Markéta Lucemburská (1313–1341)

česká princezna

Markéta Lucemburská (8. července 131311. července 1341, Praha) byla bavorská vévodkyně, nejstarší dcera českého královského páru Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny.

Markéta Lucemburská
bavorská vévodkyně
Erblucemburksa.gif
ManželJindřich XIV. Bavorský
Narození8. července 1313
Úmrtí11. července 1341
PohřbenaZbraslavský klášter
PotomciJan I. Dolnobavorský
Jindřich
DynastieLucemburkové
OtecJan Lucemburský
MatkaEliška Přemyslovna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Léta Páně 1313 v den svatého Kiliána mučedníka naplnila se české královně, paní Elišce, doba porodu a porodila svou prvorozenou dceru, kterou nazvala jménem paní Markéty, císařovny římské, Markétou.
— Zbraslavská kronika[1]

Vyjednávání o Markétině sňatku započalo během let 1321–1322. Snoubenec, dolnobavorský vévoda Jindřich (1305–1339), syn Štěpána Dolnobavorského a Judity Svídnické, byl po otcově smrti svěřencem římského krále Ludvíka Bavora. Věnem mělo být šest hřiven stříbra. Dohoda byla zlistiněna 12. srpna 1322 v Praze. Po konfliktu Jana s manželkou Eliškou byla malá Markéta ještě téhož roku odvezena na ženichův dvůr v Landshutu.[2] Tam ji následovala i těhotná a zavržená matka.

Neboť královna Eliška se odebrala za svou dcerou Markétou, kterou velmi něžně miluje, do Bavor a až dodnes se zdržuje se zetěm a dcerou v Landshutu...
— Zbraslavská kronika [3]

V exilu a bez svých důchodů zůstala královna Eliška v Bavorsku až do roku 1325, kdy se i s Markétou vrátila zpět do Čech.

Svatba Markéty a Jindřicha se uskutečnila až 12. února či 12. srpna 1328 ve Straubingu. Zdá se, že manželství bylo šťastné.[4] Rok po svatbě se novomanželům narodil syn Jan, pojmenovaný po českém dědečkovi, k němuž měl ostatně Jindřich velmi úzký vztah. Dal králi Janovi k dispozici panství Burghausen, Kufstein a Kitzbühel jako výchozí bod pro výpravy do Tyrolska, Korutan a Itálie[5]a ručil na smlouvách o sňatku svého švagra Jana Jindřicha a Markéty Pyskaté.

Vévoda Jindřich zemřel v září 1339 na lepru a císař Ludvík Bavor si na něm ještě před smrtí vynutil souhlas se sňatkem syna Jana se svou dcerou.[6][7] Jako tchán se Ludvík Bavor stal poručníkem nezletilého vévody[6] a když chlapec o rok později příhodně zemřel, bylo snadné spojit Horní a Dolní Bavorsko v jeden celek.[6][pozn. 1]

Ovdovělá Markéta přišla i o vdovské statky[9] a vrátila se do Prahy, kde se měla stát manželkou také čerstvě ovdovělého polského krále Kazimíra III. Zemřela těsně před svatbou v červenci 1341 a byla pohřbena ve Zbraslavském klášteře.

GenealogieEditovat

 
 
 
 
 
Jindřich V. Lucemburský
 
 
Jindřich VI. Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Markéta z Baru
 
 
Jindřich VII. Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Balduin z Avesnes
 
 
Beatrix z Avesnes
 
 
 
 
 
 
Felicita z Coucy
 
 
Jan Lucemburský
 
 
 
 
 
 
Jindřich III. Brabantský
 
 
Jan I. Brabantský
 
 
 
 
 
 
Adéla Burgundská
 
 
Markéta Brabantská
 
 
 
 
 
 
Vít z Dampierre
 
 
Markéta z Dampierre
 
 
 
 
 
 
Matylda z Béthuné
 
Markéta Lucemburská
 
 
 
 
 
Václav I.
 
 
Přemysl Otakar II.
 
 
 
 
 
 
Kunhuta Štaufská
 
 
Václav II.
 
 
 
 
 
 
Rostislav Haličský
 
 
Kunhuta Haličská
 
 
 
 
 
 
Anna Uherská
 
 
Eliška Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Albrecht IV. Habsburský
 
 
Rudolf I. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Hedvika z Kyburgu
 
 
Guta Habsburská
 
 
 
 
 
 
Burkhard III. z Hohenbergu
 
 
Gertruda z Hohenbergu
 
 
 
 
 
 
Mechtilda z Tübingenu
 

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dle dobových zvěstí byl Jan otráven a Ludvík Bavor měl na jeho skonu podíl.[8]

ReferenceEditovat

  1. Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. 25-015-76. S. 236. 
  2. SPĚVÁČEK, Jiří. Jan Lucemburský a jeho doba. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1994. ISBN 80-205-0291-2. 
  3. Zbraslavská kronika. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1975. 25-015-76. S. 333. 
  4. BOBKOVÁ, Lenka. Jan Lucemburský: Otec slavného syna. Praha: Vyšehrad, 2018. 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9. S. 252. Dále jen Bobková. 
  5. HOENSCH, Jörg Konrad. Lucemburkové. Pozdně středověká dynastie celoevropského významu 1308–1437. Praha: Argo, 2003. 304 s. ISBN 80-7203-518-5. S. 63. Dále jen Hoensch. 
  6. a b c Hoensch, s. 78
  7. Bobková, str. 252
  8. RALL, Hans; RALL, Marga. Die Wittelsbacher in Lebensbildern. Graz ; Wien ; Köln ; Regensburg: Styria ; Pustet, 1986. 431 s. ISBN 3-222-11669-5. S. 60. (německy) 
  9. Bobková, str. 253

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat