Milan Balabán
Milan Balabán (3. září 1929, Boratín, Polsko, dnes Ukrajina – 4. ledna 2019, Libice nad Cidlinou, Česko) byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, religionista a vysokoškolský pedagog.
| Profesor ThDr. Milan Balabán | |
|---|---|
.jpg) Milan Balabán | |
| Narození | 3. září 1929 Boratín  Polsko |
| Úmrtí | 4. ledna 2019 (ve věku 89 let) Libice nad Cidlinou  Česko |
| Bydliště | Praha |
| Vzdělání | Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Alma mater | Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | teolog, pedagog, spisovatel, farář, religionista, básník, vysokoškolský učitel a evangelický teolog |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (od 2015) Českobratrská církev evangelická Univerzita Karlova |
| Znám jako | teolog vysokoškolský pedagog |
| Ocenění | Medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} I. stupeň (2002) |
| Nábož. vyznání | českobratrské evangelické |
| Choť | Alena Balabánová[1] |
| Rodiče | Antonín Balabán[2] |
| Příbuzní |
|
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v rodině evangelického diakona a učitele náboženství Antonína Balabána v dnešní Ukrajině, kde otec působil mezi volyňskými Čechy. Po roce 1938 se rodina odstěhovala do Československa. Balabán pak vyrůstal v Myslibořicích, na Hodonínsku zažil odsun Němců.
Po absolutoriu Komenského evangelické bohoslovecké fakulty (KEBF) byl duchovním Českobratrské církve evangelické v Šenově u Ostravy (1. 12. 1952 – 27. 2. 1953), ve Strmilově (1. 5. 1955 – 15. 11. 1966), Semtěši (od 16. 11. 1966) a Praze-Radotíně.
Od 50. let patřil ke sdružení Nová orientace, které kritizovalo poměry nejen v církvi, ale obecně ve společnosti. V roce 1975 byl zbaven státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti a posléze i podepsal Chartu 77. Od roku 1990 působil jako religionista na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (ETF UK). V roce 1995 byl jmenován profesorem. V říjnu 2002 obdržel státní vyznamenání za zásluhy o Českou republiku.[3]
Bibliografie
editovatMonografie
editovatZ jeho rozsáhlé bibliografie, která zahrnuje mj. i sbírky básní, jmenujme např. knihy Víra nebo osud (ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 1993), Hebrejské myšlení (Herrmann, 1993) a Gilgameš (Vyšehrad, 2002).
- Moudrost ve Starém zákoně (1989), někdy chybně připisována Karlu Flossmannovi[4]
- Hebrejské myšlení (1993)
- Bojovníci a trpitelé (1994), nakl. Eman, ISBN 80-900696-6-5
- Hebrejské člověkosloví (1996), nakl. Herrmann & synové
- Cesty vzhůru – problematika překladu Žalmu 120-135 (s K. Dejmalovou, 1997), nakl. Oikoymenh, ISBN 80-86005-38-0
- Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století (s O. Nytrovou, 1997), nakl. Oikoymenh, ISBN 80-86005-41-0
- Tázání po budoucím – myšlenkové proudy starého Izraele (s Věrou Tydlitátovou, 1998), nakl. Herrmann & synové
- Gilgameš – mytické drama o hledání věčného života (s Věrou Tydlitátovou, 2002)
- Nejkrásnější píseň Šalamounova (2002)
- Kvete-li vinný kmen (2002), nakl. Kalich, ISBN 80-7017-829-9
- Hudba pro pozůstalé (2006), nakl. Torst, ISBN 80-7215-280-7
- Biblický třpyt v české poezii (s Olgou Mytrovou, 2007)
- Putování k čirému (s J. Trojanem, 2007), nakl. SUSA, ISBN 978-80-86057-44-6
- Jímavé portréty biblických žen (2009), nakl. Kalich, ISBN 978-80-7017-122-6
- Domov a bezdomoví i jiné zprávy (2009), nakl. Pulchra, ISBN 978-80-904015-5-6
- Víra (u) Václava Havla (2009), nakl. Oikoymenh, ISBN 978-80-7298-412-1[5]
- Šepoty a křiky víry (2010), nakl. Pulchra, ISBN 978-80-87377-07-9
- Cestami kulhavého Jákoba (2011), nakl. Torst, ISBN 978-80-7215-417-3
- Pravěká tanečnice (2011), nakl. Pulchra, ISBN 978-80-87377-32-1
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. Kalich. 2019.
- ↑ Český bratr. Česko. Dostupné online.
- ↑ ARCIBISKUPSTVÍ PRAŽSKÉ. Prezident vyznamenal osobnosti duchovního života [online]. 2002-10-29 [cit. 2010-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-22.
- ↑ PAZDERA PAYNE, Petr. O falešných autorstvích a literárních blamážích. Forum24 [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Milan Balabán o Václavu Havlovi a jeho víře : Dingir, 18. 12. 2021
Literatura
editovat- HOBLÍK, Jiří (ed.), Pouštěj svůj chléb po vodě ...: Sborník pro Milana Balabána, Brno: CDK 1999. S. 159 ISBN 80-85959-51-8.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 19.
- Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 26.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 40.
Související články
editovat- Českobratrská církev evangelická
- Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
- Nová orientace
- Charta 77
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Balabán na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Balabán
- Milan Balabán v souborném katalogu Akademie věd ČR
- Milan Balabán na webu Filozofické fakulty MU
- Milan Balabán na webu Evangelické teologické fakulty UK
- Milan Balabán ve Slovníku českých filosofů
- Milan Balabán na portálu Paměť národa
- Budoucnosti vstříc. Křesťanský teolog v hledáčku Státní bezpečnosti – dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy (možnost on-line přehrání)
