Otevřít hlavní menu

Alberto Ken'ya Fujimori (* 28. července 1938 Lima) je peruánský politik japonského původu, který byl prezidentem Peru v letech 1990–2000. Fujimori je kontroverzní osobou – na jednu stranu pomohl zemi překonat vleklou a hlubokou ekonomickou krizi a rázně zasáhl proti teroristickým organizacím Světlá stezkaRevoluční hnutí Túpac Amaru (dále MRTA), na druhé straně byl spojený s korupcí, porušováním lidských práv a používáním nedemokratických praktik.

Alberto Fujimori
Al Fujimori.jpg

Prezident Peru
Ve funkci:
28. července 1990 – 22. listopadu 2000
Nástupce Valentín Paniagua
Stranická příslušnost
Členství Změna 90 (1990–1999)
Peru 2000 (2000)

Narození 28. července 1938 (81 let)
Peru Lima, Peru
Choť Susana Higuchi (1974–1994)
Satomi Kataoka (od 2006)
Děti Keiko Fujimori
Hiro Alberto
Sachi Marcela
Kenji Fujimori
Alma mater University of Wisconsin-Milwaukee
Alfonso Ugarte School
Národní agrární universita
Univerzita ve Štrasburku
Profese zemědělský inženýr
Ocenění řetěz Řádu rumunské hvězdy
rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
řetěz Řádu aztéckého orla
velkokříž Maďarského záslužného řádu
velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce
… více na Wikidatech
Commons Kategorie Alberto Fujimori
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Před vstupem do politikyEditovat

Rodina Alberta Fujimoriho přišla do Peru z Japonska. Původní profesí zemědělský inženýr byl v době svého zvolení profesorem matematiky. V roce 1988 založil politickou stranu Cambio 90 (Změna 90).

První obdobíEditovat

PolitikaEditovat

V roce 1990, kdy byl Fujimori zvolen prezidentem Peru, byla země v komplikované situaci. Peru bylo dlouhodobě v ekonomické krizi, sociálně rozdělené a zmítané občanskou válkou. Předchozí prezident Alan García během svého mandátu zestátnil banky, přivedl zemi k hyperinflaci (cca 3399 % v roce 1989) a na pokraj státního bankrotu, rovněž potlačení maoistické guerilly Světlá stezka a marxistické guerilly MRTA se mu nedařilo – Světlá stezka v roce ovládala 19 z 24 departmentů Peru.

Hlavním oponentem Garcíi byl peruánský spisovatel a kandidát pravicové koalice Frente Democrático (Demokratická fronta) Mario Vargas Llosa – překvapivě však ve volbách zvítězil právě nepříliš známý Fujimori, který si získal sympatie veřejnosti svou příslušností k menšině (jeho rodina je japonského původu), skromností a rozhodností.

Jelikož však měl Fujimori v parlamentu menšinu, provedl v roce 1992 (zejména díky podpoře peruánské armády) tzv. „samopuč“ – rozpustil parlament, pozastavil platnost ústavy a některé opoziční politiky držel v domácím vězení. Jeho argumentem bylo, že opozice brání boji proti terorismu.[1] Následné volby opoziční strany bojkotovaly a Fujimori po nich mohl sestavit většinovou vládu.

EkonomikaEditovat

Fujimori po svém zvolení praktikoval tvrdou neoliberální politiku (zrušení státních subvencí, liberalizace dovozu), což vedlo ke krachu řady firem a růstu nezaměstnanosti, přičemž následky (které vyvolaly řadu stávek a demonstrací) zmírňovala sociální opatření (např. subvence na potraviny). Tato opatření však opravdu časem snížila inflaci a přivedla do země nové investory. Jen v roce 1994 peruánská ekonomika narostla o 13 %, což bylo nejvíce na světě. Další hospodářská krize Peru zasáhla až v roce 1998 jako důsledek asijské finanční krize. Fujimoriova liberalizace tak ve výsledku nastartovala éru dynamického hospodářského růstu, která trvá v podstatě dodnes.

Boj proti terorismuEditovat

Za vlády Alberta Fujimoriho se Peru podařilo významně omezit činnost guerill, operujících na jeho území. Zlomem v činnosti Světlé stezky bylo 12. září 1992, kdy byl zatčen její vůdce Abimael Guzmán. Vůdce Revolučního hnutí Túpak Amaru se podařilo také dopadnout a oba dva byli později odsouzeni na doživotí. Tvrdý postup Fujimoriho a armády vedl k tomu, že počet členů obou guerill poklesl z tisíců na „pouhých“ několik set osob a jejich útoků v 90. letech výrazně ubylo.

Kontroverze vyvolal poslední velký útok členů Revolučního hnutí Túpak Amaru, ke kterému došlo koncem roku 1996. Komando dvanácti mužů a dvou nezletilých dívek vedených Néstorem Cerpou tehdy obsadilo japonské velvyslanectví v Limě a po 126 dnů zde drželo 72 většinou významných osob a diplomatů (původně zde drželi na 700 osob – například bratra prezidenta Alberta Fujimoriho, ministra zahraničí Francisca Tudelu či tehdejšího chargé d'affaires České republiky Lubomíra Hladíka, většinu z nich však postupně propustili). Fujimori tehdy odmítl jakékoliv vyjednávání a policie posléze velvyslanectví obsadila silou a všechny únosce zastřelila. Kromě 14 únosců v boji zemřeli dva policisté a jeden z rukojmích zemřel na infarkt. Po útoku se také ukázalo, že budova velvyslanectví byla celá monitorována odposlouchávacím zařízením.[2]

Druhé a třetí obdobíEditovat

V roce 1995 byl Fujimori znovuzvolen. V roce 2000 se rozhodl bezprecedentně kandidovat potřetí a ve volbách, které opozice označila za zmanipulované, opět zvítězil. Krátce nato se však jeho vláda po korupčním skandálu rozpadla. Fujimori brzy odcestoval do Japonska, kde ho proti případnému souzení v Peru chránilo jeho japonské občanství a faxem podal demisi.

Vydání, souzení a omilostněníEditovat

V roce 2000 Fujimori utekl do Japonska (kromě peruánského měl i japonské občanství) a faxem poslal do Peru vyjádření o své demisi. V roce 2005 však odletěl do Chile, jelikož měl v úmyslu v Peru opět kandidovat v prezidentských volbách. Byl však zatčen na základě mezinárodního zatykače a vydán do Peru.[3] V roce 2007 byl Fujimori za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení domovního práva odsouzen na šest let. V roce 2000 totiž nařídil prohledat byt, v němž měl šéf tajných služeb Vladimiro Montesinos ukryty videozáznamy dokumentující korupci v jeho vládě. Pomocí falešného prokurátora pak chtěl důkazy ukrást. Celkem byl obviněn z dvaceti trestných činů, například z korupce a porušování lidských práv.[4] Měl například schválit dva masakry v letech 1991 a 1992, při kterých zahynulo 25 lidí. Spáchalo je zvláštní komando Colina, které s vědomím Fujimoriho zřídil právě Montesinos. Montesinos i členové komanda byly za tyto masakry již odsouzeni.[5] Fujimori soudní rozsudky považuje za politické pronásledování.

Dne 7. dubna 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení, když ho soud shledal vinným z porušování lidských práv, z únosů a z podílu na zabití 25 lidí. Na konci prosince 2017 jej prezident Pedro Pablo Kuczynski omilostnil, dle opoziční strany Fuerza Popular i díky dohodě, aby tak zamezil úspěšnému hlasování o svém vlastním odvolání.[6] Omilostnění Fujimoriho se avšak nesetkalo s kladným ohlasem peruánské veřejnosti.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. CHAUVIN, Lucien. The Trials of Alberto Fujimori [online]. Time, 2007-12-12 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. PERGLER, Jan. Aktuálně.cz, 2006-06-10 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. Peru žádá Chile o vydání Alberta Fujimoriho [online]. BBC Czech, 2006-01-03 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. Alberto Fujimori odsouzen v první kauze k šesti letům vězení [online]. ČTK, 2006-01-03 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. WICHS, Karel. Fujimori před soudem [online]. Český rozhlas 6, 2007-12-13 [cit. 2008-12-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. Peruánský prezident pustil diktátora Fujimoriho z vězení. Snaží se tak udržet u moci, tvrdí opozice. ČT24. 2017-12-25. Dostupné online [cit. 2017-12-25]. (česky) 
  7. Tisíce lidí protestovaly v ulicích Peru. Vadí jim, že vězněný exprezident dostal milost | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz. 2017-12-26. Dostupné online [cit. 2017-12-26]. (česky) 

PramenyEditovat

Externí odkazyEditovat