Otevřít hlavní menu

Bakalářská práce

závěrečná práce, která na vysokých školách podmiňuje zisk bakalářského titulu

Bakalářská práce (hovorově též bakalářka, angl. bachelor's thesis) je typ školní práce, kterou zhotovují studenti na vysokých školách. Jde o obsáhlejší práci (tzv. závěrečnou, nebo kvalifikační), která by měla být odborná, a jejíž úspěšná obhajoba je pro studenta většinou jednou z podmínek pro řádné ukončení studia v bakalářském studijním programu.

Obhajoba bakalářské práce je součástí státní závěrečné zkoušky (státnice, SZZ).[1]

Tvorbu bakalářské práce zpravidla vede a dozoruje její vedoucí, rovněž bývá takováto práce spjata s oponenturou.

Obsah

HistorieEditovat

Bakalářská práce je v Česku též někdy nazývána jako „diplomová práce,“ nebo někdy též jako „bakalářská (diplomová) práce,“ protože i tato studentská práce, či přesněji bakalářský program, je spjat s udělováním diplomu. Pojem „diplomová“ je však zpravidla historicky spjat, rovněž dle současného českého vysokoškolského zákona, s prací magisterskou.[2] Protože do revoluce v roce 1989 byla v tehdejším ČSSR charakteristická „dvoustupňová soustava“ a bakalářský stupeň byl zaveden až zákonem v roce 1990, přičemž zákon mezi lety 1990-1998 se o obhajobě bakalářské práci nezmiňoval.[3]

V současnosti je obhajoba bakalářské práce zpravidla jednou ze součástí SZZ, nejde tedy vždy o striktní podmínku ze zákona[1] (bakalářské studium může být zaměřeno nejen akademicky, ale také profesně).[4]

NáležitostiEditovat

Orientačně lze uvést, že bakalářská práce je obecně méně rozsáhlejší než diplomová práce. Nejedná se o práci, která musí jako podmínku ze zákona, přinášet původní výsledky (blíže: disertační práce) či nové vědecké poznatky (blíže: habilitační práce). Účelem bakalářské práce je prokázat schopnost samostatné odborné práce. Obvykle je vypracována písemně, ale na některých typech škol (např. uměleckých) může mít i jinou formu; konkrétní podoba bakalářské práce tak může mít různý charakter (video, rešerše, softwarové dílo, důkaz nových poznatků…), především kvůli odlišnostem mezi různými oblastmi.[5]

Pro orientaci lze uvést, že je obvykle požadován rozsah 35-45 normostran. Například jeden pramen (filozofická fakulta), který hovoří k optimálnímu rozsahu, uvádí, že: „Doporučená kvantita je pro bakalářskou diplomovou práci 70 000 znaků (asi 38 normostran) (...).“[6] Jiný pramen (právnická fakulta) uvádí k rozsahu bakalářské práce následující: „Rozsah bakalářské práce se pohybuje v rozmezí 50 až 80 tisíc znaků (zhruba 27–44 normostran), (...).“[7] Konkrétní podmínky vypracování bakalářské práce si každá vysoká škola stanoví sama, a to právě vzhledem k příslušné oblasti; minimální a maximální rozsah a další náležitosti práce jsou zpravidla upraveny příslušným vnitřním předpisem (např. pokynem děkana).

Pokud je třeba práci odevzdávat v elektronické podobě i v papírové podobě, je potřeba text bakalářské práce vytisknout. K tomu je možné využít například služeb v různých copycentrech, které se mnohdy nachází poblíž fakult či kolejí. Pro tisk je důležité dodat podklady ve formátu PDF, tisk z jiného formátu než PDF nemusí zaručit správný výsledek a práce může být znehodnocená.

Vysokoškolský student, který pracuje na bakalářské (diplomové) práci, se někdy nazývá bakalant (resp. diplomant). Studenti se někdy dopouštějí plagiátorství, přitom použití části, případně i celého cizího díla je možné i legálně, avšak musí být dodržena závazná pravidla včetně bibliografických citací.

Problémem bývá též tzv. ghostwriting, tedy situace, kdy práci fakticky zhotovuje celou, nebo její část, někdo jiný než student (zpravidla za úplatu, např. firma, kamarád, jiná osoba, která si takto přivydělává atp.); takovéto zhotovování práce pak postrádá onen původní studijní či vzdělávací smysl.

Vedoucí a oponentEditovat

Vedoucí bakalářské práce dohlíží na to, aby práce splňovala veškeré formální i obsahové požadavky. Je to většinou vysokoškolský učitel, který studenta při práci vede, zpravidla jde o akademického pracovníka působícího na dané vysoké škole, který vypisuje témata prací, ke kterým se mohou studenti přihlašovat. Často to bývá též doktorand (student doktorského studijního programu). V průběhu zpracování konzultuje se studenty postupy, výsledky atp. Po odevzdání práce zpravidla zpracovává posudek vedoucího práce.[8]

Oponentem může být například „člověk z praxe“ (z určité instituce), případně jiný doktorand, resp. vysokoškolský učitel; rovněž zpravidla zpracovává posudek.

ObhajobaEditovat

Obhajoba je zpravidla součástí státnic.[1] Členové státnicové komise většinou dostávají možnost se předem seznámit s prací samotnou i s uvedenými posudky. V posudcích bývá též zahrnuto hodnocení zpracování, resp. práce samotné (známkou, kupř. A-F, blíže: Kredit_(školství)#Klasifikace). Komise pak během obhajoby hodnotí práci na základě posudků. Rozhodující je zpravidla vždy obhajoba,[1] což znamená, že i kvalitně zpracovaná práce samotná (známky z posudků: A, A) nemusí být nakonec před komisí obhájena a naopak i nevyhovující práce jako taková (F, F) může před komisí nakonec skončit úspěšnou obhajobou. Komise se po skončení obhajoby samotné o konečném hodnocení většinou tajně radí a usnáší, přičemž rozhodnujícím je pak její konečné stanovisko.

Průběh obhajoby bývá různý, zpravidla záleží na zvyklostech a předpisech dané instituce. Někde se detailně jednotliví členové státnicové komise zabývají výsledky, které má práce přinášet, zda byly naplněny cíle práce, použitými metodami, co práce přináší nového atp. Jinde bývají u obhajoby přítomni autoři uváděných posudků, přičemž komise zohledňuje též rozpravu, kvalitu argumentace a vypořádávání připomínek. V jiných případech může obhajoba začínat např. 20minutovou úvodní prezentací od studenta, kdy následuje přečtení posudků předsedou komise a pokládání doplňujících dotazů z posudků předsedou komise, přičemž členové komise hodnotí jejich vypořádání. Následuje většinou zevrubnější rozprava studenta s jednotlivými členy komise. Obhajoba může orientačně trvat kupříkladu od 30 do 60 minut, nicméně uvedené bývá vždy velmi individuální.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 45, odst. 3.Dostupné online.
  2. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 46, odst. 3.Dostupné online.
  3. Zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 21.Dostupné online.
  4. Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, § 44, odst. 5.Dostupné online.
  5. Průvodce po bakalářské práci – Vypracování [online]. Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. 
  6. Předpisy, návody a rady [online]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity [cit. 2016-09-20]. Dostupné online. 
  7. prof. JUDr. Milana Grušáková, CSc., děkanka PF UP. Směrnice děkanky č. 2/2010, kterou se stanoví náležitosti kvalifikačních prací [online]. Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci [cit. 2016-09-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-22. 
  8. SEMERÁD, Pavel. Hledá se vedoucí bakalářské a diplomové práce.. Tatulda.cz [online]. 2017-07-16 [cit. 2017-07-19]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ECO, Umberto. Jak napsat diplomovou práci. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 8071981737. 
  • LÍZAL, Pavel. Zaměření a zpracování bakalářské práce [online]. Masarykova univerzita, 2006-11-21. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat