Calcariidae

(přesměrováno z Ostružkovití)

Calcariidae (česky někdy ostružkovití[1]) je nepočetná čeleď pěvců, jejíž zástupci původně spadali mezi strnadovité. Tvoří ji šest druhů ve třech rodech, areál výskytu zahrnuje Severní Ameriku a Eurasii. Tito stěhovaví ptáci tolerují různá stanoviště, včetně pastvin, prérií, tundry, hor a pláží.

Jak číst taxoboxCalcariidae
alternativní popis obrázku chybí
Strnad severní (Calcarius lapponicus)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďCalcariidae
Ridgway, 1901
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velikost těchto pěvců se pohybuje od asi 20 gramů u strnada límcového (Calcarius ornatus) po přibližně 42 gramů u sněhule americké (Plectrophenax hyperboreus). Vyznačují se hnědým, šedým a bílým opeřením a tmavě hnědými nebo černými duhovkami. Sněhule severní (Plectrophenax nivalis) a americká mají tmavě šedé nebo černé končetiny, u ostatních druhů jsou matně růžové až hnědé.

Systematika

editovat

Dnešní zástupci čeledi Calcariidae historicky spadali do početnější čeledi strnadovitých (Emberizidae) v širším smyslu, původně sdružující i zástupce čeledi Passerellidae. Tvoří součást širšího kladu Emberizoidea, jehož zástupci se vyznačují devíti ručními letkami na křídlech.[2][3] Studie molekulárních hodin založené na cytochromu b naznačují, že se Calcariidae odchýlili od společného předka před asi 4,2–6,2 miliony lety, tedy asi na začátku pliocénu (možná v důsledku rozšíření travnatých plání v Severní Americe po nástupu suššího a chladnějšího klimatu ve svrchním miocénu).[4]

Níže následuje přehled rodů:

Obrázek Rod Druhy
  Calcarius Bechstein, 1802
  Plectrophenax Stejneger, 1882
  Rhynchophanes Baird, 1858

Sněhule americká je někdy považována za poddruh sněhule severní, oba druhy se vzájemně kříží.[5] Studie Maley a Winker, 2007 však popsala podstatné rozdíly v opeření mláďat, a podpořila tak osamostatnění obou druhů.[6] Hybridizace se objevuje i u jiných zástupců čeledi Calcariidae.

Výskyt

editovat
 
Sněhule severní v Oulu

Zástupci čeledi Calcariidae mívají široký areál rozšíření. Sněhule severní a strnad severní se vyskytují jak v Severní Americe, tak v Eurasii; ostatní čtyři druhy se vyskytují pouze v Severní Americe. Sněhule severní se rozmnožuje v severních zeměpisných šířkách v rozsáhlé hnízdní oblasti, jež sahá od severní Aljašky a Kanady přes západní a jižní pobřeží Grónska až po severní Skandinávii a Rusko. Americké populace pak zimují v jižní Kanadě a na severu Spojených států, euroasijská zimoviště se táhnou od Spojeného království přes rozsáhlý pás od Německa přes Polsko a Ukrajinu do Mongolska a Číny. Zatoulanci se objevili i v Alžírsku, Maroku, na Balkáně, v Řecku, Turecku a na Maltě. Areál výskytu strnada severního je podobný jako v případě sněhule severní, hnízdí v severní Kanadě, Skandinávii, na Sibiři, na pobřeží Aljašky a v Grónsku a zimuje v severních Spojených státech a Kanadě plus v pásu táhnoucím se přes Rusko, Kazachstán, Čínu a Mongolsko až k Japonskému moři, zhruba mezi 45° a 55° zeměpisné šířky.

Areály ostatních druhů této čeledi jsou méně rozsáhlé. Sněhule americká hnízdí pouze na několika ostrovech v Beringově moři a zimuje především na západním pobřeží Aljašky, občas se objevuje na Aleutských ostrovech, zatoulanci i v Britské Kolumbii, ve státě Washington či Oregonu. Strnad pestrý hnízdí na Aljašce a v severní Kanadě a zimuje ve středojižních Spojených státech. Strnad límcový hnízdí pouze v oblasti Velkých planin a v prériích na jihu Kanady, zimoviště sahají od jižních Spojených států po střední Mexiko. Podobný hnízdní areál má i strnad černovousý, ale jeho zimoviště nesahají tak daleko na jih a končí v severním Mexiku.

Zástupci čeledi Calcariidae obecně obývají otevřená území, včetně prérií, travnatých plání, pobřeží, pláží či obdělávaných oblastí. Sněhule severní žije i v horských regionech. Jídelníček těchto opeřenců se typicky skládá z hmyzu, semen a trav. Jsou aktivní během dne a krmí se na zemi.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Calcariidae na anglické Wikipedii.

  1. Výbor ČSO: Důvody, které vedly ke zrušení Názvoslovné komise ČSO. Ekolist.cz [online]. 2024-07-24 [cit. 2024-07-25]. [Odkaz na tabulku]. Dostupné online. 
  2. WINKLER, David W.; BILLERMAN, Shawn M.; LOVETTE, Irby J. Longspurs and Snow Buntings (Calcariidae), version 1.0. Birds of the World. 2020. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 2771-3105. DOI 10.2173/bow.calcar1.01species_shared.bow.project_name. (anglicky) 
  3. OLIVEROS, Carl H.; FIELD, Daniel J.; KSEPKA, Daniel T. Earth history and the passerine superradiation. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2019-04-16, roč. 116, čís. 16, s. 7916–7925. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 0027-8424. DOI 10.1073/pnas.1813206116. PMID 30936315. (anglicky) 
  4. KLICKA, John; ZINK, Robert M.; WINKER, K. Longspurs and snow buntings: phylogeny and biogeography of a high-latitude clade (Calcarius). Molecular Phylogenetics and Evolution. 2003-02, roč. 26, čís. 2, s. 165–175. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. DOI 10.1016/S1055-7903(02)00360-3. (anglicky) 
  5. SEALY, Spencer G. Apparent Hybridization between Snow Bunting and McKay's Bunting on St. Lawrence Island, Alaska. The Auk. 1969-04, roč. 86, čís. 2, s. 350–351. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. DOI 10.2307/4083511. 
  6. MALEY, James M.; WINKER, Kevin. USE OF JUVENAL PLUMAGE IN DIAGNOSING SPECIES LIMITS: AN EXAMPLE USING BUNTINGS IN THE GENUS PLECTROPHENAX. The Auk. 2007, roč. 124, čís. 3, s. 907. Dostupné online [cit. 2024-05-19]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1642/0004-8038(2007)124[907:UOJPID]2.0.CO;2. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat