Jindřich III. Míšeňský
Jindřich III. Míšeňský zvaný Jasný[1] (německy Heinrich der Erlauchte, 1215/1216? – 15. února 1288, Drážďany) byl markrabě míšeňský a lužický, lantkrabě durynský a falckrabě saský.
| Jindřich III. Míšeňský | |
|---|---|
| markrabě míšeňský a lužický, lantkrabě durynský a falckrabě saský | |
 | |
| Narození | 1215/1216? |
| Úmrtí | 15. února 1288 Drážďany |
| Pohřben | klášter Altzella |
| Manželky | Konstancie Babenberská Anežka Přemyslovna Alžběta z Maltic |
| Potomci | Albrecht II. Míšeňský Dětřich IV. Míšeňský Heřman Fridrich Drážďanský |
| Dynastie | Wettinové |
| Otec | Dětřich Míšeňský |
| Matka | Guta Durynská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJindřich byl mladším[2] synem Dětřicha Míšeňského a Guty, dcery Heřmana Durynského. Za souhlasu císaře Fridricha II. z titulu dědictví po matce ovládl Jindřich Jasný větší část osiřelého Durynska a jako lantkrabě byl předem určen jeho syn Albrecht, snoubenec císařovy dcery Markéty.[3][pozn. 1] Roku 1251 se Jindřich zřejmě dohodl se svým tchánem českým králem Václavem I. a nevystoupil s nároky svých synů z prvního manželství na uprázdněný vévodský trůn v Rakousku. [5] [pozn. 2] O tři roky později, za vlády Přemysla Otakara uzavřel spojenectví s říšskými fojty z Gery, Plavna a Weidy, kteří se cítili ohroženi ztrátou držení lén, která měli od českého krále. Markrabě jim slíbil pro případ útoku z české strany okamžitou pomoc a ubezpečil je, že svá dosud česká léna by poté obdrželi jako léna míšeňská. Jako švagr bezdětného českého krále se v případě Přemyslovy smrti chystal ujmout jeho země.[7][pozn. 3]
Na Jindřichově dvoře v období braniborské správy českého království krátce pobýval malý Václav II., když jej Ota Braniborský znovu odvedl z Čech.[9] [pozn. 4] Později se míšeňský markrabě společně s vratislavským vévodou Jindřichem Probusem stal prostředníkem při mírovém ujednání mezi Václavovým otčímem Závišem z Falkenštejna a nevlastním bratrem Mikulášem.[10]
Zemřel roku 1288 a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Altzella po boku svých předků.
Rodina
editovatJindřichovou první manželkou byla Konstancie, dcera rakouského vévody Leopolda VI. Babenberského, se kterou měl syny Albrechta, durynského lantkraběte, a Dětřicha, lantkraběte landsberského.[pozn. 5] Po smrti Konstancie se Jindřich po získání dispenzu[12] znovu oženil s Anežkou, dcerou českého krále Václava I. Manželství zůstalo bezdětné, Anežka zemřela roku 1268. Třetí manželkou se stala Alžběta z Maltic. Od římského krále Rudolfa získal markrabě souhlas, aby se syn Fridrich mohl stát říšským knížetem a chtěl mu přenechat za mohutného nesouhlasu starších synů Drážďany.[13][pozn. 6]
Vývod z předků
editovatOdkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Roku 1247 se snažil papež zamezit sňatku Albrechta s Markétou a nutil Jindřicha, aby děvčátko poslal zpět k jejímu otci.[4]
- ↑ Štýrská rýmovaná kronika ovšem tvrdí, že rakouští stavové se původně v Triebensee dohodli o nabídce Rakous synovi Jindřicha Jasného, ale při zastávce v Praze je Václav I. přesvědčil, aby si raději zvolili Přemysla Otakara.[6]
- ↑ Jindřichův vnuk Fridrich byl později zasnouben s prvorozenou dcerou Přemysla Otakara Kunhutou.[8]
- ↑ Přímo ze strýcova drážďanského dvora se Václav vracel na jaře 1283 do Prahy.
- ↑ Ke svatbě s Konstancií se pojí historka, kterak nevěstin bratr Fridrich, vládnoucí rakouský vévoda, vpadl do novomanželské ložnice a hrozbami nutil novopečeného švagra, aby se zřekl slíbeného věna. [11]
- ↑ Fridrich se snažil získat i Míšeň a Lužici a navázal jednání s Václavem II., kterému nabídl územní výměnu. Drážďany měly být vyměněny za panství tehdy vězněného králova otčíma Záviše z Falkenštejna a jeho syna.
Reference
editovat- ↑ ŽEMLIČKA, Josef. Do tří korun. Praha 1: NLN, 2017. ISBN 978-80-7422-566-6.
- ↑ www.genealogie-mittelalter.de. www.genealogie-mittelalter.de [online]. [cit. 2010-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-04.
- ↑ VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 24. Dále jen Velké dějiny.
- ↑ NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I.. Praha: Jan Laichter, 1928. S. 781. Dále jen České dějiny.
- ↑ Velké dějiny, str. 40
- ↑ České dějiny, str. 827
- ↑ Velké dějiny, str. 58
- ↑ Velké dějiny, str. 126
- ↑ CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 60.
- ↑ Václav II., str. 76
- ↑ České dějiny, str. 645-655
- ↑ České dějiny, str. 765
- ↑ Velké dějiny, str. 406
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jindřich III. Míšeňský na Wikimedia Commons - (německy) Genealogie
