Otevřít hlavní menu

Kanonie sv. Petra a PavlaNové Říši (lat. Canonia Neorisensis, něm. Neureisch) je klášter premonstrátského řádu na západní Moravě, založený roku 1211 jako klášter ženský, ale po roce 1597 byl přeměněn na klášter mužský.

Kanonie premonstrátů v Nové Říši
Klášter Nová Říše
Klášter Nová Říše
Lokalita
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Kraj Vysočina
Místo Nová Říše
Ulice U Kláštera
Souřadnice
Základní informace
Řád Premonstráti (pův. premonstrátky)
Založení 1211
Představený Marian Rudolf Kosík OPraem
Znak Nová Říše klášter znak 2.jpg
Odkazy
Kód památky 27658/7-5025 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stručné dějiny klášteraEditovat

 
Rytina novoříšského kláštera z knihy Beschreibung und kurze Geschichte des Prämonstratenser-Chorherrenstiftes Neu-Reisch (Nová-Říše) od Cyrila Žídka z roku 1882
 
Klášter
 
Průčelí opatského kostela sv. Petra a Pavla

Klášter byl původně založen jako ženský, pro sestry premonstrátky roku 1211 Markvartem z Hrádku a jeho ženou Vojslavou. Rozvoj kláštera byl přerušen během husitských válek, kdy byl klášter s kostelem dvakrát (v letech 1423 a 1424) zpustošen a vypálen. Řeholnice, které včas neuprchly, byly pochytány a vhozeny do místního rybníka, kde utonuly.[1] Komunita sester se do Nové Říše v následujících letech vrátila, ale roku 1597 vymřela. Probošti, kteří spravovali ženský klášter, ovšem udrželi majetek pro řád a 16. května 1641 do kláštera přišli premonstráti z opatství v Zábrdovicích. Dne 27. prosince 1733 bylo proboštství povýšeno na samostatné opatství.

Likvidace kláštera za nacismuEditovat

Za druhé světové války, v podvečer 29. května 1942 byl klášter přepaden gestapem. Komunita (opat Pavel Souček, převor Vavřinec Novotný, provizor Augustin Machalka, P. Dr. Norbert Hrachovský, P. Gilbert Bednář, P. Zikmund Záběhlický, P. Heřman Josef Tyl, P. Štěpán Rajda, a tři novicové) byla odvezena k výslechům do Kounicových kolejí v Brně. Novicové byli po nějaké době propuštěni, ostatní řeholníci byli odesláni do koncentračního tábora v Osvětimi, kam dorazili 16. ledna 1943, a setkali se zde se svým spolubratrem P. Siardem Nevrklou, který byl před zatčením kaplanem v Brně-Židenicích.[2] Již 18. ledna byl zabit injekcí s jedem P. Dr. Hrachovský, 20. ledna zemřel P. Zikmund Záběhlický. Opat Pavel Souček zemřel na úplavici 28. ledna, den před ním zemřel převor Novotný. Dne 21. února 1943 byl P. Siard Nevrkla ubit v pobočním koncentračním táboře v Rajsku. Ostatní členové komunity se v srpnu 1943 dostali do Buchenwaldu, kde se dožili konce války.

Klášter po válceEditovat

Po roce 1945 se přeživší premonstráti vrátili do Nové Říše. Na místo opata Pavla Součka, který zemřel v koncentračním táboře, byl zvolen dosavadní provizor P. Machalka. V klášteře začal fungovat společný noviciát pro premonstráty českých klášterů. P. Heřman Josef Tyl se stal převorem kláštera v Teplé. Po převzatí moci komunisty, byly v roce 1950 v klášteře údajně nalezeny ukryté zbraně a opat Machalka byl zatčen. Poté byl označen za vedoucího skupiny řeholníků, kteří se údajně dopouštěli velezrádné činnosti ve prospěch Vatikánu, a v prvním vykonstruovaném procesu s představiteli řádů odsouzen na 25 let vězení. Klášter byl uzavřen a řeholníci se sem mohli vrátit až po roce 1989.

Klášter v současnostiEditovat

V roce 1991 se premonstráti opět ujali kláštera, od roku 1992 jej řídil převor P. Bernard František Palka, kterého v roce 1999 vystřídal současný opat Marian Rudolf Kosík. Premonstráti obstarávají duchovní správu v Nové Říši a okolních farnostech Dlouhá Brtnice, Rozseč, Stará Říše a Krasonice.

Program záchrany architektonického dědictvíEditovat

V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1995-2014 na opravu památky čerpáno 15 090 000 Kč.[3]

Čerpané finanční prostředky (v tisících Kč)
rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2014
částka 1 400 1 500 1 600 1 500 1 400 1 400 1 485 555 500 500 800 500 630 420 900

Architektura klášteraEditovat

Klášterní budovy nesou stopy poslední přestavby z roku 1821, kdy po strašlivém požáru městečka v roce 1813 byl celý klášterní areál obnoven na starém půdoryse. Kolem dvou obdélných dvorů se rozkládají jednopatrové budovy, jejichž místnosti byly v přízemí vyzdobeny štukaturou, v patrech pak iluzivní malbou i figurálními freskami.

Kostel sv. Petra a PavlaEditovat

Související informace naleznete také v článku Kostel svatého Petra a Pavla (Nová Říše).

Klášter je spojovací chodbou svázán s kostelem sv. Petra a Pavla, postaveným na místě starého kostela z roku 1504. Kostel je 45 m dlouhý, 12 m široký v lodi a 9 m v presbytáři. Vnitřní stěny kostela jsou vyzdobeny freskami Jana Lukáše Krackera z let 17661767. Bohatá a vkusná malířská výzdoba je vhodně doplňována umělecky hodnotným mobiliářem.

Skutečným klenotem jsou chórové lavice, dílo neznámého truhlářského mistra z roku 1696, a zejména o něco mladší kazatelna, dílo řezbáře Arbeita z roku 1700. Kazatelna je zdobena reliéfy čtyř evangelistů a množstvím ornamentů.

Cenné zařízení kostela doplňují varhany, dílo novoříšského varhanáře Bedřicha Semráda z let 17641765, a boční kaple Panny Marie Bolestné s ostatky sv. Kandidy. Kaple bývala místem meditací básníka a zdejšího učitele Otokara Březiny. Konečně nelze opomenout křížovou cestu Františka Bílka a Viktora Förstra.

Osobnosti spjaté s klášteremEditovat

  • Pavel Vranický (1756–1808), hudební skladatel, v klášteře získal své vzdělání
  • Antonín Vranický (1761–1820), hudební skladatel, v klášteře získal své vzdělání
  • Otokar Březina, v letech 1888 až 1901 byl učitelem na lidové škole v Nové Říši a s klášterem byl v častém kontaktu

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TYL, Heřman Josef. Opatský chrám sv. Petra a Pavla v Nové Říši. Brno: Občanská tiskárna, 1941. S. 4. 
  2. http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=273
  3. MATOUŠKOVÁ, Kamila. 20 let Programu záchrany architektonického dědictví. Praha: Min. kultury, Národní památkový ústav, 2015. 134 s. ISBN 9788074800238, ISBN 8074800237. OCLC 935878025 S. 102-103. 

LiteraturaEditovat

  • FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8. 
  • KOSÍK, Marian Rudolf; MÍLEK, Václav. Osm století: Zábrdovice | Křtiny | Nová Říše. Brno: Kartuziánské vydavatelství, 2009. 95 s. ISBN 978-80-86953-55-7. S. 43-77,82-91. 
  • DOKOUPIL, Vladislav. Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno: Musejní spolek v Brně a Univerzitní knihovna v Brně, 1972. 379 s. Kapitola Knihovna kláštera premonstrátů v Nové Říši, s. 130–159. 
  • ŠEFERISOVÁ LOUDOVÁ, Michaela. Ve jménu moudrosti: Ikonografie barokních knihoven na Moravě v 18. století. Praha: NLN, 2018. 501 s. ISBN 978-80-7422-663-2. Kapitola Triumphus Eucharistiae / Knihovna premonstrátské kanonie v Nové Říši, s. 253–295. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat