Otevřít hlavní menu

Mario Vargas Llosa

peruánský spisovatel

Mario Vargas Llosa (* 28. března 1936 Arequipa, Peru) je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům (La casa verde, 1966) a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu.[1]

Mario Vargas Llosa
Mario Vargas Llosa (crop 2).jpg
Rodné jméno Jorge Mario Pedro Vargas Llosa
Narození 28. března 1936 (83 let)
Arequipa
Povolání romanopisec, dramaturg, politik, novinář, esejista, literární kritik, scenárista, vysokoškolský učitel, filozof, prozaik, dramatik a publicista
Stát PeruPeru Peru
Alma mater Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ5776940 (1947–1949)
Colegio Militar Leoncio Prado (1950–1951)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ5777167 (březen 1952 – prosinec 1952)
Universidad Nacional Mayor de San Marcos (1953–1958)
Universidad Complutense de Madrid or Universidad de Madrid (1958–1971)
Významná díla The Time of the Hero
Ocenění Premio Biblioteca Breve (1962)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3395128 (1964)
Prix Formentor (1967)
Premio Nacional de Cultura (Peru) (1967)
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ3395128 (1967)
… více na Wikidatech
Politická příslušnost Liberty Movement
Manžel(ka) Julia Urquidi (1955–1964)
Patricia Llosa (1965–2016)
Partner(ka) Isabel Preysler (od 2015)
Děti Álvaro Vargas Llosa
Morgana Vargas Llosa
Vlivy William Faulkner
Gustave Flaubert
Isaiah Berlin
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zleva: spisovatelé Ernesto Sábato a Mario Vargas Llosa v roce 1981
Mario Vargas Llosa (2011)

ŽivotEditovat

V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům (čes. 1981 Odeon), který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim.[2]

Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské.[3] V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie (RAE).[4] Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu.[5]

Životní názory a postojeEditovat

Za jednotu ŠpanělskaEditovat

V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“[6]

DíloEditovat

Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Přehled (nepřeložených) děl v origináleEditovat

  • Cinco esquinas (2016)
  • El héroe discreto (2013)
  • Los cuadernos de don Rigoberto (1997)
  • Historia de Mayta (1984)
  • Conversación en La Catedral (1969)
  • Los jefes (1959)

České překladyEditovat

 
Mario Vargas Llosa (2010).
  • Město a psi (orig. 'La ciudad y los perros', 1963). 1. vyd. Praha: Odeon, 1966. 293 S. Překlad: Miloš Veselý (Tato románová prvotina měla velký ohlas ihned po vydání. Autor popisuje prostředí limského vojenského lycea, které sám absolvoval před univerzitou. Dílo zaznamenávající hrubost, násilí a nesmyslný dril vyšla i přes problémy s cenzurou a rozzuřila některé důstojníky natolik, že veřejně spálili před budovou akademie tisíce svazků.)
  • Zelený dům (orig. 'La casa verde', 1966). 1. vyd. Praha: Odeon, 1981; 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 2005. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Hedvika Vydrová
  • Pantaleón a jeho ženská rota (orig. 'Pantaleón y las visitadoras', 1973). 1. vyd. Praha: ERM, 1994. 226 S. Překlad: Vladimír Medek
  • Tetička Julie a zneuznaný genius (orig. 'La tía Julia y el escribidor', 1977). 1. vyd. Odeon (1984), 2. vyd. Mladá fronta (2004). Překlad: Libuše Prokopová
  • Válka na konci světa (orig. 'La guerra del fin del mundo', 1981). 1. vyd. Praha: Odeon, 1989. 642 S. Překlad: Vladimír Medek, doslov: Jan Hloušek
  • Kdo zabil Palomina Molera? (orig. '¿Quién mató a Palomino Molero?', 1986). 1. vyd. Praha: Garamond, 2014. 174 S. Překlad: Jana Novotná a Dora Poláková
  • Vypravěč (orig. 'El hablador', 1987). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 183 S. Překlad: Anežka Charvátová
  • Chvála macechy (orig. 'Elogio de la madrastra', 1988). 1. vyd. Argo, 2019. 160 S. Překlad: Jan Hloušek
  • Smrt v Andách (orig. 'Lituma en los Andes', 1993). 1. vyd. Praha: Volvox Globator, 1997. 214 S. Překlad: Alena Šimková
  • Kozlova slavnost (orig. 'La fiesta del chivo', 2000). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2006. 415 S. Překlad: Petr Zavadil (Román pojednává o atentátu na dominikánského diktátora Rafaela Trujilla v roce 1961. Je sugestivní obžalobou diktátorských režimů.)
  • Ráj je až za rohem (orig. 'El paraíso en la otra esquina', 2003). 1. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2007. 362 S. Překlad: Jan Hloušek a Jiří Holub
  • Zlobivá holka (orig. 'Travesuras de la niña mala', 2006). 1. vyd. Praha: Garamond, 2007. 393 S. Překlad: Vladimír Medek
  • Keltův sen (orig. 'El sueño del celta', 2010). 1. vyd. Praha: Garamond, 2011. 414 S. Překlad: Jana Novotná
  • Volání kmene (orig. 'La llamada de la tribu', 2018). 1. vyd. Bourdon, 2019. 245 S. Překlad: Iveta Gonzálezová

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Dominikánská republika  Dominikánská republika   velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Kryštofa Kolumba
Francie  Francie   rytíř Řádu čestné legie 1985
  důstojník Řádu umění a literatury 1988
  komandér Řádu umění a literatury[7] 1993, 19. února
Chile  Chile   velkodůstojník Vzdělávacího a kulturního záslužného řádu Gabriely Mistralové
Mexiko  Mexiko   plaketa Řádu aztéckého orla 2011
Nikaragua  Nikaragua   velkokříž se stříbrnou hvězdou Řádu Rubéna Daría
Panama  Panama   velkokříž Řádu Vasco Núñeze de Balboa
Peru  Peru   velkokříž Řádu peruánského slunce 2001
Rakousko  Rakousko   Čestného kříže Za vědu a umění I. třídy

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Vargas Llosa awarded Nobel Prize. BBC News. 2010-10-07. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (anglicky) 
  2. ČTK. Spisovatel Vargas Llosa slaví osmdesátiny, kdysi stál u vzestupu latinskoamerické literatury. Hospodářské noviny. 2016-03-28. Dostupné online [cit. 2017-10-09]. (česky) 
  3. Biografía español. Mario Vargas Llosa, novelista peruano. Biblioteca español. Instituto Cervantes. www.cervantes.es [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. (španělsky) 
  4. JARQUE, FIETTA. Mario Vargas Llosa hablará sobre Azorín en su ingreso en la RAE. EL PAÍS. 1995-11-29. Dostupné online [cit. 2017-07-06]. (španělsky) 
  5. The Nobel Prize in Literature 2010. nobelprize.org [online]. [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. 
  6. iDNES.cz, ČTK. „Katalánsko je Španělsko“. Za jednotu země demonstrovaly statisíce lidí. iDNES.cz [online]. 2017-10-08 [cit. 2017-10-09]. Dostupné online. 
  7. Archives Nationales: Culture; Cabinet et services rattachés au Ministre ; Cabinet; Bureau Cabinet (1962-2000) Dostupné online

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat