Menhartovský palác

Menhartovský nebo Manhartský palác, zvaný také dům U koz, či Šrámkův dům, je barokní palác čp. 595 na Starém Městě v Praze mezi ulicemi Celetná (č. 17) a Štupartská (č. 12). Od roku 1964 je kulturní památkou. V paláci sídlí Divadlo v Celetné.

Menhartovský palác
Průčelí Menhartovského palác do ulice Celetná
Základní informace
Sloh	Baroko
Architekti	Vít Václav Kaňka, František Maxmilian Kaňka
Výstavba	Kolem roku 1700
Materiál	Zdivo
Další majitelé	Harantové z Polžic a Bezdružic Valdštejnové Mikuláš Hartmann z Klarsteinu
Poloha
Adresa	Celetná 595/17 Praha 1, Staré Město 110 00  Praha 1, Česko Česko
Ulice	Celetná a Štupartská
Souřadnice	50°5′14,64″ s. š., 14°25′28,92″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	44529/1-327 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny paláce

Menhartovský palác – průčelí paláce do Štupartské ulice

Byl postaven kolem roku 1700 na místě několika starších domů. Nejstarší zmínka o některém z nich pochází z roku 1402 a poté z roku 1413, kdy byl dům prodáván (tento doklad uvádí název domu „U koz“). Po husitských válkách došlo k rozšíření domu zhruba na jeho dnešní rozlohu. Pak byl mj. ve vlastnictví Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic či Adama z Valdštejna.

Nejpozději na počátku 17. století byla část paláce u Štupartské ulice rozšířena a sloužila jako sladovna.

Po roce 1700 byli majiteli Jan Kristian Stubig a potom Jan Bedřich Manhart. V té době došlo k raně barokní přestavbě, kterou pravděpodobně provedl Vít Václav Kaňka za spoluúčasti svého syna Františka Maxmiliána. Ve 2. čtvrtině 18. století se majitelem domu stal František Mikuláš Hartmann z Klarsteinu. Během jeho vlastnictví v domě bydlel Jan Petr Molitor a před rokem 1738 zde zhotovil dnes již zaniklé fresky.

V roce 1752 palác koupil řád zbožných škol (piaristé) pro svou kolej, jejímž představeným byl historik Gelasius Dobner (z této doby se dodnes dochovala socha sv. Jana Nepomuckého v průčelí ve výklenku mezi patry z doby kolem roku 1755). V roce 1780 se stal dům měšťanským majetkem a vznikla v něm patrně manufaktura na výrobu hedvábných tkanin a suken. Zhruba v této době byl upraven raně klasicistně, nejspíše Františkem Hegerem. Dvě různé části, ze kterých je dnes složeno průčelí do Štupartské ulice, vznikly v průběhu 18. století dočasným rozdělením domu.

V přízemí domu je dřevěná socha Hérakla se lvem patrně od Jana Jiřího Bendla z let 1675–1680, ve dvoře je faksimile plastiky Lehkomyslnost ze souboru Ctností Matyáše Bernarda Brauna.

V domě nyní sídlí Divadlo v Celetné a Institut umění – Divadelní ústav.

Galerie

• 
  Průčelí paláce do Štupartské ulice
• 
  Průčelí paláce do Celetné ulice
• 
  Průčelí paláce do Celetné ulice
• 
  Schodiště z nádvoří paláce
• 
  Portál
• 
  Maskaron portálu
• 
  Pavlač paláce
• 
  Nádvoří paláce
• 
  Nádvoří paláce
• 
  Socha Herkula
• 
  Informační deska v Celetné ulici

Odkazy

Literatura

• Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 55. 
• POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 470 s. S. 167. 
• VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 397–398. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Menhartovský palác na Wikimedia Commons
• Neznámá Praha: Menhartovský palác/
• stránky Divadla v Celetné

Portály: Architektura a stavebnictví | Praha