Otevřít hlavní menu

Milan Machovec

český filozof a vysokoškolský pedagog

Milan Machovec (23. srpna 1925, Praha15. ledna 2003, Praha) byl český filosof. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a znovu od roku 1990 až do své smrti.

Milan Machovec
Milan Machovec přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v březnu 1999
Milan Machovec přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v březnu 1999
Celé jméno Milan Machovec
Narození 25. srpna 1925
Praha
Úmrtí 15. ledna 2003 (ve věku 77 let)
Praha
Alma mater Univerzita Karlova
Vlivy Karel Marx, Aristotelés, Immanuel Kant, křesťanství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje (ve světě nejznámější) dílo Ježíš pro moderního člověka. Jako reformně orientovaný marxista měl podíl na pražském jaru 1968. V 70. a 80. letech byl činný v opozičním hnutí, byl signatářem Charty 77. Od 80. let se aktivně věnoval otázkám ekologie a feminismu.[1]

Po roce 1989 se dočkal plné rehabilitace. Roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.

Obsah

ŽivotEditovat

Coby syn středoškolského učitele prošel Machovec striktní katolickou výchovou. Jeho názor, že náboženství je stejně důležité jako morálka, byl podnícen hlavně matkou.

Poté, co absolvoval střední školu, pracoval roku 1944 krátce jako učitel na odborné škole v Brandýse nad Labem. Na jaře roku 1945 začal studovat filosofii a klasickou filologii na Univerzitě Karlově v Praze. Také po zkušenostech v rámci nacistické diktatury se Milan Machovec brzy obrátil k marxismu. V letech 19481950 absolvoval základní vojenskou službu. Nedlouho poté se stal odborným asistentem na univerzitě v Praze a okamžitě poté, co habilitoval v roce 1953, profesorem dialektického materialismu a marxismu-leninismu tamtéž. V této pozici získal mezinárodní renomé; změnil "Seminář pro marxistické kritiky náboženství a náboženské historie" Univerzity Karlovy v "dialogický seminář", kterého se jako hosté zúčastnili filosofové jako Erich Fromm, stejně jako teologové, například Karl Rahner. Byl pravidelným diskusním partnerem filosofů a teologů na celém světě, ale především v Německu, pravděpodobně proto, že mluvil plynně německy. Konečně, Machovec byl jeden z inspirátorů "pražského jara" roku 1968.

Po rozdrcení pražského jara byl v roce 1970 vyhozen z univerzity, postaven pod státní dozor a podroben mnohým represím. Vydělával si na živobytí hlavně jako varhaník v katolickém kostele. Přesto podepsal Chartu 77 a stal se proto ještě více politicky pronásledovanou osobou. Celé jeho sociální prostředí bylo uvedeno pod tlak a hrozilo, že bude jeho dílo zabaveno a zničeno. Stále znovu ho však vyhledávali studenti, se kterými udržoval tajné "bytové semináře".

Aby nedostal svou ženu, syna a dceru do chudoby, odešel od nich, a usadil se v mizerném pokojovém bytě; musel se spoléhat na tajnou podporu, kterou dělil i mezi další disidenty.

Po pádu socialismu v Československu v roce 1989 byl rehabilitován a znovu vyučoval jako profesor na Univerzitě Karlově. Od roku 1993 byl již oficiálně v důchodu, ale stále aktivní ve svém oboru. Roku 2000 mu president Havel propůjčil Řád T. G. Masaryka III. třídy za významný příspěvek české filosofii a odvahu v době politického útlaku. Jako jeden z místopředsedů Masarykova demokratického hnutí v letech 19952000 je rovněž nositelem Čestné medaile TGM za věrnost jeho odkazu.

Při pronásledování režimem mu byla odepřena také řádná lékařská péče, což přispělo k jeho pozdějšímu špatnému zdravotnímu stavu. Přesto se začal znovu aktivně podílet na vědecké práci ve svém oboru a zúčastnil se mnoha sporů v nově organizovaném státu. Jako vždy kritický duch pokračoval v rozporu s novými orgány filosofické diskuse. Zemřel vysoce respektován zejména mladou generací. Na jeho pohřbu odříkal pomocný biskup pražský (na filosofovu žádost) Modlitbu Páně.

