Otevřít hlavní menu

Jan Maxmilián Dobřenský

český šlechtic (1911–1996)

Jan Maxmilián Dobřenský z Dobřenic (Jan Nepomuk Dobrzenský z Dobrzenic; 19. června 1911 Chotěboř7. února 1996 Havlíčkův Brod)[1] byl český šlechtic z rodu Dobřenských z Dobřenic.

Jan Maxmilián Dobřenský
Původdní erb rodu
Původdní erb rodu
Narození 19. června 1911
Chotěboř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. února 1996 (ve věku 84 let)
Havlíčkův Brod
ČeskoČesko Česko
Manžel(ka) Leopoldina Lobkowiczová (* 1926)
Děti 1. Jan Josef IV. Dobřenský (* 1946)
2. Zdislava (* 1947)
3. Helena (* 1948)
4. Markéta (* 1952)
5. Karel Kunata (1955–1980)
Rodiče Jan Josef III. Dobrzenský z Dobrzenic (1870–1947)
Rosa z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1879–1967)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a životEditovat

Pocházel ze staré české rodiny Dobřenských z Dobřenic, která v roce 1744 získala titul svobodných pánů (baronů) a v roce 1906 byla povýšena do hraběcího stavu. Narodil se v roce 1911 jako syn c. k. komořího a poslance Českého zemského sněmu Jana Josefa Dobrzenského z Dobrzenic (29. 4. 1870 Chotěboř – 13. 4. 1947 Chotěboř) a jeho manželky Rosy z Trauttmansdorff-Weinsbergu (17. 5. 1879 Gleichenberg – 2. 9. 1967 Gleichenberg).[1]

V září 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty.

V roce 1947 převzal po smrti otce správu majetku. O rok později mu byl majetek zabaven. Po zabavení majetku se s rodinou pokusil opustit republiku letadlem na lince z Ostravy do Prahy. Tento pokus se nezdařil. Další pokus uskutečnili v červenci při všesokolském sletu, kdy se přes Prahu přesunuli na Šumavu. Zde je převezli dva dřevorubci autem asi 2 km k hranicím s Německem. Po přechodu hranic se hlásili v Řezně v Goethe Schule. Po několika týdnech se přesunuli do Frankfurtu a zde získali doklady pro další cestu. Po obdržení dokladů odcestovali do Francie. Zde bydleli 3 roky a v této době pracoval Jan Dobřenský v chemické laboratoři cukrovaru, pak ve sklárně a později jako míchač barev v továrně na nátěrové hmoty.

V roce 1951 odcestovali do Kanady. Zde pracoval jako zemědělský dělník, prodavač travních semen a zemědělských strojů. Při cestování po Kanadě sesbíral ve spolupráci s farářem z Chotěboře a panem Medunou podklady o rodu Dobřenských. Další podklady o rodu získal od Státního ústředního archivu. V roce 1980 mu vyšlo první vydání. Po absolvování počítačového kurzu pracoval jako programátor. V průběhu let koupili s manželkou farmu severně od Toronta. Zde žili asi 10 let. Jan Maxmilián zde pracoval v lese a prodával dřevo. V roce 1980 tragicky zahynul nejmladší syn Jan Kunata. Po roce 1989 se vrátili zpět do Čech. Po návratu bydleli v podnájmu a po schválení restitučního zákona si zařídili z bývalé kuchyně byt.

RodinaEditovat

Po válce se 22. srpna 1945 v Dolních Beřkovicích oženil s Leodpoldinou Lobkowiczovou (princeznou z Lobkowicz) (* 14. listopadu 1926 Dolní Beřkovice), dcerou Leopolda z Lobkowicz a Františky Montenuovo.[1] Narodilo se jim pět dětí, mezi nimi dva synové – Jan Josef a Karel Kunata.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 115. 

LiteraturaEditovat