Nikolaj Marr

gruzínský historik a lingvista

Nikolaj Jakovlevič Marr, gruzínsky ნიკოლოზ იაკობის ძე მარი (6. ledna 1865, Kutaisi20. prosince 1934, Petrohrad) byl gruzínský lingvista, archeolog a etnograf specializovaný na jazyky Kavkazu. Psal hlavně rusky, ale také gruzínsky a arménsky. Ve svém díle navázal především na tzv. mladogramatickou školu, která také zkoumala vývoj jazyků. Nakonec vytvořil zcela originální teorii o původu jazyka (nazývána jafetská teorie, materialistická teorie, nová lingvistika apod.), která byla v Sovětském svazu dlouho oficiální, než byla zavržena samotným sovětským vůdcem Stalinem.

Nikolaj Jakovlevič Marr
Marr.jpg
Narození25. prosince 1864jul. / 6. ledna 1865greg.
Kutaisi
Úmrtí20. prosince 1934 (ve věku 69 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníKazachye Cemetery
Povoláníantropolog, jazykovědec, esperantista, armenolog, archeolog, vysokoškolský učitel, etnolog a spisovatel
Alma materFakulta orientalistiky Petrohradské státní univerzity
Témataorientalistika, etnografie, languages of the Caucasus, esperanto a Armenian studies
OceněníLeninův řád
Řád sv. Vladimíra 4. třídy
zasloužilý vědecký pracovník RSFSR
Řád sv. Anny 2. třídy
Řád sv. Stanislava 2. třídy
… více na Wikidatech
Politická příslušnostKomunistická strana Sovětského svazu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nikolaj Jakovlevič Marr (1905)

ŽivotEditovat

Jeho otec byl Skot, matka Gruzínka. Vystudoval orientální jazyky na Petrohradské univerzitě a následně začal vyučovat arménská studia tamtéž. Roku 1898 se zúčastnil badatelské expedice do kláštera Athos a roku 1902 na Sinaj a do Jeruzaléma. Následně vydal vzácné arménské, gruzínské a arabské rukopisy, které objevil, a také abchazsko-ruský slovník. Práce jako Stará arménština (1903) či Stará gruzínština (1925) mu zajistily značný respekt v odborných kruzích. Roku 1902 se díky tomu stal na petrohradské univerzitě profesorem arménské a gruzínské literatury. V letech 1904-1917 se pravidelně účastnil vykopávek v Ani, starém hlavním městě Arménie. Roku 1912 se stal členem Ruské akademie věd a v letech 1911-1917 byl děkanem orientalistické fakulty. V roce 1915 získal Uvarovovu cenu, nejvyšší ocenění Ruské archeologické společnosti. Povzbuzen těmito úspěchy formuloval roku 1924 obecnou teorii jazyka, založenou hlavně na komparativní lingvistice, v níž nebyl odborně vyškolen. To dnes mnozí označují za moment, kdy opustil pole vědy. Roku 1934 dostal Leninův řád.[1]

Jafetská teorieEditovat

Marr se nejprve pokoušel dokázat příbuznost mezi jazyky kavkazskými a semitsko-hamitskými (a také třeba baskičtinou).

Roku 1924 navrhl monogenetickou teorii jazyka, podle níž se všechny jazyky vyvinuly z jednoho zvukového základu, který se skládal ze čtyř základních prvků - slabik sal, ber, jon a roš. Odmítl však ideu společného prajazyka. (Dokonce tvrdil, že indoevropské jazyky nevycházejí z jednoho základu, ale vznikaly nezávisle na sobě, což vedlo ke střetu s evropskou indoevropeistikou, ba tvrdil i to, že příbuzné nejsou jazyky slovanské, což pak sehrálo značnou roli při jeho zavržení). Každý jazyk na světě se podle Marra vyvíjel především pod vlivem socioekonomické struktury – jazyky byly tedy dle Marra produkty tříd a nikoli etnik, a teprve později se elementární jazyky třídní slučovaly do jazyků etnických a národních.[2] Proto také, až vznikne beztřídní společnost, vznikne i zcela nový, univerzální jazyk, soudil Marr.[1]

Důležitou Marrovou tezí též bylo, že vývoj jazyka probíhá ve velkých kvalitativních skocích.[3]

Pád marrismuEditovat

 
Hrob Nikolaje Marreho v Petrohradu

Marrův důraz na „třídní povahu jazyka“ se zdál být ideálním základem marxistické lingvistiky. A skutečně, Marrovy teorie se staly hlavní a podporovanou linií této vědy v Sovětském svazu (zejména v Ústavu jazyka a myšlení), a to až do roku 1950, kdy sovětský diktátor Josif Stalin náhle Marrovu teorii odsoudil.[2]

Stalin tak rozsoudil velkou polemiku, která se v sovětském tisku na počátku 50. let rozpoutala. Marrismus (reprezentovaný zejména Marrovými žáky I. I. Meščaninovem a F. P. Filinem) byl již dlouho pod tlakem řady kritiků (zejména Viktor Vinogarov, L. A. Bulachovskij, Lav Jakubinskij, Dmitrij Vladimirovič Bubrich), které marristé označovali jako „formalisty“. Obě skupiny tvrdě soupeřily a šlo i o boj mocenský. Útok „formalistů“ zahájil roku 1950 A. Š. Čikobava kritickým článkem v Pravdě. Odpověděl mu hlavní Marrův žák Ivan Ivanovič Meščaninov. Nejtvrdší výpad provedl Bulachovskij, který obvinil Marra, že manipuloval s daty. Diskusi utnul 20. července 1950 vůdce Stalin tvrdým protimarrovským článkem, v němž uvedl, že Marr byl pouhým „zjednodušovatelem a vulgarizátorem marxismu“ a jeho učení bylo „plné chyb, špatně definovaných problémů a útržkovitých návrhů“. Jasně také zdůraznil, že marrovské odmítání příbuznosti jazyků (zejména slovanských) musí v sovětské jazykovědě skončit.[3]

Odborníci nevylučují, že článek napsal skutečně sám Stalin. Jeho důvody byly zřejmě politické (útok na marrismus byl vlastně součástí kampaně proti kosmopolitismu a „re-nacionalizace“ sovětské ideologie), avšak ani po pádu stalinismu a dokonce i sovětského režimu, nebyla Marrova teorie nikdy rehabilitována a je předmětem zájmu spíše sovětologie, než lingvistiky.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c http://www.iranicaonline.org/articles/marr-nikolai-yakovlevich-1
  2. a b http://www.britannica.com/EBchecked/topic/366117/Nikolay-Yakovlevich-Marr
  3. a b Slováčková, Kateřina, Gabriela Studená a Eva Ženčáková. 2012. „Marrismus.“ Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. Dostupné on-line: http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5/Marrismus Archivováno 13. 4. 2015 na Wayback Machine.

LiteraturaEditovat

Monografie
  • Golubeva, Olga Dmitrijevna. 2002). N.Ja. Marr. Sankt-Peterburg: Rossijskaja nacional’naja biblioteka.
  • Kellner, Adolf a Bořivoj Novák, eds. 1951. Sovětská diskuse o základních otázkách jazykovědných: Soubor diskusních statí z listu Pravda a z čas. Bolševik. Praha: Rovnost.
  • Lubojacký, Alfred. 1949. N. J. Marr. Praha: Orbis.
  • Meščaninov, Ivan Ivanovič. 1950. Pražské přednášky o jazyce. Uspoř. Bohuslav Havránek. Praha: Slovanské nakladatelství.
  • Vinogradov, Viktor Vladimirovič. 1951. Geniální program marxistické jazykovědy. Ed. Bohuslav Havránek. Praha: Slovanské nakladatelství.
  • Sériot, Patrick. 2002. Struktura a celek: Intelektuální počátky ve střední a východní Evropě. Praha: Academia.
  • Stalin, Josif Vissarionovič. 1950. O marxismu v jazykovědě. Eds. Adolf Kellner a Bořivoj Novák. Praha: Svoboda. Otištěno též v časopise Slovo a slovesnost, 1950, č. 2. Dostupné online: 1. část, 2. část
Články

Externí odkazyEditovat