Karel Malich
Karel Malich (18. října 1924 Holice – 24. října 2019)[1] byl český sochař, malíř a grafik.[2]
Prof. Karel Malich | |
---|---|
Jan Šplíchal, portrét Karla Malicha | |
Narození | 18. října 1924 Holice Československo |
Úmrtí | 24. října 2019 (ve věku 95 let) Praha |
Vzdělání | PedF UK, Akademie výtvarných umění v Praze |
Alma mater | Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | sochař, malíř |
Ocenění | Státní cena Ministerstva kultury ČR |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatKarel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu.[3] V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích (1940–1945), v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze.
Po ukončení studia se usadil v Praze a roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou. V letech 1953–1955 absolvoval základní vojenskou službu v Českých Budějovicích. Po návratu se rozvedl a živil se jako grafik a ilustrátor. Roku 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. Roku 1958 se stal členem SČUG Hollar, získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech a začal se intenzivně věnovat malbě. V témže roce založil se svými spolužáky z Pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem tvůrčí skupinu Proměna, se kterou vystavoval do roku 1967. Během cesty do Polska, kterou organizoval SČVU, se spřátelil s Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem a stal se členem jejich stolní společnosti v kavárně Slavia. Roku 1961 se Karlovi a Haně Malichovým narodila dcera Kateřina. Roku 1963 byl Malich spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka.
Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby představila roku 1966 Ludmila Vachtová ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze. Výstava obdržela cenu SČSVU za nejlepší výstavu roku. V následujícím roce byla Malichova Černobílá plastika vybrána na výstavu „Sochařství dvaceti národů“ v Guggenheimově muzeu v New Yorku a sochař při té příležitosti navštívil New York. Znovu cestoval do USA na podzim roku 1968 a navštívil New York, Chicago a Washington. Roku 1970 vystavoval v československém pavilonu na bienále v Benátkách a vytvořil díla pro československou expozici na světové výstavě v japonské Ósace. Roku 1972 měl výstavu v Galerii Benedikta Rejta a v St. Galenu. Roku 1977 se přestěhoval z vinohradského ateliéru do nového domu v Praze-Podolí.
V období normalizace nesměl až do roku 1988 vystavovat v galeriích spravovaných SČVU a jeho díla představily jen v omezené míře menší neoficiální galerie. Jazzová sekce vydala malou monografii v edici Situace (Karel Malich, Vědomí a kosmické energie, text Karel Srp, 1982) a na podzim 1986 vyšel samizdatový sborník Dech kosmu: práh věčna, věnovaný Malichovu výtvarnému a literárnímu projevu. Manželka Hana byla zaměstnána u skandinávských aerolinií a zajišťovala rodině příjem i v době, kdy Karel Malich nemohl vystavovat a prodávat svá díla.[4] V důsledku této situace zůstalo jádro jeho prací téměř intaktní a až do doby po roce 2000 téměř nedotčené trhem.[5] První retrospektivní výstavu Malichova díla uvedly až roku 1988 Oblastní galerie v Chebu, GMU v Roudnici nad Labem a GU Karlovy Vary. Další Malichovy výstavy se uskutečnily po roce 1989 (Brno, Praha, Berlín, Paříž, Vídeň, Kassel, Krems, Salcburk, Biennale di Venezia, 1986). Od roku 1990 spolupracoval Karel Malich s Galerií Zdeňka Sklenáře, která roku 2006 vydala jeho velkou monografii.
Po pádu komunistického režimu byl jmenován profesorem a pověřen vedením Ateliéru kresba – objekt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil do roku 1992. Roku 1995 se Karel a Hana Malichovi přestěhovali z rodinného domu v Praze-Podolí do Prahy-Uhříněvsi.
Roku 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města Holic, v roce 2007 získal za výtvarné umění a architekturu Státní cenu Ministerstva kultury. Byl o něm natočen televizní dokument v cyklu GEN (2001, režie Jaroslav Brabec) Výtvarnické konfese (2008, režie Petr Skala) a u příležitosti jeho retrospektivní výstavy v Jízdárně Pražského hradu filmový portrét Prostě se to děje (2012–2013, režie Martin Dostál).
