Otevřít hlavní menu

Jan III. Lohelius OPraem. O.Cr. resp. Jan Lohel (1549, Třebeň2. listopadu 1622, Praha) byl římskokatolický duchovní, premonstrát, opat Strahovského kláštera (15821612), 12. arcibiskup pražský a 27. velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou (obojí 16121622).

Jeho knížecí Milost
Jan III. Lohelius
12. arcibiskup pražský
Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622)
Johan Lohelius, arcibiskup pražský (1612–1622)
Církev římskokatolická
Předchůdce Karel z Lamberka
Nástupce Arnošt Vojtěch z Harrachu
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut premonstrátský řád, křižovnický řád
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození 1546
Datum úmrtí 2. listopadu 1622
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jan Lohel se narodil v západočeské vsi Třebeň synem čeledína. Ve třinácti letech nastoupil jako pacholek do služeb premonstrátského kláštera v Teplé a v roce 1573 vstoupil do tohoto řádu. Po studiích na univerzitě v Praze se vrátil do Teplé, kde se stal v roce kazatelem a subpriorem.[1]

V roce 1578 odešel do Strahovského kláštera, kde se stal nejdříve převorem a posléze (1582) opatem. Jeho kariéra strmě stoupala, v roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátského řádu pro celou Svatou říši římskou a Polsko. V roce 1602 se stal pražským světícím biskupem. Vzhledem k nemoci pražského arcibiskupa Karla z Lamberka byl též faktickým správcem arcidiecéze a 14. května 1612 jej papež Pavel V. jmenoval arcibiskupem koadjutorem s právem nástupnictví. Po smrti svého předchůdce (18. září téhož roku) se tak skutečně stal 12. arcibiskupem pražským. Jeho nástupcem na postu opata Strahovského kláštera se stal Kašpar z Questenberka (1571 Kolín nad Rýnem – 28. června 1640 Praha).[2]

Jako arcibiskup pracoval Jan Lohelius na postupném potlačování protestantismu a utrakvismu. V roce 1617 nechal zbořit kostel v Hrobě, který si protestanté postavili bez povolení na pozemku, který patřil cisterciáckému klášteru v Oseku.[3] Po propuknutí Českého stavovského povstání byl vypovězen z Čech, do Prahy se vrátil až po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území Českomoravské provincie podávat přijímání podobojí.

Závěr životaEditovat

Arcibiskup Jan Lohelius zemřel 2. listopadu 1622 v Praze a byl pochován v klášterní bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově.

OdkazyEditovat

  •   Lohelius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích

ReferenceEditovat

  1. DLABACZ, Gottfried Johan. Leben des frommen prager Erzbischofs Johann Lohelius ehemaligen strahöwer Abtes. Prag: [s.n.], 1794. Dostupné online. (německy) 
  2. LEINSLE, Ulrich G. Questenberg, Kaspar von. In: BAUTZ, Friedrich Wilhelm; BAUTZ, Traugott. Biografische-Bibliographisches Kirchenlexikon. Herzberg: Verlag Traugott Bautz, 1994. Část hesla bezplatně dostupná online. Dostupné online. ISBN 3-88309-048-4. Svazek VII. S. 1107–1109. (německy)
  3. viz NEUMANN, Augustin Alois, OSA: Ožehavé kapitoly z českých dějin církevních. Myšlenky a život sv. 4. Vyšehrad, Praha 1937

LiteraturaEditovat

  • HOLUBÁŘ, Gotthard. Jan Lohel, arcibiskup Pražský. Blahověst: katolické hlasy pro kněžstvo i lid jazyka českoslovanského. Praha: 24. listopad 1855, díl II, svazek 1, s. 17–22. Dostupné online. 
  • ONDRÁČEK, Vilém. Bl. Jan Lohel. Vítězové : měsíčník věnovaný hagiografie a katolické biografie. Olomouc: 1938, roč. V, čís. 6. 
  • K. Pichert, Johannes Lohelius, Annalecta Praemonstratensia 3, 1927, s. 125–140, 264–283, 404–422.