Otevřít hlavní menu

Rafael Trujillo Molina Leónidas (24. října 189130. května 1961 Santo Domingo) byl diktátor vládnoucí v Dominikánské republice od roku 1930 do jeho vraždy v roce 1961. Oficiálně vládl jako prezident mezi lety 19301938 a opět v letech 19421952, mimo těchto období měl moc v rukou jako hlavní vojenský velitel. Jeho vláda se považuje za jednu z nejkrvavějších v novodobé historii Latinské Ameriky a přisuzuje se jí více než 50 000 obětí.

Rafael Trujillo
Rafael Trujillo (1952)
Rafael Trujillo (1952)

Prezident Dominikánské republiky
Ve funkci:
16. srpna 1930 – 16. srpna 1938
Předchůdce Rafael Estrella Ureña (zastupující)
Nástupce Jacinto Peynado
Ve funkci:
18. května 1942 – 16. srpna 1952
Předchůdce Manuel de Jesús Troncoso de la Concha
Nástupce Héctor Trujillo
Stranická příslušnost
Členství Dominikánská strana

Narození 24. října 1891
San Cristóbal
Úmrtí 30. května 1961 (ve věku 69 let)
Santo Domingo
Místo pohřbení Santo Domingo (1961–1963)
Hřbitov Père-Lachaise (1963–2005; 48°51′47″ s. š., 2°23′44″ v. d.)
Mingorrubio Cemetery (od 2005)
Choť Aminta Ledesma y Pérez (1913–1925)
Bienvenida Ricardo y Martínez (1927–1935)
María de los Ángeles Martínez y Alba (1937)
Děti 7
Sídlo Santo Domingo
Profese politik, důstojník a diktátor
Ocenění řetěz Řádu Isabely Katolické
Order of Propitious Clouds
Řád liberijských průkopníků
Řád osvoboditele San Martina
Řád Kryštofa Kolumba
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Rafael Leónidas Trujillo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Trujillova propaganda: "V tomto domě je Trujillo symbolem národa. Spravedlnost, svoboda, práce a mravnost. 1955 - rok dobrodince vlasti!!"

ŽivotopisEditovat

Narodil se v San Cristobal v početné a poměrně chudé rodině. Ukončil pouze základní školu a následně získal zaměstnání jako telegrafista. Když roku 1916 začala vojenská okupace Dominikánské republiky Spojenými státy americkými, Trujillo se přihlásil do Američany formovaných milic, tzv. Národní gardy, která měla pomáhat udržovat americké námořní pěchotě v zemi pořádek. V Národní gardě měl rychlý kariérní postup a brzy ho američtí velitelé povýšili na generála. Při odchodu amerických vojsk ze země v roce 1924 již byl hlavním velitelem celé Národní gardy. Absolutní moci se ujal krátce nato, v roce 1930, kdy jako prezidentský kandidát získal až 95% hlasů. Přestože se už tehdy ukázalo, že volby byly zfalšovány, Trujillo si s podporou USA a své Národní gardy definitivně upevnil moc.

Již krátce po své inauguraci uplatňoval rozsáhlé represe proti svým politickým odpůrcům a začal si kolem sebe budovat silný kult osobnosti. Nechal po sobě přejmenovat hlavní město Santo Domingo na Ciudad Trujillo a nejvyšší horu země Pico Duarte na Pico Trujillo. Po celé zemi byly stavěny jeho sochy a před vstupem do každého kostela musel být umístěn nápis: "Bůh na nebi, Trujillo na zemi."

Brutální násilí proti skutečným nebo domnělým členům jakékoli opozice bylo klíčovým rysem Trujillovy vlády od raného počátku. Mučení a vraždy, které vykonávala jeho tajná policie, byly na denním pořádku. Některé případy vzbudily i zvýšenou mezinárodní pozornost, jako například "zmizení" spisovatele Jesúse Galindeze či vražda tří známých aktivistek, sester Mirabalových. Ačkoli Trujillo podporoval imigraci bílého evropského obyvatelstva do země (přijímal např. židovské uprchlíky během 2. světové války), proti černému obyvatelstvu pocházejícímu především ze sousedního Haiti zavedl politiku silné rasové diskriminace. V této souvislosti se udál jeho nejhorší zločin, známý jako Petrželový masakr, při kterém dal v průběhu jediného týdne v říjnu 1937 v pohraniční oblasti s Haiti povraždit přes 20 000 haitských přistěhovalců. Vojáci měli na Trujillovo doporučení ukazovat lidem petržel a zeptat se, co to je. Kdo neuměl správně vyslovit španělské slovo perejil byl okamžitě označen za Haiťana (kteří hovořili většinou kreolsky) a byl zavražděn.

