Otevřít hlavní menu

Ignác Antonín Hrdina

český právník

Ignác Antonín Hrdina (* 6. března 1953 v Praze) je český katolický kněz (vysvěcen 1977 v Krakově), kanovník Královské kanonie premonstrátů na Strahově, právník, teolog a vysokoškolský pedagog, přední český specialista na církevní právo.

Prof. JUDr. Ignác Antonín Hrdina, DrSc., O.Praem
I A Hrdina.jpg
Církev římskokatolická
Zasvěcený život
Institut premonstráti
Svěcení
Kněžské svěcení 1977 Krakov
Osobní údaje
Datum narození 6. března 1953 (66 let)
Místo narození Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VzděláníEditovat

Po ukončení gymnázia studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultěLitoměřicích filosofii a teologii; následně studoval práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy; diplomovou práci na téma Bulla "Unam Sanctam" a její historické pozadí obhájil v roce 1987. Následujícího roku mu po úspěšném vykonání rigorózní zkoušky byl přiznán titul doktora práv.

Kanonické právo studoval na Fakultě práva, kanonického práva a správy papežské Univerzity Jana Pavla II. v Lublinu. Získal nejprve magisterský titul a v rámci postgraduálního studia tamtéž v roce 2000 titul licenciáta kanonického práva za obhájenou licenciátní (kandidátskou) práci na téma Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990 - 1999 (tiskem 2007). Roku 2004 byl po úspěšné obhajobě doktorské disertační práce na téma Náboženská svoboda v právu České republiky (tiskem 2004) promován na doktora právních věd v oblasti kanonického práva.

Roku 2002 se habilitoval na Teologické fakultě Univerzity Karlovy v oboru právních dějin a získal titul docenta. Habilitační práce na téma Základy teorie a obecná část kanonického práva vyšla tiskem roku 1997. Roku 2007 úspěšně absolvoval profesorské řízení na Univerzitě Palackého v Olomouci a následujícího roku jej prezident Václav Klaus jmenoval profesorem teologie.

Zaměstnání a pedagogická činnostEditovat

a) zaměstnáníEditovat

Do roku 1989 pracoval v civilním zaměstnání (Česká katolická Charita, Středočeské dřevařské závody, s.p.). Od roku 1990 do roku 2006 působil jako rektor strahovské baziliky v Praze na Hradčanech. Od roku 1996 byl jmenován soudcem Interdiecézního církevního soudu, od roku 2009 stojí v čele nově utvořeného Metropolitního církevního souduPraze jako jeho první předseda a soudní vikář Arcidiecéze pražské (tj. náměstek arcibiskupa pražského pro výkon justice).

b) pedagogická činnostEditovat

V letech 1995–1998 jako externí učitel přednášel právo na Teologické fakultě Jihočeské UniverzityČeských Budějovicích.

Od roku 1996 přednáší kanonické právo na Katedře právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni a současně byl garantem tohoto oboru.

Od roku 2002 přednáší kanonické právo (od roku 2016 i konfesní právo a teorii a filosofii práva) na Katedře pastorálních oborů a právních věd Katolické teologické fakulty Univerzity KarlovyPraze; v letech 2007–2010 byl vedoucím této katedry a v letech 2012 - 2016 garantem doktorského studijního programu Teologie. Jako školitel dovedl k dosažení vědecké hodnosti ThD. (resp. PhD.) řadu doktorandů.

Vědecká činnostEditovat

Předmětem jeho vědecké činnosti je zejména kanonické právo (především jeho teorie), dále právní dějiny (včetně práva římského) a konfesní právo. Jeho vědecký přínos spočívá obzvláště v aplikaci obecné teorie práva na kanonické právo, čímž (spolu se svým učitelem prof. Miroslavem Zedníčkem) podstatným způsobem přispěl k vytvoření moderní české kanonickoprávní terminologie (výsledky poprvé prezentoval v učebním textu Kanonické právo. Dějiny, teorie, obecná část, Plzeň 1997). V rámci českých právních dějin se zabývá zejména soudními procesy říšského hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738).

Je činný jako expert na církevně právní záležitosti pro orgány státní i církevní (je mj. expertem ve vatikánské komisi pro vypracování mezinárodní smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem).

Je členem několika tuzemských i zahraničních vědeckých rad, dále četných redakčních a oborových rad a dalších odborných gremií. Od roku 2007 byl přizván do prestižní poroty pro udílení ceny Oty Mádra (spolu s  dalšími členy vybíranými z nejrenomovanějších mezinárodně uznávaných odborníků – např. kardinálem Tomášem Špidlíkem či profesory Karlem Skalickým a Mikulášem  Lobkowiczem).

