Otevřít hlavní menu

Mešovice

část obce Uherčice v okrese Znojmo

Mešovice (německy Nespitz)[1] je malá vesnice, část obce Uherčice v okrese Znojmo. Nachází se asi 4 km na západ od Uherčic. V obci je evidováno 27 adres.[2] Trvale zde žije 41 obyvatel.[3] Kaple svatého Bartoloměje v centru obce dokresluje její malebný kolorit. Na uherčickém panství se u Mešovic nalézala hájovna a jižně od panského poplužního dvora Nového Dvoru (německy Neuhof) bývala velká bažantnice.[4] Mešovice je také název katastrálního území o rozloze 7,82 km2.

Mešovice
Náves v Mešovicích
Náves v Mešovicích
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 62 (2001)
Domů 27 (2009)
Lokalita
PSČ 671 07
Obec Uherčice
Okres Znojmo
Historická země Morava
Katastrální území Mešovice (7,82 km²)
Zeměpisné souřadnice
Mešovice
Mešovice
Další údaje
Kód části obce 185574
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název obceEditovat

Název obce je pravděpodobně odvozen od osobního jména lokátora či zakladatele obce. Medovice, které Němci nazývali Nespitz, měly do roku 1945 37 domů, 191 obyvatel a rozlohu 860 ha. Názvy obce se objevovaly ve tvarech 1371 Messowicz, 1501 Messowicziech, 1846 Mešovice, německy Nöspitz a Nespitz. Před rokem 1945 byl uváděn i český název obce Šošovice.[5]

Názvy tratíEditovat

Scheibenfeld, Schälfeld, Bachergraben (Racher oder Racker), Edelwiesen, Türkitz, Türkitzfeld, Lange Leiten, Neu Hof, Spitzäcker, Härtling, Gießhübl, Hackenfeld, Oberen Lossfeld, Unter Lossfeld, Tullitz, Breiten, Föhrenfeld, Laimfeld, Tasowitz, Jamnitzer Weg (Jamnitzerwegfeld), Runitz, Runitzfeld, Kalten Lüss, Ge(c)ky (do roku 1945).[6]

HistorieEditovat

Související informace naleznete také v článcích Vratěnín, Uherčice (okres Znojmo) a Lubnice.

Mešovice jsou poprvé písemně zmíněny roku 1348, kdy Karel IV. udělil do dědičného léna Jindřichovi z Waldsee Vratěnín s dalším zbožím in dem Dorffe ze Nespitz drithalb Lehen, jako odúmrť po pánech z Klingerberka (Johannovi, Albrechtovi a Heinrichovi) se vším, co patřilo zu dem Huse ze Tyrnach.[7] Roku 1371 učinil markrabě Jan Petra Hechta z Rosic, toho času purkrabího na Frejštejně, poslem deskových vkladů Jindřicha z Hradce vsí Chrlop (Korolup) a Mešovic Seydlinovi z Lubnice (rytíři ze Sichelbachu erbu trojzubce).[8] V roce 1373 zapsal Jindřich z Hradce rytíři Seidlinovi (nobilis Zeydlino de Lubnycz mility) a Henslinovi z Vydří dva lány v Chrlopech a u Mešovic dvorec nazývaný „Holdenobsky” (curia in Chirlobw).[9] V roce 1385 se Frenclin ze Slavonic, který se psal i po Mešovicích, dohodl na společném majetku s bratrem Filipem z Lubnice a v roce 1386 se po vsi psal Henzlík s chotí Dorotou.[10]

Klingerberkové obdrželi majetky na Moravě s hradem Tyrnou od Habsburků do zástavy v roce 1314, v roce 1317 potvrdil nad vratěnínskou farností Jan z Klingerberka patronátní právo klášteru v Jeruši (Gerasu) a za svou chrabrost na křížových taženích do Litvy a Pruska si Jan z Klingerberka vysloužil v roce 1319 ves Mladoňovice u Jemnice. Od roku 1480 byla obec v majetku Krajířů z Krajku. V roce 1493 ves vlastnil Zikmund Krokvicar, v roce 1487 patřila k Frejštejnu (Freistein), od roku 1493 do roku 1498 k Bítovu (Vöttau), v roce 1498 ji měl v majetku Jindřich z Lichtemburka, v roce 1536 ji držel Jetřich Dobrovodský s obcí Urbaneč, v roce 1564 Adam Volf Krajíř s Uherčicemi, od roku 1565 Volf Štrejn ze Švarcenavy. V roce 1629 patřila do majetku Jakuba Berchtolda svobodného pána na Uherčicích. Posledními majiteli byli Collaltové.

Po vzniku Československa probíhala za Manfreda Collalto et San Salvatore v roce 1925 – 1927 pozemková reforma. Ušetřen zůstal jen dvůr v Uherčicích, Mitrovicích, lihovar, vápenka a lokální elektrárna uherčického dvora. Zestátněny byly rozsáhlé lesní pozemky, zřícenina hradu Frejštejn a lihovar v Písečném, který byl přidělen nově vzniklému lihovarnickému družstvu. Zbytkový statek Neuhof (Nová dvůr) u Mešovic byl správou velkostatku jako jediný až do počátku pozemkové reformy v dlouhodobém pronájmu Antona Zawadila, hostinského z Vratěnína, později jeho syna Johanna Zawadila. Zbytkový statek „Neuhof” (55 ha) byl nejprve ponechán v záboru a pronajímán, v roce 1935 jako zbytkový odprodán jeho nájemci Františku Smejkalovi z Uherčic, předáku místní Národní jednoty pro jihozápadní Moravu.[11] Zestátněné collaltovské lesní revíry připadly správě Státních lesů a statků. Do roku 1945 spadala obec pod městečko Vratěnín (Fratting). Taktéž byla součástí vratěnínské farnosti i školního obvodu.[12]

Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto.

Mešovice. Jsme hrdi na to, že mládež v naší obci je na prvém místě v našem pohraničí, která se rozhodla založiti odbor mládeže ČSL. Naše rozhodnutí uskutečnilo se v úterý 2. prosince 1947 na veřejné schůzi ČSL, na které promluvili: br. P. Ludvík Gazda a br. A. Šplíchal. Po referátech obou řečníků, hostů z Jemnice, se rozvinula živá debata, načež bylo zvoleno předsednictvo odboru. Předsedou MOM byl zvolen br. Josef Částka, místo předsedkyně s. Růžena Roušalová, jednatel br. Karel Vaněk, dívčí referentka s. Alžběta Packová a pokladník br. Karel Tříletý. Pouštíme se s radostí a nadšením do práce a jsme přesvědčeni, že naše práce přinese dobré výsledky.

—Naše demokracie, 12.12.1947[13]

ObyvatelstvoEditovat

 
Zámek Uherčice u Znojma - sídlo posledních majitelů rodu Collaltů. Po odsunu německého obyvatelstva, zřízení železné opony a zrušení veřejné správy ve Vratěníně se stala centrem politické správy obec Uherčice, pod které ves nadále spadala. V roce 1976 proběhly první volby do sloučeného Místního národního výboru ve střediskové obci Uherčice (sloučené MNV Uherčice, MNV Lubnice, MNV Korolupy a MNV Vratěnín) s 23 poslanci ze sloučených obcí. Následně se volilo do rady MNV a v jednotlivých obcích do Občanského výboru. Po správní reorganizaci (v roce 1960) spadala obec do politického i soudního okresu Znojmo.[14]

Robotní vzpoura v obci v roce 1821 byla ještě v zárodku potlačena. Mešovice měly vždy výhradně zemědělský charakter. Obyvatelé pěstovali pšenici, žito, oves, ječmen, řepku, brambory, řepu. Jediným řemeslníkem až do roku 1945 byl ve vsi kovář. Další živnost provozoval obchodník se smíšeným zbožím.[15] Matrika byla vedena od roku 1655 na faře ve Vratěníně. Obecní kaple je zasvěcena sv. Bartolomějovi.[16] V roce 1935 obyvatelé vsi volili ze 121 voličů 76 hlasy Sudetendeutsche Partei a 24 hlasy Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu.[17][18][19][20] V roce 1946 volilo nové obyvatelstvo obce: 54 hlasy KSČ, 35 hlasy ČSL, 3 hlasy ČSSD, 9 hlasy ČSNS.[21] Ve volbách v roce 1948 volilo obyvatelstvo Mešovic jednotnou kandidátku Národní fronty bez vhození bílého lístku a obec tak získala titul „vlastenecká obec”.[22]

Rok Počet domů Počet obyvatel[23] Němci Češi Židé Ostatní
1793 35 232
1836 38 227
1869 38 215
1880 38 200 168 31 0 1
1890 37 196 190 6 0 0
1900 37 183 174 9 0 0
1910 37 183 167 16 0 0
1910 37 183 167 16 0 0
1921 37 199 128 57 0 4
1930 37 211 122 88 0 1
1939 191
1991 61
2001 62
2011 27 43

Zvyky a tradiceEditovat

Do odsunu německého obyvatelstva (9. června 1945) se konala v obci pouť sv. Bartoloměje (24. srpen), na sv. Floriána se držela novéna, během půstu každou neděli probíhaly modlitby sedmibolestného růžence zakončené křížovou cestou (Kreuzwegandacht) a v květnu se každou neděli odříkávaly růžencové modlitby Rosenkranzandachte.[24]

Umělecká řemeslná dílnaEditovat

Na konci roku 1992 založili manželé Strmiskovi v Třebíči firmu „Ing. Eva Strmisková a Milan Strmiska – výroba bižuterie“ a v prosinci roku 2006 přesídlili do obce Mešovice do domu č 14. V roce 2010 udělil ministr kultury ČR firmě titul "Nositel tradice lidové kultury". Rodina Strmiskova navazuje při výrobě šperků na tradici perleťářství a zpracování hovězí rohoviny. Vyrábí zdobené brože, doplňky k lidovým krojům, repliky středověkých pohárů, ale i bižuterii moderní. Strmiskovi spolupracují i s řemeslníky a tvůrci módních salonů, galerií, návrháři či restaurátory. Jejich řemeslná dílna je členem Sdružení lidových řemeslníků a výrobců Folk Art Produktion, Česká republika a Horáckého sdružení lidových řemesel kraje Vysočina.[25]

Občanská vybavenostEditovat

V Mešovicích není vybudován veřejný vodovod ani dešťová a splašková kanalizace. Nemovitosti čerpají pitnou vodu z individuálních studní. Po obci jsou vybudovány pouze krátké úseky stok odvodňující silnici. Splaškové vody likviduje místní obyvatelstvo v jímkách na vyvážení. Do budoucna se v Mešovicích o budování kanalizace neuvažuje.[26] Zdravotní středisko, mateřská škola, obecní úřad s matrikou a pošta se nachází v Uherčicích. Základní školu navštěvují žáci v Lubnici. Pověřenou obcí je Vranov nad Dyjí, s rozšířenou působností Znojmo (okres Znojmo, Jihomoravský kraj). Autobusová zastávka se nalézá u kaple sv. Bartoloměje a spojení v rámci IDS JMK zajišťuje linka 816 – ZnojmoVranov nad DyjíLančovVratěnínDrosendorf. Obcí vede cyklistická trasa Bačkovice – Uherčice – Mešovice.

PamětihodnostiEditovat

  • Kaple sv. Bartoloměje
  • Kaplička
  • Krucifix
  • Výklenková kaplička – poklona v polích vlevo od silnice do Dančovic
  • Výklenková kaplička – poklona vpravo za obcí u silnice do Dančovic

ReferenceEditovat

  1. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 176. 
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online. 
  3. RISY.cz, Uherčice - Mešovice [1]
  4. E. Polly, Kronika Slavonic III
  5. E. Polly, Kronika Slavonic III
  6. Nespitz str. 207, na www.suedmaehren.eu Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine, Der deutsche Ursprung der Namen von Gemeinden in Südmähren mit der Ausrichtung auf die Regionen von Moravské Budějovice und Jemnice, Eliška Smíšková, 2008
  7. Karel IV. věnuje 14. května 1348 Heinrichovi z Walse majetky dokument č. 791
  8. SEDLÁČEK, A.: Atlasy erbů a pečetí I, s. 532; TÝŽ: Atlasy erbů a pečetí IV, s. 212; PILNÁČEK, J.: Staromoravští rodové, s. 336
  9. MZD 1 Brno, s. 102/505, č. 14, rok 1373
  10. MZD 1 Brno, s. 162/505, č. 181, s. 172/505, č. 401
  11. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, Středisko regionálních dějin (Olomouc, Czechoslovakia), Univerzita Palackého. Kabinet regionálních dějin, 1967, s. 182.
  12. Hanák Boris: Slavonicko v letech 1918 - 1930, Brno 2008, Soupis zámku Uherčice z 29. ledna 1946, Tarasová Lucie: Politický okres Dačice v období let 1938–1945, Brno 2008, Krejčová Monika: Příběh uherčického zámku. Poválečná historie v letech 1945 - 1979, Brno 2013.
  13. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 12.12.1947, 3(48). s. [3].
  14. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně. Vlastivěda Moravská, Moravskobudějovicko Jemnicko, 1997, ISBN 80-85048-75-2. str. 808
  15. Mešovice [2]
  16. E. Polly, Kronika Slavonic III
  17. E. Polly, Kronika Slavonic III
  18. Mešovice [3]
  19. Mešovice - [4]
  20. Lahnenverzeichnis vom 17.7.1672 („Nischpitz“) - [5] Archivováno 29. 11. 2014 na Wayback Machine
  21. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 30.05.1946, 2(22). s. [1].
  22. Stráž na Dyji: krajinský týdeník československé sociální demokracie. Znojmo: Zemský výkonný výbor čs. sociální demokracie, 04.06.1948, 3(23). s. 3.
  23. Nespitz na www.suedmaehren.eu str. 207 Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine
  24. Das Zlabingser Ländchen von A bis Z, TEIL 2, Nespitz str. 207
  25. Firma Ing. Eva Strmisková a Milan Strmiska – výroba bižuterie na www.rohovina-perlet.cz Archivováno 3. 5. 2015 na Wayback Machine
  26. ÚP Uherčice.

Externí odkazyEditovat