Karel Malich zemřel 24. října 2019 ve věku 95 let.[6]
Dílo
editovatMalichovo solitérní sochařské a malířské dílo bývá řazeno do širšího proudu neokonstruktivistických tendencí, které se v Čechách označovaly také jako "objektivní tendence" nebo "nová citlivost". Vymezily se zejména vůči ideologické tvorbě podporované komunistickým režimem i romantizující psychologizaci imaginativního umění a proudu expresivní strukturální abstrakce. Malich reaguje na vědecké poznatky z oboru fyziky a kosmologie, analyzuje vlastní systém vidění a zároveň abstrahuje konkrétní jevy i subjektivní stavy až po ztotožnění s napětími, tlaky a turbulencemi přírody a kosmu.[7] Umělecká kritika v souvislosti s jeho dílem užívá pojmů jako metafyzika, spiritualizace, předracionální mystická zkušenost, apod. a plastiky popisuje jako model jakéhosi řídkého kinestetického těla, které je záznamem pulzací, průběhu tlaků, energií a turbulencí vnímaných a prožívaných tělesně.
Kořeny Malichova díla lze hledat v obou pólech abstraktního umění, které se konstituovaly počátkem 20. století a zahrnují jednak transcendentální idealismus a teosofii s teorií nadsmyslových vibrací a na druhé straně inženýrský přístup neokonstruktivismu i futuristické vibrace těla pulzujícího v prostoru. Prázdný prostor konstruktivistů měl být iracionálním prostorem, který určoval energie probíhající různými směry.[8] Neobyčejně hluboko založená citlivost ho přivedla k odhalování sil, energií a psychických pohnutek lidského činění. Jeho výtvarný projev usiluje očištěnými a redukovanými prostředky vizualizovat neviditelné.[9]
Od konce 50. let byla tématem Malichových kreseb krajina, zprvu se zřetelným vlivem kubismu. Počátkem 60. let se přiklonil k lyrické abstrakci (1960–1962), ale v následném období redukoval výtvarný projev směrem k minimalistické linearizaci kompozice a od roku 1963 již v jeho kolážích a reliéfech převládají abstraktní geometrické znaky. Malichův radikální přechod k abstrakci měl existenciální podtext a souvisel se smrtí otce v Pardubické nemocnici (1962). Ztráta smyslu slov znamenala zároveň vyprázdnění původního smyslu výtvarných znaků a přechod k čistě elementárním formám.[10] Tehdy vytvořil sérii kreseb a objektů s motivem neúplného kruhu, kde nepatrná vychýlení bodu nebo koncentrace energie či její přerušení na linii kruhu souvisely s reálnými mentálními a existenčními stavy.[11]
V reliéfech a ortogonálních objektech z let 1963–1964 užívá plastické články ve formě válců a jejich negativních otisků, které představují průběh toků energie. Řada z nich má ve svém názvu termín koridor, který v Malichově interpretaci vizualizoval válcové nebo věžovité toky energie, které pociťoval ve společnosti jako rušivý prvek bránící v soustředění. Koridory byl také východiskem k modelům utopické architektury z druhé poloviny 60. let. Ta byla v jeho představách situována do budoucnosti, často na rozhraní přírodních prostorů Země – Moře – Vzduch nebo Země – Vzduch – Jiná planeta.[11]
Důležitým tématem Malichovy tvorby 60. let je otevírání geometrických útvarů a jejich fúze s prázdným prostorem. V tvorbě plastik začal užívat jako nový materiál plexisklo, které vyhovovalo jeho potřebě otevření vnitřního objemu objektů do prostoru.[12] Neokonstruktivistické abstraktní období mezi lety 1967–1976 znamenalo vědomé opuštění figury a uchopení neantropomorfního prostoru jako otevřeného místa zbaveného veškerých magických či náboženských symbolů.[13] Originálním Malichovým vkladem do vývoje moderního výtvarného umění byly jeho drátěné plastiky. Hliníkové, pozinkované a nerezové dráty se během 70. a 80. let staly základem konstrukcí, které byly zprvu vázány na základnu nebo horizontální polohu na zemi a později se odpoutaly do prostoru jako samostatné zavěšené objekty. Linie přestavovaly manifestaci energie v otevřeném poli, mraky nebo vznášející se krajinu. Tato dematerializace díla, autorem obecně označované jako "událost", byla zároveň vnímána jako návrat k předtotalitní době a jako nový druh spiritismu. Způsobem prožívání se Malichova tvorba blíží formulacím Rudolfa Steinera, který vnímá jedince jako toho, kdo kreslí a zároveň představuje pasivní předmět kresby a vnímá zákony kosmických sil jako pletivo, které zároveň sám vytváří.[8]
Změna politické situace po okupaci roku 1968 a tíživé ovzduší tzv. normalizace, která udusila veškeré kulturní dění, znamenala pro Malicha dlouhé období během kterého nemohl svá díla vystavovat. Představuje také obrat v tvorbě, kdy se věnoval převážně kresbě a drátěným plastikám. Řada těchto objektů zůstala ve formě modelů svázaných provázky. Malich zkoumá hranice mezi uzavřenou formou a prostorem, mezi vnitřkem a vnějškem i mezi individuálním a neosobním.[14] Ve spirituální rovině se pohybuje na hranici psychotických halucinačních stavů, rozdvojené psychiky a schizoidních vizí, které umožňují vnímat tělo současně zvenku i zevnitř.[8][13] V nové sérii drátěných plastik se od roku 1976 vracejí prvky převzaté z reality – oblouky kopců, abstrahované znaky domu, cesty, lidské figury. V jeho systému vidění jsou nahlíženy zevnitř i zvenku a v zavěšeném labyrintu linií nelze rozlišit co je organické, geometrické či neživé.[7] V jeho deníkových záznamech a skicácích z let 1964–1987 se objevují představy zvnitřnění kosmu i obsedantní pocit věčného tlaku zvnějšku a neznámého drtícího prostoru. Tyto halucinatorní vize se postupně konkretizují a z jednoduchých geometrických vzorců se se vynořují reálné obrazy lidí, míst nebo složitějších prostorových konstelací.
Malichovy utopické projekty nového prostoru a s ním očekávaného nového poznání předpokládají uskutečnění energetických událostí v takovém rozměru, aby se v nich člověk mohl pohybovat a vnímat je performativně. Měly propojovat sféru podvědomí a snů s širším prostorem architektury i nekonečným Univerzem.[15]
Zvnitřnění "události" a prolomení hranice mezi vnitřním a vnějším je pro Malichovu tvorbu příznačné.[12] Relativizaci pozice subjektu i jeho labilní rovnováhu v prostoru naznačují i některé názvy plastik (Pozoruji trhlinu v prostoru 1977–1979, Sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu, 1979–1983). Dílo tak představuje neustálé obnovování pozice v prostorové i časové dimenzi, nabízí řezy strukturou i průniky do procesu dění. Nenabízí spirituální útěchu ani pochopení univerzální pulzace kosmu.[16]
-
Karel Malich, Černobílá plastika, 1964–1965 (2014)
-
Karel Malich, Červená plastika, 1964 (2013)
-
Karel Malich, Strom, 1969 (realizace 2014)
-
Karel Malich, Energie, 1968 (realizace 2013)
Autor publikací
editovat- Karel Malich: Od tenkrát do teď tenkrát, 108 s., Trigon (Vladislav Zadrobílek), Praha 1994, ISBN 80-85320-47-9
- ilustrátor: Boříkova říkadla, 3 leporela, Galerie Zdeněk Sklenář Praha 2013–2016
Zastoupení ve sbírkách
editovat- Národní galerie v Praze
- Centre Georges Pompidou, Paříž
- Museum moderner kunst stiftung ludwig wien
- Moravská galerie v Brně
- Muzeum umění Olomouc
- Stedelijk Museum, Amsterdam
- Slovenská národná galéria
- Museum Bochum, Bochum
- Museum Folkwang, Essen
- Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
- Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
- Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
- Galerie Benedikta Rejta, Louny
- Galerie hlavního města Prahy
- Galerie Klatovy / Klenová
- Galerie moderního umění v Hradci Králové
- Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
- Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
- Oblastní galerie Liberec
- Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
- Galerie výtvarného umění v Chebu
- Východočeská galerie v Pardubicích
- Galerie umění Karlovy Vary
- Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
- Galerie výtvarného umění v Hodoníně
- McCrory Collection, New York City
- Albright-Knox Art Gallery, Buffalo
- McCrory Corporation, New York
- Craig and Cathryn Hall Collection, Frisco, Texas
- The Menil Collection, Houston, Texas
- Muzeum Sztuki w Łódzi
- Louisiana, Humlebaek, Denmark
- Musée d'art et d'histoire, Genève, Switzerland
- Národní muzeum
- Fait Gallery, Brno
- Galerie Golf Hostivař
- Moravská gobelínová manufaktura, Valašské Meziříčí
Výstavy
editovatAutorské (výběr)
editovat1960–1969
- 1963 – Osvětový dům, Vysoké Mýto
- 1964 – Galerie Hollar, Praha
- 1966 – Galerie na Karlově náměstí, Praha
1970–1988
- 1972 – Galerie Benedikta Rejta, Louny
- 1984 – Malá galerie Vysoké školy veterinární, Brno
- 1985 – Dům kultury, Malá scéna, České Budějovice
- 1986 – Ústřední kulturní dům železničářů, Praha
- 1987 – Galerie Opatov, Praha
- 1988 – Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Roudnice nad Labem
po 1988
- 1988 – Státní galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb
- 1988 – Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha
- 1988 – Výstavní síň Bohumila Kubišty, Hradec Králové
- 1988 – Galerie umění, Karlovy Vary
- 1989 – Dům pánů z Kunštátu, Brno
- 1989 – Zámek Pardubice, Pardubice
- 1989 – Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem
- 1989 – Divadlo hudby, Olomouc
- 1990 – Dům U Kamenného zvonu, Praha
- 1990 – Art Galerie, Žďár nad Sázavou
- 1991 – Galerie Lamaignere Saint-Germain, Paříž
- 1991 – Výstavní síň U Zeleného věnce, Olomouc
- 1992 – Pastelle, Berlín
- 1992 – Tempery, kvaše a koláže z let 1958–1962, Galerie ’60/’70, Praha
- 1992 – Galerie MXM, Praha
- 1994 – Skicáky 1964–1980, Staroměstská radnice, Praha
- 1994 – Česká kresba 1, Karel Malich, Galerie umění, Karlovy Vary
- 1995 – Museum Fridericianum, Kassel
- 1995 – Kunsthalle Krems, Krems
- 1996 – Galerie MXM, Praha
- 1996 – ACP Galerie Peter Schuengel, Salcburk
- 1997 – Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
- 1997 – PORTFOLIO Kunst AG, Vídeň
- 1997 – Galerie 761, Ostrava
- 1998 – Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
- 1998 – Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
- 1998 – Galerie MXM, Praha
- 1999 – Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
- 2000 – Prostor mého těla, Galerie MXM, Praha
- 2000 – Dům umění, Opava
- 2000 – Východ slunce čistého světa, Galerie Šternberk, Šternberk
- 2001 – Práce z roku 2000, Galerie MXM, Praha
- 2003 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2004 – Rožmberský dům, Soběslav
- 2004 – Dům U Jonáše, Pardubice
- 2004 – Galerie Benedikta Rejta, Louny
- 2004 – Městská knihovna, Praha
- 2004 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2005 – Trojlodí, Olomouc
- 2005 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2006 – Památník Lidice, Lidice
- 2007 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2008 – Tonutí v kráse, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2009 – Karel Malich 85, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2009 – Karel Malich, Galerie Kulturního domu města Holic
- 2013 – Karel Malich, Jízdárna Pražského hradu
- 2014 – Karel Malich, Galerie Kulturního domu města Holic
- 2018 – Karel Malich: Prostě se to děje... Galerie města Trutnova
- 2019 – Malich 95, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
- 2019/2020 Karel Malich & Utopické projekty, Fait Gallery, Brno[17]
Skupinové (výběr)
editovat- podrobně viz abART: Karel Malich, Výstavy
- 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[18]
Reference
editovat- ↑ Česká televize. Palčivost trhliny. Zemřel výtvarník Karel Malich. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-24 [cit. 2019-10-24]. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Zemřel výtvarník Karel Malich. Novinky.cz [online]. Borgis, 2019-10-24 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online.
- ↑ Karel Malich, Hana Řeháková, Kamenecký kopec mého mládí, Východočeská galerie v Pardubicích 2014
- ↑ Petr Volf, rozhovor s Karlem Malichem, Deník 9.5.2013
- ↑ Ševčík J, 2005, s. 17
- ↑ Zemřel výtvarník Karel Malich. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2019-10-24]. Dostupné online.
