Dobřenští z Dobřenic

český vladycký rod pocházející z Dobřenic

Dobřenští z Dobřenic (též Dobržensky z Dobrženitz) jsou starý český vladycký rod pocházející z Dobřenic, obce ležící asi 15 km jihozápadně od Hradce Králové.

Dobřenští z Dobřenic
Erb Dobřenských
Erb Dobřenských
Země České královstvíČeské království České království
Mateřská dynastie Dobřenští
Tituly Vladykové, hrabata
Zakladatel Jan z Dobřenic
Rok založení 14. století

HistorieEditovat

První zmínky o členech rodu pocházejí ze 14. století a objevuje se v nich Jan, vlastník Dobřenic a Kratonoh, který vešel ve známost jako dobrý hospodář a chovatel koní.[zdroj?] V 15. století se Dobřenští rozčlenili na čtyři linie, které se v průběhu let buď dále dělily nebo zanikly. Řada příslušníků rodu si vybrala vojenskou kariéru či pracovala ve státních službách, někteří působili jako krajští hejtmané. V 17. století povýšili do panského stavu, roku 1906 dokonce do hraběcího.

Jan Oldřich (1623–po 1691) působil jako diplomat, pracoval pro braniborského kurfiřta a vyjednával braniborsko-švédskou smlouvu. Jeho syn Bohuslav Bedřich († asi 1707) velel vojsku táhnoucímu na pomoc obležené Vídni roku 1683 a byl povýšen do panského stavu, avšak po jeho smrti, když nezanechal potomků, jeho větev vymřela. V roce 1781 pořádal hradecký hejtman Václav Petr Dobřenský (1710–1783) v Dobřenicích oslavu tisícileté historie svého rodu, když uvěřil omylu z Hájkovy Kroniky české z roku 1541, ve které kronikář tvrdil, že rod pochází z roku 781.[1]

Antonín Dobřenský (1807–1869) se stal rakouským generálem a podmaršálkem.

Ve 20. století se roku 1908 vdala Alžběta Dobřenská za Pedra de Alcântara, prince Orléansko-Braganzského.[2] 26. února 1912 jako jedni ze 64 hraběcích rodů získali Dobřenští dědičné místo v Panské sněmovně, horní komoře Říšské radě Rakouského císařství. V letech 1938 a 1939 se rod Dobřenských přihlásil k Deklaracím české šlechty na obranu československého státu a českého národa.

PanstvíEditovat

Dobřenické panství patřilo rodu Dobřenských až do roku 1862. Na místě bývalé tvrze tu byl v roce 1693 postaven barokní zámek, který byl v roce 1775 za selského povstání vypálen (v roce 1865 pak byl dobřenický zámek už novými majiteli přestavěn v novoklasicistním stylu).[3]

Kromě rodinných statků Dobřenští získali v 19. století i panství Chotěboř, PlandryPotštejn. Před první světovou válkou sloužil jejich zámek v Potštejně jako kulturní centrum, které navštívili mj. např. Rainer Maria Rilke nebo Karl Kraus.

Po druhé světové válce byla rodina roku 1948 vyvlastněna. Po pádu komunismu získala rodina roku 1992 zpět v restitucích pozemky a zámek Chotěboř.[3] Někteří členové rodu se sem přestěhovali zpět.

Někteří členové roduEditovat

 
Hraběnka Alžběta Dobřenská z Dobřenic (1875–1951)

ErbEditovat

V původním znaku se nacházel čáp, údajně podle pověsti, ve které předek rodu byl v tureckém zajetí a čáp, jenž v létě létal do jeho domova, mu pomohl k návratu zpět. Po povýšení do panského stavu přidali čápa v modrém poli.

PříbuzenstvoEditovat

Sňatky se spojili s Haugvici, Dohalskými, Chamaré, Pachty z Rájova, pány z Bubna a Litic.

 
Detail vitráže katedrály v Petrópolis, vyjadřující svazek brazilské císařské rodiny s rodem Dobřenských, vzniklý sňatkem Petra Alcântary, prince z Grão-Pará, a Alžběty Dobřenské z Dobřenic

ReferenceEditovat

  1. a b DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-05-30]. Dostupné online. (česky) 
  2. Elisabeth Dobrzensky Von Dobrzenicz Empress of Brazil - PDF 2 | Nobility | Royalties. Scribd [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (portugalsky) 
  3. a b Zámek Dobřenice | O zámku [online]. [cit. 2020-09-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. Archivovaná kopie. www.oesta.gv.at [online]. [cit. 2014-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-10-04. 
  5. Jan hrabě Dobrzenský z Dobrzenicz velmistrem. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2018-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-03. 

LiteraturaEditovat

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Dobřenští z Dobřenic, s. 42–43. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

  Dobřenský ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích.