Wikipedie

Ismáíl Haníja

palestinský politik

Ismáíl Abd ul-Salám Ahmad Haníja (arabsky إسماعيل عبد السلام أحمد هنية‎; * 29. ledna 1962, uprchlický tábor Aš-Šáti', Pásmo Gazy) je vysoký představitel teroristického hnutí Hamás a v minulosti jeden ze dvou sporných premiérů Palestinské autonomie. Haníja se stal premiérem poté, co Hamás zvítězil v palestinských parlamentních volbách v roce 2006. Prezident Mahmúd Abbás odvolal Haníju z funkce 14. června 2007, kdy vrcholil konflikt mezi Fatahem a Hamásem, ovšem Haníja tento dekret neuznal a nadále vykonával funkci premiéra v Pásmu Gazy.[2] V září 2016 se objevily zprávy, že má Haníja nahradit Chálid Maš'ala ve funkci předsedy Hamásu.[3] Předsedou Hamásu byl zvolen 6. května 2017.[4][5][6]

Ismáil Haníja
Haníja v roce 2020
Haníja v roce 2020
Předseda politbyra Hamásu
Úřadující
Ve funkci od:
6. května 2017
ZástupceSálih al-Arouri[1]
PředchůdceChálid Maš'al
De facto vládce Pásma Gazy
sporné
Ve funkci:
2. června 2014 – 13. února 2017
PrezidentMahmúd Abbás
Azíz Dvejk
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceJahjá Sinvár
Premiér Palestinské autonomie
sporné
Ve funkci:
29. března 2006 – 2. června 2014
PředchůdceAhmad Kuraj
NástupceRami Hamdalláh
Stranická příslušnost
ČlenstvíHamás
Narození29. ledna 1963 (61 let)
Aš-Šáti', Pásmo Gazy
Národnostpalestinská
Děti10
SídloDauhá
Alma materIslámská univerzita v Gaze
Profesepolitik
Náboženstvíislám
sunnitský islám
CommonsIsmail Haniyeh
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí a vzdělání editovat

Haníja se narodil v uprchlickém táboře Aš-Šáti' v Pásmu Gazy, které v té době bylo okupováno egyptskou armádou. Jeho rodiče se stali uprchlíky poté, co během arabsko-izraelských válek v roce 1948 uprchli z oblasti poblíž dnešního Aškelonu.[7] Navštěvoval školy řízené Organizací spojených národů a v roce 1987 vystudoval arabskou literaturu na Islámské univerzitě v Gaze.[7][8] Během studia na univerzitě se zapojil do činnosti Hamásu.[6] V letech 1985 až 1986 byl předsedou studentské rady reprezentující Muslimské bratrstvo.[8] Hrál také fotbal na pozici záložníka.[8] Studium ukončil přibližně v době, kdy v Pásmu Gazy vypukla první intifáda.[7]

Ve vězení a deportace editovat

Účastnil se protestů během první intifády, za což mu izraelské úřady udělily krátký trest ve vězení.[7] V roce 1988 byl opět zadržen Izraelem a šest měsíců vězněn.[7] V roce 1989 byl vězněn tři roky.[7]

Po propuštění v roce 1992 ho izraelské úřady deportovaly spolu s vysokými představiteli Hamásu (mezi kterými byli Abd al-Azíz Rantísí, Mahmúd az-Zahár a Azíz Dvejk) a 400 dalšími aktivisty do Libanonu.[7][9] Aktivisté pobývali více než rok v Marj al-Zahúru na jihu Libanonu, kde se podle slov BBC News Hamás „nebývale zviditelnil v médiích a stal se známým po celém světě“.[7] O rok později se Haníja vrátil zpět do Gazy a byl jmenován děkanem Islámské univerzity.[7]

