Kostel Nalezení svatého Kříže (Nesvačily)

kostel v Nesvačilech

Filiální Kostel Nalezení svatého Kříže v Nesvačilech na Benešovsku je stavbou původně románskou, z XII. století. Kostel byl raně goticky rozšířen. Presbytář byl upraven barokně roku 1700. Barokní je i hlavní oltář.

Kostel Nalezení svatého Kříže
v Nesvačilech
kostel Nalezení sv. Kříže
kostel Nalezení sv. Kříže
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajStředočeský
OkresBenešov
ObecNesvačily u Benešova
Souřadnice
Map
Základní informace
CírkevŘímskokatolická
ProvincieČeská
DiecézeArcidiecéze pražská
VikariátBenešovský
FarnostBystřice u Benešova
Statusfiliální kostel
Zasvěcenínalezení svatého Kříže
Architektonický popis
Stavební slohgotika
VýstavbaXII. století
Specifikace
Umístění oltářevýchod
Další informace
Kód památky26149/2-135 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Severní stěna lodi kostela pochází z doby románské, asi ze druhé poloviny 12. století, od poloviny 14. století do 15. století byly Nesvačily obcí farní a byly zde dokonce fary dvě - jedna pod patronátem pánů z Dubé a druhá pod patronátem vladyků z Nesvačil. Fary zanikly kolem roku 1410. Po té se kostel stal filiálním. V době barokní a v 19*. století byl kostel stavebně upraven a vybaven novými oltáři.

Stavba a inventář editovat

 
Pieta z Nesvačil, asi 1420-1430, Národní galerie v Praze

Kostel je jednolodní, loď má půdorys obdélníka, s hranolovou věží v průčelí a s užším obdélným presbytářem. Loď není klenuta a nachází se v ní tři boční oltáře – na epištolní straně stojí oltář s velikým, na plátně malovaným obrazem z XVII. století, zobrazujícím Ježíše Krista na kříži, u jehož paty klečí Máří Magdalena, Panna Maria a sv. Jan Evangelista. Na ostatních dvou oltářích byly sochy Spasitele a Panny Marie ze XVII. století, byly však ukradeny. Presbytář: Hlavní, barokní oltář pochází z konce XVII. století a na místě, kde bývá obvykle oltářní obraz je zasklená skříň, v které byla do konce XX. století gotická Pieta z Nesvačil z první třetiny XV. století. Socha byla ukradena, později nalezena a přesunuta do expozice Národní galerie v Praze. Místo ní je ve skříni jen prostý dřevěný kříž. Na levé (severní) straně vítězného oblouku je na zdi upevněna bohatě vyřezávaná barokní dřevěná kazatelna. V zadní části lodi je umístěna patronátní lavice z bystřického kostela svatých Šimona a Judy. Lavice je umně řezbářsky vyvedená, s vyobrazením erbů patronů kostela a byla sem přemístěna přibližně ve třetí čtvrtině XX. století. Dřívější sakristie, ze které vedou schůdky na kazatelnu, je nyní vyklizena a vybavení přesunuto do prostoru pod kruchtou, poněvadž původní sakristie byla na počátku XXI. století vytopena a voda tam dosud někdy stoupá. Inventář kostela je obecně značně poškozen, byl již šestkrát vykraden (kvůli čemuž byl také zazděn západní portál) a celý kostel je v poměrně špatném stavu. Ve věži jsou dva zvony – jeden gotický, na němž je písmeno W a druhý, větší, s latinským nápisem „Za patrona Vincence Daňka rytíře z Esse zvon tento obnoven 1882“.

Náhrobek se sochou truchlící ženy a urnou stojí při zdi kostela, pochází z roku 1815 a vytvořil ho sochař Josef Malínský.

Bohoslužby editovat

Nesvačily jsou obcí filiální a kostel je spravován farářem bystřickým dp. ThLic. Antonim Kośmidkem. Mše svatá s nedělní platností se zde slouží každou sobotu v 17 hodin. Poutní mše svatá se zde slaví vždy prvou neděli v květnu, což je relikt z doby před II. vatikánským koncilem, kterýžto sněm zrušil svátek Nalezení sv. Kříže a sloučil jej se svátkem Povýšení svatého Kříže, svátek Nalezení sv. Kříže se slavil 3. května.

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do konce XIX. století. Svazek XXXV, Politický okres Benešovský. Praha: Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1911. 300 s. Dostupné online. Kapitola Nesvačily – Filiální kostel Nalezení sv. Kříže, s. 180–185. 
  • Emanuel Poche a kolrktiv, Umělecké památky Čech, Díl 2. Academia Praha 1980, str. 467-468.

Související články editovat

Externí odkazy editovat