Otevřít hlavní menu

Mário Alberto Nobre Lopes Soares (7. prosince 1924, Lisabon7. ledna 2017, Lisabon[1]) byl portugalský politik, představitel Socialistické strany (Partido Socialista), v jejímž čele stál v letech 19731986. Byl premiérem Portugalska v letech 19761978 a 19831985 a prezidentem Portugalska v letech 19861996.

Mário Alberto Nobre Lopes Soares
Mário Soares (2003) portrait.jpg

Prezident Portugalska
Ve funkci:
9. března 1986 – 9. března 1996
Předseda vlády Aníbal Cavaco Silva
António Guterres
Předchůdce António Ramalho Eanes
Nástupce Jorge Sampaio

Předseda vlády Portugalska
Ve funkci:
9. června 1983 – 6. listopadu 1985
Prezident António Ramalho Eanes
Místopředseda vlády Carlos Mota Pinto
Rui Machete
Předchůdce Francisco Pinto Balsemão
Nástupce Aníbal Cavaco Silva
Ve funkci:
23. července 1976 – 28. srpna 1978
Prezident António Ramalho Eanes
Předchůdce José Baptista Pinheiro de Azevedo
Nástupce Alfredo Nobre da Costa

Ministr zahraničních věcí Portugalska
Ve funkci:
12. října 1977 – 30. ledna 1978
Předseda vlády sám Mário Soares
Předchůdce José Medeiros Ferreira
Nástupce Vítor de Sá Machado
Ve funkci:
15. května 1974 – 26. března 1975
Předseda vlády Adelino da Palma Carlos
Vasco Gonçalves
Předchůdce Junta de Salvação Nacional
Nástupce Ernesto Melo Antunes

Ministr bez portfeje
Ve funkci:
26. března 1975 – 8. srpna 1975
Stranická příslušnost
Členství Partido Socialista

Narození 7. prosince 1924
Lisabon, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Úmrtí 7. ledna 2017 (ve věku 92 let)
Lisabon, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Místo pohřbení Cemitério dos Prazeres v Lisabonu
Choť María Barroso
Děti João, Isabel
Alma mater Lisabonská universita
Profese politik, advokát a spisovatel
Ocenění velkokříž Řádu Isabely Katolické (1977)
velkokříž Řádu Karla III. (1983)
honorary doctorate of the University of Salamanca (1987)
velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1987)
Velkokříž za zásluhy Spolkové republiky Německo (1991)
… více na Wikidatech
Podpis Mário Alberto Nobre Lopes Soares, podpis
Webová stránka www.fmsoares.pt
Commons Kategorie Mário Soares
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Vystudoval historii a filozofii na Univerzitě v Lisabonu a posléze zde působil jako vyučující. Na studiích se zapojil do opozičního hnutí proti Salazarově diktatuře a vstoupil i do Portugalské komunistické strany. Byl několikrát zatčen a musel odejít z univerzity. Vystudoval proto práva a stal se právníkem.

 
Mário Soares (1978)

V 60. letech se vzdálil komunistickému hnutí a v roce 1964 založil sociálnědemokratické hnutí Acção Socialista Portuguesa (Portugalská socialistická akce), z níž roku 1973 vznikla portugalská Socialistická strana (v německém Bad Münstereifelu, pod patronací Willyho Brandta).

Působil jako obhájce v politických procesech, byl např. právním zástupcem rodiny generála Humberta Delgada, kterého v roce 1965 zavraždila portugalská tajná policie PIDE. O rok dříve Soares Delgada navštívil poté, co byl generál operován a hospitalizován v Praze ve Státním sanatoriu Sanopz.[2]

Za svou politickou činnost byl Soares dvanáctkrát vězněn, např. v roce 1968 byl téměř na rok deportován na ostrov sv. Tomáše v Guinejském zálivu.[3] Od roku 1970 působil v exilu, nejprve v Římě, poté ve Francii, kde vyučoval na univerzitách ve Vincennes, Paříži a Rennes. Do Portugalska se vrátil během takzvané Karafiátové revoluce roku 1974. Vznikla prozatímní demokratická vláda pod vedením Vasco Gonçalvese, v níž se Soares stal ministrem pro kolonie a začal přispívat k rozbití koloniálního panství – zahájil například jednání se Samorou Machelem o nezávislosti Mozambiku. Vláda však byla brzy paralyzována spory mezi socialisty a komunisty, které vzplály zejména kvůli vlivu v levicovém deníku República.

Ve volbách roku 1976 socialisté zvítězili, sestavili vládu a Soares se stal premiérem. V kabinetu byli nejprve i komunisté, ale brzy odešli. Menšinový kabinet pak udělal řadu nepopulárních opatření ke zkrocení rozpočtových deficitů. Nebyl proto dlouho udržitelný a Soares roku 1978 rezignoval. U moci se pak střídali úřednické, středové a konzervativní vlády, až do roku 1983, kdy se Soares stal podruhé premiérem. Jeho druhá vláda prosadila vstup Portugalska do Evropského hospodářského společenství, přičemž se Soaresovi podařilo v této věci otočit portugalské veřejné mínění.

Roku 1986 zvítězil v přímých prezidentských volbách o pouhá dvě procenta, při znovuzvolení roku 1991 však již jednoznačně triumfoval se ziskem 70 procent hlasů. Jeho prezidentství bylo založeno na spektakulárních cestách po Portugalsku, které byly vždy tematické (například životní prostředí apod.). Aktivně též kritizoval konzervativní vlády, s nimiž musel během svého prezidentství spolupracovat, což někteří komentátoři kritizovali jako překračování ústavní role prezidenta. Dne 27. prosince 1989 se stal první hlavou státu, která přijela do Československa v průběhu sametové revoluce, před Havlovou volbou prezidentem. Došlo také k osobnímu setkání, když přicestoval na pozvání Koordinačního centra Občanského fóra.[4] Osobním darem Havlovi byla první prezidentská limuzína.[5][6]

Po skončení prezidentského mandátu se roku 1999 stal europoslancem za Socialistickou stranu, europarlament opustil roku 2004. Roku 2005 znovu kandidoval na prezidenta, získal však již jen 14 procent hlasů a skončil až třetí za konzervativcem Aníbalem Cavaco Silvou a nezávislým kandidátem Manuelem Alegrem. V anketě Naši velcí Portugalci (obdoba ankety Největší Čech či 100 Greatest Britons) z roku 2007 skončil na 12. místě.

Byl členem největší portugalské zednářské lóže.

Zemřel dne 7. ledna 2017 ve věku 92 let v nemocnici v Lisabonu.[7]

VyznamenáníEditovat

Národní i zahraniční ocenění
Stát/Organizace Stuha Název Datum udělení
Brazílie  Brazílie[8]   velkokříž Národního řádu za zásluhy 1988, 30. března
  velkokříž Řádu Jižního kříže 1987, 10. března
  velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 1987, 10. listopadu
  velkokříž s řetězem Řádu národního kongresu 1987, 13. dubna
Bulharsko  Bulharsko   Řád Stará planina[8] 1994, 26. října
Dánsko  Dánsko[8]   rytíř velkokříže Řádu Dannebrog 1988, 30 března
  rytíř Řádu slona 1992, 3. srpna
Dominikánská republika  Dominikánská republika   velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly[8] 1987, 10. března
Egypt  Egypt   velkokříž s řetězem Řádu Nilu[8] 1992, 4. dubna
Ekvádor  Ekvádor   velkokříž s řetězem Národního řádu za zásluhy[8] 1989, 12. září
Finsko  Finsko   velkokříž s řetězem Řádu bílé růže[9] 1990
Francie  Francie[8]   velkokříž Národního řádu za zásluhy 1988, 26. května
  velkokříž Řádu čestné legie 1990, 7. května
Chile  Chile   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy[8] 1992, 22. července
Island  Island[8]   velkokříž Řádu islandského sokola 1987, 10. března
  velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola 1993, 29. července
Itálie  Itálie[8]   rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku 18. července 1990
  rytíř velkokříže s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku 1991, 8. ledna
Jihoafrická republika  Jihoafrická republika   velkokříž Řádu mysu Dobré naděje[10] 1995
Jižní Korea  Jižní Korea   Řád za zásluhy v diplomatických službách speciální I. třídy[8] 1987, 23. dubna
Jugoslávie  Jugoslávie[8]   Řád jugoslávské hvězdy s šerpou 1988, 30. března
  velkohvězda Řádu jugoslávské hvězdy 1990, 24. dubna
Kapverdy  Kapverdy   Řád Amílcara Cabrala I. třídy[8] 5. ledna 2001
Kolumbie  Kolumbie   velkokříž s řetězem Řádu Boyacá[8] 1988, 27. května
Kongo (Brazzaville)  Kongo (Brazzaville)   velkokříž Řádu za zásluhy[8] 1989, 12. září
Kypr  Kypr   velkokříž s řetězem Řádu Makaria III.[8] 1990, 29. května
Lucembursko  Lucembursko[8]   Nassavský domácí řád zlatého lva[11] 1988, 26. května
  rytíř velkokříže Řádu dubové koruny 1996
Maďarsko  Maďarsko   velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky 1993, 25. ledna
Malta  Malta   Národní řád za zásluhy[12] 1994, 9. října
Maroko  Maroko Řád Muhammada speciální třídy[8] 1992, 6. února
Mexiko  Mexiko   velkokříž Řádu aztéckého orla[8] 2003
Německo  Německo[8]   velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1987, 10. března
  velkokříž speciální třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1991, 8. ledna
Nizozemsko  Nizozemsko   rytíř velkokříže Řádu nizozemského lva[8] 1991, 26. září
Norsko  Norsko   rytíř velkokříž Řádu svatého Olafa[8] 1987, 10. března
Palestina  Palestina   Řád palestinské hvězdy I. třídy[8] 1993, 18. listopadu
Pobřeží slonoviny  Pobřeží slonoviny   velkokříž Národního řádu Pobřeží slonoviny 1990, 1. června
Polsko  Polsko[8]   velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky[13] 1993, 21. května
  velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska[14] 1994, 26. října
Portugalsko  Portugalsko[15]   velkokříž Řádu Kristova 1981, 9. dubna
  velkokříž s řetězem Řádu věže a meče 1991, 9. března
  velkokříž s řetězem Řádu svobody 1996, 9. břena
Rakousko  Rakousko   Velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku[8] 1987, 10. března
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu Spasitele[8] 1987, 20. listopadu
Senegal  Senegal   velkokříž Řádu za zásluhy[8] 1996, 28. února
Spojené království  Spojené království[16]   čestný rytíř velkokříže Řádu lázně 1994, 19. května
  čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[17] 1996
Španělsko  Španělsko   rytíř velkokříže Řádu Isabely Katolické[18] 1977, 21. listopadu
  rytíř velkokříže Řádu Karla III.[19] 1983, 10. března
  rytíř velkokříže s řetězem Řádu Karla III.[20] 1987, 11. prosince
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů[8] 1987, 28. ledna
Tunisko  Tunisko   velkokříž Řádu 7. listopadu[8] 1993, 16. února
Vatikán  Vatikán   rytíř velkokříže Řádu Pia IX.[21] 1990
Venezuela  Venezuela   velkokříž s řetezem Řádu osvoboditele[8] 1987, 10. listopadu
Zair  Zair   velkokříž Národního řádu levharta[8] 1989, 4. prosince
São Paulo   velkokříž Řádu Ipiranga[8] 13. dubna 1987
Bahia   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy[8] 30. března 1988
Suverénní řád Maltézských rytířů   Řádový řetěz Maltézského záslužného řádu[8] 9. května 1989
Kníže asturský a Nadace knížete asturského Cena knížete asturského za mezinárodní spolupráci[22] 1995
UNESCO Mezinárodní cena Simóna Bolívara 1998
Rada Evropy North-South Prize 2000