Pozice v Hamásu editovat

Poté, co Izrael v roce 1997 propustil Ahmeda Jásina z vězení, byl Haníja jmenován do čela jeho úřadu.[7] Jeho role v Hamásu vzrostla díky jeho vztahu s Jásinem a byl jmenován zástupcem Palestinské autonomie.[7] Jeho pozice v Hamásu se během druhé intifády nadále posilovala díky jeho vztahu s Jásinem a díky vraždám velké části vedení Hamásu Izraelskými bezpečnostními složkami. Izraelské obranné síly se na Haníju zaměřily z důvodu jeho údajné účasti na útocích proti izraelským občanům. Po sebevražedném atentátu v Jeruzalémě v roce 2003 byl lehce zraněn na ruce při bombovém útoku Izraelského vojenského letectva, které se snažilo zlikvidovat vedení Hamásu.[10] Haníja vystřídal po volbách v roce 2016 v čele Hamásu Chálida Maš'ala.[11]

Předseda vlády editovat

Haníja byl jmenován předsedou vlády 16. února 2006 na základě vítězství Hamásu v parlamentních volbách dne 25. ledna 2006. Dne 20. února byl oficiálně představen Mahmúdu Abbásovi a 29. března 2006 složil přísahu.

Západní reakce editovat

Izrael po těchto volbách uvalil na Palestinskou autonomii řadu trestních opatření, včetně hospodářských sankcí. Úřadující premiér Ehud Olmert oznámil, že Izrael nepřevede Palestinské autonomii přibližně 50 milionů dolarů měsíčně z daňových příjmů, které vybral jménem Palestinské autonomii. Haníja sankce odmítl a prohlásil, že Hamás neodzbrojí a také neuzná Izrael.

Haníja vyjádřil lítost nad tím, že byl Hamás vystaven represivním opatřením, a dodal, že „na demokracii vyjádřenou palestinským lidem měl (Izrael) reagovat jinak“.

Spojené státy americké požadovaly vrácení nevyčerpané zahraniční pomoci pro Palestinskou autonomii o hodnotě 50 milionů dolarů, s čímž palestinský ministr hospodářství Mazen Sonokrot souhlasil.[12] Ke ztrátě zahraniční pomoci od USA a Evropské unie se Haníja vyjádřil takto: „Západ vždy využívá své dary k nátlaku na palestinský lid“.[13]

Několik měsíců po volebním vítězství Hamásu v roce 2006 zaslal Haníja dopis americkému prezidentovi George W. Bushovi, v němž vyzval „americkou vládu k přímému jednání se zvolenou vládou“, nabídl dlouhodobé příměří s Izraelem a zároveň souhlasil s vytvořením palestinského státu s hranicemi z roku 1967 a vyzval k ukončení mezinárodního bojkotu s tím, že tento bojkot „podporuje násilí a chaos“. Vláda USA nereagovala a nadále pokračovala v bojkotu.[14]

Sporné odvolání editovat

Dne 14. června 2007 Abbás odvolal Haníju a na jeho místo jmenoval Saláma Fajáda. Následovala akce ozbrojených sil Hamásu, které převzaly kontrolu nad místy Palestinské autonomii, jež byly pod kontrolou milicí Fatahu, které byly vyzbrojeny a podporovány Spojenými státy a Izraelem.[15] Jmenování Fajáda na místo Haníji bylo napadeno jako nezákonné, protože podle palestinského základního zákona může prezident Palestinské autonomie odvolat úřadujícího premiéra, ale nemůže jmenovat nástupce bez souhlasu Palestinské legislativní rady. Podle zákona stojí do jmenování nového premiéra v čele vlády odstupující premiér. Fajádovo jmenování nebylo nikdy předloženo ani schváleno Palestinskou legislativní radou. Z tohoto důvodu Haníja nadále působil Pásmu Gazy a velký počet Palestinců ho uznával jako legitimního úřadujícího premiéra. Anís al-Kasem, palestinský ústavní právník, který vypracoval základní zákon, byl jedním z těch, kteří veřejně prohlásili, že je jmenování Fajáda nezákonné.[16]

Spor s Abbásem editovat

Mělo být dosaženo dohody s Abbásem, která by zastavila Abbásovu výzvu k zahájení nových voleb. Dne 20. října 2006, v předvečer této dohody o ukončení bojů mezi Fatahem a Hamásem, se Haníjův konvoj dostal v Gaze pod palbu a jedno z aut bylo zapáleno.[17] Haníja nebyl při útoku zraněn. Zdroje Hamásu uvedly, že se nejednalo o pokus o atentát. Bezpečnostní zdroje Palestinské autonomie uvedly, že útočníci byli příbuzní muže z hnutí Fatah, který byl zabit při střetech s Hamásem.[18]

Zamítnutí návratu do Pásma Gazy editovat

Během konfliktu mezi Fatahem a Hamásem byl Haníjovi 14. prosince 2006 na hraničním přechodu u města Rafah zamítnut vstup do Pásma Gazy z Egypta. Hraniční přechod byl uzavřen na příkaz ministra obrany Amira Perece. Haníja se zde vracel ze své první oficiální zahraniční cesty ve funkci premiéra. Měl u sebe přibližně 30 milionů dolarů v hotovosti určených na platby Palestinské autonomie. Izraelské úřady později prohlásily, že umožní Haníjovi překročit hranici, pokud nechá peníze v Egyptě, kde budou údajně převedeny na bankovní účet Ligy arabských států. V reakci na tento návrh byla na hraničním přechodu u města Rafah hlášena přestřelka mezi ozbrojenci Hamásu a Palestinskou prezidentskou ochrankou. Pozorovatelé EU, kteří přechod obsluhovali, byli údajně bezpečně evakuováni.[19] Když se Haníja později pokusil překročit hraniční přechod, došlo k přestřelce, při níž zemřel jeden z jeho bodyguardů a jeho nejstarší syn byl zraněn. Hamás tento incident označil jako pokus konkurenčního Fatahu o atentát na Haníju, což vyvolalo přestřelky mezi jednotkami Hamásu a Fatahu na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy. Haníja se nechal slyšet, že ví, kdo jsou údajní pachatelé, ovšem odmítl je identifikovat a vyzval k palestinské jednotě. Egypt se mezitím nabídl, že celou situaci zprostředkuje.[20]

Pokus o vytvoření jednotné vlády editovat

Dne 15. února 2007 odstoupil v rámci procesu umožňujícího vytvoření jednotné vlády mezi Hamásem a Fatahem.[21] Novou vládu sestavil 18. března 2007 jako předseda nového kabinetu, který zahrnoval politiky Fatahu i Hamásu.[22]

Dne 14. června 2007 oznámil palestinský prezident Mahmúd Abbás rozpuštění jednotné vlády z března 2007 a vyhlášení výjimečného stavu.[23][24] Haníja byl odvolán a Abbás vládl Pásmu Gazy a Západnímu břehu Jordánu prezidentským dekretem.[2]

Žádost Hamásu o návrat Haníjovi vlády do Pásma Gazy editovat

Právní výbor Palestinské zákonodárné rady schválil 13. října 2016 žádost o návrat Haníjovy vlády do Pásma Gazy poté, co 2. června 2014 rezignoval. Schválení proběhlo v reakci na přezkoumání studie, kterou předložili členové Hamásu, rozzlobení údajnými nedostatky vlády po Haníjově rezignaci. Podle slov Hamásu, který odsoudil vládu konsensu, „došlo k nedodržení vnitřní dohody mezi Hamásem a frakcemi Organizace pro osvobození Palestiny o vytvoření vlády konsensu z roku 2014 a k nahrazení řady ministrů z Fatahu“. Navzdory doporučení Palestinské zákonodárné rady a prosbě Hamásu konsensus i Fatah žádost odmítly s odkazem na její nezákonnost a riziko dalšího rozdělení mezi Hamásem ovládaným Pásmem Gazy a Západním břehem Jordánu.[25]

Vedoucí politbyra Hamásu editovat

V listopadu 2016 se objevily zprávy, že má Haníja nahradit Chálid Maš'ala v čele Hamásu.[26] Maš'al, Haníja a palestinský prezident Mahmúd Abbás se sešli v Kataru, kde jednali o národním usmíření a o nadcházejících národních volbách.[27] Tato schůzka naznačila, že byl Haníja vybrán místo dvou dalších kandidátů, vysokého představitele Hamásu Mús Mohammeda abú Marzuka a Mahmoud al-Zahára.[28]

