / plnovýznamové sloveso a -s jako pomocné sloveso minulého času
  • v 1. osobě minulého času se vynechává příslušný tvar pomocného slovesa být, pokud je podmět vyjádřený (já jsem tam byl > já tam byl)
  • často (ne však důsledně) změna s, š, z, ž > c, č, dz, dž po n, ň (ženská > žencká)
  • na začátku slova se provádí změna hř > ř (hřích > řích)
  • krácení dlouhých samohlásek, zejména u skloňovacích koncovek, ale i jinde (vidím > vidim)

Podskupiny

editovat
 
Nářečí češtiny:
1 – česká skupina (1a – severovýchodočeská podskupina, 1b – středočeská podskupina, 1c – jihozápadočeská podskupina, 1d – jihovýchodočeská)
2 – středomoravská skupina
3 – východomoravská skupina
4 – slezská skupina (4a – slezskomoravská podskupina, 4b – slezskopolská podskupina)
5 – bývalé německojazyčné oblasti, dnes bez nářečí

Středočeská podskupina

editovat
  • Výskyt: Centrální část Čech, zejména Praha a její okolí (hranice tvoří pás Mělník - Nymburk - Poděbrady - Kolín - Čáslav - Chotěboř na severu a pás Rakovník - Hořovice - Příbram - Milevsko - Tábor - Pacov - Pelhřimov na jihu)
  • Hlavní znaky:
    • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
    • změna stř > tř na začátku slov (stříbrný > tříbrnej)
    • ve 3. osobě množného čísla sloves převažují koncovky -ou, -eji, -aji (jsou, modleji, plivaji)
    • ve 2., 3. a 6. pádu jedn. č. žen. rodu. tvrdého skloňování se užívá koncovka 2. pádu[zdroj?]
    • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar
      • si nebo seš jako sponové sloveso
      • -s jako pomocné sloveso minulého času (viděls to, česal ses)
    • pelhřimovský dialekt ( oblast býval. okresu ) - šlápnout - šloupnout
  • Podtypy: lounsko-litoměřické nářečí

Jihozápadočeská podskupina

editovat
  • Výskyt: Z jihu za středočeskou skupinou, přesahující na Moravu do úseku Telč - Třešť - Dačice
  • Hlavní znaky:
    • změna ť > j po samohlásce (zaplaťte > zaplajte)
    • tvary středního rodu jednotného čísla přivlastňovacích přídavných jmen jsou užívány pro všechny ostatní rody a čísla (sestřino židle, bratrovo syn)
    • skloňování 6. pádu jednotného čísla mužského a středního rodu je stejné měkké i tvrdé (vo ňom, vo našom)
    • ve slovesných tvarech 3. osoby množného čísla koncovky -ou, -í, -ají (kupujou, tvoří, říkají)
    • koncovky -ům nebo -ím se ve 3. pádě zaměňují koncovkou -om (jdu k sousedom, ke slepicom, ke dveřom)
    • dubleta 3. osoby plurálu sloves vzoru sázet oni sází místo oni sázejí byla kodifikována v roce 1993, předtím byla hodnocena jako nářeční: Josef Gebauer ji připisoval doudlebskému nářečí (a také některým moravským a východoslezským), Josef Zubatý „Plzeňákům“
  • Západní podtypy: plzeňské (západočeské), chodské, manětínské a stříbrské nářečí
  • Jižní podtypy: doudlebské a prachatické nářečí

Severovýchodočeská podskupina

editovat
  • Výskyt: Na severovýchod od středočeské skupiny
  • Hlavní znaky:
    • na konci zavřených slabik změna v/f > u (pravda > prauda)
    • změna í > ej po ostrých sykavkách (cítit > cejtit)
    • koncovka -ej v 7. pádu jednotného čísla měkkého skloňování ženského rodu podstatných jmen (růžej, kosťej)
    • koncovka -oj 3. a 6. pádu jednotného čísla mužského rodu životného (mužoj)
    • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci)
    • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar
      • seš jako sponové sloveso
      • -s jako pomocné sloveso minulého času
    • koncovky 3. osoby množného čísla sloves jsou -ou, -ej, -aj (kupujou, prosej, zpívaj)
  • Podtypy: podkrkonošské, podještědské, náchodské, kladské a litomyšlské nářečí

Jihovýchodočeská (českomoravská) podskupina

editovat
  • Výskyt: Na jihovýchodním okraji území české nářeční skupiny, velká část je na území Moravy
  • Hlavní znaky:
    • tvar 4. pádu množného čísla mužského rodu životného podstatných jmen je shodný s tvarem 1. pádu (stavíme sněhuláci)
    • sloveso být má ve druhé osobě jednotného čísla tvar
      • seš ve významu sponového slovesa
      • -s jako pomocné sloveso minulého času
    • ve významu sponového slovesa má 1. osoba jednotného čísla slovesa být tvar su jako v moravských dialektech
    • podstatná jména s kořenem na -s, -z, -l se skloňují měkce
    • v 1. a 2. osobě plurálu imperativu sloves, jejichž imperativ v singuláru má koncovku -i, je koncovka -ime, -ite (tiskněte > tisknite)
    • změna šť > šč (déšť > dešč)
  • Podtypy: žďársko-bystřické a jemnické nářečí

Literatura

editovat
  • BĚLIČ, Jaromír. Nástin české dialektologie. [s.l.]: SPN, 1972. 
  • BACHMANNOVÁ, Jarmila. Česká nářeční skupina [online]. Nový encyklopedický slovník češtiny, 2017 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat