Elemér Lónyay
Elemér Ödön Lónyay z Velké Lónye a Vásáros-Namény (24. srpna 1863, Bodrog-Olasz – 29. července 1946, Pannonhalma) byl maďarský šlechtic a diplomat, který se v roce 1917 stal knížetem. Byl druhým manželem belgické princezny Štěpánky.
| Elemér Lónyay | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. srpna 1863 Maďarsko |
| Úmrtí | 29. července 1946 (ve věku 82 let) Budapešť |
| Choť | Štěpánka Belgická (od 1900) |
| Sídlo | Kaštel v Rusovcích |
| Profese | diplomat |
| Commons | Elemér Lónyay |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovat
Narodil se na rodovém zámku v Bodrog-Olaszi. Byl druhým synem Ödöna Lónyaye (1834–1885) a jeho manželky Wilmy Pázmándy (1839–1919). Jeho rodina držela baronský titul od roku 1627. Elemér vystudoval práva a státní vědy v Budapešti. Po otcově smrti vstoupil do diplomatických služeb, zatímco jeho bratr Gábor (1861–1917) převzal správu rodinného majetku. V roce 1886 byl jmenován legačním radou. Sloužil v Bukurešti, poté v Petrohradě a Bruselu. V roce 1890 se stal císařským a královským komořím u rakouského dvora. V roce 1892 byl povýšen na tajemníka velvyslanectví a působil v Petrohradě, Paříži, Londýně a Stuttgartu. Poté využil roční dovolenou k cestování po Africe a zemích Středomoří. V roce 1895 doprovázel arcivévodu Ludvíka Viktora jako člen císařské delegace na korunovaci cara Mikuláše II. v Petrohradě. V roce 1896 byl spolu se svým bratrem Gáborem povýšen do hraběcího stavu.[1] V roce 1897 odešel ze zahraniční služby a odešel do důchodu.
Poté, co se Elemér Lónyay zřekl kalvinismu a konvertoval ke katolicismu, se 22. března 1900 v Terstu na zámku Miramare oženil s arcivévodkyní Štěpánkou, druhou dcerou Leopolda II. Belgického.[2] Štěpánka, která v roce 1889 ovdověla po korunním princi Rudolfovi, hrála od té doby u vídeňského dvora jen podřadnou roli. V důsledku nového sňatku ztratila titul arcivévodkyně, byla vyloučena z císařské rodiny, a protože svazek s Elemérem Lónyayem byl morganatický, přerušila veškeré vztahy se svým otcem, který neschvaloval jeho nerovný charakter.[2] Pokud jde o arcivévodkyni Alžbětu Marii, jedinou Štěpánčinu dceru, ta se s matkou stýkala stále méně a matka ji nakonec v roce 1934 vydědila.
Přestože jejich manželství bylo bezdětné, bylo velmi šťastné.[2] V roce 1906 se manželé přestěhovali na zámek Oroszvár (německy Karlburg, slovensky Rusovce) u Bratislavy. Velkostatek Rusovce se zámkem koupili za čtyři milióny korun a vedli zde aktivní společenský život. Častým hostem zde byl například nový následník trůnu arcivévoda František Ferdinand se svou manželkou, jejichž manželství bylo rovněž morganatické. V létě se obvykle zdržovali v Bodrog-Olaszi.
Dne 28. ledna 1917 povýšil císař Karel I. Eleméra do knížecího stavu (jednalo se o poslední knížecí titul udělený v habsburské monarchii)[3], zároveň byl jmenován c. k. tajným radou a členem uherské Sněmovny magnátů.[4] Štěpánka a její manžel se na svém zámku starali o válečné raněné. V květnu 1945 museli Elemér a Štěpánka uprchnout před Rudou armádou. Útočiště našli v opatství Pannonhalma u arciopata Kelemena Krizosztoma. Své jmění a majetek předali opatství, kde však zůstali jen několik měsíců, neboť Stephanie zemřela 23. srpna 1945, zatímco Elemér zemřel, rovněž v opatství Pannonhalma, o necelý rok později, 29. července 1946. Oba jsou pohřbeni v kryptě opatství Pannonhalma.
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Elemér Lónyay na francouzské Wikipedii.
- ↑ Rodina Lónyayů in: Gothaischer genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1920; Gotha, 1920; s. 565 dostupné online
- ↑ a b c Nepřipadá mi, že jsme dnes civilizovanější, říká autor knih o české šlechtě. iDNES.cz [online]. 2022-07-06 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online.
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 96, 163 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918, Vídeň, 1918; s. 346, 1125 dostupné online
Literatura
editovat- HRADSKÝ, Juraj, MALLINERITS, Jozef: Rusovce-Oroszvár-Karlburg; Bratislava, 2018; 255 s. (kapitola Elemír Lónyay a Štefánia, belgická princezná, s. 221–251) ISBN 978-80-569-0311-7
- Princezna Štěpánka Belgická, kněžna z Lonyayů: Měla jsem být císařovnou. Vzpomínky poslední rakousko-uherské korunní princezny; Praha, 1936; 220 s.
Externí odkazy
editovat- Rodokmen rodu Lónyayů
Obrázky, zvuky či videa k tématu Elemér Lónyay na Wikimedia Commons