Haníja v září opustil Pásmo Gazy, aby v rámci příprav na svou novou pozici navštívil řadu arabských a muslimských států, a oficiálně se přestěhoval do katarského hlavního města Dauhá, kde také pobýval Maš'al.[29] Od předsedy Hamásu se očekává, že bude žít mimo Pásmo Gazy.[26]

V srpnu 2020 zavolal Abbásovi a odmítl mírovou dohodu mezi Izraelem a Spojenými arabskými emiráty, což agentura Reuters označila za „vzácný projev jednoty“.[30]

V únoru 2020 se Haníja setkal s tureckým prezidentem Recep Tayyip Erdoğanem. Ministerstvo zahraničí USA uvedlo: „Pokračující kontakty prezidenta Erdogana s touto teroristickou organizací slouží pouze k izolaci Turecka od mezinárodního společenství, poškozují zájmy palestinského lidu a podkopávají celosvětové úsilí o zabránění teroristických útoků z Pásma Gazy.“[31]

Haníja, který v době útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023 pobýval v tureckém Istanbulu,[32] jednal 16. října s tureckým ministrem zahraničí Hakanem Fidanem o možnosti propuštění rukojmích.[33] Dne 21. října 2023 Haníja hovořil s tureckým prezidentem Erdoğanem o situaci v Gaze a o vývoji ve válce mezi Izraelem a Hamásem.[34]

Názory editovat

Kritika islámu ze strany papeže Benedikta XVI. editovat

Proti kritice islámu ze strany Benedikta XVI. v roce 2006 se Haníja ostře ohradil: „Jménem palestinského lidu odsuzujeme papežovy výroky o islámu. Tyto výroky jsou v rozporu s pravdou a dotýkají se srdce naší víry.“ Papež odsoudil také palestinské útoky na kostely na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy.[35]

Názory na mír s Izraelem editovat

V srpnu 2006 při své první návštěvě Íránu ve funkci premiéra Haníja prohlásil: „Nikdy neuznáme uzurpátorskou sionistickou vládu a budeme nadále pokračovat v našem hnutí džihádu až do osvobození Jeruzaléma“.[36] V prosinci 2010 na tiskové konferenci v Gaze prohlásil: „Přijímáme palestinský stát v hranicích z roku 1967 s Jeruzalémem jako hlavním městem, propuštění palestinských vězňů a vyřešení uprchlické otázky.“ Dále uvedl, že pokud palestinští voliči takovou mírovou dohodu s Izraelem schválí, bude ji palestinská vláda dodržovat bez ohledu na předchozí postoje Hamásu k této otázce.[37]

Názory na Usámu bin Ládina editovat

Dne 2. května 2011 odsoudil zabití vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina americkou armádou a prohlásil, že je tato operace „pokračováním amerického útlaku a prolévání krve muslimů a Arabů“. Dále prohlásil: „Odsuzujeme atentát a zabití arabského svatého bojovníka.“[38] Vláda Spojených států odsoudila jeho výroky jako „pobuřující“.[39]

Osobní a rodinný život editovat

 
Haníja na pohřbu Kásim Sulejmáního (stojí za Sajjid Alí Chameneím)

Haníja je ženatý a má 10 dětí. Měl jich 13, v dubnu 2024 však byli tři jeho synové a tři vnoučata zabiti při izraelském úderu v Pásmu Gazy. Haníja jejich smrt potvrdil s tím, že Bůh mu jejich smrtí prokázal čest.[40][41]

V roce 2009 žila rodina v uprchlickém táboře Al-Šatí v severní části Pásma Gazy.[8] V roce 2010 zakoupil pozemek o rozloze 2 500 metrů čtverečních v Rimálu, pobřežní čtvrti Gazy.[41] Haníja napsal tento pozemek na svého zetě.[41] Následně údajně zakoupil další domy a napsal je na jména svých dětí.[41] Podle článku Ynetu je Haníja milionářem, a to díky 20% dani, která je vybírána ze všech předmětů, jež se dostávají přes tunely z Egypta do Pásma Gazy.[41] Haníjova nejstaršího syna zatkly egyptské úřady na hraničním přechodu u města Rafáh s několika miliony dolarů, které chtěl převézt do Pásma Gazy.[41]