DíloEditovat

Po celý svůj život hledal možnosti humanizace světa, a proto byl také ostrým kritikem existujícího socialismu. Kromě Marxe ho inspirovalo především dílo Aristotela, Kanta a poslů křesťanství.

Vždy se snažil o dialog filosofie a náboženství, jeho nejoblíbenějším tématem byl tomismus. Jeho přítomnost v roce 1986 na Maďarské akademii věd v Budapešti a Vatikánském sympoziu pořádaném Společností etických hodnot silně podpořila křesťansko-marxistický dialog. Byl vždy sympatický ke křesťanství jako marxista. V Bohu viděl „součet nejhlubší lidské zkušenosti a touhy“, cítil se blízko k domněnce, že křesťané, kteří neznají transcendence, jsou jako ateisté.

Jeho první kniha publikovaná v cizích jazycích a pravděpodobně také nejlépe známá je Ježíš pro moderního člověka (původní název Ježíš pro ateisty), jež přichází s prohlášením: „Učení Ježíše prorazilo do světa nikoliv kvůli zvláštní významnosti teorie tohoto učení, ale protože on sám byl totožný s tímto učením.“ To bylo zřejmě vzorem pro ateistické marxisty.[zdroj?] Avšak při prohlášení, že důležité jsou křesťanské ctnosti, jako je upřímnost, prostota a soucit ilustrovaný jako příklad, bylo vlastně to, co říkal Milan Machovec, pozitivním pro křesťany.

V knize Indoevropané v pravlasti se Machovec pokusil o rekonstrukci myšlení indoevropských předků v době, ze které se nedochovaly žádné písemné památky. Jde o čtivou publikaci, ale v řadě ohledů je nevěrohodná a s omyly.[2][3]

Na sklonku svého života se zabýval ekologickými důsledky lidské činnosti a nebezpečí, jež z nich plyne, a problému narušování lidských hodnot.

Vybrané práceEditovat

  • Husovo učení a význam v dějinách českého národa (Nakl. ČSAV, Praha 1953)
  • Utopie blouznivců a sektářů (s Markétou Machovcovou, Nakl. ČSAV, Praha 1960)
  • František Palacký a česká filosofie (Rozpravy ČSAV, Praha 1961)
  • Novotomismus (Nakl. politické literatury, Praha 1962)
  • Josef Dobrovský (Svobodné slovo, Praha 1964. Akropolis, Praha 2004)
  • Smysl lidského života (Nakl. politické literatury, Praha 1965)
  • Svatý Augustin (Orbis, Praha 1967)
  • Tomáš G. Masaryk (Svobodné slovo a Melantrich, Praha 1968. Riopress a Česká expedice, Praha 2000)
  • Ježíš pro moderního člověka (Orbis, Praha 1990. Akropolis, Praha 2003)
  • Problém tolerance v dějinách a perspektivě (ed., Academia Praha 1995)
  • Filosofie tváří v tvář zániku (Zvláštní vydání, Brno 1998. Akropolis, Praha 2005)
  • Indoevropané v pravlasti (Akropolis, Praha 2000)
  • Achilleus (Akropolis, Praha 2000)
  • Smysl lidské existence (Akropolis, Praha 2002 a 2004)

Pozn.: Rokem jsou označena oficiální vydání v češtině. Některá díla vyšla nejdříve v samizdatu nebo v cizích jazycích, především němčině.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Milan Machovec na německé Wikipedii.

  1. VODRÁŽKA, Mirek. Zemřel filozof Milan Machovec, feminista [online]. Gender Studies, 2003-01-22 [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. 
  2. KOLOC, Tomáš. Zkouškou dospělosti našich indoevropských předků bylo nejspíš kradení dobytka. Kulturní noviny [online]. 2016, č. 10 [cit. 27. 12. 2018]. Dostupné z: https://www.kulturni-noviny.cz/nezavisle-vydavatelske-a-medialni-druzstvo/archiv/online/2016/10-2016/zkouskou-dospelosti-nasich-indoevropskych-predku-bylo-nejspis-kradeni-dobytka
  3. DAVID, Jaroslav. Lidová a bakalářská etymologie vlastních jmen (na příkladu toponym). Naše řeč [online]. 2010, roč. 93, č. 2, s. 57–70. Dostupné z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=8077

Externí odkazyEditovat