Wikipedie

Marcel Strýko

slovenský umělec

Marcel Strýko (22. června 1955 Zborov – 3. prosince 1994 Košice) byl slovenský umělec, filosof, disident a politik, osobnost sametové revoluce v listopadu 1989 v Košicích.[1]

Marcel Strýko
poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1990 – 1992
Narození22. června 1955
Zborov, Československo
Úmrtí3. prosince 1994 (ve věku 39 let)
Košice, Slovensko
Profesepolitik, filozof a hudebník
OceněníMedaile prezidenta Slovenské republiky (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

Dětství a dospívání editovat

Narodil se ve Zborově v okrese Bardejov. Jeho rodiči byli voják z povolání Imrich Strýko a učitelka Božena Strýková (roz. Bullová).[2]

Rodina se přestěhovala do Košic, kde absolvoval základní školu. Byl přijat na Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Během studia se jeho rodiče rozvedli. V roce 1972 začal malovat a roku 1974 maturoval. Nastoupil na povinnou vojenskou službu, kde dospěl k odhodlání nepřijímat rozkazy, což vedlo ke krátkodobé psychiatrické hospitalizaci a k předčasnému návratu do civilu. Později pracoval jako technik v Československé televizi v Košicích.[2]

Disent editovat

V roce 1977 se mu podařilo vycestovat do Francie a po návratu založil skupinu Nace (Lesní zpěváci), pro kterou psal texty písní. Aktivně se účastnil na psaní a vydávání samizdatového sborníku Trinásta komnata (I – IV, 1978–1980), který vycházel v nákladu 30 kusů.

I když byl silně věřící, nenapojil se na bratislavský katolický disent, ale přes českou undergroundovou scénu na skupinu pražských disidentů. Od roku 1980 byl v úzkém kontaktu s Egonem Bondym a se skupinou mladých autorů a umělců z Košic a Prahy. Účastnil se bytových seminářů pod vedením Milana Balabána, Egona Bondyho a Milana Machovce. Komunikoval s představiteli Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných Petrem Uhlem a Václavem Havlem. Setkal se i s Františkem kardinálem Tomáškem.[3] Aktivně rozmnožoval a šířil samizdatová díla, v Košicích pořádal neformální výstavy a filosofické semináře. Své filosofické úvahy vydával samostatně ve strojopisu v nákladu 8–10 kusů, některé z nich se objevily i v rámci různych samizdatových sborníků. V samizdatech uveřejňoval i svou poezii a též eseje na společenská a umělecká témata.

V roce 1981 se oženil s Erikou Kordíkovou a roku 1984 se jim narodil syn Martin.

Roku 1987 byl účastníkem fóra Charty 77, za což byl propuštěn z televize a následně pracoval jako traťový dělník na železnici.[1] Byl terčem Státní bezpečnosti, která se ho snažila zastrašit. Celkem absolvoval 282 výslechů.[3]

Porevoluční působení editovat

V roce 1990 byl spoluzakladatelem Občanského fóra v Košicích, stal se kooptovaným poslancem SNR a místopředsedou Slovenské rady VPN. V prvních polistopadových volbách mandát poslance SNR obhájil a pracoval v branně-bezpečnostním výboru. Ve VPN byl členem republikové rady a předsednictva.

V parlamentních volbách v roce 1992 kandidoval za Občanskou demokratickou unii, ve které byl členem vedení. Do parlamentu sa však nedostal. Začal pracovat jako zástupce ředitele obchodní firmy.

Výrazně se zasazoval proti rozdělení Československa. V roce 1993 z důvodu nenaplnění jeho představ o tom, kam se měla po sametové revoluci ubírat společnost, upadl do hluboké deprese.

V květnu 1994 byl obětí útoku, který připisoval svému předcházejícímu působení v politice a upozorňování na pro něho nepřijatelné způsoby Vladimíra Mečiara.[3] V průběhu roku byl vícekrát hospitalizován. V listopadu byl na vlastní žádost propuštěn z nemocnice. Zemřel na vykrvácení po prasknutí jícnových žil někdy mezi 3. a 5. prosincem. Protože v této době žil sám, přesný čas smrti není znám.

V roce 2012 byl in memoriam oceněn občanskou cenou Biela vrana za trvalý přínos pro svobodnou demokratickou společnost.[4]

Dílo (výběr) editovat

  • My a spoločnosť. In: Trinásta komnata I, samizdat, Košice, 1978
  • Imanentnou súčasťou našej filozofie je... Egocentrizmus – aegoizmus. Vesmír hýbe pevným bodom. In: Trinásta komnata II, samizdat, Košice, 1979
  • O neexistencii hmoty. Piaty rozmer. In: Trinásta komnata III., samizdat, Košice, 1980 (též v LESŇÁK, R: Listy z podzemia. Bratislava, 1998, s. 204 – 205)
  • Sloboda alebo danosť. In: Trinásta komnata IV, samizdat, Košice, 1980
  • Hudba a Nace, samizdat, Košice, 1980
  • Poéma o skvelej perspektíve ľudstva, rukopis, 1982
  • Nárys problému kauzality bez substancie, samizdat, Košice, 1983
  • Čím nás dnes môže osloviť Aurelius Augustus, samizdat, Košice, 1984
  • Medzi smrťou a lžou, Knižná dielňa Timotej, Košice, 1996, editor Erik Groch (posmrtné vydání šesti esejí).
  • Za vlastný život, Košice, Nadácia Slavomíra Stračára, 1996 (soubor esejí, úvah a vzpomínek).

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Strýko na slovenské Wikipedii.

  1. ↑ a b Marcel Strýko In: Slovník českých filosofů [online]. Brno: Masarykova univerzita : Filozofická fakulta [cit. 2019-10-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Fenomén Underground : Marcel Strýko [online]. Praha: Česká televize, 2012. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c JESENSKÝ, Mikuláš. Pred siedmimi rokmi bez rozlúčky odišiel Marcel Strýko, zakladateľ Občianskeho fóra v Košiciach. sme.sk. 2001-11-16. Dostupné online [cit. 2019-10-13]. 
  4. ↑ JESENSKÝ, Mikuláš. Biela Vrana, čierna ovca. Ocenili Marcela Strýka. sme.sk. 2012-11-17. Dostupné online [cit. 2019-10-13]. 

Literatura editovat

  • KOPSOVÁ, R.: Biele miesta v slovenskej filozofii alebo „kto sčíta čísla strát?“ In: Filozofia, 1996, č. 10, s. 724–726.
  • LESŇÁK, R. (zost.): Listy z podzemia. Kresťanské samizdaty 1945–1989. Bratislava, 1998, s. 204–205 a 252.
  • KOPSOVÁ, R.: Filozofický disent na Slovensku v 70. a 80. rokoch. In: Dejiny filozofie na Slovensku v XX. storočí. Bratislava, 1999, s. 380–384 a 386.
  • LETZ, J.: M. S. In: Slovenská kresťanská filozofia 20. storočia a jej perspektívy, 2010, s. 298–299, 355.

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marcel_Strýko&oldid=22880404“