Otevřít hlavní menu

Perličkovití

ptačí čeleď
Možná hledáte: perlička (písmo).

Perličkovití (Numididae) je čeleď středně velkých hrabavých ptáků. Čeleď tvoří 4 rody, všechny mají stejné české jméno perlička.

Jak číst taxoboxPerličkovití
alternativní popis obrázku chybí
Perlička kropenatá (Numida meleagris)
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád hrabaví (Galliformes)
Čeleď perličkovití (Numididae)
de Sélys Longchamps, 1842
Rody
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ZařazeníEditovat

Čeleď perličkovití byla ještě donedávna zahrnuta do čeledi bažantovitých, kde byla považována za pouhou podčeleď. Morfologická a molekulární analýza však objasnila vzájemné vztahy a potvrdila samostatnost této čeledě.[1]

VýskytEditovat

Perličky jsou původem ze subsaharské Afriky, kde jsou rozšířené od západu ze Senegalu na východ po Somálsko a na jih do Jihoafrické republiky a Madagaskar. Obývají suché stepi, lesostepi, i tropické pralesy. Žijí také v oblastech s obdělávanou zemědělskou půdou. Jednotlivé druhy jsou však vázány na určitý druh biotopu.

Do Evropy se dostaly v období Římské říše, po jejím rozpadu chov zanikl. Opětovně je přivezli až Španělé v 15. století, perličky se rozšířily a byly domestikovány v zemích západní Evropy i v Americe. Byly dovezeny také na mnohé ostrovy (Kapverdy, Asunción, Svatá Helena, Kuba, Jamajka, Haiti), kde se aklimatizovaly a záhy zdivočely.[2][3]

PopisEditovat

Jsou to ptáci velcí 40 až 70 cm a vážící od 0,7 po 1,6 kg. Zobáky mají krátké a tlusté, nohy silné s  různě velkými drápy a ostruhami. Ocas je krátký a svěšený dolů. Mnohým z přední částí hlavy u zobáku visí chrupavčité laloky, na hlavě mají vysoký výrůstek. Hlavu a krk nemají pokrytou peřím, tato oblast slouží k ochlazování arteriální krve proudící směrem nahoru od srdce k mozku. Peří mají převážně tmavé se světlými skvrnami, některé mají na hlavě pernatou chocholku. Samci se podobají samicím, i když jsou větší a těžší.

Kromě pravidelného napájení a sběru potravy v časném dopoledni a pozdním odpoledni se věnují koupelí v lehké, prašné půdě pro zbavení parazitů v peří. Během poledního horka jsou ve stínu, za soumraku se vracejí do svých úkrytů, hřadují obvykle na větvích stromů. Perličky žijí mimo dobu líhnutí a výchovy kuřat ve skupinách po 10 až 100 kusech. Jsou to ptáci velice ostražití, snaží se před nebezpečím útěkem nebo krátkým letem ukrýt do křovin.

Jsou to všežravci, kteří se v období rozmnožování živí především hmyzem, kobylkami a termity, jinak semeny, drobnými plody a čerstvými výhonky rostlin. Pokud žijí v blízkosti polí s oblibou vybírají ze země zasetá obilná zrna.[3][4]

RozmnožováníEditovat

V době rozmnožování, zpravidla v období dešťů po němž bývá více potravy, žijí perličky v párech. Samice snese do plytkého hnízda 10 až 20 vajec na kterých sedí 25 dnů. Vylíhnutá kuřata jsou schopna již sama zobat drobný hmyz, semínka a oštipují rostliny. Vodí je oba rodiče, prvé dny je kvočna na noc schovává pod peří, asi po 14 dnech jsou kuřata schopna vyletět na větve, kde přespávají. Osamostatní se zhruba po dvou měsících.[3][4]

OhroženíEditovat

Kromě lidí, kteří je odedávna loví a sbírají jejich vejce, jsou nejvíce ohrožovány dravými ptáky, kočkovitými nebo psovitými šelmami a hady. Přesto nejsou o jejich budoucnost ve volné přírodě obavy, jejich stavy jsou hojné a jednotlivé druhy jsou rozšířeny v rozlehlých areálech. Výjimkou je perlička červenohlavá, vyskytující se jen v Sierře Leone, Ghaně, Libérii a Pobřeží slonoviny, která je podle IUCN zařazena v kategorii zranitelný druh.[5]

TaxonomieEditovat

Čeleď perličkovití se dělí na 4 rody a 7 druhů z nichž některé dále tvoří více poddruhů.[6][7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HOWARD, Laura; DEWEY, Tanya. Animal Diversity Web: Phasianidae [online]. University of Michigan Museum of Zoology, MI, rev. 2007 [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Zvířata a expozice: Perlička domácí [online]. ZOO Zlín-Lešná, Zlín [cit. 2011-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-06-12. (česky) 
  3. a b c CROWE, Timothy Michael. Novelguide.com: Numididae [online]. Novelgiude.com, Thomson Learning Inc., UK [cit. 2011-03-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-13. (anglicky) 
  4. a b Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Numididae [online]. NET Industries [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2010 [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CLEMENTS, J. F; SCHULENBERG, T. S; LLIFF, M. J. The Clements Checklist, verze 6.5 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2010 [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. POŘÍZ, Jindřich. BioLib.cz: Numididae [online]. Ondřej Zicha, rev. 27.12.2009 [cit. 2011-03-14]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazyEditovat