František Schwarzenberg
František Schwarzenberg (německy Franz Prinz von Schwarzenberg; 24. března 1913 Praha – 9. března 1992 Unzmarkt, Štýrsko, Rakousko)[1] byl český šlechtic z orlické větve Schwarzenbergů, úředník, diplomat, profesor a majitel zámku Nalžovice.
| František Bedřich ze Schwarzenbergu | |
|---|---|
 Princ JUDr. František Schwarzenberg byl pověřen vedením Mládeže N. S. Foto K. Hájek. | |
| Chargé d’affaires ad interim Československa u Svatého stolce (ve Vatikánu) | |
| Ve funkci: leden 1946 – srpen 1946 | |
| Prezident | Edvard Beneš |
| Předchůdce | Vladimír Radimský jako vyslanec do března 1939 |
| Nástupce | Artur Maixner jako vyslanec |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní souručenství |
| Narození | 24. března 1913 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 9. března 1992 (ve věku 78 let) Unzmarkt  Rakousko |
| Místo pohřbení | Schwarzenberská hrobka v Murau, poté Schwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou |
| Choť | (1944) Amálie Lobkowiczová (1921–2013) |
| Rodiče | Karel V. ze Schwarzenbergu (1886–1914) Eleonora Clam-Gallasová (1887–1967) |
| Děti | 1. Ludmila Marie (* 1945) 2. Isabela Eleonora (* 1946) 3. Jan Nepomuk Maria (* 1957) |
| Příbuzní | bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986) nevlastní bratr: Radslav Kinský (1928–2008) nevlastní bratr: Václav Norbert Kinský (1924–2008) vnuk: Jan Holden Schwarzenberg (* 1984) synovec: Karel VII. Schwarzenberg (* 1937) prasynovec: Jan Nepomuk Schwarzenberg (* 1967) děd: Karel IV. ze Schwarzenbergu (1859–1913) babička: Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (1866–1889) praděd: Karel III. ze Schwarzenbergu (1824–1904) prababička: Vilemína Marie z Öttingen-Öttingenu (1833–1910) |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
| Profese | diplomat, politolog a právník |
| Ocenění | Cena ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva (2013) Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} II. třída (1991) |
| Commons | František Schwarzenberg |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Narodil se 24. března 1913 v Praze jako druhý syn a poslední ze dvou potomků Karla V. Schwarzenberga (1886–1914) a jeho manželky Eleonory, rozené Clam-Gallasové (1887–1967).[pozn. 1] Při křtu dostal jméno František Bedřich Maria Josef Jan Nepomucký Adolf Eduard Paschalis Gabriel ze Schwarzenbergu.
Za první republiky na doporučení Edvarda Beneše působil na ministerstvu zahraničí. V letech 1939–1940 působil více než rok v Kanceláři státního prezidenta Emila Háchy. Dne 6. října 1939 přinesl k rukám Emila Háchy deklaraci, ve které se hovořilo o tom, že se česká šlechta připojila k českému národu.[2] Nedlouho po té byl jmenován František Schwarzenberg do čela mládeže v Národním souručenství. Účastnil se květnového povstání v roce 1945 jako spojovací důstojník generála Karla Kutlvašra a byl členem České národní rady.[3] Pro ni překládal prohlášení o převzetí moci do francouzštiny a angličtiny. Po válce pracoval na ministerstvu zahraničí a jako československý velvyslanec ve Vatikánu. Vlastnil zámek v Nalžovicích, který byl za války zkonfiskován Němci. Po válce jej obsadila Rudá armáda a v roce 1948 mu byl vyvlastněn. Po únoru 1948 zůstal v zahraničí a odešel do USA. Zde na Katolické univerzitě v Chicagu přednášel jako profesor politologii[3] a po roce 1980 se odstěhoval do Rakouska, kde žil ve štýrském Unzmarktu.
Po roce 1990 mu byl zámek i se 400 ha lesa vrácen v restituci. Pochován byl 15. března 1992 v Murau. Později byly jeho ostatky převezeny do rodinné hrobky v Orlíku nad Vltavou.[4]
Rodina editovat
Dne 23. května 1944 se František Schwarzenberg v Dolních Beřkovicích oženil s Amálií Františkou z Lobkovic (25. leden 1921 Dolní Beřkovice – 3. duben 2013 Vídeň, pohřbena v Orlíku nad Vltavou), dcerou Marii Leopolda z Lobkowicz (7. červenec 1888, Dolní Beřkovice – 15. květen 1933, Praha) a jeho manželky (sňatek 11. duben 1918 Vídeň) Františky z Montenuova (22. srpen 1893, Margarethen am Moos, Dolní Rakousy – 3. listopad 1972, Wels). Měli spolu 3 děti (2 dcery a 1 syna):
Vyznamenání editovat
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka, II. třída
- V roce 2013 mu byla udělena Cena Václava Bendy (in memoriam).[5]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
- ↑ Karel V. ze Schwarzenbergu (26. února 1886 Praha – 6. září 1914 Vukovar) a Eleonora Clam-Gallasová (4. listopadu 1887 Frýdlant v Čechách – 31. května 1967 Vídeň, ve Vídni byla také pochována) uzavřeli sňatek 5. února 1910 ve Vídni.
Reference editovat
- ↑ POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 343.
- ↑ Dějiny a současnost, Ve znamení tří deklarací. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.libri.cz [online]. [cit. 2013-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-05-01.
- ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 68.
- ↑ Slavnostní předání Ceny Václava Bendy 2012 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2013 [cit. 2017-06-04]. Dostupné online.
Literatura editovat
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629.
- ŠKUTINA, Vladimír. Český šlechtic František Schwarzenberg. Praha: Rozmluvy, 1990. 271 s. ISBN 0-946352-71-2.
- VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. Praha a Litomyšl: Paseka, 2000. 432 s. ISBN 80-7185-327-5. Kapitola 2.
- HAZDRA, Zdeněk. Šlechta střední Evropy. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2011. 347 s. ISBN 978-80-87211-52-6.
