Náboženství a sexualita

Hegewald: Adam a Eva

Většina světových náboženství se snaží řešit morální otázky související s lidskou sexualitou. Všechny náboženské systémy obsahují morální kodexy týkající se sexuality.

Tyto morální kodexy se snaží regulovat situace, které mohou vést ke vzniku sexuálního zájmu a ovlivňovat sexuální chování lidí. Tzv „sexuální omezení“ je jedním z univerzálií kultury příznačné pro všechny lidské společnosti.[1]

Sexualita v křesťanstvíEditovat

Sexualita a Římskokatolická církevEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Pohled katolické církve na pohlavní styk.

Pohlavnost je zaměřena na manželskou lásku muže a ženy. V manželství se stává tělesná intimita manželů znamením a zárukou duchovního společenství. Manželské svazky mezi pokřtěnými jsou posvěceny svátostí.(Katechismus Římskokatolické církve)[2]

Sexualita a Českobratrská církev evangelickáEditovat

Českobratrská církev evangelická (ČCE) nedává jednoznačný návod či odpověď. Nenechává však své členy bez návodu či orientace. Řády církve, vzešlé z poslušnosti Božího Slova a následování Krista, očekávají, že člen církve projevuje věrnost a úctu k základům vyznání ČCE a nerozchází se zjevně, trvale a pohoršlivě svým způsobem života, svým vztahem k bližním nebo svou činností s cestou života, kterou mu svědectví Písma nabízí. [3]

ReferenceEditovat