Otevřít hlavní menu

Aníbal Cavaco Silva (* 15. července 1939, Boliqueime) je portugalský politik. V letech 19851995 byl předsedou vlády Portugalska. V letech 20062016 byl prezidentem Portugalska. Od roku 1963 je ženatý s profesorkou ekonomie, má syna Bruna a dceru Patricii.

Aníbal António Cavaco Silva
Aníbal Cavaco Silva Senate of Poland 01.jpg

19. prezident Portugalska
(6. od karafiátové revoluce)
Ve funkci:
9. března 2006 – 9. března 2016
Předseda vlády José Sócrates
Pedro Passos Coelho
António Costa
Předchůdce Jorge Sampaio
Nástupce Marcelo Rebelo de Sousa

Předseda vlády Portugalska
Ve funkci:
6. listopadu 1985 – 28. října 1995
Prezident António Ramalho Eanes
Mário Soares
Předchůdce Mário Soares
Nástupce António Guterres
Stranická příslušnost
Členství Partido Social Democrata (PSD)

Narození 15. července 1939 (80 let)
Boliqueime, Loulé, Algarve, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Národnost [Portugalci
Choť Maria Alves da Silva
Alma mater Technická universita v Lisabonu
Universita v Yorku
Zaměstnání politik
Profese ekonom
Náboženství katolík
Ocenění medaile Roberta Schumana (1998)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2006)
velkokříž Řádu svatého Olafa (2008)
velkořetěz Řádu věže a meče (2011)
Zlatá Galicijská medaile (2017)
… více na Wikidatech
Podpis Aníbal António Cavaco Silva, podpis
Webová stránka www.gabinetesacramento.pt
Commons Kategorie Aníbal Cavaco Silva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Vystudoval ekonomii na Lisabonské technické univerzitě, později se stal se vysokoškolským profesorem a získal doktorát na University of York. Byl také mistrem Portugalska v běhu na 400 metrů překážek. Přednášel na portugalských univerzitách a vedl oddělení výzkumu a statistiky v centrální bance. Roku 1975 vstoupil do Lidové demokratické strany, která se roku 1976 přejmenovala na Partido Social Democrata. V roce 1980 byl jmenován ministrem financí ve vládě Francisca de Sá Carneiro. Získal si reputaci jako liberální ekonom, postupně demontoval překážky bránící svobodnému podnikání. V červnu 1985 byl zvolen předsedou Partido Social Democrata (PSD). O pět měsíců později se stal premiérem a ukončil koalici PSD se Socialisty, která vládla v letech 19831985. V roce 1995 vystoupil ze strany kvůli neúspěšné kandidatuře na prezidenta. Po volbách v roce 1996 opustil politiku a působil jako poradce centrální banky. V roce 2004 začal na plný úvazek vyučovat na Vysoké škole ekonomie a managementu Portugalské katolické univerzity.
Stal se prvním a dosud jediným portugalským premiérem po karafiátové revoluci, který v úřadu vydržel plné dvě volební období. Snížil během nich daně a zavedl první tržní reformy. Během jeho vlády Portugalsko vstoupilo v roce 1986 do Evropské unie. S pomocí dotací z unijních fondů modernizoval zemi. Za jeho vlády přesáhly mzdy ve státním sektoru v Portugalsku výdělky v soukromé sféře. Tento trend pokračoval i za jeho nástupce, socialisty Antónia Guterrese a je pokládán za hlavní příčinu současného obrovského deficitu veřejných financí, který je nejvyšší v zemích eurozóny.[zdroj?]

V roce 2006 se stal prvním pravicově zaměřeným prezidentem Portugalska po karafiátové revoluci. Zvítězil ve volbách 22. ledna 2006 a do funkce byl uveden 9. března 2006. Dne 23. ledna 2011 byl zvolen na druhé a zároveň poslední funkční období Prezidenta Portugalska.

