Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Jiří (Lubnice)

kostel v Lubnici

Římskokatolický farní kostel svatého Jiří se nachází v centru obce Lubnice, okres Znojmo. Nedaleko kostela stojí farní budova vybudovaná na místě původního hradu s kaplí sv. Jiří a sv. Kateřiny.[1] Kostel je chráněn jako kulturní památka České republiky.[2]

Kostel svatého Jiří v Lubnici
Hafnerluden-2008-09-03-KostelOdSeveru.JPG
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Lubnice
Lokalita náves
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze brněnská
Děkanát Vranov
Farnost Lubnice
Status farní kostel
Architektonický popis
Stavební sloh pozdní baroko
Typ stavby Baroko
Výstavba 1718
Specifikace
Umístění oltáře jih
Stavební materiál zděná stavba
Odkazy
Adresa Lubnice 1, 671 07
Uherčice u Znojma
Kód památky 35716/7-6531 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Lubnice (německy Hafnerluden) spadala od svého založení pod farnost obce Vratěnín (německy Fratting), jejímž patronem byl klášter v Gerasu. Teprve až v roce 1372 věnoval majitel Lubnice rytíř Seyfrid z Hafnerluden se svojí chotí Bohuslawou s povolením premonstrátů z Gerasu hradu kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny a k tomu jednoho kaplana s ročním úrokem 60 pr. grošů z mlýna Augezda, 6 zlatých a 4 grošů ze 2 lánů u mlýna a ze 2 lánů u Korolup (vila Chirlobw), dále z 1 vinice u vesnice Rözbachu na kopci Heiligland a desátky ze 3 dvorců. Za to měl sloužit dvakrát týdně mši svatou v kapli v Lubnici a jednou týdně ve Vratěníně u oltáře sv. Petra. Taktéž měl kaplan vypomáhat ve Vratěníně o vysokých svátcích.[1]

V roce 1460 držel Lubnici majitel polického panství Hynek z Bačkovic, který věnoval kapli sv. Jiří a sv. Kateřiny úroky z obcí Bačkovice a Újezdce. Kaplan Johann i jeho předchůdce Christoph bydleli na faře ve Vratěníně. V roce 1477 se vratěnínský kaplan Georg z Planku soudil s Linhartem z Hobzí o své dědictví z Lubnice a Korolup, ale také o výše jmenované úroky. V roce 1569 patřil ke kapli, jejímž patronátní práva držel majitel Hobzí, dům se zahradu ve Vratěníně. V roce 1672 obdržela kaple tři oltáře, ale byla zcela bez majetku a mše v ní byly slouženy vratěnínským farářem jen třikrát do roka. Za Jankovských z Vlašimi se ves dočkala v roce 1718 nového kostela. To se neobešlo bez protestů kláštera v Gerasu a mateřského kostela ve Vratěníně. Spor o farnost trval až do roku 1727.[1]

DonaceEditovat

Donace lubnické farnosti od Maxmiliána Jankovského z 9. června 1718 sestávala z 6 jochů a 1098 m² polí, luk a zahrad, kterou ale konzistoř potvrdila teprve až v roce 1726. Farníci ale museli polnosti obdělávat bezplatně a sklizeň odvádět vrchnosti. Desátek a roční deputace platili taktéž bítovskému pánovi (30 klaftrů měkkého dřeva, 10 klaftrů tvrdého dřeva, 12 sudů piva a 2 sudy sladu, 1 pořádného kapra a 1 borovici a k tomu 25 guldenů) V 19. století obec donaci splácela již jen formou roční renty o 567 guldenech a 30 krejcarech.[1]

KostelEditovat

 
Erb rodu Jankovských z Vlašimi

Hrabě Maximilián Arnošt II. z Vlašimi se rozhodl v Lubnici zřídit novou samostatnou farnost. V červenci 1716 započala první jednání s olomouckou konsistoří. Ve chvíli, kdy ale hrabě zabavil vratěnínské faře desátek pro nového lubnického faráře, započaly silné protesty ze strany kláštera v Gerasu. Hrabě Maximilián využil svého dobrého postavení u císaře Karla VI., takže klášteru se nakonec podařilo uhájit pouze zabavený desátek v hodnotě 3 834 zlatých. V Lubnici se mezi tím chýlila stavba nového kostela ke konci. Podle Volného měl nový kostel stát na místě kaple zaniklé v době husitských válek. Další spory s klášterem nastaly kvůli patronátnímu. Geras propagoval svého Paula Gratschmahra. V roce 1726 se biskupství v Olomouci rozhodlo pro Maxmiliána Arnošta II. a jeho dědice. Prvním farářem na nově farnosti se stal P. Ignác Ferdinand Leicher.

Farní kostel sv. Jiří je zděná barokně valená podélná sálová stavba z roku 1718 se zařízením z druhé čtvrtiny 18. století zasvěcená sv. Jiří. Velký obraz uprostřed sloupového oltářního nástavce zobrazuje jeho boj s pekelným drakem. Po stranách obrazu jsou dřevěné sochy sv. Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera. Max Arnošt z Vlašimi v době nastupujícího rozevlátého rokoka s oblibou nešetřil na výdajích při stavění soch Jana Nepomuckého. Na hlavní oltář s malbou sv. Jiří navazuje oválný obraz svaté Trojice a celé barokní seskupení završuje zcela nahoře alianční znak donátora Maxe Arnošta z Vlašimi a jeho nové ženy hraběnky z Hohenfeldu. Koruna symbolicky spojuje oba erby. Jednoduše a vzdušně zařízený kostel zdobí ještě dva postranní oltáře sv. Kateřiny a sv. Petra.[3] V roce 1742 byla slavnostně celebrována na plechu malovaná křížová cesta o 14 zastaveních. 1787 shořela střecha u věže kostela a oba zvony (2 st. 23,5 a 1 st. 30) byly během požáru značně poškozeny. V roce 1836 obdržel kostel od patrona farnosti novou střechu z pálených tašek, dva nové zvony a v roce 1867 proběhla oprava kostela.[1]

