Otevřít hlavní menu

Karel Lidický

český medailér, sochař a vysokoškolský pedagog

Karel Lidický (17. června 1900 ve Hlinsku21. května 1976 v Praze) byl český sochař, medailér a vysokoškolský pedagog.

Profesor Karel Lidický
Hlinsko-busta-Karla-Lidického2013.jpg
Narození 17. června 1900
Hlinsko
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 21. května 1976 (ve věku 75 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání pedagog a sochař
Ocenění národní umělec (1968)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Byl žákem pražské Akademie, na níž studoval v letech 1926–1931 v ateliéru drobné plastiky a medaile Otakara Španiela), kde si oblíbil více monumentální pojetí Myslbekova asistenta Karla Pokorného. Zásadní vliv mimo školu na něj měl především sochař a restaurátor Karel Kotrba, který ho seznámil s tvorbou Charlese Despiaua.

Lidický náleží k nejvýznamnějším autorům českého klasického portrétu, pokračovatelům monumentální realistické tradice J. V. Myslbeka. V tomto pojetí modeloval společensko-politické zakázky. Některé podobizny v moderní koncepci souzní s dílem Charlese Despiaua a italských neorealistů jako byl Giacomo Manzú, s nímž Lidického pojilo celoživotní přátelství. Stěžejní je jeho popření impresionistických forem, které do té doby v portrétu převládaly.

Pedagogická činnostEditovat

Od roku 1945 byl pedagogicky činný na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dále na ČVUT. Od roku 1965 působil na pražské Akademii výtvarných umění. Mezi jeho významné žáky patří Ivan Kalvoda, Milan Vácha, Ivan Záleský nebo Zdeněk Preclík.

Nejznámější dílaEditovat

 
Hrob Karla Lidického na Vinohradském hřbitově v Praze
  • Socha ženy chránící si obličej před plameny hořící obce – Památník Lidice
  • Památník, Obětem světové války,[1] Kameničky
  • Ženské torzo, serpentin, 1932 (v několika autorských replikách)
  • Podobizna malíře Šmidry, bronz, 1930
  • Novinářka z Melantricha, bronz, 1934
  • Venkovský chlapec, dřevovina, 1935
  • Busta Republiky, bronz, 1933 (známé jsou i odlitky z hrnčiny)
  • Václav Budovec z Budova, bronz, 1938
  • Podobizna kunsthistoričky dr. Jarmily Blažkové, bronz, 1936
  • Dětský akt, bronz, 1942
  • Podobizna Inky Peřinové, bronz 1941
  • Podobizna paní Kovárnové, bronz, 1942
  • Básník František Halas, bronz, 1942
  • Básník Hanuš Jelínek, bronz, 1942
  • Podobizna malíře Václava Rabase, bronz, 1943
  • Tuberkulózní torzo, bronz, 1943 (existuje i mramorová replika z roku 1946)
  • Pomník Mistr Jan Hus, bronz, 1955 (Nádvoří Karolina)
  • Podobizna Jarmily Zábranské, bronz, 1948
  • Podobizna Jiřiny Kerhartové, bronz, 1948
  • Podobizna Adrieny Šimotové (aspirantka Adriena), bronz 1953
  • Pamětní deska Janu Želivskému, bronz, 1956
  • Zuzanka a Katuška, bronz, 1960
  • Podobizna Zdeňka Paulíčka, bronz, 1956
  • Medaile Max Švabinský, bronz, 1958
  • Podobizna dr. Jana Weniga, cín, 1963
  • Památník objevu radia (Jáchymov), bronz a beton
  • Pomník S. K. Neumanna v Poděbradech (spolupráce Vojtěch Kerhart)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Památník, Obětem světové války

LiteraturaEditovat

  • Almanach Akademie výtvarných umění, editor Jiří Kotalík. Praha 1981

Externí odkazyEditovat