Otevřít hlavní menu

Aníbal Cavaco Silva (* 15. července 1939, Boliqueime) je portugalský politik. V letech 19851995 byl předsedou vlády Portugalska. V letech 20062016 byl prezidentem Portugalska. Od roku 1963 je ženatý s profesorkou ekonomie, má syna Bruna a dceru Patricii.

Aníbal António Cavaco Silva
Aníbal Cavaco Silva Senate of Poland 01.jpg

19. prezident Portugalska
(6. od karafiátové revoluce)
Ve funkci:
9. března 2006 – 9. března 2016
Předseda vlády José Sócrates
Pedro Passos Coelho
António Costa
Předchůdce Jorge Sampaio
Nástupce Marcelo Rebelo de Sousa

Předseda vlády Portugalska
Ve funkci:
6. listopadu 1985 – 28. října 1995
Prezident António Ramalho Eanes
Mário Soares
Předchůdce Mário Soares
Nástupce António Guterres
Stranická příslušnost
Členství Partido Social Democrata (PSD)

Narození 15. července 1939 (80 let)
Boliqueime, Loulé, Algarve, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Národnost [Portugalci
Choť Maria Alves da Silva
Alma mater Technická universita v Lisabonu
Universita v Yorku
Zaměstnání politik
Profese ekonom
Náboženství katolík
Ocenění medaile Roberta Schumana (1998)
řetěz Řádu Isabely Katolické (2006)
velkokříž Řádu svatého Olafa (2008)
Zlatá Galicijská medaile (2017)
Supreme Order of the Renaissance
… více na Wikidatech
Podpis Aníbal António Cavaco Silva, podpis
Webová stránka www.gabinetesacramento.pt
Commons Kategorie Aníbal Cavaco Silva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Vystudoval ekonomii na Lisabonské technické univerzitě, později se stal se vysokoškolským profesorem a získal doktorát na University of York. Byl také mistrem Portugalska v běhu na 400 metrů překážek. Přednášel na portugalských univerzitách a vedl oddělení výzkumu a statistiky v centrální bance. Roku 1975 vstoupil do Lidové demokratické strany, která se roku 1976 přejmenovala na Partido Social Democrata. V roce 1980 byl jmenován ministrem financí ve vládě Francisca de Sá Carneiro. Získal si reputaci jako liberální ekonom, postupně demontoval překážky bránící svobodnému podnikání. V červnu 1985 byl zvolen předsedou Partido Social Democrata (PSD). O pět měsíců později se stal premiérem a ukončil koalici PSD se Socialisty, která vládla v letech 19831985. V roce 1995 vystoupil ze strany kvůli neúspěšné kandidatuře na prezidenta. Po volbách v roce 1996 opustil politiku a působil jako poradce centrální banky. V roce 2004 začal na plný úvazek vyučovat na Vysoké škole ekonomie a managementu Portugalské katolické univerzity.
Stal se prvním a dosud jediným portugalským premiérem po karafiátové revoluci, který v úřadu vydržel plné dvě volební období. Snížil během nich daně a zavedl první tržní reformy. Během jeho vlády Portugalsko vstoupilo v roce 1986 do Evropské unie. S pomocí dotací z unijních fondů modernizoval zemi. Za jeho vlády přesáhly mzdy ve státním sektoru v Portugalsku výdělky v soukromé sféře. Tento trend pokračoval i za jeho nástupce, socialisty Antónia Guterrese a je pokládán za hlavní příčinu současného obrovského deficitu veřejných financí, který je nejvyšší v zemích eurozóny.[zdroj?]

V roce 2006 se stal prvním pravicově zaměřeným prezidentem Portugalska po karafiátové revoluci. Zvítězil ve volbách 22. ledna 2006 a do funkce byl uveden 9. března 2006. Dne 23. ledna 2011 byl zvolen na druhé a zároveň poslední funkční období Prezidenta Portugalska.

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání[1]
Stát Stuha Název Datum udělení
Portugalsko  Portugalsko   Velkokříž Řádu Kristova 29. listopadu 1995
  Velkokříž s řetězem Řádu věže a meče 9. března 2011
  Velkokříž s řetězem Řádu svobody 9. března 2016
Zahraniční vyznamenání[2]
Stát/Organizace Stuha Název Datum udělení
Brazílie  Brazílie   Velkokříž Řádu Rio Branco 8. října 1991
  Velkokříž Řádu Jižního kříže 4. února 1991
Velkokříž s řetězem Řádu Jižního kříže 22. dubna 2008
  Velkokříž Řádu národního kongresu 4. února 1991
Bulharsko  Bulharsko   Řád Stará planina I. třídy 8. června 2015
Ekvádor  Ekvádor   Velkokříž Národního řádu za zásluhy 25. ledna 1991
Estonsko  Estonsko   Řádový řetěz Řádu kříže země Panny Marie I. třídy 13. října 2008
Finsko  Finsko   Velkokříž Řádu bílé růže 8. března 1991
Guinea-Bissau  Guinea-Bissau   Velkokříž Národního řádu Colinas do Boé 4. února 1991
Itálie  Itálie   Rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[3] 23. července 1990
Jordánsko  Jordánsko   Velkokříž s řetězem Řádu Al Husejna bin Aliho 28. května 2009
  Velkokříž Nejvyššího řádu renesance 10. prosince 2009
Chile  Chile   Velkokříž Řádu Bernarda O'Higginse 16. listopadu 2010
  Velkokříž Řádu za zásluhy 20. července 1992
Velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy 15. listopadu 2007
Kapverdy  Kapverdy   Řád Amílcara Cabrala I. třídy 14. července 2010
Katar  Katar   Velkokříž s řetězem Řádu za zásluhy 10. prosince 2009
Kolumbie  Kolumbie   Velkokříž Řádu Boyacá 23. května 1988
Velkokříž s řetězem Řádu Boyacá 14. listopadu 2012
Kypr  Kypr   Velkokříž Řádu Makaria III. 20. listopadu 1990
Litva  Litva   Velkokříž se zlatým řetězem Řádu Vitolda Velikého[4] 2007
Lotyšsko  Lotyšsko   Kříž uznání[5] 22. listopadu 2010
Lucembursko  Lucembursko   Velkokříž Řádu dubové koruny 4. února 1991
  Rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva 9. září 2010
Malta  Malta   Národní řád za zásluhy[6] 12. listopadu 2008
Maroko  Maroko   Velkokříž s řetězem Řádu Ouissam Alaouite 17. května 1991
Velkokříž Řádu Ouissam Alaouite 13. února 1995
Mexiko  Mexiko   Řádový řetěz Řádu aztéckého orla 2. června 2014
Mosambik  Mosambik   Řád přátelství a míru I. třídy 7. října 2014
Německo  Německo   Velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 25. ledna 1991
  Speciální třída velkokříže Záslužného řádu Spolkové republiky Německo 26. května 2009
Nizozemsko  Nizozemsko   Velkokříž Řádu dynastie Oranžsko-Nasavské 25. března 1992
Norsko  Norsko   Velkokříž Řádu svatého Olafa[7] 2008
Palestina  Palestina   Palestinská hvězda 19. července 1995
Panama  Panama   Velkokříž s řetězem Řádu Manuela Amadora Guerrera 30. července 2013
Peru  Peru   Velkokříž s řetězem Řádu peruánského slunce 19. listopadu 2012
Polsko  Polsko   Velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska[8][9] 1. října 2008
  Rytíř Řádu bílé orlice[10] 22. června 2012
Rakousko  Rakousko[11]   Velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 14. července 1997
  Velkohvězda Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku 31. srpna 2009
Rumunsko  Rumunsko   Velkokříž s řetězem Řádu rumunské hvězdy 16. června 2015
Řecko  Řecko   Velkokříž Řádu cti 15. května 1990
Slovensko  Slovensko   Řád bílého dvojkříže I. třídy 15. listopadu 2010
Španělsko  Španělsko   Velkokříž Řádu Isabely Katolické 8. září 1993
  Velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické[12] 24. září 2006
Švédsko  Švédsko   Komtur velkokříže Řádu polární hvězdy 9. února 1987
  Rytíř Řádu Serafínů 9. května 2008
Tunisko  Tunisko   Velkokříž Řádu 7. září 18. listopadu 1993
  Velkokříž Řádu republiky
Turecko  Turecko   Státní vyznamenání Turecké republiky 24. listopadu 2009
Vatikán  Vatikán   Velkokříž s řetězem Řádu Pia IX. 30. srpna 2010
Venezuela  Venezuela   Velkokříž Řádu osvoboditele 18. listopadu 1987
Východní Timor  Východní Timor   Velkokříž Řádu Východního Timoru 6. srpna 2012
Maltézský řád   Velkokříž Maltézského záslužného řádu 25. ledna 1991
  Řádový řetěz Maltézského záslužného řádu[13] 23. listopadu 2010

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  2. ENTIDADES NACIONAIS AGRACIADAS COM ORDENS ESTRANGEIRAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. 
  3. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  4. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. 
  5. Latvijas Valsts prezidenta mājas lapa. web.archive.org [online]. 2016-03-05 [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  6. Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  7. Tildelinger av ordener og medaljer. www.kongehuset.no [online]. [cit. 2019-06-30]. Dostupné online. (norsky) 
  8. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 29 sierpnia 2008 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  9. Oficjalna strona Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej / Archiwum Lecha Kaczyńskiego / Aktualności / Rok 2008 / Portugalia jest naszym podwójnym sojusznikiem. www.prezydent.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  10. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 18 kwietnia 2012 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 
  11. https://www.parlament.gv.at/PAKT/VHG/XXIV/AB/AB_10542/imfname_251156.pdf
  12. https://www.boe.es/boe/dias/2006/09/23/pdfs/A33536-33536.pdf
  13. La visita di Stato del Gran Maestro in Portogallo » Sovrano Ordine di Malta - Sito ufficiale. web.archive.org [online]. 2015-12-08 [cit. 2019-07-17]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat