Otevřít hlavní menu

Kašpar z Questenberka

německý kněz a opat Strahovského kláštera

Kašpar z Questenberka (Caspar von Questenberg, 1571 Kolín nad Rýnem28. června 1640, Praha) byl německý kněz a opat Strahovského kláštera. Pocházel z významného patricijského rodu Questenberků a jeho rodové větve doložené v Kolíně nad Rýnem od roku 1424. Jeho předkové byli činorodými obchodníky[1] ve svazu německých obchodních měst. Vystudoval filosofii v Kolíně nad Rýnem, byl vysvěcen na kněze a vstoupil do premonstrátského řádu a kláštera na Strahově. Působil také jako kazatel a farář v Jihlavě (1595–1606). Od roku 1612 byl opatem Strahovského kláštera, zasloužil se o jeho rozvoj a je zde také pohřben,[2]. Byl významným katolickým teologem a organizátorem protireformačního hnutí v Čechách a na Moravě. Jeho poměrně těsný vztah k císařskému dvoru ve Vídni, jmenovitě k císaři Ferdinandovi II. a místně i k pražskému arcibiskupství, jej vázal i k dobovým mocenským strukturám.

Kašpar z Questenberka
Kašpar z Questenberka, opat Strahovského kláštera; rytina Jana Jiřího Balzera (1772)
Kašpar z Questenberka, opat Strahovského kláštera; rytina Jana Jiřího Balzera (1772)
Narození 1571
Kolín nad Rýnem
Úmrtí 28. června 1640 (ve věku 68–69 let)
Praha
Místo pohřbení Strahovský klášter
Funkce opat
Některá data mohou pocházet z datové položky.

MládíEditovat

Kašpar z Questenberka se narodil roku 1571 (bližší datum není známo) v bohaté patricijské rodině hanzovních obchodníků v Kolíně nad Rýnem, který byl součástí spolku severních německých měst, podílejících se na obchodu přes Baltské moře do Anglie a následně až do kolonizovaných území severní Ameriky. Za doloženého zakladatele rodové větve Questenberků v Německu se považuje Tielmann Questenberg, (1380 – 26. dubna 1448), který se narodil v Bodenfeldu v Dolním Sasku a asi v roce 1425 se usadil v Kolíně nad Rýnem, [1]. O čtyři generace později se narodili rodiče Kašpara z Questenberka, Gerhard (I.) (1535–1591) a matka Catharina von Thirlaen (* 1539), usídlení v Kolíně nad Rýnem,[1],[p 1]. Kašpar z Questenberka zde vystudoval filozofii a byl (≈1594) vysvěcen na kněze, vstoupil do řádu premonstrátů a je od roku 1595 doložen v Strahovském klášteře v Praze. V době svého noviciátu působil jako kazatel, později i jako farář v Jihlavě. Měl tři bratry, Gerharda, Heřmana a Jana.

DospělostEditovat

Období 1600–1618 V době kdy Kašpar z Questenberka za vlády císaře Rudolfa II. přišel do Prahy a ujal se svých kněžských povinností ve Strahovském klášteře, se stupňoval rozpor mezi protestanty a katolíky v celé Evropě. Existence a činnosti katolických klášterů v protireformačním hnutí, zejména pak centrální Strahovský klášter premonstrátů a pražské arcibiskupství, hrály významnou roli. Bezpochyby nadaný a dobře vzdělaný Kašpar se stal pro úřadujícího opata Jana Lohelia nepostradatelným rádcem. Již v roce 1601 opata Lohelia doprovázel do Říma k papežské kurii, kde se projednávaly postupy katolické církve v protireformaci. Postupoval v klášterní hierarchii, stal se převorem a po zvolení Jana Lohelia pražským arcibiskupem převzal v roce 1612 úřad opata Strahovského kláštera. Z té doby se zachovaly i jeho některé teologické spisy,[3]. V následujících letech (asi od 1614) se podílel na reformách v dalších klášterech správní oblasti (zirkariebezirk) premonstrátů na území Čech, Moravy, Rakouska a Slezska jako generální vikář a kancléř arcibiskupství. Zasloužil se o rozvoj sídelního premonstrátského Strahovského kláštera. Dokončila se přestavba dolních ambitů kláštera a prelatury, vystavěl se špitál sv. Alžběty na Pohořelci, klášterní pivovar. Na Novém Městě založil kolej sv. Norberta pro studium řádových bratří,[4].

 
Místo uložení ostatků sv. Norberta v Magdeburku
 
Medaile ku příležitosti přenesení ostatků sv. Norberta do Prahy 1627

Období 1619–1626

Relativně klidné a tvůrčí období skončilo v roce 1618 pražskou defenestrací. Katolické duchovenstvo, jezuité, arcibiskup Jan Lohelius, opat Kašpar z Qeustenberka a také opat benediktinského Břevnovského kláštera byli z Prahy vypuzeni a museli se uchýlit do bezpečných míst, jedno z nich byl Klášter Teplá. Opatu Kašparovi z Questenberka se s pomocí jeho bratra Garharda,[p 2] podařil útěk do Vídně k císařskému dvoru,[5]. Bratr Gerhard také pomohl části řádových bratrů premonstrátského kláštera přemístit se na bezpečné místo. Po bitvě na Bílé hoře 1620 se Kašpar z Questenberka vrátil do Prahy a obnovil činnost Strahovského kláštera. Škody, které premonstráti utrpěli se v následujících dvou letech s přispěním vídeňské administrativy nahradily. V roce 1622 se opatu Kašparovi z Questenberka podařilo ke Strahovskému klášteru přičlenit původně benediktinský klášter v Želivi a rozhodnutím císaře také klášter v Milevsku. V témže roce však pražský arcibiskup Lohelius a vlivný zastánce opata Strahovského kláštera zemřel (2. listopadu 1622) a nově ustanovený pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch z Harrachu, od roku 1626 kardinál, který usiloval o upevnění vztahu k císařskému dvoru Ferdinanda II., pozice premonstrátů v arcidiecézi poněkud rozmělnil novým ustanovením struktury vikariátů.

Období 1627–1640 V roce 1627 císař Ferdinand II. zřídil protireformační komisi,[p 3] a do ní jmenoval i opata Strahovského kláštera Kašpara z Questenberka. Komise vyhledávala a posuzovala provinění účastníků stavovského povstání a odpůrců politiky Ferdinanda II. a odsuzovala je ke konfiskaci majetků,[6],[7]. Verdikty komise mohl změnit pouze panovník. Další krize, která postihla opata Kašpara a potažmo i celou katolickou komunitu v Praze byl vpád saské armády s podporou švédských jednotek pod vedením polního maršála Arnima do Čech, obsazení Prahy v listopadu 1631 a návrat k vládě protestantů,[8]. Již šedesátiletý Kašpar z Questenberka se musel znovu uchýlit do Vídně pod ochranu císaře, [5]. Po sedmi měsících, když císařská vojska pod vedením Albrechta z Valdštejna saská vojska z Čech vypudila (25. května 1632), se opat Kašpar vrátil do Prahy a znovu oživil činnost Strahovského kláštera. Další vpád protestantských Švédů do Čech 1639 pod velením generála Bannera,[8] opětně donutil opata Kašpara k útěku do Vídně. Unavený a nemocný opat Kašpar se příští rok do Prahy vrátil ale vysílení a nemoci podlehl 28. června 1640.

Ostatky sv. Norberta S osobou opata Strahovského kláštera Kašpara z Questenberka se nejčastěji zmiňuje jeho úsilí a zásluhy o získání ostatků sv. Norberta z Xanten, zakladatele premonstrátského řádu, které byly uloženy v Magdeburku v klášteře Panny Marie. Od roku 1626 s podporou císaře vedl opat Kašpar jednání o přenesení ostatků do Strahovského kláštera, který se v té době považoval za centrum premonstrátů, zatímco Magdeburg byl po dlouhou dobu pod vlivem protestantů. Po různých obstrukcích se podařilo ostatky sv. Norberta vyzvednout a prozatímně uložit (11. prosince 1626) v premonstrátském klášteře v Doksanech. Do Prahy byly ostatky slavnostně převezeny až 2. května 1627 a uloženy ve Strahovském klášteře, [9].

Životní odkazEditovat

Doba, ve které Kašpar z Questenberka žil byla plná politických a náboženských zvratů, lokálních a celoevropských válek. Byla to doba novověku, kdy se formovaly nové státy, tvořily se základy nových hospodářských formací, rozvíjela se věda a kultura. Kašpar z Questenberka do této doby vstoupil jako vzdělaný a přesvědčený katolík, zásadový teolog a organizátor církevních institucí, které se v průběhu třicetileté války a protireformačního hnutí obnovovaly a dotvářely politický a hospodářský rámec habsburské říše. Žil v rozporuplné době vlády Rudolfa II. pak krátce vládnoucího císaře Matyáše a dramatické protireformační vládě Ferdinanda II. a posléze i Ferdinanda III. Jeho odkaz je zachován v historii Strahovského kláštera a působení řádu premonstrátů v zemích Koruny české. Ve Strahovském klášteře, kde jsou uloženy ostatky zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Xantenu, o jejichž přenesení do kláštera se zasloužil, je v bazilice pohřben i Kašpar z Questenberka.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. V archivované společné závěti Gerharda (I.) – advokáta civilního soudu v Kolíně nad Rýnem a jeho manželky Cathariny z roku 1590, je souhlas rodiny, aby nejstarší syn Kašpar (Caspar) vstoupil po dovršení 20 let do řeholního řádu (Societat Fraternitatis – Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou); viz [1] s.95.
  2. Gerhard z Questenberka byl členem vojenské kanceláře u císařského dvora ve Vídni, diplomat a také rádce Albrechta z Valdštejna, zkušený logistik a vojenský stratég.
  3. Členy komise byli kardinál Harrach, již zmíněný Kašpar z Questenberka, Jaroslav Bořita z Martinic, Frederic Tallenberg a Christopher Wratislav z Mitrovic

ReferenceEditovat

  1. a b c QUISENBERRY, Anderson Chenault. Memorials of the Quisenberry Family in German, England and America. [online]. Washington: Hartman & Cadick, 1897. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Genealogie a Heraldika 1-2/1998 [online]. Klub pro českou heraldiku a genealogii., 1998. Dostupné online. (česky) 
  3. QUESTENBERG, Kaspar von, Abt des Prämonstratenserstiftes Strahov [online]. Bautz: Ulrich G. Leinsle, 2003. Dostupné online. (německy) 
  4. Strahovský klášter [online]. Praha: CZI s.r.o., 2008. Dostupné online. (česky) 
  5. a b ČERMÁK, Dominik. Kanonie Strahovská, 1877 [cit. 2018-08-23]. [Premonstráti v Čechách a na Moravě - Dominik Karel ... - Google Books Dostupné online]. (česky) 
  6. LOUTHAN, Howard. Early Modern Europe, from Creisis to Stability. Caranbury: Associated University Press, 1931. ISBN NJ 05812. (anglicky) 
  7. PESCHECK, Christian Adolph. Reformation and anti-reformation in Bohemia [online]. Londýn: Housten and Stoneman, 1845 [cit. 2009-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Třicetiletá válka [online]. Mgr. Roman Grametbauer. Dostupné online. (česky) 
  9. Přenesení ostatků sv. Norberta [online]. Praha: Strahovský klášter, 25.4.2008. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

  • Straka Cyril Antonín, Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Na základě korespondence opata strahovského Kašpara z Questenberka, Praha, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1911 (Rozpravy České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění I, 44).
  • Straka Cyril Antonín, Přenešení ostatků sv. Norberta z Magdeburku na Strahov (1626–1628), Praha, Ladislav Kuncíř 1927

Související článkyEditovat

48. opat strahovský
Předchůdce:
Jan Lohelius
16121640
Kašpar z Questenberka
Nástupce:
Kryšpín Fuk