Otevřít hlavní menu

František Schwarzenberg

český šlechtic

František Schwarzenberg (německy Franz, Prinz von Schwarzenberg, 24. března 1913, Praha9. března 1992, Unzmarkt, Štýrsko, Rakousko) byl český šlechticorlické větve Schwarzenbergů, úředník, diplomat a profesor.

František Schwarzenberg
Erb rodu Schwarzenbergů
Narození 24. března 1913
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. března 1992 (ve věku 78 let)
Unzmarkt
RakouskoRakousko Rakousko
Místo pohřbení Murau
Ocenění Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013)
Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída (1991)
Rodiče Karel V. kníže ze Schwarzenbergu a Eleonora Clam-Gallasová
Příbuzní Karel VI. Schwarzenberg a Radslav Kinský (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 24. března 1913Praze jako druhý syn a poslední ze dvou potomků Karla V. Schwarzenberga (26. února 1886, Praha6. září 1914, Vukovar) a jeho manželky (sňatek 5. února 1910 ve Vídni) Eleonory, rozené Clam-Gallasové (4. listopad 1887, Frýdlant v Čechách31. květen 1967 Vídeň, ve Vídni byla také pochována). Při křtu dostal jméno František Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Adolf Eduard Paschalis Gabriel ze Schwarzenbergu

Za první republiky na doporučení Edvarda Beneše působil na ministerstvu zahraničí, v roce 1939 působil více než rok v Kanceláři státního prezidenta Emila Háchy. Dne 6. října 1939 přinesl k rukám Emila Háchy deklaraci, ve které se hovořilo o tom, že se česká šlechta připojila k českému národu a nedlouho po té byl jmenován František Schwarzenberg do čela mládeže v Národním souručenství. Účastnil se květnového povstání v roce 1945 jako spojovací důstojník generála Karla Kutlvašra a byl členem České národní rady.[1][2] Pro ni překládal prohlášení o převzetí moci do francouzštiny a angličtiny. Po válce pracoval na ministerstvu zahraničí a jako československý velvyslanec ve Vatikánu. Vlastnil zámekNalžovicích, který byl za války zkonfiskován Němci. Po válce jej obsadila Rudá armáda a v roce 1948 mu byl vyvlastněn. Po únoru 1948 zůstal v zahraničí a odešel do USA. Zde na Katolické univerzitěChicagu přednášel jako profesor politologii[1] a po roce 1980 se odstěhoval do Rakouska.

Po roce 1990 mu byl zámek i se 400 ha lesa vrácen v restituci. Pochován byl 15. března 1992Murau.

Příbuzenstvo
manželka Amálie, rozená Lobkowiczová
1921–2013
otec Karel V. ze Schwarzenbergu
1886–1914
matka Eleonora, rozená hraběnka Clam-Gallasová
1887–1967
dcera Ludmila Marie Schwarzenbergová
* 1945
dcera Isabela Eleonora Schwarzenbergová
* 1946
syn Jan Nepomuk Maria Schwarzenberg
* 1957
bratr Karel VI. Schwarzenberg
1911–1986
vnuk Jan Holden Schwarzenberg
* 1984
synovec Karel VII. Schwarzenberg
* 1937, ministr zahraničí
prasynovec Jan Nepomuk Schwarzenberg
* 1967
nevlastní bratr Radslav Kinský
1928–2008
nevlastní bratr Václav Norbert Kinský
1924–2008
děd Karel IV. ze Schwarzenbergu
1859–1913
babička Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova
1866–1889
praděd Karel III. ze Schwarzenbergu
1824–1904
prababička Vilemína Marie z Öttingen-Öttingenu
1833–1910

RodinaEditovat

Dne 23. května 1944 se František Schwarzenberg v Dolních Beřkovicích oženil s Amálií Františkou z Lobkovic (25. leden 1921 Dolní Beřkovice3. duben 2013 Vídeň, pohřbena v Orlíku nad Vltavou), dcerou Marii Leopolda z Lobkowicz (7. červenec 1888, Dolní Beřkovice - 15. květen 1933, Praha) a jeho manželky (sňatek 11. duben 1918 Vídeň) Františky z Montenuova (22. srpen 1893, Margarethen am Moos, Dolní Rakousy3. listopad 1972, Wels). Měli spolu 3 děti (2 dcery a 1 syna):

  • 1. Ludmila (* 25. 7. 1945, Praha)
  • 2. Isabela Eleonora (* 22. 6. 1946 Řím)
    • ∞ (civilně 15. 7. 1970, Gräfelfing bei München a církevně 25. 7. 1970, Vídeň) Louis z Harnieru a Regendorfu (* 3. 7. 1938, Mnichov)
  • 3. Jan Nepomuk (* 19. 2. 1957 Chicago)

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=21&count=20
  2. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2009/1/ve-znameni-tri-deklaraci-/
  3. Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat