Otevřít hlavní menu

Galerie výtvarného umění v Chebu

galerie v Chebu

Galerie výtvarného umění v Chebu je příspěvkovou organizací Karlovarského kraje. Sídlí v budově Radničního paláce na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu. Ve stálé expozici vystavuje sbírku gotického umění pocházejícího z území chebského regionu a sbírku českého moderního umění 19. a 20. století, budovanou od poloviny 60. let do současnosti. Od roku 2016 je její součástí Retromuseum, zaměřené na poválečný design a životní styl, které sídlí v sousedním tzv. Schillerově domě. V minulosti galerie využívala také výstavní prostory v odsvěcených kostelech sv. Kláry a sv. Bartoloměje.

Galerie výtvarného umění v Chebu
GVU Cheb (Nová radnice)
GVU Cheb (Nová radnice)
Údaje o muzeu
Adresa nám. Krále Jiřího z Poděbrad č.p. 10/16
Zaměření galerie umění 20. a 21. století a chebské gotické plastiky
Původní účel budovy radnice
Zeměpisné souřadnice
Webové stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Retromuzeum, Měšťanský Schillerův dům, nám. Krále Jiřího z Poděbrad 2-17, Cheb

HistorieEditovat

Státní galerie výtvarného umění v Chebu byla založena roku 1962 jako součást sítě regionálních galerií pod správou Ministerstva školství a kultury. U zrodu galerie stála historička umění a konzervátorka, v letech 1946-1951 vedoucí městského archivu a chebského muzea Mira Mladějovská. V letech 1950-1955 byla ředitelkou Obrazové galerie města Chebu, sídlící v budově radnice. Základní fond získala galerie převody z Chebského muzea a svozy z poničených objektů v pohraničí, díky nimž získala menší soubor evropské malby 17. a 18. století, ukázky tzv. chebské reliéfní intarzie 17. století a především sbírku gotických plastik místní provenience.

Zpočátku se galerie soustředila na výstavy děl zapůjčených z jiných institucí (České malířství 19. století), ale od poloviny 60. let budovala vlastní sbírku českého moderního umění. Prvním ředitelem galerie byl malíř Bojmír Hutta (1920-1987) a jeho spolupracovnicí až do roku 1969 zůstala Mira Mladějovská. Chebská galerie se od roku 1965 starala také o restaurování soch svezených z regionu a umístěných na zámku ve Starém Hrozňatově. Sochy v tamním sochařském parku měly být doplněny o současná díla z připravovaného Bienále Socha a krajina.[1] Po okupaci v srpnu 1968 se již sochařské sympozium nepodařilo uskutečnit a roku 1972 zámek převzalo Ministerstvo vnitra.[2]

Počátkem normalizace byl Bojmír Hutta odvolán a navíc „zařazen mezi nespolehlivé osoby, přišel o pas a až do konce života se o něj zajímala Státní bezpečnost“.[3] Nově jmenovaný ředitel František Peťas (1912-1976) navázal na koncepci B. Hutty a nebránil nákupům autorů, kteří byli za normalizace různě šikanováni. Po jeho smrti zastávala od roku 1976 funkci ředitelky dosavadní odborná pracovnice galerie, kulturoložka Ludmila Vomelová. Zasloužila se o rozvoj sbírek a navíc rozvinula koncertní činnost a další doprovodné akce, díky nimž se galerie stala významným kulturním centrem regionu. Jako samostatná odborná pracovnice působila v GVU Cheb v letech 1976-1987 historička umění Božena Vachudová, od roku 1976 zde působila Anna Sochorová (v letech 1992-2008 jako hlavní kurátorka).

V letech 1968-1970 a znovu od roku 1987 působil v galerii PhDr. Jiří Vykoukal, od roku 1990 jako ředitel. Za jeho působení se chebská galerie zařadila ke špičkovým muzeím umění České republiky, vytvořila si jasnou profilaci výstavní, sbírkové a publikační činnosti a uspořádala celou řadu zásadních projektů, které měly ohlas v celé České republice. Roku 1968 uspořádal první a zároveň poslední ročník Trienále jihočeských, severočeských a západočeských umělců v Chebu.[4][5] Roku 2001 byla chebská galerie převedena pod správu Karlovarského kraje. Roku 2010 Jiří Vykoukal z osobních důvodů rezignoval a novým ředitelem byl na základě výběrového řízení jmenován Marcel Fišer.[6] Jako vedoucí odborného oddělení a kurátor působí v galerii Jiří Gordon.

Od roku 2009 pořádá galerie každoroční festival Graffiti Boom[7], během kterého svá díla ve veřejném prostoru a na připravených panelech realizují umělci zabývající se street-artem. Galerie vzhledem ke své poloze v regionu, který byl v minulosti osídlen převážně německým obyvatelstvem, spolu s libereckou Oblastní galerií představuje německo-české umělce a spolupořádá sympozium Mezery v historii,[8] věnované této tematice.

Od roku 1962 působil v Chebu Klub přátel výtvarného umění, který pořádal koncerty, besedy s umělci, promítání filmů o umění a přednášky o literatuře. Hlavní organizátorkou byla především Zlata Huttová (1935–2001), která se na počátku 60. let provdala za Bojmíra Huttu a později začala pracovat jako odborná pracovnice galerie. Po rekonstrukci kostela sv. Bartoloměje zde klub pořádal pravidelné koncerty. V letech 1966-1969 Festival komorní hudby, v následujících letech cyklus Hudba a výtvarné dílo, který probíhá do současnosti. Na přelomu 60. a 70. let klub využíval rovněž zámek ve Starém Hrozňatově a od roku 1975 Kostel sv. Kláry.[9]

ExpoziceEditovat

Radniční palácEditovat

Palác, postavený podle projektu pražského architekta Antonína Haffeneckera, je barokní stavba z let 1723 – 1727. Radnice byla původně navržena jako monumentální dvoupatrová budova s fasádou členěnou vysokým pilastrovým řádem, se středním traktem a dvěma postranními křídly s portály a věžemi. Pro nedostatek financí bylo postaveno pouze jižní křídlo s dvorním traktem (1927) a později hodinová věž (1849). V interiéru budovy je centrální slavnostní schodiště vedoucí do obou pater budovy. Strop schodiště se zrcadlovou klenbou[10] je zdoben štuky s erby chebských purkmistrů, alegorickými postavami ctností, zemskými znaky Čech, Rakouska, Maďarska a rodovým erbem Habsburků. Schodiště lemuje kamenné balustrové zábradlí, ve 2. patře se sochou sv. Josefa z dílny chebského sochaře Johannna Carla Stilpa (1668 – 1735) a sochou Herkula, sochaře Petra Antona Felsnera (činný 1710 – 1745).

Ve 2. patře je pravém křídle stálá expozice chebské gotické plastiky, dále je zde Velká galerie, zaměřená na velké výstavní projekty, a výstavní formát Opus magnum, v jehož rámci jsou představována jednotlivá mimořádná díla českého i zahraničního umění.

V 1. patře je stálá expozice moderního a současného umění, která představuje vývoj českého umění od začátku 20. století do současnosti a zaujímá celé 1. patro v Radničním paláci. Na rozšíření a profilaci sbírky moderního umění nese zásluhu Jiří Vykoukal, který se kromě moderny zaměřil zejména na soudobou tvorbu autorů válečných skupin i generací mladších. Tematicky orientované proměnné výstavy, umístěné v postranním sále stálé expozice českého moderního umění, prezentují výběr z množství děl uchovávaných v depozitářích galerie. Roku 2012 byla expozice moderního a současného umění v prvním patře radničního paláce reinstalována, vybavena novou paneláží a galerijním osvětlením a rozšířena o dva prostory a panel na chodbě a zároveň v ní byl vyhrazen jeden sál proměnným výstavám z depozitáře.[11]

V přízemí je Malá galerie, zaměřená na díla umělců nejmladší a střední generace, dále muzejní kavárna s prostorem pro výstavy moderní české ilustrace a přednáškovým sálem. V suterénu je víceúčelový sál, který je vyhrazen pro práci s dětmi a pro standardní edukační práci. Dětem je vyhrazen také Dětský koutek / Galerie pod baobabem ve 2. patře.

Historické expozice gotikyEditovat

Založení galerie gotické plastiky úzce souvisí s poválečnou historií Chebu, jehož centrum utrpělo válkou a po poválečném vysídlení německého obyvatelstva chátralo až do roku 1950, než bylo prohlášeno památkovou rezervací.[12] V letech 1950-1967 proběhla úplná rekonstrukce historického jádra města a hledalo se využití řady stavebních památek, mezi jiným špitálního křižovnického kostela sv. Bartoloměje, jehož velkorysou rekonstrukci projektoval Otto Rothmayer. Na návrh tehdejšího ředitele chebské galerie Bojmíra Hutty zde byla roku 1967 zřízena expozice gotické plastiky.[13] Exponáty pocházely většinou ze zničených a demolovaných objektů z celého regionu, z majetkových převodů, část byla později získána i nákupy. Restaurování plastik proběhlo v několika etapách od 60. let do první poloviny 70. let a hradila je chebská galerie. Roku 1999 byl kostel sv. Bartoloměje vrácen v restituci Rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou a celá expozice byla roku 2004 přesunuta do bývalého kostela chebských klarisek, který galerie předtím užívala jako výstavní a koncertní síň.[14]

Kostel sv. Kláry, postavený v letech 1708-1711 podle projektu Kryštofa Dientzenhofera, byl odsvěcen již roku 1782, kdy císař Josef II. klášter zrušil. V následujících letech byl v klášteře sklad pivovaru, vojenská škola a věznice až do roku 1905, kdy ji odkoupilo město. Město zde umístilo svůj archiv a část budov zbouralo. Po první světové válce byl zdevastovaný kostel zachráněn Spolkem pro výstavbu pamětní síně. Roku 1923 město Cheb odkoupilo celý areál kláštera a po rekonstrukci roku 1937 v kostele zřídilo pamětní síň padlým v první světové válce. Po válce sloužil kostel jako skladiště konfiskovaného německého majetku a v letech 1965 – 1969 byl znovu nákladně restaurován. Na místě původního oltáře byly instalovány varhany a v roce 1973 byl opět zpřístupněn jako výstavní a koncertní síň. V letech 2000-2001 byl znovu přestavěn pro potřeby chebské galerie a roku 2004 v něm byla instalována expozice chebské gotiky[15] spolu s menší expozicí sbírky evropského malířství 17. a 18.století.[16] Kostel bylo nutné s vysokými náklady celoročně temperovat a proto je od roku 2013 expozice chebské gotické plastiky trvale umístěna ve 2. patře Radničního paláce.[11]

RetromuseumEditovat

Retromuseum je pobočkou galerie zaměřenou na poválečný design s přesahy k dalším disciplínám (architektura, hudba) a k životnímu stylu. Vzniklo během necelých dvou let mezi březnem 2014 a únorem 2016 díky podpoře města Chebu, které pro něj zdarma poskytlo budovu tzv. Schillerova domu. Rekonstrukce domu byla financována z prostředků Evropské unie - ROP Severozápad a Karlovarského kraje. Kromě výstavního sálu je k výstavám určen výstavní prostor "nad schody". Hlavní kurátorkou Retromusea je historička umění Daniela Kramerová, autorka monumentální výstavy o české účasti na Expo 58 v Bruselu a bruselském stylu.

SbírkyEditovat

Kromě malého souboru děl starého umění, převedených z chebského muzea, byla sbírka GAVU vybudována vlastní akviziční činností. Do roku 1970 chebská galerie vlastnila 583 uměleckých děl, z toho 282 obrazů a 71 plastik. Její ředitel Hutta nakupoval zejména tradiční českou krajinomalbu. S příchodem Jiřího Vykoukala se sbírky rozšířily také o soudobou tvorbu, např. děl z Trienále regionálních umělců z jižních, západních a severních Čech. Nákupy významných děl pokračovaly i za ředitele Peťase a galerie do roku 1976 získala významná díla Karla Černého, Karla Holana, Miloslava Holého, Alfréda Justitze, Otakara Nejedlého, Vlastimila Rady, Václava Rabase, Václava Špály, Františka Tichého a dalších autorů.

Během normalizace se v letech 1970-1989 sbírky rozrostly o 2481 uměleckých předmětů, zejména grafik, kreseb a užitého umění, zčásti též o díla prorežimních výtvarníků z povinných odběrů z tzv. ministerských nákupů. Mezi přírůstky bylo 400 obrazů a 180 soch, mezi jiným klasiků českého moderního umění (Jan Bauch, Jaroslav Panuška, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Josef Šíma).

Galerie v té době získala díla členů Umělecké besedy, např. soubor 30 obrazů Václava Rabase a autorské soubory Jana Slavíčka, Antonína Hudečka, Oldřicha Blažíčka, Jana Trampoty, Františka Jiroudka, krajinářů Mařákovy školy (Alois Kalvoda, František Kaván, Jaroslav Panuška, Josef Ullmann), nebo představitelů válečné generace Jana Smetany a Karla Součka a meziválečných tvůrců Pravoslava Kotíka, Antonína Pelce a Vlasty Vostřebalové-Fischerové. Regionální krajinářskou tvorbu reprezentuje např. chebský malíř Jan Spáčil.

Akvizice poválečného umění pocházejí převážně z bohaté výstavní činnosti galerie, kde byli zastoupeni i autoři kteří během normalizace nemohli běžně vystavovat (Jaroslava Pešicová a František Štorek, Marie Blabolilová, Vladimír Preclík, Jiří John, Petr Pavlík, sestry Jitka a Květa Válovy, Jiří Anderle, Karel Malich, Josef Istler, František Ronovský, Daisy a Jiří Mrázkovi), nebo ze skupinových výstav (Osm mladých grafiků - např. Jiří Načeradský, Oldřich Kulhánek, Petra Oriešková).

S nástupem PhDr. Jiřího Vykoukala na post kurátora (1987) a později do funkce ředitele (1991), došlo k zásadní změně v akviziční politice. Kromě doplňování kmenové kolekce sbírky obrazů a kreseb českého umění 20. století o díla autorů v galerijních fondech dosud nezastoupených, nebo jejichž zastoupení bylo nedostačující, se mu podařilo sbírky rozšířit také o významná díla starého umění. Pro sbírku gotického sochařství získal kromě švábské madony z 3. čtvrtiny 15. století také unikátní Pietu z chebského dominikánského kostela sv. Václava z doby kolem roku 1350, která je považována za dílo evropského významu. Do souboru malby 17. a 18. století nově získal díla Jana Vojtěcha Angermayera, Petra Brandla, Johanna Michaela Bretschneidera, Pietera de Putter nebo Cornelise de Wael.

Sbírku představitelů české moderny doplnil nebo rozšířil o díla Emila Filly, Otto Gutfreunda, Františka Foltýna, Františka Hudečka, Františka Grosse, Josefa Istlera, Kamila Lhotáka, Vincence Makovského, Bohumíra Matala, Jaroslava Puchmertla, Zdeňka Sklenáře, Václava Špály, Jindřicha Štyrského, Václava Tikala, Toyen, Aloise Wachsmana nebo Ladislava Zívra, dále o díla autorů z tzv. generace 50. a 60. let, například Václava Boštíka, Huga Demartiniho, Čestmíra Janoška, Jana Kotíka, Karla Malicha, Mikuláše Medka, Roberta Piesena, Vladimíra Preclíka, Otakara Slavíka, Zbyňka Sekala, Zbyška Siona, Jana Švankmajera nebo Aleše Veselého. Z mladší umělecké generace, nastupující na výtvarnou scénu v 70. letech, to byla díla Richarda Konvičky, Aleše Lamra, Petra Pavlíka, Michaela Rittsteina, Ivana Bukovského, aj.

V době působení Jiřího Vykoukala byla horní hranice akviziční činnosti vymezena generací, která nastoupila na začátku 70. let. Po několikaleté pauze, způsobené nedostatkem finančních prostředků, byla nákupní činnost obnovena s příchodem nového ředitele Marcela Fišera, který ji začal doplňovat o umělecká díla generací mladších (Václav Stratil, Jiří Kovanda, Vladimír Skrepl, Petr Kvíčala, Stanislav Diviš, Antonín Střížek, Josef Bolf, Michal Pěchouček, Filip Turek). Podařilo se také zaplnit určité mezery umění 60. a 70. let díly, která byla integrována do stálé expozice (Jiří Načeradský, Stanislav Kolíbal, Dalibor Chatrný).

Významně byly rovněž rozšířeny kolekce grafických prací a kresby. Nejstaršími díly v grafické sbírce, která čítá téměř 1 800 kusů, je cyklus šestnácti rytin Johanna Eliase Ridingera Hon na jelena, získaný roku 1961. Jsou v ní zastoupena klasická jména jako František Bílek, František Kobliha, Jan Konůpek, Karel Štika, Josef Šíma, Jindřich Štyrský, Max Švabinský, Emil Filla, Cyril Bouda, Miloslav Holý, Jan Rambousek, František Hudeček, František Gross, Vojtěch Sedláček, Vladimír Komárek, z mladších grafiků Oldřich Kulhánek, Jiří John, František Burant, Zdeněk Mézl, Vladimír Suchánek. Galerie vlastní větší soubory grafických listů Vladimíra Boudníka, Lubomíra Přibyla, Ladislava Čepeláka, Jaroslava Hovadíka, Jaroslava Kováře, Jiřího Anderle, Josefa Istlera, Aleše Lamra a také soubor kolorovaných leptů Jana Švankmajera z cyklu Přírodopis (1973).[17]

Sochařská sbírka obsahuje díla Josefa Václava Myslbeka, Jana Štursy a Otakara Španiela a jejich žáků Jindřicha Wielguse, Břetislava Bendy, Vincence Makovského a Karla Kotrby. Jsou v ní zastoupeni také František Bílek, Otto Gutfreund, Emil Filla a z poválečné realistické sochařské tvorby díla Karla Lidického (portréty Božena Němcová, Jan Hus, Václav Talich, Antonín Pelc) a Karla Hladíka a plastiky Ladislava Zívra. Období 60. – 80. let reprezentují oficiální autoři Alois Sopr, Rudolf Svoboda, Vincenc Vingler, keramika Jana Kutálka a regionální sochaři Vítězslav Eibl, Vlastimil Květenský a Karel Kuneš. Galerie v té době získala i díla Hany Purkrábkové, Petera Orieška nebo Karla Malicha. Velkou část sbírky představuje tvorba medailérská.[18]

Gotická sbírka zahrnuje polychromované dřevořezby z území bývalého historického Chebska a s ním sousedících oblastí od časné gotiky (Mistr z okruhu tzv. Přemyslovského kříže z Jihlavy: Pieta, před rokem 1350) až po exponáty z období vrcholné pozdní gotiky (Mistr oltáře z kostela sv. Jošta: sv. Kryštof, kolem 1530).

Významná díla gotické sbírkyEditovat

  • Pieta z dominikánského kláštera v Chebu (kolem r. 1350)
  • Madona se sv. Janem Křtitelem a sv. Janem Evangelistou (60. léta 14. stol.)
  • křídlový Oltář Panny Marie ze Seebergu (kolem r. 1520)

ReferenceEditovat

  1. Jiří Vykoukal, Bojmír Hutta, Zámek ve Starém Hrozňatově – návrh koncepce využití objektu, strojopis, Archiv GVU, 85 listů
  2. Sloupová A, 2016, s. 117
  3. Marcel Fišer, Bojmír Hutta (1920–1987) [tiskovina ke stejnojmenné výstavě], GAVU, 2012
  4. Jiří Vykoukal, 1. trienále jihočeských, severočeských a západočeských výtvarných umělců, Galerie výtvarného umění v Chebu, říjen 1968 – leden 1969, Cheb 1968
  5. Sloupová A, 2016, s. 36
  6. Galerii výtvarného umění v Chebu vede Marcel Fišer, 2.7.2010
  7. Graffiti Boom, GAVU Cheb
  8. Mezery v historii, GAVU Cheb
  9. Kárník T, 2015, s. 51-52
  10. Vejrážková L, 2010, s. 32
  11. a b Výroční zpráva GAVU Cheb, 2013
  12. Vejrážková L, 2010, s. 23
  13. Racek M, 1980, s. 487
  14. Vykoukal J, 2009, s. 9-11
  15. Hrad Cheb: Kostel sv. Kláry v Chebu
  16. Bývalý kostel sv. Kláry, výstavní a koncertní síň Klára v Chebu
  17. Soustředěný pohled, 2007, s. 88-89
  18. Sloupová A, 2016, s. 117-119

LiteraturaEditovat

  • Andrea Sloupová, Galerie umění a akviziční politika v době normalizace, disertační práce, FF a UDU UK Praha 2016
  • Tomáš Kárník, Galerie výtvarného umění v Chebu v letech 1962–1989, bakalářská práce, FF UP Olomouc, 2015
  • Lucie Vejrážková, Městská památková rezervace Cheb, diplomová práce, Vysoká škola polytechnická, Jihlava 2010
  • Jiří Vykoukal (ed.), Umění gotiky na Chebsku, Galerie výtvarného umění v Chebu 2009, ISBN 978-80-85016-92-5
  • Markéta Kroupová, Božena Vachudová (eds.) Soustředěný pohled / Focused view, 180 s., kat. výstavy v OG Liberec a OGV Jihlava, Rada galerií České republiky 2007, ISBN 978-80-903422-2-4
  • Šárka Brůhová (ed.), Státní galerie České republiky (průvodce), 108 s., vydala Rada státních galerií v Praze 1998, ISBN 80-85016-39-7
  • Jiří Vykoukal (ed.), Záznam nejrozmanitějších faktorů, kat. výstavy v Jízdárně Pražského hradu, Rada státních galerií a NG v Praze 1993
  • Miloslav Racek, České výtvarné umění 20. století ve sbírkách regionálních galerií, Umění XXVIII, č. 6, 1980, s. 481-492
  • Jana Ševčíková, Chebská gotická plastika, Galerie výtvarného umění v Chebu 1975

Externí odkazyEditovat