Markéta Pyskatá

dcera Jindřicha Korutanského, poslední tyrolská hraběnka

Markéta Tyrolská zvaná Pyskatá (německy Margarete von Tirol zvaná Maultasch, 13183. října 1369, Vídeň) byla tyrolská hraběnka z dynastie Menhardovců. Její život sugestivně popsal Lion Feuchtwanger v románu Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá.

Markéta Pyskatá
tyrolská hraběnka
Margarethe Tirol.jpg
Manžel Jan Jindřich Lucemburský
Ludvík V. Bavorský
Narození 1318
Úmrtí 3. října 1369
Vídeň
Pohřbena Minoritský kostel ve Vídni
Potomci Menhard III. Tyrolský
Heřman
Dynastie Menhardovci
Otec Jindřich Korutanský
Matka Adléta Brunšvická
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Byla jedinou dědičkou korutanského vévody Jindřicha a jeho druhé manželky Adléty, dcery Jindřicha I. Brunšvického. Roku 1330 byla provdána za tehdy osmiletého Jana Jindřicha, syna Jana Lucemburského, který sesadil v roce 1310 jejího otce z českého trůnu. Jindřich Korutanský zemřel o pět let později a Markéta se stala tyrolskou hraběnkou. Roku 1341 s pomocí tyrolské šlechty vyhnala svého muže ze země – zapudila ho pro údajnou impotenci. Následně se provdala za markraběte Ludvíka, syna císaře Ludvíka Bavora, aniž by se se svým předchozím manželem rozvedla. To vedlo k vyvolání nepřátelství mezi Lucemburky a Wittelsbachy, které ovlivňovalo středoevropskou politiku až do roku 1410.

William Occam a Marsilius z Padovy obhajovali tento první „civilní sňatek“ v období středověku. Papež Klement VI. neplatnost Markétina prvního manželství neuznal (nepochybně především z politických důvodů) a Markétu i jejího druhého manžela exkomunikoval, skandál se rozšířil po celé Evropě. Díky Markétiným konexím (v roce 1358 se její syn oženil s příslušnicí habsburského rodu) byli nicméně nakonec Markéta i Ludvík v roce 1359 exkomunikace zproštěni. Církevní propaganda jí po tomto incidentu přiřkla přezdívku Pyskatá (Maultasch). Navzdory této přezdívce to však prý byla pohledná žena.

Po smrti manžela v roce 1361 sdílel s Markétou vládu její syn Menhard III. jako tyrolský hrabě. Zemřel však již v roce 1363, což Markétu přimělo přenechat tyrolské hrabství švagrovi zemřelého syna Rudolfovi IV., který ho připojil k rakouským državám. Korutany ovládl Albrecht II. Habsburský.

Markéta zemřela v říjnu 1369 ve Vídni a ve zdejším minoritském kostele byla i pohřbena.[1]

Vývod z předkůEditovat

 
 
 
 
 
Engelbert III. Gorický
 
 
Menhard I. Tyrolský
 
 
 
 
 
 
Matylda z Andechsu
 
 
Menhard II. Tyrolský
 
 
 
 
 
 
Albert IV. Tyrolský
 
 
Adéla Tyrolská
 
 
 
 
 
 
Uta z Frontenhausen-Lechsgemündu
 
 
Jindřich Korutanský
 
 
 
 
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Ludmila Přemyslovna
 
 
Alžběta Bavorská
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Anežka Štaufská
 
Markéta Pyskatá
 
 
 
 
 
Oto I. Brunšvický
 
 
Albrecht I. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Matylda Braniborská
 
 
Jindřich I. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Bonifác II. z Montferratu
 
 
Adelaida z Montferratu
 
 
 
 
 
 
Markéta Savojská
 
 
Adléta Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Jindřich III. Míšeňský
 
 
Albrecht II. Míšeňský
 
 
 
 
 
 
Konstancie Babenberská
 
 
Anežka Míšeňská
 
 
 
 
 
 
Fridrich II. Štaufský
 
 
Markéta Štaufská
 
 
 
 
 
 
Isabela Anglická
 

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margarete Maultasch na anglické Wikipedii.

  1. www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2009-04-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-17. 

LiteraturaEditovat

  • BAUM, Wilhelm. Margarete Maultasch. Erbin zwischen den Mächten. Graz ; Wien ; Köln: Verlag Styria, 1994. 287 s. ISBN 3-222-12245-8. 
  • BAUM, Wilhelm. Margarete Maultasch. Ein Frauenschicksal im späten Mittelalter. Klagenfurt ; Wien: Kitab-Verlag, 2004. 304 s. ISBN 3-902005-43-2. 
  • NIEDERSTÄTTER, Alois. Österreichische Geschichte 1278-1411. Die Herrschaft Österreich : Fürst und Land im Spätmittelalter. Wien: Ueberreuter, 2001. 519 s. ISBN 3-8000-3526-X. (německy) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce:
Jindřich II.
  Tyrolská hraběnka
13611363
1335–1341 s Janem Jindřichem, 1341–1361 s Ludvíkem
a 1361–1363 s Meinhardem III.
  Nástupce:
Rudolf Zakladatel