Otevřít hlavní menu

Miroslav Zedníček

český profesor, právník, teolog, vysokoškolský pedagog a římskokatolický duchovní

Miroslav Zedníček (4. listopadu 1931 Ruda19. února 2012 Litoměřice) byl český římskokatolický teolog, duchovní, právník, odborník na církevní právo a vysokoškolský pedagog. Zabýval se především historií církevního práva a postavením ženy v církvi. Přeložil do češtiny z latiny úřední text Kodexu kanonického práva. Pozdější drobné opravy k tomuto svému překladu uvedl v systému ASPI.[1]

Profesor církevního práva
ThDr. JUDr. Miroslav Zedníček
kněz
Profesor Miroslav Zedníček 28. srpna 1996
Profesor Miroslav Zedníček 28. srpna 1996
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze brněnská
Svěcení
Kněžské svěcení 27. června 1954
světitel Antonín Eltschkner
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
  • Jako předseda Akademického senátu řešení konfliktní situace na KTF UK v 90. letech 20. století
Osobní údaje
Datum narození 4. listopadu 1931
Místo narození Ruda, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum úmrtí 19. února 2012 (ve věku 80 let)
Místo úmrtí Litoměřice, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení do rodinného hrobu
na hřbitově v Tišnově
Sídlo Liběšice u Litoměřic
Povolání pedagog, advokátkněz
Vzdělání doktor právteologie
Alma mater Univerzita Karlova
Známý díky vysokoškolský pedagog;
zakládající člen
Společnosti pro církevní právo
Významné dílo český překlad
Kodexu kanonického práva
Podpis
Citát „...rád sloužím té paní se zavřenýma očima (alegorie spravedlnosti)...“
Řády a ocenění Právník roku 2011
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

StudiumEditovat

Pocházel z rodiny se dvěma dětmi, ale oba rodiče, postupně v jeho 7 (matka) a 9 (otec) letech, zemřeli na následky infekčních chorob (pravděpodobně cholera nebo břišní tyfus). Vyrůstal pak v rodině příbuzných, avšak oddělené od své sestry, která vyrůstala u jiné příbuzenské rodiny. V letech 19461948 studoval na reálném gymnáziu při státním mužském učitelském ústavě v Brně a na gymnáziu na Starém Brně v letech 19461948. V letech 1950-1954 absolvoval Římskokatolickou Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze (od roku 1953 se sídlem v Litoměřicích). Po kněžském svěcení biskupem Antonínem Eltschknerem 27. června 1954, jako kněz brněnské diecéze, působil nejdříve ve farnostech v Moravských Budějovicích a Telči, později v litoměřické diecézi ve farnosti Liběšice. Na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě pokračoval ve studiu teologie, kterou zakončil disertační prací na téma: „Odpad od víry z hlediska pastýřského bohoslovi“ a 22. června 1961 byl promován doktorem teologie.

Pedagogická činnostEditovat

Od začátku akademického roku 1961 působil na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích nejprve jako asistent. V roce 1966 obdržel na fakultě kvůli práci s akademickou mládeží výpověď na základě rozhodnutí Ministerstva kultury ČSSR. Vedl v této věci pracovněprávní spor, a byl proto nezaměstnaný. Změnu přineslo až pražské jaro, kdy bylo odvolání z funkce na fakultě v rehabilitačním řízení prohlášeno za protiprávní. Dne 24. června 1969 byl na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě opět jmenován asistentem s účinností od 1. března 1970. Dne 23. června 1972 byl jmenován odborným asistentem s účinností od 1. října 1972. V roce 1976 absolvoval habilitační řízeni se spisem Forensní psychiatrie. Docentem církevního práva byl jmenován až 15. října 1980 (s účinností od 1. října).

Právnické vzděláníEditovat

Kanonickému právu se věnoval nejprve soukromě. Na počátku pedagogického působení byl pověřen přednáškami z jiných oborů (filozofie v letech 19621965 a 19701974; Nový Zákon v roce 1962 a 1964, latinský jazyk v letech 19691972 a 19751976, pedagogika v letech 19821983). Kanonické právo učil až od roku 1972, a od roku 1977 volitelný předmět forensní lékařství. Kvalifikaci získal spíše samostudiem de facto než specializovaným vysokoškolským studiem. Na doporučení kardinála Štěpána Trochty se přihlásil ke studiím na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, které úspěšně dokončil diplomovou prací v oboru práva trestního, a roku 1975 zde získal titul doktora práv (JUDr.).

Činnost po pádu totalityEditovat

Po pádu komunistického režimu byl na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě dne 2. ledna 1990 jmenován vedoucím katedry církevního práva (s účinností od 1. ledna 1990) a dne 4. ledna 1990 též profesorem církevního práva (s účinností od 1. ledna). Po reinkorporaci bohoslovecké fakulty do svazku univerzity byl dne 25. května 1990 jmenován na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vedoucím katedry historicko-právní (s účinností od 10. května). Toto pověření bylo ukončeno až při reorganizaci kateder k 1. červenci 2003, kdy byl převeden na novou katedru pastorálních oborů. Za rozporné a konfliktní situace, v níž se Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v 90. letech 20. století ocitla, byl opakovaně členem a předsedou fakultního Akademického senátu a usiloval od dodržování zákona o vysokých školách i vnitřních předpisů univerzity, o soulad předpisů fakultních s těmito vyššími normami a o nekonfliktní vztah fakulty k Velkému kancléři. Byl též členem vědecké rady KTF UK, vědecké rady Cyrilometodějské teologické fakulty UP v Olomouci a zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo.[2] Své pedagogické působení ukončil dne 30. června 2004. V roce 2005 byl jmenován emeritním profesorem[3] Univerzity Karlovy v Praze, na kterou nadále pravidelně docházel.

Společenská aktivita a advokátní činnostEditovat

Jako výpomocný duchovní působil v Římskokatolické farnosti Liběšice u Litoměřic od 22. dubna 1961 až do své smrti. Téže obci pomáhal i jinými způsoby, např. doučováním jazyků, odbornými překlady nebo poradenstvím v oblasti práv. Od roku 1963 až do své smrti totiž poskytoval bezplatné právní služby hlavně v oblasti práva pracovního a sociálního. Po listopadu 1989 se tato jeho činnost formalizovala. Vzhledem k tomu, že byl profesorem v oblasti platného práva (kanonické právo se stalo součástí českého právního řádu), splňoval podmínky podle tehdy platného zákona o advokacii a byl zapsán do seznamu advokátů České advokátní komory, v němž byl veden pod ev. č. 04192. Dne 27. ledna 2012 mu byl udělen titul Právník roku 2011 v kategorii občanské právo hmotné a procesní.[4] Zemřel 19. února 2012 v městské nemocnici v Litoměřicích v důsledku cévní mozkové příhody.

Profesor Zedníček působil také ve statusových a trestních věcech jako právník u církevního soudu. Jeho bibliografie není příliš rozsáhlá. Vedle časopiseckých textů, příspěvcích ve sbornících či heslech v Malém bohovědném slovníku (Praha, 1963), zůstává jeho největším a nejznámějším počinem český překlad Kodexu kanonického práva z roku 1983, který byl schválen církevní instancí jako oficiální. Výtěžek z této jeho překladatelské činnosti věnoval pak na opravu střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Liběšicích. Jeho hrob se nachází v Tišnově.

Post mortemEditovat

V sobotu 22. února 2014 se v liběšickém kostele konala při příležitosti 2. výročí úmrtí vzpomínková mše. V závěru mše byla posvěcena pamětní deska umístěná v kostele na stěně po pravé straně poblíž vchodu.[5]

BibliografieEditovat

  • Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny, [z latiny přel. Miroslav ZEDNÍČEK], Praha: Zvon 1994. XXIII, 812 s.
  • Miroslav ZEDNÍČEK: „Prof. ThDr. Jan Merell“, in Jaroslav Brož – Mlada MIKULICOVÁ (ed.), Sborník Katolické teologické fakulty, VIII., K 100. výročí narození prof. ThDr. Jana Merella, Praha 2006, s. 9–15.
  • Hesla in Malý bohovědný slovník, Praha: Ústřední církevní nakladatelství 1963.

Příspěvky v různých sbornících.

Časopisecké studie: Teologické texty.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Systém ASPI
  2. Společnost pro církevní právo
  3. Stránky Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, katedra pastorálních oborů a právních věd
  4. Bulletin advokacie 2012,1-2
  5. Výroční vzpomínková mše za zemřelého Prof. Miroslava Zedníčka [online]. obec Liběšice, 2014-02-22 [cit. 2014-11-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-18. 

LiteraturaEditovat

  • CIHLÁŘOVÁ Ivana: Právník roku 2011: v rytmu swingu a jazzu, Bulletin advokacie 2012, č. 1–2, Praha 2012, str. 5–12; ISSN 1210-6348.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 756. 
  • MICHÁLKOVÁ Jana: Zemřel profesor Miroslav Zedníček, Zdislava – časopis litoměřické diecéze 2012, č. 4, Litoměřice 2012, str. 6–9, 23; ISSN 1211-3042.
  • NOVOTNÝ Vojtěch: Katolická teologická fakulta 1939-1990. Prolegomena k dějinám české katolické teologie druhé poloviny 20. století, Praha: Karolinum, 2007.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 553. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat