Otevřít hlavní menu

Karel Malich

český malíř a sochař

ŽivotEditovat

Karel Malich strávil raná léta v Holicích, kde absolvoval školu. Jeho dědeček pocházel z Újezda u Hořic a pracoval jako kameník, otec amatérsky maloval. Karel Malich od dětství kreslil a zdejší krajina s táhlými oblouky kopců významně ovlivnila i jeho pozdější tvorbu.[3] V mládí byl vynikajícím atletem a fotbalistou. Reálné gymnázium absolvoval během války v Pardubicích (1940–1945), v letech 1943–1945 byl totálně nasazen u Junkers-werke ve Dvoře Králové. Mezi roky 1945 a 1950 studoval výtvarnou výchovu a estetiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana, Karla Lidického a Františka Kovárny. V letech 1949–1950 pracoval v Holicích v podniku Botana. Roku 1950 byl přijat do 4. ročníku speciálky profesora Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze.

Po ukončení studia se usadil v Praze a roku 1953 se oženil s Dagmar Žižkovou. V letech 1953–1955 absolvoval základní vojenskou službu v Českých Budějovicích. Po návratu se rozvedl a živil se jako grafik a ilustrátor. Roku 1956 se oženil podruhé s Hanou Hrochovou. Roku 1958 se stal členem SČUG Hollar, získal ateliér a byt v Nitranské ulici na Vinohradech a začal se intenzivně věnovat malbě. V témže roce založil se svými spolužáky z Pedagogické fakulty Milanem Albichem, Miroslavem Radou a s fotografem Janem Šplíchalem tvůrčí skupinu Proměna, se kterou vystavoval do roku 1967. Během cesty do Polska, kterou organizoval SČVU, se spřátelil s Jiřím Kolářem a Josefem Hiršalem a stal se členem jejich stolní společnosti v kavárně Slavia. Roku 1961 se Karlovi a Haně Malichovým narodila dcera Kateřina. Roku 1963 byl Malich spoluzakladatelem Skupiny Křižovatka.

Malichovy reliéfy, volné plastiky a kresby představila roku 1966 Ludmila Vachtová ve výstavní síni na Karlově náměstí v Praze. Výstava obdržela cenu SČSVU za nejlepší výstavu roku. V následujícím roce byla Malichova Černobílá plastika vybrána na výstavu „Sochařství dvaceti národů“ v Guggenheimově muzeu v New Yorku a sochař při té příležitosti navštívil New York. Znovu cestoval do USA na podzim roku 1968 a navštívil New York, Chicago a Washington. Roku 1970 vystavoval v československém pavilonu na bienále v Benátkách a vytvořil díla pro československou expozici na světové výstavě v japonské Ósace. Roku 1972 měl výstavu v Galerii Benedikta Rejta a v St. Galenu. Roku 1977 se přestěhoval z vinohradského ateliéru do nového domu v Praze-Podolí.

V období normalizace nesměl až do roku 1988 vystavovat v galeriích spravovaných SČVU a jeho díla představily jen v omezené míře menší neoficiální galerie. Jazzová sekce vydala malou monografii v edici Situace (Karel Malich, Vědomí a kosmické energie, text Karel Srp, 1982) a na podzim 1986 vyšel samizdatový sborník Dech kosmu: práh věčna, věnovaný Malichovu výtvarnému a literárnímu projevu. Manželka Hana byla zaměstnána u skandinávských aerolinií a zajišťovala rodině příjem i v době, kdy Karel Malich nemohl vystavovat a prodávat svá díla.[4] V důsledku této situace zůstalo jádro jeho prací téměř intaktní a až do doby po roce 2000 téměř nedotčené trhem.[5] První retrospektivní výstavu Malichova díla uvedly až roku 1988 Oblastní galerie v Chebu, GMU v Roudnici nad Labem a GU Karlovy Vary. Další Malichovy výstavy se uskutečnily po roce 1989 (Brno, Praha, Berlín, Paříž, Vídeň, Kassel, Krems, Salzburg, Biennale di Venezia, 1986). Od roku 1990 spolupracoval Karel Malich s Galerií Zdeňka Sklenáře, která roku 2006 vydala jeho velkou monografii.

Po pádu komunistického režimu byl jmenován profesorem a pověřen vedením Ateliéru kresba – objekt na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil do roku 1992. Roku 1995 se Karel a Hana Malichovi přestěhovali z rodinného domu v Praze-Podolí do Prahy-Uhříněvsi.

Roku 2004 mu bylo uděleno čestné občanství města Holic, v roce 2007 získal za výtvarné umění a architekturu Státní cenu Ministerstva kultury. Byl o něm natočen televizní dokument v cyklu GEN (2001, režie Jaroslav Brabec) Výtvarnické konfese (2008, režie Petr Skala) a u příležitosti jeho retrospektivní výstavy v Jízdárně Pražského hradu filmový portrét Prostě se to děje (2012–2013, režie Martin Dostál).

Karel Malich zemřel 24. října 2019 ve věku 95 let.[6]

DíloEditovat

Malichovo solitérní sochařské a malířské dílo bývá řazeno do širšího proudu neokonstruktivistických tendencí, které se v Čechách označovaly také jako "objektivní tendence" nebo "nová citlivost". Vymezily se zejména vůči ideologické tvorbě podporované komunistickým režimem i romantizující psychologizaci imaginativního umění a proudu expresivní strukturální abstrakce. Malich reaguje na vědecké poznatky z oboru fyziky a kosmologie, analyzuje vlastní systém vidění a zároveň abstrahuje konkrétní jevy i subjektivní stavy až po ztotožnění s napětími, tlaky a turbulencemi přírody a kosmu.[7] Umělecká kritika v souvislosti s jeho dílem užívá pojmů jako metafyzika, spiritualizace, předracionální mystická zkušenost, apod. a plastiky popisuje jako model jakéhosi řídkého kinestetického těla, které je záznamem pulzací, průběhu tlaků, energií a turbulencí vnímaných a prožívaných tělesně.

Kořeny Malichova díla lze hledat v obou pólech abstraktního umění, které se konstituovaly počátkem 20. století a zahrnují jednak transcendentální idealismus a teosofii s teorií nadsmyslových vibrací a na druhé straně inženýrský přístup neokonstruktivismu i futuristické vibrace těla pulzujícího v prostoru. Prázdný prostor konstruktivistů měl být iracionálním prostorem, který určoval energie probíhající různými směry.[8] Neobyčejně hluboko založená citlivost ho přivedla k odhalování sil, energií a psychických pohnutek lidského činění. Jeho výtvarný projev usiluje očištěnými a redukovanými prostředky vizualizovat neviditelné.[9]

Od konce 50. let byla tématem Malichových kreseb krajina, zprvu se zřetelným vlivem kubismu. Počátkem 60. let se přiklonil k lyrické abstrakci (1960–1962), ale v následném období redukoval výtvarný projev směrem k minimalistické linearizaci kompozice a od roku 1963 již v jeho kolážích a reliéfech převládají abstraktní geometrické znaky. Malichův radikální přechod k abstrakci měl existenciální podtext a souvisel se smrtí otce v Pardubické nemocnici (1962). Ztráta smyslu slov znamenala zároveň vyprázdnění původního smyslu výtvarných znaků a přechod k čistě elementárním formám.[10] Tehdy vytvořil sérii kreseb a objektů s motivem neúplného kruhu, kde nepatrná vychýlení bodu nebo koncentrace energie či její přerušení na linii kruhu souvisely s reálnými mentálními a existenčními stavy.[11]

V reliéfech a ortogonálních objektech z let 1963–1964 užívá plastické články ve formě válců a jejich negativních otisků, které představují průběh toků energie. Řada z nich má ve svém názvu termín koridor, který v Malichově interpretaci vizualizoval válcové nebo věžovité toky energie, které pociťoval ve společnosti jako rušivý prvek bránící v soustředění. Koridory byl také východiskem k modelům utopické architektury z druhé poloviny 60. let. Ta byla v jeho představách situována do budoucnosti, často na rozhraní přírodních prostorů Země – Moře – Vzduch nebo Země – Vzduch – Jiná planeta.[11]

Důležitým tématem Malichovy tvorby 60. let je otevírání geometrických útvarů a jejich fúze s prázdným prostorem. V tvorbě plastik začal užívat jako nový materiál plexisklo, které vyhovovalo jeho potřebě otevření vnitřního objemu objektů do prostoru.[12] Neokonstruktivistické abstraktní období mezi lety 1967–1976 znamenalo vědomé opuštění figury a uchopení neantropomorfního prostoru jako otevřeného místa zbaveného veškerých magických či náboženských symbolů.[13] Originálním Malichovým vkladem do vývoje moderního výtvarného umění byly jeho drátěné plastiky. Hliníkové, pozinkované a nerezové dráty se během 70. a 80. let staly základem konstrukcí, které byly zprvu vázány na základnu nebo horizontální polohu na zemi a později se odpoutaly do prostoru jako samostatné zavěšené objekty. Linie přestavovaly manifestaci energie v otevřeném poli, mraky nebo vznášející se krajinu. Tato dematerializace díla, autorem obecně označované jako "událost", byla zároveň vnímána jako návrat k předtotalitní době a jako nový druh spiritismu. Způsobem prožívání se Malichova tvorba blíží formulacím Rudolfa Steinera, který vnímá jedince jako toho, kdo kreslí a zároveň představuje pasivní předmět kresby a vnímá zákony kosmických sil jako pletivo, které zároveň sám vytváří.[8]

Změna politické situace po okupaci roku 1968 a tíživé ovzduší tzv. normalizace, která udusila veškeré kulturní dění, znamenala pro Malicha dlouhé období během kterého nemohl svá díla vystavovat. Představuje také obrat v tvorbě, kdy se věnoval převážně kresbě a drátěným plastikám. Řada těchto objektů zůstala ve formě modelů svázaných provázky. Malich zkoumá hranice mezi uzavřenou formou a prostorem, mezi vnitřkem a vnějškem i mezi individuálním a neosobním.[14] Ve spirituální rovině se pohybuje na hranici psychotických halucinačních stavů, rozdvojené psychiky a schizoidních vizí, které umožňují vnímat tělo současně zvenku i zevnitř.[8][13] V nové sérii drátěných plastik se od roku 1976 vracejí prvky převzaté z reality – oblouky kopců, abstrahované znaky domu, cesty, lidské figury. V jeho systému vidění jsou nahlíženy zevnitř i zvenku a v zavěšeném labyrintu linií nelze rozlišit co je organické, geometrické či neživé.[7] V jeho deníkových záznamech a skicácích z let 1964–1987 se objevují představy zvnitřnění kosmu i obsedantní pocit věčného tlaku zvnějšku a neznámého drtícího prostoru. Tyto halucinatorní vize se postupně konkretizují a z jednoduchých geometrických vzorců se se vynořují reálné obrazy lidí, míst nebo složitějších prostorových konstelací.

Malichovy utopické projekty nového prostoru a s ním očekávaného nového poznání předpokládají uskutečnění energetických událostí v takovém rozměru, aby se v nich člověk mohl pohybovat a vnímat je performativně. Měly propojovat sféru podvědomí a snů s širším prostorem architektury i nekonečným Univerzem.[15]

Zvnitřnění "události" a prolomení hranice mezi vnitřním a vnějším je pro Malichovu tvorbu příznačné.[12] Relativizaci pozice subjektu i jeho labilní rovnováhu v prostoru naznačují i některé názvy plastik (Pozoruji trhlinu v prostoru 1977–1979, Sedím, dívám se, pootočil jsem hlavu, 1979–1983). Dílo tak představuje neustálé obnovování pozice v prostorové i časové dimenzi, nabízí řezy strukturou i průniky do procesu dění. Nenabízí spirituální útěchu ani pochopení univerzální pulzace kosmu.[16]

Autor publikacíEditovat

  • Karel Malich: Od tenkrát do teď tenkrát, 108 s., Trigon (Vladislav Zadrobílek), Praha 1994, ISBN 80-85320-47-9
  • ilustrátor: Boříkova říkadla, 3 leporela, Galerie Zdeněk Sklenář Praha 2013–2016

Zastoupení ve sbírkáchEditovat

  • Národní galerie v Praze
  • Centre Georges Pompidou, Paříž
  • Museum moderner kunst stiftung ludwig wien
  • Moravská galerie v Brně
  • Muzeum umění Olomouc
  • Stedelijk Museum, Amsterdam
  • Slovenská národná galéria
  • Museum Bochum, Bochum
  • Museum Folkwang, Essen
  • Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha
  • Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou
  • Galerie Středočeského kraje (GASK), Kutná Hora
  • Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • Galerie hlavního města Prahy
  • Galerie Klatovy / Klenová
  • Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem
  • Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • Oblastní galerie Liberec
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Východočeská galerie v Pardubicích
  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě
  • Galerie výtvarného umění v Hodoníně
  • McCrory Collection, New York City
  • Albright-Knox Art Gallery, Buffalo
  • McCrory Corporation, New York
  • Craig and Cathryn Hall Collection, Frisco, Texas
  • The Menil Collection, Houston, Texas
  • Muzeum Sztuki w Łódzi
  • Louisiana, Humlebaek, Denmark
  • Musée d´art et d´histoire, Genève, Switzerland
  • Národní muzeum

VýstavyEditovat

Skupina Křižovatka
(založeno 1963):

Autorské (výběr)Editovat

1960–1969

1970–1988

po 1988

  • 1988 – Státní galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb
  • 1988 – Ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha
  • 1988 – Výstavní síň Bohumila Kubišty, Hradec Králové
  • 1988 – Galerie umění, Karlovy Vary
  • 1989 – Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1989 – Zámek Pardubice, Pardubice
  • 1989 – Galerie výtvarného umění, Roudnice nad Labem
  • 1989 – Divadlo hudby, Olomouc
  • 1990 – Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 1990 – Art Galerie, Žďár nad Sázavou
  • 1991 – Galerie Lamaignere Saint-Germain, Paříž
  • 1991 – Výstavní síň U Zeleného věnce, Olomouc
  • 1992 – Pastelle, Berlín
  • 1992 – Tempery, kvaše a koláže z let 1958–1962, Galerie ´60/´70, Praha
  • 1992 – Galerie MXM, Praha
  • 1994 – Skicáky 1964–1980, Staroměstská radnice, Praha
  • 1994 – Česká kresba 1, Karel Malich, Galerie umění, Karlovy Vary
  • 1995 – Museum Fridericianum, Kassel
  • 1995 – Kunsthalle Krems, Krems
  • 1996 – Galerie MXM, Praha
  • 1996 – ACP Galerie Peter Schuengel, Salzburg
  • 1997 – Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava
  • 1997 – PORTFOLIO Kunst AG, Vídeň
  • 1997 – Galerie 761, Ostrava
  • 1998 – Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
  • 1998 – Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1998 – Galerie MXM, Praha
  • 1999 – Výstavní síň Emila Filly, Ústí nad Labem
  • 2000 – Prostor mého těla, Galerie MXM, Praha
  • 2000 – Dům umění, Opava
  • 2000 – Východ slunce čistého světa, Galerie Šternberk, Šternberk
  • 2001 – Práce z roku 2000, Galerie MXM, Praha
  • 2003 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2004 – Rožmberský dům, Soběslav
  • 2004 – Dům U Jonáše, Pardubice
  • 2004 – Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 2004 – Městská knihovna, Praha
  • 2004 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2005 – Trojlodí, Olomouc
  • 2005 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2006 – Památník Lidice, Lidice
  • 2007 – Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2008 – Tonutí v kráse, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2009 – Karel Malich 85, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2009 – Karel Malich, Galerie Kulturního domu města Holic
  • 2013 – Karel Malich, Jízdárna Pražského hradu
  • 2014 – Karel Malich, Galerie Kulturního domu města Holic
  • 2018 – Karel Malich: Prostě se to děje... Galerie města Trutnova
  • 2019 – Malich 95, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha
  • 2019/2020 Karel Malich & Utopické projekty, Fait Gallery, Brno


Skupinové (výběr)Editovat

  • podrobně viz abART: Karel Malich, Výstavy
  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořáadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[17]

ReferenceEditovat

  1. Česká televize. Palčivost trhliny. Zemřel výtvarník Karel Malich. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-24 [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  2. ČTK. Zemřel výtvarník Karel Malich. Novinky.cz [online]. Borgis, a.s., 2019-10-24 [cit. 2019-10-25]. Dostupné online. 
  3. Karel Malich, Hana Řeháková, Kamenecký kopec mého mládí, Východočeská galerie v Pardubicích 2014
  4. Petr Volf, rozhovor s Karlem Malichem, Deník 9.5.2013
  5. Ševčík J, 2005, s. 17
  6. Zemřel výtvarník Karel Malich - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2019-10-24]. Dostupné online. 
  7. a b Ševčík J, 2005, s. 21
  8. a b c Ševčík J, 2005, s. 18-19
  9. Ivan Neumann, in: Umění zrychleného času / Česká výtvarná scéna 1958-1968, ČMVU Praha 1999, s. 59, ISBN 80-7056-068-1
  10. Lenka Bydžovská, Karel Srp, Lingua angelica, in: Ohniska znovuzrození: České umění 1956-1963, GHMP a ÚDU AV ČR, Praha 1994, s. 224
  11. a b David Kulhánek, 2005, s. 186, 189
  12. a b Karel Srp, in: České ateliéry, Art CZ, Praha 2005, s. 32-33
  13. a b Ševčík J, 2005, s. 20
  14. David Kulhánek, 2005, s. 187, 189
  15. Ševčík J, 2005, s. 22-23
  16. David Kulhánek, 2005, s. 188
  17. GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

MonografieEditovat

  • Karel Malich, text Srp Karel, 455 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2006, ISBN 80-239-3839-8
  • Karel Malich: Dráty, text Jiří Ševčík, David Kulhánek, 228 s., vydalo Výzkumné centrum AVU v Praze a Museum Kampa, KANT Praha 2005, ISBN 80-239-5159-9
  • Karel Malich, text Malich Karel, Ševčík Jiří, Srp Karel, 143 s., Museum Frierician Veranstaltungs-GmbH, Kassel 1995, ISBN 3-89322-729-6

Katalogy (výběr)Editovat

  • Karel Malich, 4 s., Nemocnice Vysoké Mýto 1963
  • Karel Malich, text Padrta Jiří, 12 s., ČFVU Praha 1964
  • Karel Malich, text Padrta Jiří, 8 s., SČVU Praha 1966
  • Karel Malich: Plastiky, projekty, 16 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny 1972
  • Karel Malich: Vědomí a kosmické energie (Situace 12), text Srp Karel, 19 s., Jazzová sekce Praha 1982
  • Karel Malich: Kresby, text Tetiva Vlastimil, 28 s., Dům kultury ROH, České Budějovice 1985
  • Karel Malich, text Malich Karel, Pánková Marcela, 20 s., ÚKDŽ Praha 1986
  • Karel Malich, text Srp Karel, Vlček Tomáš, 68 s., GVU Cheb 1988
  • Karel Malich: Obrazy, kresby, sochy, grafika, text Malich Karel, Mandysová Hana, Valoch Jiří, 52 s., Dům umění města Brna 1989
  • Karel Malich, text Srp Karel, Vlček Tomáš, 63 s., GHMP, Praha 1990
  • Karel Malich, text Corcos Pierre, Srp Karel, 24 s., Galerie Lamaignère Saint-Germain, Paříž 1991
  • Karel Malich: Pastelle, text Srp Karel, 12 s., Berlin 1992
  • Karel Malich: 1976–1985, text Srp Karel, 48 s., Národní galerie v Praze 1994, ISBN 80-7035-075-X
  • Karel Malich, text Srp Karel, 24 s., Galerie Benedikta Rejta, Louny 2004
  • Karel Malich: Texty ke Karlu Malichovi, Rozhovory s Karlem Malichem, texty Burda Vladimír, Malich Karel, Obrist Hans Ulrich, Ševčík Jiří, Ševčíková Jana, 46 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2013
  • Malich, text Malich Karel, Vlček Tomáš, Volf Petr, 60 s., Galerie Zdeněk Sklenář, Praha 2013

Externí odkazyEditovat