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání[1]
Stát Stuha Název Datum udělení
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž Řádu Kristova 1995, 29. listopadu
  velkokříž s řetězem Řádu věže a meče 2011, 9. března
  velkokříž s řetězem Řádu svobody 2016, 9. března
Zahraniční vyznamenání[2]
Stát/Organizace Stuha Název Datum udělení
Brazílie  Brazílie   velkokříž Řádu Rio Branco 1991, 8. října
  velkokříž Řádu Jižního kříže 1991, 4. února
velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 2008, 22. dubna
  velkokříž Řádu národního kongresu 1991, 4. února
Bulharsko  Bulharsko   Řád Stará planina I. třídy 2015, 8. června
Ekvádor  Ekvádor   velkokříž Národního řádu za zásluhy 1991, 25. ledna
Estonsko  Estonsko   Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie I. třídy[3] 2008, 6. února
Finsko  Finsko   velkokříž Řádu bílé růže 1991, 8. března
Guinea-Bissau  Guinea-Bissau   velkokříž Národního řádu Colinas do Boé 1991, 4. února
Itálie  Itálie   rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[4] 1990, 23. července
Jordánsko  Jordánsko   velkokříž s řetězem Řádu Al Husejna bin Aliho 2009, 28. května
  velkokříž Nejvyššího řádu renesance 2009, 10. prosince
Chile  Chile   velkokříž Řádu Bernarda O'Higginse 2010, 16. listopadu
  velkokříž Řádu za zásluhy 1992, 20. července
velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy 2007, 15. listopadu
Kapverdy  Kapverdy   Řád Amílcara Cabrala I. třídy 2010, 14. července
Katar  Katar   velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy 2009, 10. prosince
Kolumbie  Kolumbie   velkokříž Řádu Boyacá 1988, 23. května
velkokříž s řetězem Řádu Boyacá 2012, 14. listopadu
Kypr  Kypr   velkokříž Řádu Makaria III. 1990, 20. listopadu
Litva  Litva   velkokříž se zlatým řetězem Řádu Vitolda Velikého[5] 2007
Lotyšsko  Lotyšsko   Kříž uznání[6] 2010, 22. listopadu
Lucembursko  Lucembursko   velkokříž Řádu dubové koruny 1991, 4. února
  rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva 2010, 9. září
Malta  Malta   Národní řád za zásluhy[7] 2008, 12. listopadu
Maroko  Maroko   řetěz Řádu Ouissam Alaouite 1991, 17. května
velkostuha Řádu Ouissam Alaouite 1995, 13. února
Mexiko  Mexiko   Řádový řetěz Řádu aztéckého orla 2014, 2. června
Mosambik  Mosambik   Řád přátelství a míru I. třídy 2014, 7. října
Německo  Německo   velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 1991, 25. ledna
  speciální třída velkokříže Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 2009, 26. května
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské 1992, 25. března
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa[8] 2008
Palestina  Palestina   Řád palestinské hvězdy 1995, 19. července
Panama  Panama   velkokříž s řetězem Řádu Manuela Amadora Guerrera 2013, 30. července
Peru  Peru   velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce 2012, 12. listopadu
Polsko  Polsko   velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska[9][10] 2008, 1. října
  rytíř Řádu bílé orlice[11] 2012, 22. června
Rakousko  Rakousko[12]   velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 1997, 14. července
  velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 2009, 31. srpna
Rumunsko  Rumunsko   velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 2015, 16. června
Řecko  Řecko   velkokříž Řádu cti 1990, 15. května
Slovensko  Slovensko   Řád bílého dvojkříže I. třídy 2010, 15. listopadu
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Isabely Katolické 1993, 8. září
  velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[13] 2006, 24. září
Švédsko  Švédsko   komtur velkokříže Řádu polární hvězdy 1987,9. února
  rytíř Řádu Serafínů 2008, 9. května
Tunisko  Tunisko   velkostuha Řádu 7. listopadu 1993, 18. listopadu
  velkostuha Řádu republiky
Turecko  Turecko   Státní vyznamenání Turecké republiky 2009, 24. listopadu
Vatikán  Vatikán   velkokříž s řetězem Řádu Pia IX. 2010, 30. srpna
Venezuela  Venezuela   velkokříž Řádu osvoboditele 1987, 18. listopadu
Východní Timor  Východní Timor   velkokříž Řádu Východního Timoru 2012, 6. srpna
Maltézský řád   velkokříž Maltézského záslužného řádu 1991, 25. ledna
  Řádový řetěz Maltézského záslužného řádu[14] 2010, 23. listopadu

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  2. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS ESTRANGEIRAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. 
  3. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-09-15]. Dostupné online. 
  4. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  5. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. 
  6. Latvijas Valsts prezidenta mājas lapa. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  8. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (norsky) 
  9. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 29 sierpnia 2008 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  10. Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Archiwum Lecha Kaczyńskiego / Aktualności / Rok 2008 / Portugalia jest naszym podwójnym sojusznikiem. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  11. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 kwietnia 2012 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  12. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  13. https://www.boe.es/boe/dias/2006/09/23/pdfs/A33536-33536.pdf
  14. La visita di Stato del Gran Maestro in Portogallo » Sovrano Ordine di Malta - Sito ufficiale. web.archive.org [online]. 2015-12-08 [cit. 2019-07-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 

Externí odkazyEditovat