Wikipedie

Lnička setá

druh rostliny

Lnička setá (Camelina sativa) je vysoká, jednoletá, v počátku léta žlutě rozkvétající bylina, druh rodu lnička.

Jak číst taxoboxLnička setá
alternativní popis obrázku chybí
Lnička setá (Camelina sativa)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďbrukvovité (Brassicaceae)
Rodlnička (Camelina)
Binomické jméno
Camelina sativa
(L.) Crantz, 1769
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres lničky seté

Rozšíření

editovat

Starobylá rostlina, pochází z jihovýchodní Evropy, Přední Asie a severozápadní Afriky. Postupně se rozšířila až na Sibiř a do Číny a téměř po celé Evropě (vyjma jihozápadu), v novověku byla zavlečena do Severní a Jižní Ameriky.[1]

Popis

editovat

Jednoletá nebo ozimá bylina dorůstající do výše 60 až 120 cm. Z kůlovitého kořene i přes 1 cm tlustého, s četnými postranními kořínky uloženými plytce pod povrchem, vyrůstá přímá, zaobleně hranatá, lysá nebo chlupatá lodyha. Bývá bohatě větvená, v řídkém porostu se začíná větvit již od spodu a při hustém až ve 2/3 výšce lodyhy. Listy mají čepele uprostřed řídce a po okrajích hustě chlupaté. Dolní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté a tvarově značně proměnlivé, v době kvetení již bývají zaschlé. Lodyžní listy, dlouhé 2 až 7 cm a široké 0,2 až 1 cm, jsou přisedlé s objímavou šípovitou bázi a s oušky, čepele mají kopinaté až úzce podlouhlé, celokrajné nebo řídce zubaté.

Oboupohlavné čtyřčetné květy vyrůstající na dlouhých, šikmo odstálých stopkách jsou sestaveny do květenství prodlužujícího se hroznu, ten se skládá s 20 až 40 květů a může dosáhnout délky i 35 cm. Podlouhlé kališní lístky dlouhé 2 až 3 mm mají úzký bílý lem. Žluté nebo světložluté korunní lístky jsou dlouhé 4 až 6 mm a široké 1 až 1,5 mm. Kvete od května do června. Druh je hmyzosnubný, pyl přenášejí hlavně včely. Ploidie je 2n = 40.

Plody jsou pukavé, široce obvejčité až hruškovité, nafouklé šešule bez čnící čnělky, které bývají dlouhé 6 až 10 mm a široké 3,5 až 5 mm. Vyrůstají na odstálých stopkách, často obloukovitě ohnutých. Chlopně zralých šešulí jsou tvrdé, vypouklé, se střední žilkou a síťovitou žilnatinou na povrchu. Šešule obsahují ve dvou řadách uložená drobná (1,5 až 2 mm dlouhá) elipsoidní oranžově žlutá semena bez endospermu. HTS se pohybuje mezi 1 až 2 gramy.[1][2][3]

Ekologie

editovat

Počítá se mezi synantropní druhy rostlin, vyrůstá téměř na všech stanovištích, nedaří se ji pouze na kyselých a zamokřených půdách. Pokud má dostatek vlhkosti pro vyklíčení, může mít později i poměrně sucho. Při počáteční růstové fázi snese i nízké teploty. Její vegetační doba je krátká, jen 3,5 měsíce. Přirozeně roste na úhorech a polích, za příhodných podmínek vyroste mnoho jedinců pospolitě. Je světlomilná, při silném zastínění krní.

Rozmnožuje se výhradně semeny, na jedné rostlině jich může dorůst i několik tisíc. Klíčí velmi nepravidelně, část jich vyklíčí na podzim téhož roku po uzrání a mladé rostlinky přezimují a v růstu pokračují brzy z jara. Jiná semena klíčí až na jaře a další skupina semen zůstává po několik let připravených v semenné bance v půdě k vyklíčení ve vhodnou dobu.

V ČR je malý zájem o pěstování lničky seté, proto je registrováno jen málo vhodných odrůd. Pokud se týká šlechtění, patří tento druh mezi velmi plastické druhy, daří se získávat odrůdy s požadovanými vlastnostmi. Dozrává ještě před řepkou olejkou a sklízí se běžnými obilnými sklízecími mlátičkami.[1][2][4]

Význam

editovat

Z dřívějších dob je lnička setá známa jako plevel v obilovinách a lnu, nyní je tato situace již minulostí. V současnosti se pěstuje pro semena obsahující 30 až 40 % vysychavého oleje. Z 1 ha se jich sklidí asi 1,5 až 2 t (řepka olejka 2,5 t/ha). V České republice se nyní téměř nepěstuje.

Lničkový olej je svým složením podobný spíše lněnému než řepkovému oleji. Má vysoký obsah kyseliny linolové, a proto může rychle podlehnout oxidaci, obsahuje téměř shodné množství vitamínu E jako řepkový nebo lněný a má relativně vysoký obsah cholesterolu. Surový olej je vzhledově i chuťově nevyhovující, musí se rafinovat.

Olej je velmi vhodný i pro technické účely. Nyní se používá dovážený olej v kosmetice (mýdla, krémy atd.) a jako komponenty pro bionaftu, laky, barvy a fermeže. Lničkový olej lze využít jako zdroj v naší stravě nedostatkových omega 3 mastných kyselin ve studené kuchyni, případně v doplňcích stravy. Lničkový olej obsahuje i menší množství kyseliny erukové. Nařízení Komise (ES) č. 1881/2006 v platném znění povoluje obsah kyseliny erukové u lničkového oleje do 5 %, což více než u řepkového oleje.[5] Podle nařízení Komise (EU) č. 2017/2017 (Katalog pro krmné směsi) lze semeno lničky, pokrutiny (výlisky, expelery) a extrakční šroty přidávat do krmných směsí.[6] S některými kultivary lničky seté je také uvažováno jako s potenciální energetickou rostlinou, rychle roste a má slámu vhodnou pro spalování.[2][4][7]

Taxonomie

editovat

Ve volné přírodě Česka se lnička setá vyskytuje ve dvou poddruzích, jeden je původní a druhý byl introdukován.

Ohrožení

editovat

Intenzifikací zemědělství, čistěním osiva a dodržováním agrotechnických opatření volně rostoucí lnička setá postupně mizela ze svých tradičních stanovišť. V roce 2000 byly "Černým a červeným seznamem cévnatých rostlin České republiky" oba její poddruhy prohlášené za nezvěstné taxony (A2). Novější obdobná publikace "Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky" z roku 2012 se o nezvěstností nebo ohrožení lničky seté již nezmiňuje.[1][8][10]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d ELIÁŠ JUN., Pavol. BOTANY.cz: Lnička setá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 04.03.2011 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d STRAŠIL, Zdeněk. Základy pěstování a možnosti využití lničky seté [online]. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha – Ruzyně, rev. 2008 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. ISBN 978-80-87011-75-1. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ AL-SHEHBAZ, Ihsan A.; YATSKIEVYCH. Projects Brassicaceae: Camelina sativa [online]. Tropicos.org, Missouri Botanic Garden, St. Louis, MO, USA, rev. 26.08.2009 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Lnička setá [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice [cit. 2013-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-01. 
  5. ↑ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:02006R1881-20220701&from=EN
  6. ↑ https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:32017R1017&from=CS
  7. ↑ MACEK, Michal. DP:Zastoupení mastných kyselin v semenech lničky seté [online]. Ústav biochemie a analýzy potravin, FT, Univerzita Tomáše Bati, Zlín, rev. 04.01.2010 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic [online]. Preslia č. 84, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, rev. 2012 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Jan et al. Seznam druhů rostlin v ČR [online]. Botanický ústav AV ČR, Průhonice, rev. 23.01.2011 [cit. 2013-02-19]. Dostupné online. 
  10. ↑ PROCHÁZKA, František. Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky [online]. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001 [cit. 2013-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16. ISBN 80-86064-52-2. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lnička_setá&oldid=23853423“