Lichtenštejnský palác (Vídeň, Fürstengasse)
Lichtenštejnský palác ve vídeňské Fürstengasse je barokní zámecká stavba v Rossau v 9. okrese. Dnes slouží jako sídlo Lichtenštejnského muzea. Součástí areálu je i park s tzv. Novým letním palácem vystavěným v 19. století.
| Lichtenštejnský palác na Fürstengasse ve Vídni | |
|---|---|
 Lichtenštejnský palác na Fürstengasse ve Vídni | |
| Účel stavby | |
Městský palác | |
| Základní informace | |
| Sloh | Baroko |
| Architekti | Domenico Egidio Rossi (do roku 1692), poté Domenico Martinelli, Johann Bernard Fischer von Erlach (Belveder) |
| Výstavba | Po roce 1688 |
| Materiál | kámen |
| Stavebník | Weikhard z Auerspergu |
| Další majitelé | Lichtenštejnové |
| Současný majitel | Lichtenštejnové |
| Poloha | |
| Adresa | Fürstengasse 1, Alsergrund,  Rakousko |
| Souřadnice | 48°13′21″ s. š., 16°21′33,84″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Kód památky | 10723 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Barokní palác editovat
_060.jpg)
Roku 1687 získal kníže Hans Adam I. z Lichtenštejna od hraběte Weikharda z Auerspergu zahradu se sousední loukou v Rossau. V jižní části pozemku nechal vystavět palác, v severní zřídil pivovar a hospodářský dvůr, které daly základ pozdějšímu předměstí Lichtental. Na stavbu paláce vypsal kníže roku 1688 soutěž, které se mimo jiné zúčastnil i mladý Johann Bernard Fischer von Erlach, jehož projekt se však neprosadil a byl pověřen pouze stavbou Belvederu.
Vítězem se stal Domenico Egidio Rossi, který byl ale roku 1692 vystřídán Domenicem Martinellim. Provedení kamenických prací bylo svěřeno dvornímu knížecímu kameníkovi Martinu Mitschkemu. Pilíře, sloupy a sokly mu dodávali kaisersteinbruchští mistři Ambrosius Ferreti, Giovanni Battista Passerini a Martin Trumler. Mramorové schodiště provedli salcburští kameníci Johann Pernegger a Joseph Eigner z adneterského mramoru.
Stavba je kombinací městského a venkovského paláce v římském stylu, Palazzo in villa. Její rozvržení je jasné, monumentální průčelí je zdůrazněno středním rizalitem, což odpovídalo konzervativnímu založení knížete spíše než novátorský návrh Fischera z Erlachu. V intencích architektonického traktátu zakladatelova otce knížete Karla Eusebia byl vystavěn třípatrový palác o třinácti okenních osách (4+3+4) v hlavním a sedmi osách v bočním průčelí. Ze strany do Fürstengasse je stavba doplněna dvojicí přízemních staveb, spolu s nimiž vytváří čestný dvůr. Do ulice je nádvoří od roku 1814 otevřeno klasicistním triumfálním obloukem od Josefa Kornhäusla a litinovým plotem .
V roce 1700 byla dokončena hrubá stavba, dva roky poté osazena dveřní ostění z bílého salcburského mramoru a o několik let později i oba krby v mramorovém sále. Na malířské výzdobě prvního patra se podíleli Marcantorio Franceschini z Bologne a Antonio Belucci z Benátek. Fresky v Herkulově sále vytvořil Andrea Pozzo. Výmalba přízemí byla po delším hledání svěřena Johannu Michaelu Rottmayrovi. Vnější plastickou výzdobu provedl Giovanni Giuliani, většinu vnitřních štukatérských prací potom Santino Bussi.
Giuliani založil u paláce podle plánů Giuseppe Mazza i barokní zahradu, která byla roku 1820 klasicistně upravena Josefem Kornhäuselem. Na protilehlé straně Fürstengasse se původně nacházela oranžerie.
Využití editovat
Palác byl v letech 1805 až 1938 využit pro uložení rodinných sbírek knížat z Lichtenštejna a byl přístupný veřejnosti. V 80. a 90. letech 20. století mělo palác pronajatý pro výstavní účely muzeum moderního umění, které se roku 2001 přesunulo do nově otevřeného Museumsquartieru. Stavba prošla generální rekonstrukcí a od roku 2004 je sídlem Lichtenštejnského muzea.
Nový zahradní palác editovat
Na místě dnešního Nového letního paláce stával od konce 17. století Belveder - zahradní letohrádek vystavěný podle plánů Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Na jeho místě vyrostl později rokokový pavilon nahrazený roku 1876 novým palácem podle plánů Heinricha Ferstela. S nevýrazným průčelím do Alserbachstraße kontrastuje vydařenější zahradní fasáda s lodžií ve tvaru triumfálního oblouku.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Palais Liechtenstein (Fürstengasse) na německé Wikipedii.
Literatura editovat
- Helmuth Furch: Herr Meister Ambrosius Ferrethi, Heiligenkreuzer Untertan und Richter in Steinbruch an der Leitha. Gartenpalast Liechtenstein. In: Mitteilungen des Museums- und Kulturverein Kaisersteinbruch. Nr. 38, 1995, s. 43–45.
- Bruno Grimschitz: Wiener Barockpaläste, Der Gartenpalast Liechtenstein in der Roßau. Wiener Verlag 1947, s. 6ff.
- Johann Kräftner, Gottfried Knapp (Hrsg.): Liechtenstein Museum. Ein Haus für die Künste. Das Gartenpalais in der Rossau. Prestel, Wien 2004, ISBN 3-7913-3138-8.
- Samt, Tatjana: Fürstliche Repräsentation. Die Stiegenhausfresken Johann Michael Rottmayrs im Gartenpalais Liechtenstein in der Wiener Rossau. Wien 2008. Diplomová práce online
- Alfred Wolf: Alsergrund-Chronik. Von der Römerzeit bis zum Ende der Monarchie. Wolf, Wien 1981, ISBN 3-900447-00-4.