Haníjovy sestry Cholidia, Lajla a Sabah mají izraelské občanství a žijí v beduínském městě Tel Ševa na jihu Izraele.[42] Cholodia se do Tel Ševa přestěhovala jako první.[42] Manžel Cholidie řekl: „Náš život je tu normální a chceme, aby tomu bylo také nadále.“[42] Lajla a Sabah jsou vdovy a v Tel Ševu zůstávají, aby si zachovaly izraelské občanství.[42] Jedna z těchto sester sloužila v Izraelských obranných silách.[42]

Na začátku roku 2012 izraelské úřady vyhověly žádosti Haníjovy sestry Suhily a jejího těžce nemocného manžela o vycestování z důvodu urgentní léčby srdce, kterou nemohly poskytnout v Pásmu Gazy.[43] Po úspěšné léčbě v Rabinově nemocnici v izraelském Petach Tikva se manželé vrátili zpět do Pásma Gazy.[43] Haníjova vnučka byla v listopadu 2013 ošetřena v izraelské nemocnici a jeho tchyně v červnu 2014.[44] V říjnu 2014, několik měsíců po válce mezi Izraelem a Pásmem Gazy, strávila Haníjova dcera týden v nemocnici v Tel Avivu.[44]

V září 2016 odjel Haníja s manželkou a dvěma syny na každoroční pouť do Mekky, známou také jako hadždž. Tato pouť posílila zprávy o tom, že má Haníja nahradit Maš'ala ve funkci předsedy Hamásu.[45] V roce 2020 se zúčastnil pohřbu Kásima Sulejmáního v íránském Teheránu.[46][47]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ismail Haniyeh na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Hamas appoints West Bank terror chief as its deputy leader [online]. The Times of Israel [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Abbas sacks Hamas-led government [online]. BBC News [cit. 2021-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-12-07. 
  3. ↑ STAFF, Toi. Ex-Gaza leader Haniyeh reportedly to replace Mashaal as Hamas head [online]. The Times of Israel [cit. 2021-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-05. 
  4. ↑ AKRAM, Fares. Hamas says Ismail Haniyeh chosen as Islamic group’s leader [online]. AP News, 2017-05-06 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ Nový politickým vůdcem palestinského Hamásu je Haníja vládnoucí v pásmu Gazy [online]. Novinky.cz, 2017-05-06 [cit. 2021-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-24. 
  6. ↑ a b SHURAFA, Wafaa. Hamas re-elects Ismail Haniyeh as supreme leader [online]. Yahoo News [cit. 2021-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-02. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k Profile: Hamas PM Ismail Haniya [online]. BBC News [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d MACINTYRE, Donald. Hamas PM Ismail Haniyeh at war with Israel – and his own rivals [online]. Jeruzalém: 2009-01-03 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ Haniyeh, Ismail (1962–) [online]. Encyclopedia.com [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  10. ↑ Arabští vůdci a politici - Ismaíl Haníja [online]. Novinky.cz [cit. 2021-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-12-12. 
  11. ↑ LIEBER, Dov. Khaled Mashaal to step down as Hamas leader — report [online]. The Times of Israel, 2016-05-15 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  12. ↑ PNA agrees to return 50-million-dollar fund to US [online]. Nová Čína [cit. 2021-12-13]. Dostupné v archivu. 
  13. ↑ Hamas dismisses Israeli sanctions [online]. BBC News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  14. ↑ RAVID, Barak; CORRESPONDENT, Haaretz. In 2006 Letter to Bush, Haniyeh Offered Compromise With Israel [online]. Ha'arec, 2008-11-14 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  15. ↑ ROSE, David. THE GAZA BOMBSHELL [online]. Vanity Fair, 2008-03-03 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  16. ↑ TEXT-Opinion of lawyer who drafted Palestinian law [online]. Reuters [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Haniya unhurt in convoy shooting [online]. BBC News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  18. ↑ Hamas premier's convoy attacked [online]. Chron, 2006-10-21 [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Palestinian PM denied Gaza entry [online]. BBC News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  20. ↑ Egypt seeks to ease Gaza tensions [online]. BBC News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  21. ↑ Palestinian unity deal under way [online]. BBC News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  22. ↑ INC., IBP,. Palestine (West Bank and Gaza) Education System and Policy Handbook Volume 1 Strategic Information and Developments. [s.l.]: Lulu.com ISBN 978-1-4330-6755-6. Kapitola Strategic Information and Developments, s. 15. 
