Otevřít hlavní menu

BiografieEditovat

 
Princ Leopold se svými mladšími sourozenci - bratrem Filipem a sestrou Charlottou.
 
Král Leopold II. a jeho manželka Marie Henrietta.

PůvodEditovat

Narodil se 9. dubna 1835 v Bruselu jako druhý ze tří synů prvního belgického krále Leopolda I. a jeho druhé manželky Louise d’Orléans, jeho starší bratr Ludvík Filip však zemřel jako roční dítě ještě před Leopoldovým narozením.

VládaEditovat

Roku 1865 nastoupil po smrti svého otce na belgický trůn. Proslul svou tvrdostí a bezcitností, především ke svému nejbližšímu okolí. Vládl čtyřicet čtyři let a zanechal Belgii bohatou a silnou – jak si přál.

Bohatství pocházelo především z afrického Konga, kolonie ve střední Africe, které dobyl svou politickou obratností bez vojenského zásahu. Roku 1885 se zde stal vládcem a dlouho to bylo jeho soukromé vlastnictví, Leopold se nechal oslovovat svrchovaným králem tohoto afrického státu. Byl jedním z největších vlastníků kolonií. Finančně podporoval cestovatele H. M. Stanleyho, který pro něho Kongo objevil. V kolonii panovalo otrokářství a Leopold zde prováděl bezohledné kořistnické hospodářství, těžil zde kaučuk a slonovinu. Jeho majetek dosahoval tří milionů liber. Podle časopisu History revue to odpovídá částce jedné miliardy dnešních liber. Podle různých pramenů byl Leopold jedním z největších masových vrahů v historii, neboť měl na svědomí smrt několika milionů lidí (odhady se velmi různí, ale obvykle se udává okolo 10 milionů). Další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky.[1]

V devadesátých letech 19. století se pokoušel pronajmout si britskou kolonii Súdán. V roce 1908 po zveřejnění exploatace Konga, které učinil novinář a politik Edmund Dene Morel, vypukla aféra, která vedla k tomu, že kontrolu nad teritoriem dosud známým jako Belgické Kongo, přejal stát, belgickému státu pak odkázal Leopold všechna svá vlastnická práva ke konžské kolonii ve své závěti.

RodinaEditovat

Leopold II. se oženil 22. srpna 1853 s rakouskou arcivévodkyní Marií Henriettou Habsbursko-Lotrinskou (1836–1902), dcerou uherského palatina Josefa Antonína a jeho třetí manželky Marie Dorothey. Z manželství se narodily čtyři děti, tři dcery a jeden syn:

Poslední léta životaEditovat

Pět dní před svou smrtí se král Leopold II. Belgický oženil 12. prosince 1909 se svou dlouholetou milenkou Blanche Zélií Joséphine Delacroix (1883–1948), s níž předtím zplodil dva nemanželské syny Luciena (1906–1984) a Philippa (1907–1914), které později uznal za svoje.

Vzhledem k tomu, že Leopold zemřel bez legitimního mužského potomka (syn Leopold zemřel ve věku deseti let 22. ledna roku 1869 na zápal plic poté, co spadl do rybníka; jeho smrt král těžce nesl), nastoupil po něm na belgický trůn mladší syn jeho mladšího bratra Filipa Albert (Filip a jeho starší syn Baudouin zemřeli ještě před Leopoldovou smrtí; Baudouin ve 22 letech bezdětný). Jejich potomci vládnou v Belgii dodnes.

Tituly a vyznamenáníEditovat

  • 24. březen 1837 – 16. prosinec 1840: Jeho královská Výsost korunní princ Leopold Belgický, princ sasko-kobursko-gothajský, vévoda saský
  • 16. prosinec 1840 – 17. prosinec 1865: Jeho královská Výsost Leopold, vévoda brabantský, princ belgický, princ sasko-kobursko-gothajský, vévoda saský[2]
  • 17. prosinec 1865 – 23. prosinec 1909: Jeho Veličenstvo Leopold, král Belgičanů
    • 1. červenec 1885 – 15. listopad 1908: Jeho Veličenstvo Leopold, král Belgičanů, suverén Konga

VyznamenáníEditovat

Národní vyznamenáníEditovat

Národní vyznamenání
Stát Stuha Název Datum udělení
Belgie  Belgie   velkokříž Řádu Leopolda[3] 1853, 9. dubna
  velmistr Řádu Leopolda 17. prosince 1865 – 17. prosince 1909
  velmistr Řádu Leopolda II. 24. srpna 1900 – 17. prosince 1909
  velmistr Řádu koruny 15. října 1897 – 17. prosince 1909
  velmistr Královského řádu lva 9. dubna 1891 – 17. prosince 1909
  velmistr Řádu africké hvězdy 10. října 1908 – 17. prosince 1909

Zahraniční vyznamenáníEditovat

Zahraniční vyznamenání[4]
Stát/Dynastie Stuha Název Datum udělení
  Anhaltské vévodství   velkokříž Domácího řádu Albrechta Medvěda
Bádenské velkovévodství  Bádenské velkovévodství   rytíř Domácího řádu věrnosti
  velkokříž Řádu zähringenského lva
  Bavorské království   rytíř Řádu svatého Huberta[5]
Brazilské císařství  Brazilské císařství   velkokříž Císařského řádu kříže
  velkokříž Císařského řádu Petra I.
  Čching   Řád dvojitého draka I. třídy
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[5][6] 1866, 9. ledna
Ernestinská vévodství   velkokříž Vévodského sasko-ernestinišského domácího řádu
Etiopské císařství  Etiopské císařství   velkokříž Řádu Šalomounovy pečeti
Francie  Francie   velkokříž Řádu čestné legie
  Hannoverské království   rytíř Řádu svatého Jiří
  Havajské království   velkokříž Královského řádu Kamehameha I.
  Hesenské velkovévodství   velkokříž Řádu Ludvíkova
Japonsko  Japonsko   velkokříž s řetězem Řádu chryzantémy
  Kádžárovci   velkokříž Řádu lva a slunce
Kambodža  Kambodža   velkokříž Královského řádu Kambodže
Libérie  Libérie   velkokříž Dobročinného řádu afrického osvobození
  Meklenbursko   velkokříž Domácího řádu vendické koruny
  velkokříž Řádu gryfa
Mexiko  Mexiko   velkokříž Císařského řádu mexického orla
Monako  Monako   velkokříž Řádu svatého Karla
Nizozemsko  Nizozemsko   velkokříž Řádu nizozemského lva
Království obojí Sicílie  Království obojí Sicílie   velkokříž Královského řádu obojí Sicílie
  Oldenburské velkovévodství   velkokříž Domácího a záslužného řádu vévody Petra Fridricha Ludvíka
Osmanská říše  Osmanská říše   Řád Mecidiye I. třídy
  Řád Osmanie I. třídy
  Portugalské království   Stuha tří řádů
  velkokříž Řádu věže a meče[7]
Pruské království  Pruské království   rytíř Řádu černé orlice[5]
  velkokříž Řádu červené orlice
  velkokomtur Královského hohenzollernského domácího řádu
Rakouské císařství  Rakouské císařství   975. rytíř Řádu zlatého rouna[5][8] 1853
  velkokříž Císařského rakouského řádu Leopoldova
  velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána 1853
  velkokříž Řádu železné koruny
  Rumunské království   velkokříž s řetězem Řádu Karla I.
Ruské impérium  Ruské impérium   rytíř Řádu svatého Ondřeje[5]
  rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského
  rytíř Řádu Bílého orla
  Řád svaté Anny I. třídy
Řecké království  Řecké království   velkokříž Řádu Spasitele
San Marino  San Marino   velkokříž Řádu San Marina
Sardinské království  Sardinské království   rytíř Řádu zvěstování[5] 1855
  rytíř Řádu svatého Mauricia a svatého Lazara 1855
Saské království  Saské království   rytíř Řádu routové koruny
  Sasko-výmarsko-eisenašské vévodství   velkokříž Řádu bílého sokola
  Siam   velkokříž Řádu bílého slona
Spojené království  Spojené království   748. rytíř Podvazkového řádu[5][9] 1866
Španělsko  Španělsko   velkokříž Řádu Karla III.
  Švédsko-norská unie   rytíř Řádu Serafínů[5][10] 1852, 17. května
  velkokříž Řádu svatého Olafa
  Toskánské velkovévodství   velkokříž Řádu svatého Josefa
Civilní a vojenský záslužný řád
Venezuela  Venezuela   velkokříž Řádu osvoboditele
  Württemberské království   velkokříž Řádu württemberské koruny

Vývod z předkůEditovat


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. King Leopold's legacy of DR Congo violence. BBC. 2004-02-24. Dostupné online [cit. 2016-06-16]. 
  2. Royal Titles in Belgium - Titres Royaux en Belgique. www.heraldica.org [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  3. Almanach royal officiel, publié, exécution d'un arrête du roi, Volume 1 ; Tarlier, 1854
  4. Almanach royal officiel: 1877. Dostupné online 1877. p. 13.
  5. a b c d e f g h PERTHES, Justus. Almanach de Gotha 1909.. [s.l.]: [s.n.], 1909. Dostupné online. OCLC 929039579 S. 19. 
  6. PEDERSEN, Jørgen. Riddere af Elefantordenen, 1559-2009. Odense: Syddansk Universitetsforlag 472 s. ISBN 978-87-7674-434-2, ISBN 8776744345. OCLC 462788152 S. 273. (dánsky) 
  7. Grand Crosses of the Order of the Tower and Sword | Geneall.net. geneall.net [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  8. Knights of the Golden Fleece. www.antiquesatoz.com [online]. [cit. 2019-09-10]. Dostupné online. 
  9. Wm. A. Shaw, The Knights of England, Volume I (London, 1906) s. 63
  10. Sveriges och Norges statskalender. Liberförlag. 1874. p. 468. Dostupné online

Externí odkazyEditovat