- ↑ a b Ševčík J, 2005, s. 21
- ↑ a b c Ševčík J, 2005, s. 18-19
- ↑ Ivan Neumann, in: Umění zrychleného času / Česká výtvarná scéna 1958-1968, ČMVU Praha 1999, s. 59, ISBN 80-7056-068-1
- ↑ Lenka Bydžovská, Karel Srp, Lingua angelica, in: Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, GHMP a ÚDU AV ČR, Praha 1994, s. 224
- ↑ a b David Kulhánek, 2005, s. 186, 189
- ↑ a b Karel Srp, in: České ateliéry, Art CZ, Praha 2005, s. 32-33
- ↑ a b Ševčík J, 2005, s. 20
- ↑ David Kulhánek, 2005, s. 187, 189
- ↑ Ševčík J, 2005, s. 22-23
- ↑ David Kulhánek, 2005, s. 188
- ↑ Karel Malich & utopické projekty - FAIT GALLERY (CZ). www.faitgallery.com [online]. [cit. 2020-10-29]. Dostupné online.
- ↑ GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online.
Literatura
editovatMonografie
editovat- Karel Malich & utopické projekty, texty: Vladimír Burda, Denisa Kujelová, Jiří Padrta, Filip Šenk, Jiří Ševčík, Jan Wollner, 364 s., Fait Gallery, Brno 2021, ISBN 978-80-908446-0-5
- Karel Malich, text Srp Karel, 455 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2006, ISBN 80-239-3839-8
- Karel Malich: Dráty, text Jiří Ševčík, David Kulhánek, 228 s., vydalo Výzkumné centrum AVU v Praze a Museum Kampa, KANT Praha 2005, ISBN 80-239-5159-9
- Karel Malich, text Malich Karel, Ševčík Jiří, Srp Karel, 143 s., Museum Frierician Veranstaltungs-GmbH, Kassel 1995, ISBN 3-89322-729-6
Katalogy (výběr)
editovat- Karel Malich, 4 s., Nemocnice Vysoké Mýto 1963
- Karel Malich, text Padrta Jiří, 12 s., ČFVU Praha 1964
- Karel Malich, text Padrta Jiří, 8 s., SČVU Praha 1966
- Karel Malich: Plastiky, projekty, 16 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny 1972
- Karel Malich: Vědomí a kosmické energie (Situace 12), text Srp Karel, 19 s., Jazzová sekce Praha 1982
- Karel Malich: Kresby, text Tetiva Vlastimil, 28 s., Dům kultury ROH, České Budějovice 1985
- Karel Malich, text Malich Karel, Pánková Marcela, 20 s., ÚKDŽ Praha 1986
- Karel Malich, text Srp Karel, Vlček Tomáš, 68 s., GVU Cheb 1988
- Karel Malich: Obrazy, kresby, sochy, grafika, text Malich Karel, Mandysová Hana, Valoch Jiří, 52 s., Dům umění města Brna 1989
- Karel Malich, text Srp Karel, Vlček Tomáš, 63 s., GHMP, Praha 1990
- Karel Malich, text Corcos Pierre, Srp Karel, 24 s., Galerie Lamaignère Saint-Germain, Paříž 1991
- Karel Malich: Pastelle, text Srp Karel, 12 s., Berlin 1992
- Karel Malich: 1976–1985, text Srp Karel, 48 s., Národní galerie v Praze 1994, ISBN 80-7035-075-X
- Karel Malich, text Srp Karel, 24 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny 2004
- Karel Malich: Texty ke Karlu Malichovi, Rozhovory s Karlem Malichem, texty Burda Vladimír, Malich Karel, Obrist Hans Ulrich, Ševčík Jiří, Ševčíková Jana, 46 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2013
- Malich, text Malich Karel, Vlček Tomáš, Volf Petr, 60 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2013
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Malich na Wikimedia Commons
- Osoba Karel Malich ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Malich
- web Karel Malich
- Karel Malich v informačním systému abART
- ČT Artmix 14.2.2013
- ČT 24, 1.2.2013
- Výtvarnické konfese: Karel Malich, ČT 2, 2007, režie Petr Skala
- Staří mistři: Karel Malich
- Creativo: Karel Malich
- iDnes.cz, 10. února 2013
- Výstava Karel Malich, Jízdárna Pražského hradu
- ArtList.cz: Karel Malich
- Po půlroce je jasno: v Plzni objevili nadšenci dílo významného českého umělce Karla Malicha