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Portugal’s former president Mario Soares dies at 92. France 24. 2017-01-07. Dostupné online [cit. 2017-01-07]. (anglicky) 
  2. KLÍMA, Jan. Dějiny Portugalska. Praha: NLN, 2007. ISBN 978-80-7106-903-4. 
  3. Zemřel Mário Soares. Muž, který dovedl Portugalce k demokracii. iDNES.cz [online]. 2016-1-7. Dostupné online. 
  4. ŽANTOVSKÝ, Michael. Havel. Praha: Argo, 2014. ISBN 978-80-257-1213-9. S. 400. 
  5. Žantovský, s. 356
  6. středa 27. prosinec 1989 [online]. Knihovna Václava Havla [cit. 2015-08-29]. Dostupné online. 
  7. ČTK. Ve věku 92 let zemřel bývalý portugalský prezident Soares, který se zasloužil o návrat k demokracii. Aktuálně.cz [online]. [cit. 2017-01-07]. Dostupné online. 
  8. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS ESTRANGEIRAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  9. Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  10. SAHOBOSS. National Orders Recipients 1995. South African History Online [online]. 2011-04-03 [cit. 2019-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-13. (anglicky) 
  11. SCHOOS, JEAN. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Luxemburg: Sankt-Paulus-Druckerei 422 pages s. ISBN 2879630487, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 
  12. Wayback Machine. web.archive.org [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  13. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 6 maja 1993 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  14. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 października 1994 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  15. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  16. www.leighrayment.com [online]. [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. 
  17. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  18. BOE.es - Documento BOE-A-1977-28019. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  19. BOE.es - Documento BOE-A-1983-30048. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  20. BOE.es - Documento BOE-A-1987-27719. www.boe.es [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  21. Acta Apostolicae Sedis. 1990. 
  22. IT, Desarrollado con webControl CMS por Intermark. Mário Soares - Premiados - Premios Princesa de Asturias. Fundación Princesa de Asturias [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. (španělsky) 

Externí odkazyEditovat