Otevřít hlavní menu

Prstnatec bezový

druh rostliny

Prstnatec bezový (Dactylorhiza sambucina) je hlíznatá, zemní orchidej, která je v české přírodě velmi vzácná. Tato nevysoká bylina patří k nejčasněji rozkvétajícím orchidejím a je zvláštní svým výrazným polymorfismemː květy má zbarvené buď tmavě nachově, nebo světle žlutě. Jedinci s oranžovými květy jsou kříženci obou barevných forem.[2][3]

Jak číst taxoboxPrstnatec bezový
alternativní popis obrázku chybí
Dvě formy prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď vstavačovité (Orchidaceae)
Rod prstnatec (Dactylorhiza)
Binomické jméno
Dactylorhiza sambucina
(L.) Soó, 1962
Synonyma
  • Orchis sambucina
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lodyha, listy a květenství

VýskytEditovat

Evropský druh, jehož souvislý areál zahrnuje hlavně střední, jižní a východní Evropu. Na západě se hranice jeho rozšíření pouze dotýká východu Francie, na severu prochází Německem a jihem Polska a na východě sahá až po východ Ukrajiny; na jihu vede podél Středozemního moře. Izolované arely se vyskytují na jihu Skandinávie.

České republice se dříve prstnatec bezový řídce vyskytoval v pahorkatinách na většině území. V 60. letech 20. století začal ustupovat a dnes je na velké části území Čech vzácný nebo zcela vyhynul. Na východě Moravy se dosud drží, hlavně v Beskydech, Vsetínských vrších a Bílých Karpatech. Za východní státní hranicí, na Slovensku, je v karpatské oblasti poměrně hojný.[2][4][5][6]

EkologieEditovat

Světlomilný druh rostoucí na suchých, kamenitých, na živiny chudých, nevápnitých nebo slabě kyselých půdách. Bývá k vidění na loukách, pastvinách a po okrajích světlých lesů v podhorských a horských oblastech. Nesnáší hnojení stanovišť, které narušuje symbiotický vztah s mykorhizními houbami. Kvete v dubnu a květnu.

Rostlina má současně dvě nebo více hlíz. Loňskou, plnou výživných látek, ze které na jaře rostlina raší, a novou, která roste, sílí a bude rostlinu vyživovat v následujícím roce. Za příhodných podmínek se vyvine nových, drobných hlíz několik a tyto mohou posloužit k rozmnožování. Pokud hlíza nenakumuluje dostatek živin, rostlina neroste do květů. Stará hlíza současně se zaschnutím rostliny na konci sezony zcela vyčerpaná uhyne.[2][3][4][7]

PopisEditovat

Vytrvalá, 10 až 25 cm vysoká rostlina, která má v podzemí obvykle dvě zploštělé, prstovitě dělené hlízy (odtud název rodu "prstnatec"). Lodyha je přímá, dutá a někdy mělce rýhovaná, olistěná je pouze ve spodní polovině. Na bázi lodyhy vyrůstá čtyři až šest od lodyhy odstávajících, kopinatých, na vrcholu tupých listů, výrazně žilnatých, zelených a vždy beze skvrn. Listy jsou úzce obvejčité a na vrcholu tupé, nejvýše postavený list je kopinatý a dosahuje až ke spodu květenství.

Květenství je hustý, válcovitý klas dlouhý až 9 cm a je tvořený mnoha světle žlutými nebo tmavě nachovými květy se žlutou bázi pysku. Listeny se třemi až pěti podélnými žilkami, příčně pospojovanými, bývají kopinaté, zelené nebo mají červenofialový nádech, jsou delší než semeník a jejich vrcholy přečnívají nad květy. Ze tří vnějších okvětních lístků dva odstávají, třetí společně se dvěma menšími, vnitřními lístky jsou k sobě přikloněné a vytvářejí přilbu. Plochý, po okraji vlnitý pysk je okrouhlý, mělce trojlaločný a má alespoň u báze nachové tečky. Ostruha je kyjovitá, tupá, dlouhá jako válcovitý semeník a obvykle směřuje dolů. Květenství voní po květech bezu černého (Sambucus nigra), z čehož je odvozeno druhové jméno byliny.

Květy jsou opylovány hlavně včelami a čmeláky, kteří přistávají na širokém pysku. Po vsunutí sosáku do ostruhy, kde hledají nektar, se uvolní brylky pylu a pomoci lepkavých terčíků se opylovačům přilepí na hlavu. Tam zůstanou až do návštěvy dalšího květu, kde brylky ulpí na lepkavé blizně. Po opylení se v květu vyvíjí elipsoidní tobolka s četnými drobnými semeny, která po vyklíčení potřebují k vytvoření semenáče podporu symbiotické mykorhizní houby.[2][3][4][5][7]

OhroženíEditovat

Prstnatec bezový začal z české krajiny ustupovat následkem mizení pastvinářství a kosení luk. Řada jeho tradičních lokalit zarostla agresivními vyššími travinami nebo náletovými dřevinami, jimž tento konkurenčně slabý druh není schopen odolat.

Je v České republice chráněnou rostlinou a byl přiřazen k silně ohroženým druhům, jejichž stavy v posledních letech výrazně poklesly, a to jak ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb" (§2), tak i v "Červeném seznam cévnatých rostlin České republiky z roku 2012" (C2t).[2][4][5]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Prstnatec bezový [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 15.07.2007 [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Prstnatec bezový, s. 400-401. 
  4. a b c d HRONEŠ, Michal. Natura Bohemica: Prstnatec bezový [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 21.05.2012 [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c DANČÁK, Martin; CHYTIL, Petr. Vzácné rostliny Beskyd: Prstnatec bezový [online]. ČSOP Salamandr, CHKO Beskydy, Rožnov pod Radhoštěm, rev. 12.2013 [cit. 2017-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-05-18. (česky) 
  6. HASSLER, M. Catalogue of Life: Dactylorhiza sambucina [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2014 [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b HRČKA, Daniel. Prstnatec bezový [online]. Salvia – ekologický institut, z. s., Praha 8, rev. 25.04.2014 [cit. 2017-03-30]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat