Oslov

obec v okrese Písek v Jihočeském kraji

Oslov je středně velká vesnice v Jižních Čechách v okresu Písek. Spolu s vesnicemi Svatá Anna, Tukleky a osadou Pazderny tvoří obec Oslov. Žije v ní 343[1] obyvatel. Nachází se asi 8 km vzdušnou čarou severovýchodně od Písku na silnici vedoucí ze Záhoří na Zvíkovské Podhradí. První písemná zmínka pochází z roku 1226.

Oslov
Kostel sv. Linharta
Kostel sv. Linharta
Znak obce OslovVlajka obce Oslov
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU 2 (obec) CZ0314 549703
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Písek
Okres (LAU 1) Písek (CZ0314)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 343 (2020)[1]
Rozloha 19,37 km²
Nadmořská výška 421 m n. m.
PSČ 398 18
Počet částí obce 3
Počet k. ú. 2
Počet ZSJ 2
Kontakt
Adresa obecního úřadu Oslov 86
39835 Oslov
ou.oslov@volny.cz
Starosta František Hašek
Oficiální web: www.oslov.cz
Oslov
Oslov
Další údaje
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V Oslově se nachází několik chalup a statků, kostel s farou, obchod a několik hospod. Své jméno dostala obec podle vyprávění po oslech (lidová etymologie vysvětlující tvar vzniklý ze jména Oslav).[2]

HistorieEditovat

První písemné zmínky o vesnici jsou z roku 1226, ves má středověký původ.[3] V tomto roce byla vesnice připojena k hradu Zvíkov. Býval zde biskupský statek, který biskup Daniel ve 12. století nebo 13. století daroval klášteru premonstrátek. Farní kostel je doložen od 14. století. Ves zůstala součástí zvíkovského panství, posléze orlického. Roku 1654 zde bylo vedeno 7 osazených usedlostí (4 selské a 3 chalupnické ) jedna usedlost byla pustá.[3]

Pod Oslov nejpozději k roku 1890[4] administrativně spadala část povltavské vesnice Červená.[5] Tento III. díl se nacházel u ústí Trušovského potoka. I. díl, do kterého patřila většina vesnice, se rozkládal na pravém břehu řeky od Saníku po Hrejkovický potok v katastrálním území Jetětic. II. díl v katastrálním území Vůsí pokračoval severně k potoku na Bráníkách a nacházely se zde pouze kostel, fara, škola a hřbitov. Roku 1930 měla Červená I. díl 29. domů a 127 obyvatel, Červená II. díl 2 domy a 4 obyvatele, Červená III. díl 9 domů a 27 obyvatel.[6]

PamátkyEditovat

  • Jihozápadně od obce se nachází přírodní rezervace Výří skály u Oslova a na západ od obce další rezervace Krkavčina.
  • Na severním okraji obce se nachází kruhovitá omítnutá, bíle natřená boží muka z poloviny 17. století, která v červnu 1996 strakonický inženýr Pavel Pavel posunul o devět metrů západněji.[7] Tato barokní boží muka jsou vedená v Seznamu kulturních památek v okrese Písek.
  • Výklenková kaple v obci z první poloviny 18. století u staré cesty vedoucí do Tuklek je zasvěcená Čtrnácti svatým pomocníkům.
  • V Seznamu kulturních památek v okrese Písek je vedený kostel svatého Linharta, který se nachází uvnitř návsi. Masivní kostel obdélníkového půdorysu byl původně obklopený hřbitovem. Do zdiva věže byl vsazený raně gotický portálek, patrně dílo zvíkovské stavební huti. Kostel byl barokně upraven roku 1778.[8]
  • Před kostelem svatého Linharta se v ohrádce nalézá kamenný kříž, který nese dataci 1912.[8]
  • Proti kostelu svatého Linharta, před domem čp. 5 je pomník padlým v světové válce. Kamenný pomník má vpředu reliéf plačící ženy a tento nápis: VZPOMÍNKY ZANECHALI NÁM, PŘÍKLAD DALI SVĚTU, POPEL DĚJINÁM. Jde o dílo sochaře J. Bílka z roku 1926.[8]
  • V severozápadním části návsi se nalézá klasicistní budova fary s branou do dvora.[8]
  • Lichoběžníková náves je z východní, západní a jižní strany lemovaná venkovskými usedlostmi. Ze staveb lidové architektury v obci je v Seznamu kulturních památek v okrese Písek vedená brána venkovské usedlosti u čp. 64 v severní části návsi. Klenutá brána spojující obytná a hospodářská stavení je nejasného stáří. Jedná se o bývalý areál vrchnostenského hospodářského dvora. Nejstarší stavbou je budova renesanční sýpky, na kterou navazují další přístavby. V tomto hospodářském dvoře byly ve druhé polovině 20. století přistavěny další zemědělské stavby. Další hodnotnou stavbou lidové architektury je usedlost čp. 4 na návsi. Hospodářská budova ve štítě nese dataci 1858, mezi klasicistním domem a výměnkem je půlkruhová brána s vraty. V roce 1994 bylo vyhlášeno ochranné pásmo na soubor kulturních památek v Oslově.[8]
  • U místního hřbitova, který se nachází vlevo u komunikace 138 z obce ve směru na Písek, je památník odboje na paměť 21 občanů z Oslova a z okolí popravených nacisty v roce 1943. Pomník byl vybudován v roce 1973 na místě původního pomníčku z roku 1946.
  • U silnice ve směru na Zvíkovské Podhradí se v lesíku poblíž rybníka Dejmov nalézá kamenný kříž se zdobným podstavcem.
  • Další kříž se nachází nedaleko od obce SV směrem, v polích. Je na něm umístěno modré turistické značení.
  • U komunikace 138 se v polovině vzdálenosti mezi Oslovem a Vlastcem nalézá drobný kříž. Na jeho kamenném podstavci jsou patrné stopy pro uchycení pamětní desky, která v současnosti chybí.

Místní částiEditovat

Obec Oslov se skládá ze čtyř částí na dvou katastrálních územích.

  • Oslov (i název k. ú.)
  • Svatá Anna (leží v k. ú. Oslov)
  • Tukleky (k. ú. Tukleky u Oslova)

K Oslovu patří také osada Pazderny na hranici katastrálních území Oslov a Tukleky u Oslova.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. J. Černý: Příspěvky k české etymologii lidové, Praha 1894, str. 34.
  3. a b PEŠTA, Jan. Encyklopedie českých vesnic. Díl II. Jižní Čechy. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. ISBN 80-7277-149-3. S. 333. 
  4. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. 
  5. Kytka (2003), s. 75
  6. Kytka (2003), s. 75
  7. Historie akcí firmy Pavel [online]. Firma Pavel [cit. 2009-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-05-17. 
  8. a b c d e Pešta, str. 334.

LiteraturaEditovat

  • CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. 1. vyd. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
  • ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO & FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
  • HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. Třeboň 1969.
  • HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1. vyd. Město Milevsko, Milevsko 2007. ISBN 978-80-254-0640-3; 2. vyd. Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, Praha 2011. ISBN 978-80-254-0640-3
  • KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. 1. vyd. Nákladem odboru klubu českých turistů v Milevsku, Milevsko 1940; 2. vyd. Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku, Milevsko 2003.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  •   Obrázky, zvuky či videa k tématu Oslov ve Wikimedia Commons
  •   Slovníkové heslo Oslov ve Wikislovníku
  • Územně identifikační registr ČR. Obec Oslov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.