  23. ↑ Abbas Dissolves Palestinian Authority Government in Wake of Hamas-Fatah War [online]. FOXNews [cit. 2021-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-07-04. 
  24. ↑ LEVINSON, Charles; MOORE, Matthew. Abbas declares state of emergency in Gaza [online]. The Daily Telegraph [cit. 2021-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-06-18. 
  25. ↑ Ahmed Abu Amer. Hamas calls for return of Haniyeh’s government [online]. Al-Monitor [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b STAFF, Toi. Ex-Gaza leader Haniyeh reportedly to replace Mashaal as Hamas head [online]. The Times of Israel [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  27. ↑ KHOURY, Jack. Abbas, Hamas Leaders Hold First Talks in Two Years to Discuss Palestinian Unity [online]. Ha'arec [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  28. ↑ ALABBASI, Mamoon. Will there be changes under new Hamas and Fatah leaders? [online]. Middle East Online [cit. 2021-12-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-12-20. 
  29. ↑ ISSACHAROFF, Avi. Shadowy Hamas official with ties to Iran tapped to lead Gaza [online]. The Times of Israel [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  30. ↑ FARRELL, Stephen. Israel hails UAE deal but Palestinians - and settlers - dismayed [online]. Reuters [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  31. ↑ US Criticizes Turkey for Hosting Hamas Leaders [online]. VOA News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  32. ↑ Report: Hamas chiefs were asked to leave Turkey after October 7 attacks. The Times of Israel. 23 October 2023. Dostupné online. 
  33. ↑ Turkey discusses with Hamas the release of civilian hostages -foreign ministry source. Reuters. 16 October 2023. Dostupné online. 
  34. ↑ Turkey's Erdogan discussed Gaza with Hamas leader - Turkish presidency. Reuters. 21 October 2023. Dostupné online. 
  35. ↑ FISHER, Ian. Pope Apologizes for Uproar over His Remarks [online]. The New York Times [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  36. ↑ Palestinian prime minister vows not to recognize Israel [online]. USA Today [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  37. ↑ Hamas Vows to Honor Palestinian Referendum on Peace With Israel [online]. Ha'arec [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  38. ↑ Nidal al-Mughrabi. Abbas government welcomes bin Laden death, Hamas deplores [online]. Reuters [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  39. ↑ US: Hamas Leader’s bin Laden Remarks 'Outrageous' [online]. VOA News [cit. 2021-12-13]. Dostupné online. 
  40. ↑ Izraelský úder v Pásmu Gazy zabil tři syny vůdce Hamásu. Ten poděkoval Bohu. iDNES.cz [online]. 2024-04-10. Dostupné online. 
  41. ↑ a b c d e f PESKIN, Doron. Hamas got rich as Gaza was plunged into poverty [online]. Ynet [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  42. ↑ a b c d e Hamas leader's three sisters live secretly in Israel as full citizens [online]. The Telegraph [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b Hamas PM’s brother-in-law treated in Israeli hospital [online]. Alarabiya [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  44. ↑ a b Hamas leader's daughter received medical treatment in Israel: sources [online]. Reuters [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  45. ↑ ISSACHAROFF, Avi. The arcane pathway to Hamas’s top post, and who might win it [online]. The Times of Jerusalem, 2016-09-19 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  46. ↑ Hamas leader Haniyeh attends Soleimani’s funeral in Iran [online]. Arab News [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 
  47. ↑ Hamas leader attends Soleimani’s funeral in Iran [online]. Alarabiya [cit. 2021-12-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ismáíl_Haníja&oldid=23811289“