Dlouho byly Trujillovým největším zahraničním podporovatelem USA, které ho vnímaly jako významného spojence v boji proti komunismu. Ke konci 50. let však vztahy k jeho režimu ochladly, protože si americká vláda jednak uvědomila, že ji vztahy s brutálním diktátorem v očích mezinárodního společenství diskreditují, jednak se také obávala, že by vzrůstající nenávist vůči jeho represivnímu režimu mohla vyvolat lidovou vzpouru, při níž by mohli v zemi převzít moc komunisté (podobně jako předtím na Kubě).

Trujillo zahynul v noci 30. května 1961, kdy byla na jeho auto projíždějící ulicemi hlavního města spuštěna palba ze dvou jiných automobilů. Atentát zorganizovala skupina Trujillovych vlastních vysokých důstojníků a bývalých spolupracovníků. Jak se později ukázalo, postupovali s výraznou podporou CIA. Krátce po atentátu se vlády ujal Trujillův syn Ramfis, který začal organizovat brutální represe jako odplatu za otcovu smrt (většina účastníků atentátu je nepřežila), ale na nátlak USA po několika měsících zemi opustil.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Argentina  Argentina   velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele generála San Martína
Bolívie  Bolívie   velkokříž Řádu andského kondora
Brazílie  Brazílie   velkokříž Řádu Jižního kříže
Čína  Čína   Velká červená stuha s bílými okraji Řádu jasného nefritu
Ekvádor  Ekvádor   hvězda Řádu Abdóna Calderóna
  velkokříž Národního řádu za zásluhy
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie
  Croix de guerre 1939–1945
Haiti  Haiti   velkokříž Národního řádu cti a zásluh
Honduras  Honduras   velkokříž Řádu Francisca Morazána
Chile  Chile   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy
Itálie  Itálie   komtur Řádu italské koruny
  velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[1] 1954, 31. července
Japonsko  Japonsko   velkokříž Řádu chryzantémy
Kolumbie  Kolumbie   velkokříž speciální třídy Řádu Boyacá
Kuba  Kuba Námořní záslužný řád I. třídy
  velkokříž Národního řádu za zásluhy Carlose Manuela de Céspedes 1959
Libanon  Libanon   velkokříž speciální třídy Řádu za zásluhy
Libérie  Libérie   Řád liberijských průkopníků
Mexiko  Mexiko   řádový řetěz Řádu aztéckého orla
Německo  Německo   velkokříž speciální třídyZáslužného řádu Spolkové republiky Německo[2]
Nikaragua  Nikaragua   velkokříž s řetězem Řádu Rubéna Daría 1980
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Panama  Panama   velkokříž s řetězem Řádu Manuela Amadora Guerrera
  velkokříž Řádu Vasco Núñeze de Balboa
Paraguay  Paraguay   velkokříž Národního řádu za zásluhy
Peru  Peru   velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž Řádu avizských rytířů[3] 1957, 12. června
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Karla III. 1947
  velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické 1954
  velkokříž Řádu Alfonse X. Moudrého 1957
  Odznak španělského červeného kříže
  Řád španělské republiky
Tchaj-wan  Tchaj-wan   velkostuha speciální třídy Řádu příznivých oblaků
Vatikán  Vatikán   velkokříž Řádu svatého Řehoře Velikého
  velkokříž Řádu Pia IX.
  rytíř velkokříže Rytířského řádu Božího hrobu jeruzalémského
Venezuela  Venezuela   velkokříž s řetězem Řádu osvoboditele

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rafael Trujillo na slovenské Wikipedii.

  1. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 
  2. Ehre in Blech. Der Spiegel [online]. 1962-01-10 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  3. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-19]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat