Mahmúd Abbás
Mahmúd Abbás (arabsky محمود عباس; * 15. listopadu 1935 Safed),[1] známý také jako Abú Mázin (arabsky أَبُو مَازِن),[2] je palestinský politik, prezident Státu Palestina a Palestinské národní správy.[3] Mimo jiné je od roku 2004 předsedou Organizace pro osvobození Palestiny. Je členem strany Fatah a v roce 2009 byl zvolen jejím předsedou.
| Mahmúd Abbás | |
|---|---|
_(cropped).jpg) Mahmúd Abbás (2023) | |
| 2. prezident Státu Palestina | |
| Ve funkci: 15. ledna 2005 – současnost | |
| Předchůdce | Jásir Arafat (řádný) Rawhi Fattouh (zastupující) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Fatah |
| Rodné jméno | محمود رضا عباس عباس |
| Narození | 26. března 1935 (89 let) Safed Britský mandát Palestina |
| Choť | Amina Abbás |
| Děti | 3 |
| Sídlo | Safed (1935–1948), Sýrie, Katar, Jordánsko, Libanon, Tunisko, Gaza (do 2007) a al-Bíra |
| Alma mater | Damašská Univerzita Ruská univerzita družby národů |
| Profese | politik a právník |
| Náboženství | Sunnitský islám |
| Ocenění | Order of Al-Fakhr (2008) Řád velké hvězdy Džibutska (2010) Řád za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly (2011) Řád Mubáraka Velkého (2013) Order of the Distinguished Rule of Nishan Izzuddin (2013) … více na Wikidatech |
| Commons | Mahmoud Abbas |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Narodil se v Safedu v britské mandátní Palestině. Po vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 vypukl ozbrojený konflikt a s rodiči uprchl do Sýrie. Vystudoval právo na univerzitě v Damašku, pokračoval studiem historie v Moskvě, kde obhájil doktorskou práci Sionisté a nacismus, kde popírá holocaust.[4] V 50. letech pracoval v Kataru jako imigrační úředník a setkal se tak s mnoha palestinskými uprchlíky. Vznikla tam za účasti jeho a Jásira Arafata myšlenka založit Národní palestinské osvobozenecké hnutí, dnešní Fatah.
Roku 2003 se stal Abbás premiérem, po smrti Jásira Arafata roku 2004 byl zvolen předsedou OOP a prezidentem palestinské samosprávy, později se mu s militantními palestinskými vůdci podařilo vyjednat pozastavení útoků proti Izraeli.
Abbás je pro svůj umírněný postoj podporován mnohými státy (USA, Izrael, Evropská unie), zvláště v období střetů Hamásu s Fatahem v polovině roku 2007. Abbás sestavil sám vládu nestranických odborníků (nikdo odsud není z Fatahu), a to poté, co pásmo Gazy obsadili ozbrojenci z Hamásu.
Mahmúd Abbás a SSSR editovat
Šéf rumunské depozitury KGB a šéf rumunské tajné služby generál Ion Mihai Pacepa ve svých knihách uvádí, že OOP byl projekt KGB a Mahmúd Abbás byl vycvičen v KGB.[5][6][7] OOP byla desetiletí financována a zásobována ze států socialistického bloku (Semtex z Československé socialistické republiky). Ion Mihai Pacepa, Viktor Suvorov a Stanislav Luněv uvádějí, že za vznikem novodobého islámského terorismu stojí SSSR, jednou z prvních akcí bylo financování a zásobování OOP a vyškolení jeho čelných představitelů včetně Mahmúda Abbáse.[8][9][10] Terorismus SSSR viděl jako efektivnější taktiku oproti standardní vojenské operaci proti státu Izrael, které vždy skončily prohrou. Toto potvrzuje např. Wallace Edward Brand z University of California[6] nebo Marius Laurinavičius, Senior Analyst, EESC ve své práci Do traces of KGB, FSB and GRU lead to Islamic State?[11] Generál KGB Alexandr Sacharovskij řekl: „V dnešním světě, kdy jaderné zbraně mají zastaralou vojenskou sílu, terorismus by se měl stát naší hlavní zbraní.“[12]
Vyznamenání editovat
Řád Umajjovců I. třídy – Sýrie, 2008
Řád Zajda – Spojené arabské emiráty, 2010
velkokříž Řádu za zásluhy Duarta, Sáncheze a Melly – Dominikánská republika, 2011
Řád přátelství – Rusko, 2013
řetěz Řádu Mubáraka Velikého – Kuvajt, 2013
Řád Izzadin – Maledivy, 2013
velkokříže Řádu Francisca de Mirandy – Venezuela, 16. května 2014[13]
Národní řád za zásluhy I. třídy – Alžírsko, 2014
velkostuha Národního řádu za zásluhy – Mauritánie, 2016
řetěz Řádu šejka Isy ibn Salmána al Chalífy – Bahrajn, 2017
velkostuha Řádu republiky – Tunisko, 2017
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
_-_ribbon_bar_v._1996.png){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Reference editovat
- ↑ Biography of the President. Stránky prezidenta Státu Palestina [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-30.
- ↑ ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. 321 s. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 100.
- ↑ Current talks ‘last chance’ for just peace with Israel, Palestinian leader tells UN. Organizace spojených národů [online]. 2013-09-26 [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.
- ↑ FAIGL, Ladislav. Myslí to Mahmúd Abbás upřímně? [online]. Shekel.cz, 2014-04-30 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online.
- ↑ HRÍB, Štefan. Kto môže za Sýriu a čo pomôže?. .týždeň - iný pohľad na spoločnosť [online]. 2015-10-08 [cit. 2022-10-04]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b Vatican Facilitates Russia’s Designs on the Middle East [online]. 2015-05-15 [cit. 2022-10-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-16. (anglicky)
- ↑ http://www.nationalreview.com/article/218533/russian-footprints-ion-mihai-pacepa
- ↑ Stanislav Luněv. Through the Eyes of the Enemy: The Autobiography of Stanislav Lunev, Regnery Publishing, Inc., 1998. ISBN 0-89526-390-4.
- ↑ Viktor Suvorov Inside Soviet Military Intelligence Archivováno 30. 8. 2005 na Wayback Machine., 1984, ISBN 0-02-615510-9.
- ↑ Viktor Suvorov Spetsnaz Archivováno 10. 9. 2005 na Wayback Machine., 1987, Hamish Hamilton Ltd, ISBN 0-241-11961-8.
- ↑ http://www.eesc.lt/uploads/news/id834/Putins%20Russia%20ENG%20No8.pdf
- ↑ Russian Footprints - by Ion Mihai Pacepa, National Review Online, August 24, 2006
- ↑ Mahmud Abbas condecoró al Presidente Maduro con la Estrella Palestina (+Fotos+Video) — Venezolana de Televisión. web.archive.org [online]. 2014-05-17 [cit. 2020-04-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-05-17.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mahmúd Abbás na Wikimedia Commons 
Osoba Mahmúd Abbás ve Wikicitátech
