Wikipedie

Pavel Nikolajevič Jevdokimov

Pavel Nikolajevič Jevdokimov (rusky Павел Николаевич Евдокимов; 15. srpna 1901, Sankt Petěrburg – 16. září 1970, Meudon) byl ruský pravoslavný teolog, působící na Pravoslavném teologickém ústavu sv. Sergeje v Paříži.

Pavel Nikolajevič Jevdokimov
Narození2.jul. / 15. srpna 1901greg.
Petrohrad
Úmrtí16. září 1970 (ve věku 69 let)
Meudon
Povolánífilozof, teolog a vysokoškolský učitel
ZaměstnavatelPravoslavný teologický ústav svatého Sergeje
Nábož. vyznánípravoslaví
ChoťTomoko Faerber-Evdokimov
DětiMichel Evdokimov
Nina Pecheff-Evdokimoff
Funkceprezident (Syndesmos)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Jevdokimov pocházel z aristokratické rodiny[1] v Sankt Petěrburgu. Když mu bylo šest let, byl zavražděn jeho otec. Studoval teologii v Kyjevě. Po první světové válce, během které narukoval do bělogvardějské armády, vynuceně emigroval z důvodu bolševického puče na Rusi, a nakonec se usídlil v Paříži, jež se společně s Prahou stala centrem ruského emigrantského života.[2] Nejprve se zde z existenciálních důvodů živil převážně dělnickými profesemi:[3] pracuje jako dělník v továrně automobilů, ale také jako řidič, číšník, kuchař nebo uklízeč.[4] Pak na Pravoslavném teologickém ústavu sv. Sergeje dosáhl doktorátu teologie. Dále získal doktorát z literatury na základě práce Dopisy Dostojevského a problém zla na Fakultě literatury univerzity v Aix-en-Provence.

Od roku 1962 působil jako profesor teologie na teologickém ústavu sv. Sergeje. Postupně se stal známým exilovým teologem a účastnil se jako pozorovatel Druhého vatikánského koncilu.

Osobní život editovat

Pavel Jevdokimov byl dvakrát ženatý a to přestože pravoslavná církev vnímá druhý svazek jako určitou nedokonalost, protože manželství je vnímáno jako svazek věčného pouta, které nezaniká smrtí jednoho z partnerů.[5] V roce 1927 se oženil s Natašou Brunovou, jež byla po otci Francouzska z jihu, po matce Ruska z Kavkazu. Z manželství se narodily dvě děti: dcera Nina v roce 1928 a syn Michel v roce 1930. V roce 1945 ovdověl, neboť manželka Nataša zemřela na rakovinu. V roce 1954 se znovu oženil s Tomoko Sakaiovou, pětadvacetiletou dcerou japonského diplomata a Angličanky.[3]

Teologie manželství editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství a sexualita.

Jevdokimov věnoval dvě knihy spiritualitě manželství: Svátost lásky (Le Sacrement de l'amour) a Žena a spása světa. Jevdokimov jde stejným směrem při zkoumání smyslu lásky, který převzal od Vladimira Solovjova a Nikolaje Berďajeva, a snaží se dát svým závěrům pevný dogmatický základ.[6] Zdůrazňuje, že křesťanství ctí manželství muže a ženy ve svátostném spojení a varuje před tendencí pohlížet na něj z pohledu sociologie a psychologie, které jej zbavují duchovní roviny.[5] Manželský stav činí z manžela a manželky jednu hypostasis. Vztah této hypostaze s Bohem se podobá vztahu mnicha a Boha.[3] Sjednocení muže a ženy v jednom bytí Jevdolimov analogicky připodobnil ke znamení spásy v Bohu-Trojici, v soupodstatné jednotě Otce, Syna a Ducha svatého, která je božským archetypem a ikonou manželského společenství.[7]

Dílo editovat

Karel Sládek používá přepis jména Jevdokimov z azbuky,[8] jenž odpovídá normám pro transliteraci jmen z azbuky do češtiny. Varianta „Evdokimov“ zachovává úzus českých překladů Evdokimových děl a užití zahraniční transliterace z azbuky do jiného jazyka.[3]

  • Dostoïevski et le problème du mal.
  • La Femme et le salut du monde.
  • L'Orthodoxie.
  • Gogol et Dostoïevski ou la Descente aux enfers.
  • Le Sacrement de l'amour: Le mystère conjugal à la lumière de la Tradition orthodoxe.
  • Les Ages de la vie spirituelle, Des Pères du désert à nos jours.
  • La Connaissance de Dieu selon la Tradition orientale, L’enseignement patristique, liturgique et iconographique.
  • L'Esprit-Saint dans la Tradition orthodoxe.
  • La Prière de l’Église d’Orient: La Liturgie de saint Jean Chrysostome.
  • Le Christ dans la pensée russe.
  • L'Art de l'icône, théologie de la beauté.
  • L'Amour fou de Dieu.
  • La Nouveauté de l'Esprit.
  • Le Buisson ardent.
  • La Vie Spirituelle dans la ville.
  • Gotteserleben und Atheismus.

České překlady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paul Evdokimov na německé Wikipedii.

  1. ↑ Sládek, s. 74.
  2. ↑ Sládek, s. 75.
  3. ↑ a b c d Zvelebil 2015.
  4. ↑ Šafárová 2018, s. 9.
  5. ↑ a b Šafárová 2018, s. 14.
  6. ↑ Špidlík 1996, s. 263.
  7. ↑ Sládek, s. 81.
  8. ↑ Sládek.

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Nikolajevič_Jevdokimov&oldid=23540269“