Publikační činnostEditovat

a) monografieEditovat

  • Kanonické právo. Dějiny pramenů, teorie, platné právo, Praha 2002 (2. vyd. Plzeň 2011)
  • Náboženská svoboda v právu České republiky, Praha 2004
  • Vztahy státu a církve v České republice v letech 1990 – 1999, Praha 2007
  • Kacířský proces s hrabětem F.A.Šporkem v právně historickém a teologickém kontextu, Ostrava 2011 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
  • Proč hrabě Špork seděl ve vězení pro dlužníky: Právně historická analýza jednoho sporu hraběte Šporka s advokátem Neumannem (k 350. výročí narození hraběte Františka Antonína Šporka), Ostrava 2013 (s předmluvou kardinála D. Duky)
  • Historická knihovna Hospitalu Kuks a její romanisticko-kanonistický fond. Historicko-právní studie, Červený Kostelec 2014 (ve spoluautorství s Jindřichem Koldou)
  • Záhady kolem sňatku Anny Kateřiny Šporkové, Praha 2017 (ve spoluautorství s Hedvikou Kuchařovou)
  • P. Vladimír Matějka, kněz královéhradecké diecéze, Praha 2018
  • Teorie kanonického práva, Praha 2018 (ve spoluautorství s Milošem Szabo)

b) učebnice a učební textyEditovat

  • Učební text k výuce základů sekulárního práva na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Praha 1995
  • Kanonické právo. Zvláštní část, Plzeň 1996
  • Kanonické právo. Dějiny, teorie, obecná část, Plzeň 1997 (ve spoluautorství se Stanislavem Balíkem sen.)
  • Texty ke studiu kanonického práva, Plzeň 1998
  • Sylabus římského práva soukromého, Dobrá Voda u Pelhřimova 2002 (2. vyd. Plzeň 2010)
  • Texty ke studiu konfesního práva I. Evropa a USA, Praha 2006
  • Texty ke studiu konfesního práva III. Československo, Praha 2006
  • Texty ke studiu konfesního práva II. Český stát, Praha 2007
  • Prameny ke studiu kanonického práva, Plzeň 2007
  • Přehled římského práva soukromého ke státní souborné zkoušce, Plzeň 2010 (ve spoluautorství s Petrem Dostalíkem; 2. vyd. Plzeň 2013)
  • Chrestomatie ke studiu filosofie práva, Praha 2011 (ve spoluautorství se Zdeňkem Masopustem)
  • Slabikář obecné teorie práva, Praha 2013

c) ostatní publikační činnostEditovat

Vedle toho je autorem více než stovky odborných článků v odborných časopisech i sbornících, publikovaných recenzí, slovníkových hesel, ale i popularizujících článků.

Významná je jeho překladatelská činnost: zejména z latiny a němčiny přeložil, většinou i komentoval a následně publikoval řadu právních textů. Nejvýznamnějším je jeho kompletní překlad tridentských sněmovních nálezů z latinského originálu do češtiny (Dokumenty Tridentského koncilu, Praha 2015) s předmluvou pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky.

OceněníEditovat

  • Zvolení čestným členem Moravsko-slezské křesťanské akademie (2005)
  • Pamětní medaile Západočeské univerzity v Plzni od rektora univerzity Miroslava Holečka za vynikající vědeckou práci v oblasti konfesního a církevního práva (2016)
  • Pamětní medaile císaře Karla IV. od arcibiskupa pražského kardinála Dominika Duky OP k 65. narozeninám (2018)

Externí odkazyEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ignác Antonín Hrdina
  • Odborný profil na stránkách KTF UK Praha
  • Odborný profil na stránkách PF ZČU Plzeň
  • Bibliografie dějin Českých zemí (Historický ústav AV ČR), [1]
  • About: Ignác Antonín Hrdina, [2]
  • J. Tretera, S. Přibyl, Konfesní právo a církevní právo, Praha 1997, s. 53
  • „Kdo je kdo“ v České republice na přelomu 20. století, Praha 1998, s. 207
  • Kdo je kdo. Osobnosti české současnosti, Praha 2002, s. 218
  • Kardinál Dominik Duka OP o Ignáci A. Hrdinovi (Úvodní slovo), in: Evermod Gejza Šidlovský, Václav Valeš, Jan Polesný (eds), Melior est acquisitio scientiae negotiatione argenti. Pocta Prof. Ignáci Antonínu Hrdinovi, O.Praem. k 60. narozeninám, Praha 2013
  • Karel Schelle, Jaromír Tauchen (eds), Encyklopedie českých právních dějin I, heslo Česká kanonistika, Plzeň 2015, s. 565
  • Jiří Rajmund Tretera, Záboj Horák, Konfesní právo, Praha 2015, s. 64 – 65
  • Miloš Szabo, (k 65. narozeninám) [3]
  • Galerijní projekt Duchovní osobnosti třetího tisíciletí. Mosty a cesty, [4]
  • Jadran Šetlík, Představitelé církve, [5]
  • K. Schelle, J. Tauchen (eds), Encyklopedie českých právních dějin I, heslo Česká kanonistika, Plzeň 2015, s. 565