FaraEditovat

 
Barokní fara v Lubnici s navazujícím letohrádkem

Spolu s kostelem nechal Maxmilián zřídit i faru, která využila objektu původní tvrze. Pro obživu faráře nechal postavit hospodářské budovy (chlévy pro ovce a dobytek, vepřín, kurník a kůlnu). Původní přízemí farní budovy pak nechal na vlastní náklady opravit společně s vinným sklípkem tehdejší kurát Johann Ocitek za 800 guldenů. Farní budovu obehnal pevnou 30 m dlouhou zdí proti záplavám Želetavky a druhou stejně dlouhou zdí vpředu a kolem zahrady. Čelní štít po barokní rekonstrukci zdobily voluty a do písmene L přistavěný letohrádek. Fara s letohrádkem a kůlnou byla pokryta pálenými taškami. Wolným popisována jako velmi pečlivé stavení s ovocnou, květinovou a zeleninovou zahrádkou. [1] Společně s farou a kostelem byla nákladem Maxe Arnošta v roce 1726 vystavěna přízemní farní škola – jednotřídka s vyučováním v německém jazyce. Na faře se vystřídalo mnoho farářů (od roku 1726 Wenzel Štěpánek, Josef Fr. Sibel, Anton Joseph Besseda, Wenzel Růžička, Michael Montag, Joseph Richter, Anton Staněk, Jakob Böhm, Clemens Gottwald, Johann Klammert, Johann Nepomuk Ocitek, naposledy u Wolného zmíněný v roce 1860 Andreas Jordan).

VarhanyEditovat

 
Vchod do kostela ze severní strany s erbem Jankovských z Vlašimi

Původní varhany s pedálem a šesti rejstříky, které se ještě v roce 1829 nacházely na kůru, se nedochovaly. Varhanář Johann Neusser mladší z Nového Jičína postavil v roce 1925 jednomanuálové varhany v ceně 30 682,90 Kč. Farář Johann Kružík vysvětil slavnostně varhany 15. 3. 1926. Generální opravu prováděla firma Jan Mudroch z Tišnova v době od 13. do 18. listopadu 1945, další oprava následovala bratry Stanislavem a Karlem Zadákovými, 1956 a 1961 varhanářem Františkem Čálkem z Kutné Hory, 1985 varhanářem Hegerem z Hořovic a poslední čištění, ladění a nátěr provedl 2. 8. - 8. 8. 1991 Martin Bejček (dokumentátor varhan) za pomoci dobrovolníků z židenické farnosti. [4] Varhany jsou umístěny v parapetu kruchty naproti hlavnímu oltáři. Jedná se o mramorovou novorenesanční skříň ozdobenou čtyřmi sloupy a klenutou římsou. Zadní část korpusu doplňuje hrací stůl. Na varhany se nehraje. [5]

Rozsah manuálu činí C-f3, pedálu C-c1.

  • Principál 8'
  • Salicionál 8'
  • Burdon 8'
  • Octav 4'
  • Mixtur 2'
  • Subbas16' Mf
  • Cello 8'

Kostely v okolí lokalityEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e f Gregor Wolny: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866, Abtheilung 2, Brünner Diöcese: Band 4 (1861); General Index (1866)
  2. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-07-05]. Identifikátor záznamu 147522 : Kostel sv. Jiří. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  3. Podle údajů Wolného.
  4. Sestavení varhan činilo 29 447,40 Kč, nádražní poplatek za odvoz 903,60 Kč, nádražní poplatek za vrácení bedny 46,90 Kč a přeprava 285 Kč. Částku 2000 Kč zaplatil majitel statku Emanuel Collalto, částku 10 000 Kč se patronátní úřad v Bítově a 18 682 Kč darovala obec Lubnice.
  5. Bc. Karel Jung: Varhany v děkanství vranovském, historie, popis, dispozice, současný stav a finanční zabezpečení péče o varhanní fond, Magisterská diplomová práce, 2010

LiteraturaEditovat

  • Schwoy J.: Topographie des Markgraftschafts Mähren, Wien 1794, 3: Band (popis kraje přerovského, znojemského a jihlavského)
  • Bartoněk A. (ed.): Průvodce krajem a jeho kulturou: Waldviertel, Weinviertel, Jižní Morava. Moraviapress Břeclav 1999
  • Černý J.: Poutní místa jihozápadní Moravy. Milostné obrazy, sochy a místa zvláštní zbožnosti, Pelhřimov 2005
  • Samek B.: Umělecké památky Moravy a Slezska, I., Academia Praha 1994
  • Samek B.: Umělecké památky Moravy a Slezska II, Academia Praha 1999
  • Vlastivěda moravská (VM): Peřinka F. V.: Vranovský okres, 1906, Peřinka F. V.: Znojemský okres, 1904, Tiray J.: Dačický okres, 1925, Tiray J.: Slavonický okres, 1926, Tiray J.: Telecký okres, 1913
  • Wolny G.: Kirchliche Topographie Mährens, Brünn I. (1856), II. (1858), III. (1860), IV. (1861).
  • Zuber R.: Lidová zbožnost na Moravě v 18. stol. Studie Muzea Kroměřížska 1991, s. 74 – 86
  • Život farností Znojma 1995 – 2001

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat