Otevřít hlavní menu

Ořešák královský, resp. ořešák vlašský, (Juglans regia – z lat. Jovis glans /Jupiterovy ořechy/ a regia /královský/) je mohutný listnatý strom z čeledi ořešákovitých. Může dorůstat výšky až 45 metrů (výjimečně ještě více). Charakter jeho koruny a kmene je závislý na tom, zda se jedná o kultivar nebo původní divokou formu a na prostředí, ve kterém roste. Divoké odrůdy inklinují zpravidla k vysoké štíhlé koruně a dlouhému kmenu, zdomácnělé kultivary ke koruně široké - kulovité až „rozpláclé“ a k větvení kmenu dochází relativně nízko. První variantu (štíhlost a výšku) podporuje kompetice s ostatními stromy o světlo a prostor, je tedy zvýrazňována u ořešáků, které rostou v těsné blízkosti stromů jiných. Naopak solitérně rostoucí stromy svou korunu více rozprostírají. I stromy s rozplácle tvarovanými korunami (s výjimkou už opravdu speciálních trpasličích kultivarů) však bez problémů dorůstají přes 15 metrů.

Jak číst taxoboxOřešák královský
alternativní popis obrázku chybí
Ořešák královský
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bukotvaré (Fagales)
Čeleď ořešákovité (Juglandaceae)
Rod ořešák (Juglans)
Binomické jméno
Juglans regia
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Juglans regia
Ořešák královský (Juglans regia).jpg
mladý stromek

Obsah

RozšířeníEditovat

Ořešák královský je jedna z nejpěstovanějších dřevin na světě. Pěstuje se pro své plody (vlašské ořechy), jako okrasný a stínící strom, medonosná rostlina nebo i pro své kvalitní a relativně rychle rostoucí dřevo.

Jeho přirozenou oblastí výskytu je zřejmě Balkán a Přední a Centrální Asie, kde roste až na úbočích Himálaje. Již ve starověku však začal být člověkem rozšiřován i do dalších částí světa. Během existence římské říše byl rozšířen coby pěstovaný strom do severní a západní Evropy a v 17. století si jej osadníci přivezli do Ameriky. Mezi význačné producenty ořechů se počítají Francie, Řecko, Bulharsko a Rumunsko v Evropě, Kalifornie v Severní Americe a Chile v Jižní Americe.

Ve střední Evropě se první zástupci tohoto druhu objevili někdy v době bronzové, větší rozšíření pěstování tohoto stromu nastalo v době raného středověku.

Upřednostňuje vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, vyžaduje hodně světla (o které si v kompetici s ostatními stromy dokáže „říci“). Vzhledem k tomu, že listy mají fungicidní a baktericidní účinky a odpuzují hmyz, bylo dříve doporučováno sázet ořešáky v bezprostřední blízkosti hnojišť.

VzhledEditovat

 
Ořešák královský – ilustrace
 
Ořešák královský
 
Detail větvičky s listy

Statný opadavý listnáč s černošedou borkou, větve nejprve zelenohnědé, posléze šedé. Listy má lichozpeřené, 3-4 jařmé, složené zpravidla z 5-9 lístků. Lístky jsou relativně tuhé, tmavozelené, celokrajné, lysé, podlouhle vejčité a na konci špičaté. Stejně jako pupeny a vlastně všechny měkké části rostliny s výjimkou zralých jader ořechů mají charakteristickou ořešákovou vůni.

V České republice kvete v dubnu a květnu, květy jsou jednopohlavné. Samčí, 3-10 cm dlouhé jehnědy, jsou relativně tlusté, žlutě až žlutozeleně zbarvené a vyrůstají na loňských větévkách, samičí květy se dvěma laločnatými bliznami na konci letorostů.

Plodit začíná zhruba v 15 letech. Plodem je tzv. vlašský ořech, oříšek obalený zdužnatělou češulí s kamenným oplodím. Osemení je blanité (u mladých ořechů vhodné ho odstranit, neboť má výraznou hořkou pachuť), laločnaté semeno bílé až běložluté. Z dospělého stromu lze za dobrého roku běžně sklízet až 50 kg ořechů.

Obsahové látkyEditovat

Karbonové kyselinyEditovat

Velké množství různých nenasycených mastných kyselin, zejména:

dále:

ChinonyEditovat

TerpenyEditovat

germakren D

FlavonoidyEditovat

Třísloviny a jejich derivátyEditovat

Vitaminy a provitaminyEditovat

Stopové prvkyEditovat

VyužitíEditovat

 
Rozlousknutý vlašský ořech (vzadu je vidět zbytek odstraněného dužnatého obalu)

PotravinaEditovat

Související informace naleznete také v článku Vlašský ořech.

Vlašské ořechy, které ořešák produkuje, jsou velice výživné, neboť obsahují v průměru 70 % tuků, obsahujících zejména velice zdravé nenasycené mastné kyseliny, 18 % proteinů (bílkovin) a přibližně 3 % sacharidů (cukrů). Jsou vděčnou surovinou v potravinářství, zejména v cukrářství. Dají se ovšem konzumovat i samotné, nebo z nich lze získávat vysoce kvalitní rostlinný olej. Z nezralých ořechů se vyrábí ořechová pálenka a ořechový likér.

DřevoEditovat

Dřevo ořešáku je vysoce kvalitní a velice rychle roste. Navíc jde o strom nenáročný na péči, takže ho lze za nízkých nákladů pěstovat na rozsáhlých plochách. Jeho cílené pěstění je však nižší než v letech minulých a dochází tak k převisu poptávky nad jeho nabídkou. Kresba ořechu při radiálním nebo tangenciálním řezu působí velmi dekorativním dojmem. Při zohlednění textury dřeva při jeho obrábění je možné docílit jedinečného estetického dojmu. Ořech je často k vidění v bankách nebo na úřadech ve formě nábytku. Vyrábí se z něj i pažby pušek, drobné přívěšky nebo šperky, ozdobné mísy a svícny.

LéčitelstvíEditovat

Léčivé účinky vykazují listy a zelené oplodí ořešáku.

ListEditovat

Čerstvé listy (sušená droga se nazývá Juglandis folium) se sbírají v červnu. Vyrábí se z nich odvar, který se používá proti poruchám trávení, zácpě a nechutenství. Maria Treben uvádí pozitivní vliv při cukrovce a žloutence. Dionýz Dugas doporučuje při výtoku a pro snížení hladiny cukru v krvi. Další způsob použití je příprava výluhu z listů, který má zmírňovat záněty kůže a nehtů a pomáhat proti uhrům, hnisavým vyrážkám, pocení nohou a vypadávání vlasů. Také má potlačovat vši.

OplodíEditovat

Zhruba stejné, ale silnější účinky jako list. Sběr může probíhat později v červenci a v srpnu před zralostí jader.

OřechEditovat

Související informace naleznete také v článku Vlašský ořech.

Ořechy se sbírají zelené, dokud je ještě lze snadno propíchnout (cca před 24. červnem). Vyrábí se z nich ořechová pálenka, která pročišťuje krev, napomáhá trávení a působí proti plynatosti. Podle Marie Treben též působí při rozumném užívání pozitivně na játra.

Podle Dugase se dá sbírat dužnatý zelený obal ořechu (když je ještě hezky zelený, ale dá se již loupat), který se dá používat stejně jako listy.

Zralé, už usušené ořechy se dají použít na přípravu odvaru při suchém kašli. Ořechy (asi 5) se rozlousknou a asi 5 minut povaří (i se skořápkami) poté se nechá vše 10 minut odstát, scedí se a pije. Uvařená jádra se dají sníst.

BarvířstvíEditovat

Kůra, listí a nezralé plody ořešáku se používají v přírodním barvířství.

KosmetikaEditovat

Extrakt z ořešáku se často přidává do opalovacích krémů a olejů či do některých šampónů. V extraktu obsažený velmi reaktivní naftochinon (juglon) totiž reaguje s volnými aminoskupinami bazických aminokyselin v pokožce za vzniku žlutých až hnědých barevných látek, podobných anilinovým barvivům. Kromě toho má výtažek repelentní účinek na hmyz.

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]

LiteraturaEditovat

  • Květena České republiky, díl 2 / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). - Praha : Academia, 1990. - S. 60-61.
  • Maria Treben: Zdraví z boží lékárny, 1991 (ISBN 80-900080-6-2)
  • Dionýz Dugas: Zdravý život s babiččinými bylinkami, 2004 (ISBN 80-7347-007-1)

Externí odkazyEditovat