Kásim Sulejmání

íránský generál

Kásim Sulejmání (též Kásem Solejmání, angl. přepis Qasem Soleimani, persky قاسم سلیمانی‎‎; . 11. března 1957, Rabor, Kermán3. ledna 2020, Bagdád, Irák[7]) byl velitelem speciálních jednotek Quds íránských revolučních gard (IRG) v hodnosti generálmajora. Za svého života byl přezdíván Stínový velitel.[8] Nejvyšší íránský revoluční vůdce, ájatolláh Sajjid Alí Chameneí, jej v roce 2014 nazval Žijící mučedník.[9]

Kásem Solejmání
"Hadž Kásim " (na Blízkém východě)[1]
"Stínový velitel" (v západním světě)[2][3][4][5][6]
Qasem Soleimani with Zolfaghar Order (cropped).jpg
Narození 11. března 1957
Rabor, Kermán
ÍránÍrán Írán
Úmrtí 3. ledna 2020 (ve věku 62 let)
Bagdád
IrákIrák Irák
Vojenská kariéra
Hodnost 20- Sepahbod-IRGC.png generálmajor
posmrtně generálporučík
Doba služby 1979–2020
Složka Seal of the Army of the Guardians of the Islamic Revolution.svg Íránské revoluční gardy
Jednotka Quds

Byl považován za jednoho z nejvlivnějších představitelů Íránu. V říjnu 2007 byl vládou Spojených států zařazen do seznamu osob hledaných za podporu terorismu na základě exekutivního příkazu č. 13382.[10][11][12] Sulejmání byl považován za úspěšného velitele v bojích proti Islámskému státu (IS) v Sýrii a v Iráku. Jeho činnost jako velitele jednotek, které prováděly také teror vůči jakékoliv opozicí v Íránu, byla kontroverzní.

Spolu se čtyřmi dalšími muži byl Sulejmání zabit raketovým útokem bezpilotního letadla Spojených států amerických v blízkosti Mezinárodního letiště Bagdád krátce po příletu ze Sýrie.[13]

Život a kariéraEditovat

MládíEditovat

Podle údajů Ministerstva vnitra Spojených států se narodil ve městě Gom (Qom, Kumm),[10] ale perské zdroje uvádějí jako jeho rodnou obec horskou vesnici Rabor v provincii Kermán.[14] Zřejmě hned po ukončení povinné pětileté školní docházky, ve věku třinácti let (1970), odešel spolu s příbuzným Ahmedem Sulejmáním do města Kermán, kde pracovali jako stavební dělníci, aby získali finance na splacení otcova dluhu. V roce 1975 začal pracovat ve zdejší vodárenské distribuční společnosti, ve které působil do února 1979.[15][16]

Vojenská kariéraEditovat

V roce 1977 se zapojil do revolučního hnutí proti vládě šáha Mohammada Rezá Šáha Pahlavího. Po završení revoluce a vyhlášení islámské republiky v roce 1979 vstoupil do nově vytvořených ozbrojených oddílů Íránských revolučních gard (IRG) ve městě Kermán. Po výcviku a počátečním působení jako instruktor na základně IRG se zúčastnil expedice do města Mahabadim v provincii Východního Ázerbájdžánu, za účelem potlačení místního kurdského povstání (1979).[17]

Během Irácko-Íránské války (1980-1988) dosáhl velení 41. divize, poté se soustředil na boj proti drogovým gangům v pohraničních oblastech Íránu a Afghánistánu. V roce 2002 se stal velitelem jednotek Quds, elitních složek IRG. Byl odpovědný za všechny zahraniční íránské vojenské operace v Libanonu, Sýrii, Iráku a Jemenu.

Sulejmání hrál klíčovou roli při obraně Iráku proti expanzi Islámského státu.[18][19] Podílel se na osvobození iráckého Tikrítu v roce 2015[20]Fallúdži v roce 2016.[21] Byl také aktivně zapojen do občanské války v Sýrii. Stál za ovládnutím syrského města Kusajr v roce 2013, které bylo do té doby pod kontrolou syrských povstalců a džihádistůFronty an-Nusrá,[22] a výrazně přispěl k vítězství jednotek syrské armády a jejích spojenců v bitvě o Aleppo v letech 2012–2016.[23]

 
Kásim Sulejmání (vlevo) a Abú Mahdí al-Muhandis (vpravo) byli mezi zabitými při útoku poblíž bagdadského letiště

SmrtEditovat

Související informace naleznete také v článku Krize v Perském zálivu 2019–2020.

Na rozkaz prezidenta Donalda Trumpa a na základě informací amerických tajných služeb provedlo Letectvo Spojených států amerických 3. ledna 2020 raketový útok bezpilotním letadlem na dva automobily v blízkosti bagdádského mezinárodního letiště,[24][25] při kterém byl generálmajor Sulejmání zabit. Přitom přišli o život i zástupce velitele šíitských milic PMF Abú Mahdí al-Muhandis a další tři muži[13] (podle Íránského velvyslance v Iráku bylo celkem 10 mrtvých.[26]) Írán a jeho spojenci označují tuto vojenskou operaci jako atentát. Po své smrti byl povýšen do hodnosti generálporučíka.

Ve své analýze této události popsal washingtonský dopisovatel německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung Majid Sattar její pozadí. Považoval ji za následek předešlých akcí íránských jednotek v Iráku nebo událostí, které se staly pod vlivem Íránu, zvláště útoku početných demonstrantů na americké velvyslanectví v Bagdádu několik dní před útokem na Sulejmáního a jeho doprovod. Zároveň se podle Sattara jedná o závažné rozhodnutí prezidenta Trumpa, které je determinováno jeho soupeřením s Demokratickou stranou USA a snahou o znovuzvolení prezidentem v listopadu 2020, přičemž mohou jeho následky podstatně ovlivnit jeho další politický osud.[27]

Nástupcem Sulejmáního jako velitel jednotek Quds íránských revolučních gard se stal generál Esmaíl Ghání, jeho dosavadní dlouholetý zástupce. Úkolem Gháního má podle zpráv být „masívní odveta Spojeným státům“, kterou ohlásili vůdce íránské revoluce ájatolláh Sajjid Alí Chameneí a Sulejmáního dcera při smutečním shromáždění v Teheránu.[28][29]

ReferenceEditovat

  1. Qassem Suleimani not Just a Commander! – Taking a Closer Look at Religious Character of Iranian General [online]. 10 March 2015 [cit. 2016-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-10-10. (anglicky) 
  2. FILKINS, Dexter, 2013. The Shadow Commander [online]. 30 September 2013 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Joanna Paraszczuk. Iran's 'Shadow Commander' Steps Into the Light [online]. 16 October 2014 [cit. 2015-03-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Kambiz Foroohar. Iran's Shadow Commander [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-04-02. (anglicky) 
  5. RealClearWorld - Syria's Iranian Shadow Commander [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24. (anglicky) 
  6. Iran’s 'shadow commander' steps into the spotlight [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-07-08. (anglicky) 
  7. USA zabily největší vojenskou chloubu Íránu Sulejmáního, Teherán slíbil tvrdou odvetu - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  8. Filkins 2013. Takto ho označil Dexter Filkins, novinář amerického časopisu The New Yorker.
  9. , 2014. ایید نقش سلیمانی در عملیات مقاومت اربیل برابر داعش. BBC. 2014-03-25. Dostupné online [cit. 2014-10-27].  (persky)
  10. a b Designation of Iranian Entities and Individuals for Proliferation Activities and Support for Terrorism. Washington D.C.: U.S. Department of State, 2007-10-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. . Dostupné v archivované verzi. (anglicky)
  11. Nonproliferation Sanctions. Washington, D.C.: U.S. Department of State, 2014-05-28. Dostupné online. . V aktualizované tabulce pod názvem "Islamic Revolutionary Guard Corps". (anglicky)
  12. STROBEL, Warren P.; FADEL, Leila. Iranian who brokered Iraqi peace is on U.S. terrorist watch list. McClatchy Newspapers. 2008-03-31. Dostupné online [cit. 2014-06-22].  (anglicky)
  13. a b EHRHARDT, Christoph; HERMANN, Rainer; SATTAR, Majid. Meister des Kriegs. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2020-01-03, s. 3. („Mistr války“; placený článek). Dostupné online. (německy) 
  14. Alfoneh 2011a, p. 2
  15. O'Hern 2012, p. 85-86
  16. Alfoneh 2011a, p. 2-3
  17. Alfoneh 2011a, p. 3
  18. AHMED, Azam. Waging Desperate Campaign, Iraqi Town Held Off Militants [online]. 3. září 2014. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28. října 2014. (anglicky) 
  19. Iranians play role in breaking ISIS siege of Iraqi town [online]. Reuters, 1. září 2014 [cit. 2017-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24. září 2015. (anglicky) 
  20. Iranian General Again in Iraq for Tikrit Offensive. www.defensenews.com. defensenews.com, 2. března 2015. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Iran's Gen. Soleimani in Fallujah Operations Room [online]. Fars News. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26. května 2016. (anglicky) 
  22. Il ruolo di Hezbollah in Siria. InsideOver. 31. července 2018. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20. září 2019. (anglicky) 
  23. Reuters. Russia and Turkey trade accusations over Syria [online]. 5. února 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9. září 2019. (anglicky) 
  24. US kills Iran's most powerful general in Baghdad airstrike. AP NEWS [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. 
  25. SALIM, Mustafa; RYAN, Missy; PENTAGON, closeMissy RyanReporter covering the. In major escalation, American strike kills top Iranian commander in Baghdad. Washington Post [online]. [cit. 2020-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Iran Threatens Revenge As It Mourns Guards Killed By US. International Business Times [online]. 2020-01-03 [cit. 2020-01-05]. Dostupné online. 
  27. SATTAR, Majid. Tötung von iranischem General: Eine Entscheidung über Trumps Präsidentschaft?. Frankfurter Allgemeine Zeitung [online]. 2019-01-04 16:50 [cit. 2019-01-04]. („Zabití íránského generála. Rozhodnutí o Trumpově prezidentství?“). Dostupné online. ISSN 0174-4909. (německy) 
  28. HERMANN, Rainerː Der Rächer (Mstitel), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 8. ledna 2020, s. 2 (německy).
  29. HERMANN, Rainerː Der unauffällige Rächer (Nenápadný mstitel), FAZ.net, [1], 7. ledna 2020, 21:48 hod. (německy).

Externí odkazyEditovat